Článek
Téměř třicet let jsem pracoval manuálně. Z toho přes dvacet let ve vícesměnném provozu. Už před dosažením věku dvaceti let mne zaskočily zvláštní příznaky, které jsem pozoroval. Tedy v období, kdy můj organismus ještě zdaleka nedosáhl vrcholu. Což mne vedlo k myšlence, tady je něco špatně. Jistá forma nepohodlí. Mírná nevolnost v oblasti břicha. Jakou můžete pociťovat třeba ve chvíli, kdy vás čeká důležitá zkouška a vy pociťujete nervozitu, která vám ani neumožňuje jíst či vám vyloženě vyvolá pocit na zvracení. Další pastí se ukázal být spánek. Neboť po noční směně jsem se nedostal do postele dříve, než po půlnoci, při ranní směně jsem naopak musel vstávat kolem čtvrté hodiny ranní, abych se stihnul dostat do zaměstnání před začátkem směny. Výsledkem byla nestabilita mého spánkového mechanismu, který mi neumožnil usnout dříve než kolem půlnoci. Jednoduše jsem se většinou v posteli několik hodin převaloval, než se mi podařilo usnout. Tím jsem se ráno vzbudil unavený. Zcela bez energie, neboť čtyři hodiny spánku a vysoké fyzické zatížení v zaměstnání nebyla vyloženě ideální kombinace. Se zvyšujícím se věkem se přidávaly další zdravotní potíže. Nejdříve bolesti hlavy při každé noční směně či stav, který by se dal nejlépe popsat jako kocovina po každé probdělé noci. Tento pocit trval celý den, až do chvíle, kdy jsem znovu usnul. Sevřený žaludek celý den, kdy jsem měl noční směnu. Občas jsem pozoroval jemné cukání některého ze svalů, který se na krátkou dobu rozvibroval v relativně vysoké frekvenci po dobu desítek sekund. Kovová pachuť v ústech. Či někdy výrazná fibrilace srdce. Asi nejzajímavější mi pak přišla křeč v břiše, která se z nenadání objevila vždy přibližně kolem osmnácté hodiny večer. Tato křeč přišla nanejvýš jednou do roka. V podstatě ne častěji.
