Článek
V následujících úvahách přistoupíme k člověku přírodovědecky, neidealisticky, nýbrž ryze prakticky. Zároveň si ukážeme, že tento přístup vůbec není v rozporu se zásadami humanismu, ba naopak je podporuje a dále rozvíjí. Britský filosof A. N. Whitehead kdysi napsal, že celá západní filosofie je jen komentář k Platonovi. Předpokládaje, že čtenář zná jeho jeskyň, budu považovat za jeskyň z hlediska poznání o člověku humanitní a sociální vědy a za stíny informace o rodu Homo Sapiens Sapiens. Sběr dat o tomto živočišném druhu potom má zejména smysl v časových řadách a toto je cílem historie. Nutnost hledat odpověď na otázky lidského chování v jeho biologickém já rozebírá například kniha Novela Demokracie od Martina Paura.
Z hlediska historie lidského druhu, Homo Sapiens Sapiens lze biologické, přirozené chování jeho příslušníků vyvozovat zejména z dob kamenných, kdy nežil usedle, žil v tlupách s určitými potřebami a určitým způsobem života. Nejblíže tomuto způsobu jsou šimpanzi Bonobo, zmínění v literatuře výše. Přirozený altruismus je dán rodinnými a přátelskými vazbami, lidoopi soupeří o určitá sociální postavení a tím přístup k páření a rozmnožování, tlupy soupeří o zdroje.
Dnes se zaměříme na jednání člověka z hlediska vztahu tlup, kmenů, států a společenství. Historie nás poučuje o tom, že člověk je společenský tvor s poměrně různorodými druhy organizace v rámci různých společenství, která jsou v principu teritoriální. V jakékoliv učebnici historie máme různé mapy s různě barevnými fleky s popisky jako impérium, stát, království, říše nebo kmenový svaz. V následující úvaze bude historické jednání lidí v politice více než důležité a bude na data sebraná pomocí historických věd odkazováno. Při rozumném statistickém zpracování (při porovnání podobných podmínek a okolností událostí) lze tato považovat za statistický soubor podobně, jako v přírodních vědách. Vůči predikcím chování společnosti se tedy má historie jako experimentální fyzika ku fyzice teoretické. Pokud tato predikce neplatí, je třeba najít rozdílnost okolností, za které obě události proběhly. Formulujme si několik tvrzení: Mějme tedy události A a B. Pokud obě události za daných stejných předpokladů dopadly stejně, lze události A a B považovat za analogické. Mějme dvě analogické události. Pokud existuje okolnost, která byla skrytá (tedy nezjištěná) a neměla vliv na události, tedy nebyla v rozporu s jejich průběhem, nemá její zjištění vliv na průběh obou událostí.
Pokud se dvě události jeví jako analogické a proběhnou jinak, existuje alespoň jedna okolnost, kterou se obě odlišují. Poslední tvrzení tedy předurčuje odlišně proběhnuvší události jakožto zkoumání hodné.
Člověk je tedy teritoriální opice. Dále je člověk emoční tvor, který občas myslí logicky. Konkrétně se k této vlastnosti vyjádřil například František Koukolík slovy „Člověk není rozumná bytost, která má emoce, ale emocionální bytost, která občas myslí“, zdroj: https://citaty.net/citaty/15355-frantisek-koukolik-clovek-neni-rozumna-bytost-ktera-ma-emoce-ale-em/”
Náš mozek vznikl za určitých okolností, v určitém místě a není chytře naplánovaným strojem. Ba skoro by se dalo říci, že náš mozek je dokonce mnohdy naším nepřítelem, pokud se s ním nenaučíme správně zacházet. Důležitým příkladem je sdílení informací na sociálních sítích. Člověk žijící v tlupách, majících desítky členů a všelijak příbuzensky zešvagřených jedinců si musel navzájem věřit. Neměl důvod podrobovat kritickému myšlení tvrzení ostatních členů tlupy, nýbrž automaticky toto vzal jakožto pravdu.
Pro další potřebu si zadefiniujeme kmen: je to společenství lidí s podobnými zájmy, hodnotami a cíli, vyznávající podobné kulturní a mentální vzorce. Pro potřeby dalšího výkladu si uveďme několik absurdních, až směšných výroků:
„Etanol ruší účinky metanolu, psali to na internetu.“ - Rudolf Fulín (Rudolf Fian)
„Říkala to Mařena, tak je to zaručeně pravda.“ - lidová moudrost
Pokud jedinec není zvyklý podrobovat tvrzení kritickému úsudku, snadno podlehne emoci lidské blízkosti při čtení informace z neověřeného zdroje a má tak tendenci informaci věřit. Pokud neznámý profil na sociální síti sdílí hodnoty a tvrzení blízká a zdánlivě potvrzující hodnoty a přesvědčení uživatele, považuje uživatel daný profil podvědomě za člena kmene a snadno mu věří. Problém sociálních sítí je, že pomáhají společnost štěpit na jednotlivé kmeny dle názorů jedinců a z dříve vesměs fungující společnosti, kmeny vytvářejí tak několik množin jedinců, několik kmenů.
Klan daného jednotlivce je potom skupina jednotlivců, ke kterým má dotyčný emoční vazbu. Antropolog Robin Dunbar zjistil svými výzkumy, že člověk nemůže mít více než 150 přátel. Lze předpokládat, že tlupy starší doby kamenné před vytvořením usedlé civilizace většího rozsahu nebyly, člověk byl jejich součástí zejména na základě osobních vazeb a fungovaly s velmi primitivní úrovní komplexity.
K překonání limitů dvou výše uvedených společenství a ke stvoření civilizace větší úrovně, než obyčejné občiny je třeba zavést společnost. Společnost je systém tvořený jednotlivci, mezi kterými jsou mocenské vazby. Mocenská vazba je takový vzájemný vztah, který je založen na síle, ať už hospodářské, kulturní nebo fyzické, vynucovací.
Všechny tři výše uvedené skupiny jednotlivců mají své vlastní rituály. Jde o obyčeje, během kterých jednotlivec potvrzuje, že je nadále členem skupiny, že uznává autority skupiny a že se k ní hlásí. Jde o širokou paletu činností od mše až po nástup na táboře. Zdaleka ne vždy má každá skupina jeden takový akt. U fanoušků různých politiků, kteří tvoří v rámci dané společnosti kmen jde třeba o účast na politických mítincích. Pro účastníka meetingů jde tedy o vyznání jisté příslušnosti, pro toho, kdo z daného uspořádání tlupy čerpá svou moc jde potom o její potvrzení. Ti, kdo z daného uspořádání čerpají, nazýváme společenskou elitou, ty druhé řadovými členy dané společnosti. Pokud je takový rituál narušen, dochází k porušování vazeb mezi elitou a řadovými členy a obě tyto strany toto vnímají velmi nelibě. Posledním významným bodem tlupy a extrapolovaně celé společnosti je příběh. Na základě identifikace, vymezení toho, kdo je členem, kdo je součástí společenství „My“ je formován příběh, odkud se dané společenství vzalo, proč obývá území, kde se nachází, případně jaké hrdinné činy její velcí členové v minulosti vykonali. Tento příběh se v případě národů a států nazývá obvykle „Národní historie“. Tento příběh si nemylme s vědecky poznanou historií nějakého území nebo státu, například jinou historii píší od osmnáctého století sudetští Němci a jazykoví Češi, jinou úlohu v příbězích obou lidských skupin hraje například bitva na Bílé hoře nebo husitství, i když tyto interpretace, tedy zda jedna událost je pozitivní nebo negativní nemají třeba reálný vliv na to, zda pro danou skupinu skutečně pozitivní byly (už jen proto, že například mezi těmito dvěma událostmi se příběh jazykových Čechů v klasickém výkladu zcela mylně zaměňuje za příběh protestantů v Zemích koruny České).
Výše uvedená vymezení jsou důležitá zejména proto, abychom si coby lidé uvědomili, jak v kterých situacích reagujeme, zda některé způsoby reakce jsou lepší než názorové protistrany a proč. Například pokud nazýváme my, vědecky pozitivní liberálové část svých spoluobčanů za dezoláty, jde o určité vymezení, které používáme rovněž na základě schématu „my a oni“ a které může vést ke zcela demagogickému vnímání okolí, které nám například může bránit naše myšlenky šířit a dosahovat celospolečenské shody.
