Článek
Narodil se 10.3 1932 v brněnských Řečkovicích. Jeho matka Antonie žila s rodiči v Rumunsku, kde se ve čtrnácti seznámila s o tři roky starším Václavem Cupákem. Ten pocházel z lepších poměrů, takže jejich vztah nepřicházel v úvahu, ale láska nezná hranice. Milenci spolu utekli, i za tu cenu, že on nedokončil středoškolské vzdělání a živili se všelijak. Měli tři děti, první brzy zemřelo, druhé, dcera Florika, byla odmala často nemocná, tak si ji k sobě musela vzít na čas babička. Nakonec nesnáze překonali a když se jim narodil syn Eduard, měli už stabilní společenské postavení.
Tehdy čtyřiadvacetiletá matka syna piplala, chodil v bílém, čisťounký, roztomilý jako panenka. Jenže pak přišla druhá světová válka a s ní další rána osudu pro mladý pár. Eduardův tatínek se zapojil do odboje. Pracoval jako šofér tiskárny, v níž se vyráběly potravinové lístky, ty pak doma falšoval. Jeho žena, které to neřekl, aby ji chránil, ale nešťastnou náhodou jejich část našla a bezelstně s nimi zaplatila v krámě, kde ji znali. Tím se gestapo dostalo na stopu a při prohlídce našlo zbytek padělaných lístků.
Tento čin se trestal smrtí, kromě otce byla popravena i Eduardova babička. Matka to naštěstí přežila, pomohlo jí, že lístky použila, takže bylo jasné, že o nich nevěděla. Od té doby viděla v synovi jediný smysl života. Vedla ho cíleně ke kultuře, kupovala mu knihy, vodila ho do divadel. Ten jim zcela propadl, ale nejen to, „založil“ si vlastní, nejdřív loutkové, po válce přibral kamarády a nastudoval s nimi Romea a Julii. Když potřeboval katafalk, vyrobil ho ze sousedova prasečího chlívku a zvíře nechal volně pobíhat po dvorku. Měl totiž nejen hezký vzhled a bystrý mozek, ale i velmi šikovné ruce.
Jako patnáctiletý se přihlásil v Brně na dramatickou konzervatoř, kde ho učila Vlasta Chramostová nebo režisér Milan Pásek. Patřil mezi nejtalentovanější a také nejlépe hodnocené studenty, hostoval dokonce v brněnském Státním divadle. Jenže jeho úspěch vzbudil závist spolužáků. Těsně před absolvováním školy, která se mezitím proměnila na Janáčkovu akademii múzických umění, byl vyhozen. Oficiálně proto, že hrál v představení Krysař bez vědomí fakulty, ale skutečný důvod byl jinde.
Někdo ze studentů ho udal, že „praktikuje nedovolené styky se stejným pohlavím.“ Homosexualita byla tehdy na indexu, hrozil za ni dokonce kriminál, tak ho 8. června 1951 přímo na ulici zatkla Státní bezpečnost a podrobila tvrdému výslechu. Nutila ho ke spolupráci, vyhrožovala, ale on se nedal. I přesto, že ho poté kárná komise, složená ze studentů, nejen vyloučila, ale zatrhla mu i angažmá v Uherském Hradišti, kam už měl umístěnku. Ve Státním divadle v Brně se objevil dekret -„Pan Cupák má přístup pouze jako platící divák."
Měl za trest okamžitě nastoupit do továrny těžkého průmyslu v Kuřimi, aby poznal dělnickou třídu. Ale rozhodl se, a zdaleka ne naposled, vzbouřit komunistické zlovůli. Odešel do Prahy, kde ho - i na doporučení uznávaného herce Eduarda Kohouta - obsadil režisér Václav Krška do hlavní role začínajícího romanopisce Aloise Jiráska ve filmu Mladá léta (i oba pánové byli gayové, ale dařilo se jim to tajit.) Když se o tom dozvěděl tehdejší ministr kultury Václav Kopecký, bral to jako znesvěcení klasika, chtěl stopnout natáčení. To už ale naštěstí bylo v plném proudu, takže se s tím (nerad) musel smířit, zvlášť když film měl velký divácký úspěch, hlavně díky postavě hlavního hrdiny.
S Marií Brožovou ve filmu Stříbrý vítr
Václav Krška toho využil a vzápětí mu dal během dvou let hlavní role v romantických filmech Stříbrný vítr a Měsíc nad řekou, natočených podle románů spisovatele a básníka Fráňi Šrámka, který byl komunisty velmi uznáván, i když jím sám nebyl. Eduard Cupák se díky krásné tváři a sametovému hlasu stal idolem dívek. Mladistvý vzhled mu navíc umožnil hrát citlivé, zasněné mladíky ještě dlouhá léta jak ve filmu, tak na divadle, stal se členem souboru Městských divadel pražských a krátce i Divadla S.K. Neumanna. Od roku 1968 neměl mateřskou scénu a jen hostoval.
Ve filmech hrál převážně charakterní postavy, třeba vyšetřovatele v sérii detektivek (Čas pracuje pro vraha, Vím, že jsi vrah, Případ mrtvých spolužáků) dostal i roli faráře v Kladivu na čarodějnice. Komediální talent uplatnil v crazy komedii Pane, vy jste vdova! Objevil se i v páralovské adaptaci Mladý muž a bílá velryba či historickém snímku Zdeňka Trošky Poklad hraběte Chamaré. Nezapomenutelný je jeho apatický otec rodiny v sitcomu Taková normální rodinka (1971 - 1972.) Ta skončila na protest herců i autorky proti soudruhy navrženým úpravám, členové rodiny se měli angažovat v ROH a „raubíři“ se stát vzornými pionýry.
Eduard Cupák by ale stejně nemohl v seriálu pokračovat, „odstřelili“ ho totiž ještě v posledním natočeném díle, když ho poslali za prací na Kubu. Důvodem bylo, že neodvolal podpis pod antibolševickým manifestem 2000 slov z roku 1968. Nesměl účinkovat v televizi a ve filmu se směl objevit jenom jednou do roka! Útočištěm se mu tak stal rozhlas. Proslul kultivovaným projevem, ale i perfekcionismem. Režisér Karel Weinlich vzpomínal, že se (doslova) učil své role pro rozhlasové hry, přestože dialogy mohl v klidu číst z textu v ruce, v tom mu pomáhala fenomenální paměť.
Příležitost zlomit tabu a zalíbit se mocipánům dostal v roce 1977. Přišla mu nečekaně pozvánka do Národního divadla na setkání umělců - „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru,“ z čehož se vyklubal podpis Anticharty. Tušil zradu, takže se raději nedostavil. Když viděl záznam v televizi, byl u něj na návštěvě přítel Mirko Maršálek. Ten řekl, že „vyfasuje“ další zákaz. Odpověděl mu: „No a co, tak nebudu pít myslivce, ale rum.“ Kupodivu ale zákaz nedostal, těžko říct, zda na něj komunisté zapomněli, nebo boj s ním vzdali, točil dál, paradoxně nejvíc televizní filmy.
V Československé televizi totiž úřadovala Milena Balášová, přezdívaná jako Sladká bestie, co dbala na stranickou linii a ideologickou čistotu. Jiří Sovák na ni vzpomínal takto: „Rozhodovala úplně o všem, i o tom, jak kdo má chodit ostříhanej, oblečenej, zakazovala nosit džíny a ženám chodit bez podprsenky, což se dokonce namátkově kontrolovalo!“ Proč ho nezakázala, je záhada, třeba pro něj měla utajenou slabost. Nebyla by první ani poslední, ženy ho milovaly, i když marně.
Pokud jde o soukromí, to si Eduard Cupák po mnoha nepříjemných zkušenostech chránil, jeho životním partnerem se stal technik z ČKD Václav Květ. Jejich vztah byl nebývale pevný, žil s ním od roku 1959 neskutečných 37 let, až do své smrti. Tu měla na svědomí největší neřest, byl bohužel celoživotní silný kuřák, „vytáhl“ až 80 cigaret denně, navíc se neodříkal ani alkoholu, i když se nikdy neopíjel.
To se podepsalo na jeho zdraví, onemocněl rozedmou plic. Někdy se mu dýchalo tak špatně, že ho partner musel nosit do schodů. Jeho nejoblíbenějším místem se stala chalupa v Brtnici u Velkých Popovic, kterou vlastnoručně zrekonstruoval ze zříceniny starého mlýna. Když už na ni nemohl jezdit a musel ji prodat, jakoby ztratil smysl života. „Poslední rok strávil v nemocnici. Na konci byl tři měsíce na přístrojích, doktor mi řekl, ať počítám s tím, že se mi nevrátí,“ popsal smutné poslední okamžiky Eduarda Cupáka Václav Květ. Naposledy vydechl 23. 6 1996, bylo mu jen 64 let.
Zdroj: https://www.csfd.cz/tvurce/7833-eduard-cupak/prehled/
https://www.idnes.cz/brno/zpravy/cupak-eduard-herec-homosexualita-vyroci-90-let-brno.A220310_654788_brno-zpravy_zubr
https://www.mujrozhlas.cz/dokument/eduard-cupak-puntickar-s-podmanivym-hlasem
