Článek
Posledním střípkem do skládačky je vysoká míra stresu na pracovišti. Na manuální zaměstnance je dnes kladena vysoká míra odpovědnosti, stresu a požadavků na odbornou znalost. Už dávno není manuální práce bezduchou manipulací a stereotypním úkonem. Vysoká míra technické náročnosti současných technologií si vyžadují neustálé korekce výrobních zařízení, hluboká úroveň technologických a materiálových znalostí a neustálé balancování mezi výrobním výkonem a kvalitou výroby. A to obzvláště ve firmách, které roky odmítají investovat do nových technologií a zaměstnanci vyrábějí na desítky let starých strojích, které už dávno přežily svou životnost a jejichž díly už dávno ztratily svou tuhost a přesnost osazení. Zaměstnanci jsou tedy celý den pod vysokou mírou stresu a neustále musí korigovat nastavení stroje, aby udrželi vysokou míru přesnosti, aniž by klesl jejich výrobní výkon. Za celé úsilí pak dostanou tak mizernou mzdu, že mají při současných cenách problém vůbec vyjít s penězi.
Právě tato smrtící trojkombinace – vysoká míra stresu, fyzické zátěže a zátěže směnného provozu – pak tvoří skutečný „smrtící koktejl“, který nesmírně zatěžuje náš zdravotnický systém a v budoucnu odčerpá miliardy korun na léčbu následků zdravotní devastace zaměstnanců ze strany jejich zaměstnavatelů. Ne, velké části zaměstnanců skutečně nechybí pohyb. Ne, nemají špatnou životosprávu. Hlavně je likvidováno jejich zdraví záměrným přetěžováním ze strany zaměstnavatelů, aby si tito snížili investice do vlastní výroby a zvýšili osobní zisky.
