Článek
Po letech bezmezné adorace teď americký magnát Elon Musk neprožívá mediálně právě pozitivní období. Přesto se mu nedá upřít řada zásluh. Kromě toho, že navždy změnil automobilový i vesmírný průmysl, byl to také on, kdo přišel s termínem „gigatovárna“ (gigafactory). Označil jím továrnu Tesla v Nevadě, kde se ve velkém měřítku vyrábějí baterie i další komponenty pro elektromobily Tesla.
Navzdory všem pochybovačům i aktuálním problémům na energetickém trhu se elektromobilita ukazuje jako trend, který už nejde zastavit. Podobně jako předtím digitální foťáky, ploché displeje nebo mobilní telefony. Lidé v západní a severní Evropě podle nejnovějších statistik prodejů jednoduše auta na baterky chtějí a chtějí jich čím dál tím víc. Evropští výrobci zatím dokáží konkurovat, ale čím dál silněji se na starý kontinent tlačí noví hráči z Číny. Evropský zákazník je zatím k tamní výrobě stále skeptický, jenže Číňané mají mocnou zbraň: cenu. Respektive slušný poměr ceny a kvality. Nízké ceny dosahují díky tomu, že právě Čína je dnes největším světovým výrobcem bateriových článků a také všech komponent, ze kterých se bateriové články vyrábějí. Jde o komplexní výrobní řetězec, v jehož realizaci evropský průmysl trestuhodně zaspal. A teď to musí dohnat.
Elektromobilita je trend, který už nejde zastavit.
Gigatovárny čili obří továrny na baterie schopné ročně produkovat dost bateriových článků pro výrobu stovek tisíc nebo milionů elektromobilů jsou něco, bez čeho se evropský automobilový průmysl v blízké budoucnosti neobejde. Několik jich už v Evropě stojí, například v Polsku ji postavila jihokorejská LG nebo v Maďarsku Samsung SDI. Potřeba jich ale bude mnohem více. Jakožto vyspělá průmyslová země ve středu Evropy je Česko dalším ideálním kandidátem na stavbu takové továrny. Mezi prvními o ní začal mluvit ČEZ, který už v polovině roku 2021 naznačil roční výrobní kapacitu 30 GWh, což by stačilo pro 400 000 až 800 000 osobních elektromobilů. ČEZ by mohl svou továrnu propojit s vlastní těžbou lithia, snadnou dodávkou elektřiny i využitím části vyrobených baterií pro vlastní potřeby. Spekuluje se, že gigatovárna ČEZ by mohla vyrůst v areálu odstavené hnědouhelné elektrárny Prunéřov 1. Optimistický odhad spuštění výroby je ovšem do roku 2028.
Koncern Volkswagen, jehož součástí je také Škoda Auto, chce v Evropě postavit gigatováren několik hned několik. Elektromobilita dnes v jeho středně- a dlouhodobých plánech zaujímá klíčovou pozici. Jako jednu z mála vhodných lokalit pro tak velký podnik jakým gigatovárna je si koncern vyhlédl záložní vojenské letiště v Líních nedaleko Plzně. Jenže proti této stavbě se ozývá ostrá kritika jak z kraje, tak například od letců z Českého svazu letectví. Ti už v Plzni uspořádali dva protesty, kterých se zúčastnily stovky lidí. Záměr komplikuje i fakt, že areál o rozloze 400 hektarů je zatížen letitým soudním sporem. Původně se měl VW už rozhodnout, ale na poslední chvíli oznámil, že rozhodnutí odkládá. Oficiálním důvodem jsou vysoké ceny energií, ale právě i místní problémy. Přitom má jít o investici, která do Česka přinese až 120 mld. Kč a čtyři tisíce nových pracovních míst. A také nejnovější know-how. Jenže kromě ČR jsou ve hře ještě Polsko a Maďarsko, které mají výhodu v tom, že už u nich velké baterkárny stojí a mají tak v tomto ohledu zkušenosti. Na druhou stranu, Česko má zase automobilku Škoda Auto. Původní plány hovořily o začátku stavby koncem roku 2024 a začátku výroby v roce 2027.
Kdyby to náhodou s koncernem VW nevyšlo, má Česko naštěstí ještě třetí šanci. O vybudování další továrny ve středoevropském prostoru totiž uvažuje také jihokorejská LG. Podle informací deníku Právo jsou důvěrná jednání s vládou v „pokročilém stádiu“ a továrna by mohla stát v Moravskoslezském kraji. Informace deníku Právo hovoří o tom, že stavět by se mohlo začít už příští rok a továrna LG má k realizaci výrazně blíž, než dvě výše zmíněné. LG ostatně patří k největším světovým dodavatelům baterií pro elektromobily. Zásobuje jimi například automobilky Hyundai, Volkswagen nebo Ford. Stejně jako VW se ale poohlíží také jinde, třeba v sousedním Polsku, kde už jednu továrnu má.
Pro Českou republiku by byla velká škoda, pokud by se alespoň jeden ze tří výše zmíněných projektů nepodařilo dotáhnout do konce. Automobilový průmysl, který pro je Česko jedním z klíčových odvětví, právě prochází hlubokou proměnou a baterie jsou klíčem k jeho budoucnosti. Zároveň ale najdou uplatnění v dalších odvětvích, zejména energetice, která prochází podobně zásadní proměnou směrem k decentralizaci, digitalizaci a masivnějšímu využití obnovitelných zdrojů. Někdo může namítnout, že i výroba baterií v Evropě bude nakonec závislá na dovozu surovin ze zahraničí, podobně jako je to u fosilních paliv. Jenže zatímco fosilní paliva jako ropa, uhlí a zemní plyn se prostě jednorázově spotřebují, baterie lze využívat po mnoho desítek let, pak je z velké části recyklovat a tyto suroviny opětovně využít.
