Článek
Výše popsané však častokrát považujeme za nepřirozené, či dokonce škodlivé pro organismus hlavně ve spojení s noční prací. Málokdo si však uvědomuje, jek velkým problémem je jen běžný, zdánlivě bezpečný, dvousměnný provoz. Lidé, kteří mají kompetenci hodnotit důsledky dvousměnného provozu na lidský organismus, častokrát sami takový provoz nikdy nezažili. A tak si ani neuvědomují, že každý týden probíhá razantní změna spánkového, ale i stravovacího období. Neustálé změny příjmu potravy, kdy první jídlo jíme později, ale i později večeříme, další týden naopak jíme mnohem dříve, mají velký vliv na vyplavování hormonů a celkově trávicí ústrojí. Ještě horší situace je ale v systému řízení spánku. V jeden týden usínáte nejdříve kolem půlnoci. V následující týden ale musíte vstávat už před pátou hodinou ranní. Vaše tělo si navykne usínat právě kolem půlnoci. A i když jdete spát dříve, jen se v posteli převalujete a ne, a ne usnout. Ráno se pak probouzíte nevyspalí a s organismem plným toxinů, které vaše tělo nedokázalo vyplavit. Bohužel však díky neustálému střídání takovýchto cyklů se nacházíte v permanentním stresu z nedostatečného spánku. Téměř celý čas dvousměnného režimu nedokážete dosáhnout kvalitního spánku, který by umožnil plnou regeneraci a očistu organismu, což vede hlavně ke koncentraci toxických látek v mozku a neustálou sprchu kortizolu, který vyvolává záněty. Ideální ke vzniku právě výše jmenovaných neurodegenerativních onemocnění. Není tu sice faktor problémů s vyplavováním melatoninu, ale o to více si člověk užívá kortizolové bouře. Mimochodem, pokud se podíváte na škodlivost práce v noci, s porovnání práce na směny, noční práce je daleko nebezpečnější, ale dlouhotrvající práce na směny není s ohledem k poškození mozku o nic méně nebezpečnou, neboť nedochází k vyplavování toxických látek, jako je tomu při plnohodnotném spánku. Dostáváme se tedy k paradoxu, kdy je nepřetržitý provoz v rozvržení dva dny noční směny, dva dny volno, tři dny ranní směny mnohem méně zatěžující pro organismus než klasický dvousměnný provoz s cyklem o pěti dnech směny a dvou dnech volna. Člověk se totiž novému režimu přizpůsobuje tři až pět dnů. Než se tedy organismus ve čtyřstěnném provozu přizpůsobí novému režimu, už je opět v přirozeném biorytmu se spánkem v noci. Z hlediska rozvržení pracovních směn s následkem na poškození organismu nám tedy vychází, že jediný bezpečný systém je jednosměnný provoz, o hodně hůře je na tom provoz čtyřsměnný s krátkými cykly, následuje provoz dvousměnný a nejvíce devastuje organismus klasický třísměnný provoz s pětidenním cyklem. Lidský organismus zajisté zvládne i třísměnný provoz. A jsou pracovní pozice, které se bez nočních směn neobejdou. Nicméně je třeba dodržovat jistá pravidla. Čím starší je člověk, tím fatálnější jsou důsledky na lidský organismus. Všeobecně se doporučuje s ohledem na zdravotní rizika vykonávat práci s podílem nočních směn maximálně po dobu deseti let a maximálně do věku třiceti pěti let. Navíc práce v noci, ale i v dvousměnném provozu, má mnohem fatálnější důsledky na lidský organismus při vyšším stresovém a fyzickém zatížení, což je základní popis práce výrobního dělníka. Mnohem menší zátěží pak bude pro obsluhu restaurace, která nemusí celý večer podávat maximální možný výkon s vysokou mírou fyzické zátěže ve vysokém tempu. A častokrát i pro lidi, pracující v profesích, které vyžadují držet noční pohotovost, ale v době klidu umožňující téměř plnohodnotný odpočinek.
