Hlavní obsah

Nebyli krásní, ale ženy jim ležely u nohou.Vl. Buriana i O. Nového hlídaly žárlivé manželky - marně.

Foto: Česká televize /se souhlasem/

V pohádce Byl jednou jeden král

Mnozí herci, kteří platili na stříbrném plátně mezi vyhlášené milovníky, jimi ve skutečnosti vůbec nebyli, naopak někteří, do nichž by to zase nikdo neřekl, měli desítky, někdy i stovky milenek. Jejich „přehled“ přinášíme v několika článcích…

Článek

Nevěrný „podpantoflák“ Vlasta Burian

Vlasta Burian měl talent na několik sportů, vynikal hlavně ve fotbale, byl úspěšný dokonce natolik, že se stal několik let brankářem A týmu Sparty. Později si také udělal zkoušky na rozhodčího a ve volném čase působil jako sudí. Byl i mimořádný tenista - pravidelně se zúčastňoval turnajů, kde často porážel profesionální hráče, trénoval i s mistrem světa, Karlem Koželuhem - a zdatný cyklista s výbornou fyzickou kondicí. Ale nakonec sportu zanechal, neměl už na něj čas.

Foto: https://sparta.cz /se souhlasem/

Jako brankář

Objevil totiž v sobě nadání bavit lidi. Začal s tím na večírcích přátel nebo v hospodách, pak se odhodlal veřejně vystupovat. Dostal vedlejší role v divadle Na Vinohradech a Švandově, to ovšem neuspokojilo jeho ctižádost. Tak na doporučení skladatele Karla Hašlera, který si povšiml jeho umění rozesmávat diváky, začal působit v různých kabaretech, včetně těch nejznámějších - Rokoko, Červená sedma, Montmartre - a stal se miláčkem publika. Za I. světové války byl povolán do armády, odkud dezertoval.

Potuloval se po venkově a živil se humornými výstupy, hlavně v menších sálech, většinou spojených s hospodou, byl však chycen a uvězněn. Po roce 1918 se vrátil do Prahy. Jako herec nepatřil ke špičce, ale bavič byl prvotřídní, i proto dostal přezdívku Král komiků. Měl skvělou mimiku, gesta, mimořádné hlasové nadání - dokázal v operních parodiích střídat mužské i ženské hlasové party najednou. Uměl vytvořit různé zvuky, napodoboval zvířata, hudební nástroje, ale třeba i chrčení větráku.

Patřil k němu úsměv od ucha k uchu - vynikal také v koulení tmavých očí - výborně zpíval, což předvedl v každém filmu. Za první republiky, zejména ve dvacátých a třicátých letech, se stal absolutní hvězdou. Účinkoval ve čtyřech němých a šestatřiceti zvukových filmech, hlavně komediích. Snímky jako C. a k. polní maršálek, Anton Špelec, ostrostřelec, trhaly divácké rekordy. Neučil se moc texty a improvizoval, což bylo těžké pro kolegy, kteří ho za to neměli moc rádi. Jediný, kdo ho dokázal trochu zkrotit, byl přítel a režisér Martin Frič.

Foto: Česká televize /se souhlasem/

S Jindřichem Plachtou a Růženou Šlemrovou v komedii Anton Špelec ostrostřelec

Zajímavé je, že si za každou roli řekl o - za první republiky - závratný honorář více než sto tisíc korun, přitom dámské hvězdy, které mu sekundovaly (namátkou Lída Baarová, Nataša Gollová, Adina Mandlová) dostaly jen deset tisíc! I když skvěle bavil diváky, v soukromí se to vůbec neprojevovalo. Byl zádumčivý, místy melancholický, podle dnešních psychiatrů zřejmě trpěl ADHD a bipolární afektivní poruchou, známou dříve jako maniodepresivní psychóza, mohl mít i jisté autistické sklony.

To všechno ovlivňovalo jeho komplikovanou osobnost. Ženy přitahoval. Nebyl nijak zvlášť hezký, jednou o sobě ve vzácné chvíli sebeironie řekl, že má poslední číslo nosu, dál už jsou jen choboty. Choval se ale spíš nesměle, jako mladý se zamiloval do tanečnice Anny Emílie Pírkové. Když mu bylo teprve 21 let, měli spolu dceru Emilku. Matka o ní ale nestála, dávala přednost kariéře, tak si ji vzal do péče, především poté, co pozdější manželka, Františka Červenková, které říkal - nikdo neví proč - Nina, potratila jejich dítě a další mít nemohla.

K jejich seznámení došlo kuriózním způsobem. Františka totiž Vlastu tajně obdivovala, a tak se s kamarádkami vsadila, že se s ním vyspí. Po představení za ním přišla došla do šatny pro podpis a mezi řečí ho pozvala k sobě na skleničku a byla ruka v rukávě. Mezi nimi přeskočila jiskra a zůstali spolu dlouhých 42 let. Byli na sobě vzájemně až chorobně závislí, ona musela být na každém jeho představení. Když se zpozdila, nechal pozdržet začátek.

Foto: Archiv Blesk cz. / se souhlasem/

S Ninou

Když onemocněla, nechal zavést mikrofon na jeviště, aby ho poslouchala telefonem. Nevadilo jí to, milovala ho, navíc každé představení bylo trochu jiné, podle toho jak moc začal improvizovat. Emilku oba zahrnovali péčí, ta jim to později vracela, chodila je co možná nejvíc navštěvovat. Po svatbě se jí narodil syn Vlastimil. Nina na manžela žárlila, hlídala ho jak mohla, dobře věděla, že ženy pro něj mají slabost a nedokáže jim odolat. Což se také stávalo - na divadelních zájezdech, kam s ním nejezdila.

Jeho milenkou se stala Lída Baarová - ta dokonce chtěla, aby se rozvedl - a Zita Kabátová. Vzpomínala na to takto: „Já s ním hrála ve filmu Přednosta stanice. On ale v posteli nebyl žádné eso, připadalo mi, jakoby se stále ohlížel, jestli ho někde náhodou nešmíruje Nina. Na druhou stranu mu dělalo dobře, na chvíli se vymanit z „role“ podpantofláka. Ženy na něj letěly, i když nebyl svůdce ani krasavec. Nebýt slavný, měl by potíže s navazováním vztahů. Neuměl se ženami jednat, choval se neohrabaně.

Hodně se na něm poznalo, že byl dlouho panic, v pubertě, kdy většina kluků začne randit, dával přednost sportu. Přesto jsme spolu jeden čas spali na každém zájezdě, já měla mraky mužů a nestydím se za to, sex mě bavil a nic jiného jsem neřešila. I on měl ovšem spoustu anonymních milenek, ženy - i dívky - za ním chodily do šatny, podobně jako kdysi Nina a když se mu nějaká zalíbila, stačilo jen říct. Vždycky si také v hotelu zamluvil to nejlepší, vícelůžkové apartmá. Byl ale jinak dost primitivní, hodně sebestředný, ješitný.

Choval se jako rozmazlená hvězda, vždy muselo být po jeho, když ne, uměl být bezohledný, hlavně jako šéf. Dával okatě najevo své bohatství, honoráře měl - i za protektorátu - obří. Postavil si luxusní vilu s bazénem, tenisovým kurtem, tělocvičnou, do ní zval na opulentní hody společenskou smetánku, jídla připravovali ti nejlepší kuchaři, užíval si dosyta, že je středem pozornosti. Když ale nikdo nebyl poblíž, stal se z něj nepříjemný bručoun, Marvan mu jednou řekl, že se chová jako necitlivý slon."

Foto: Archiv Jaromíra Farníka /se souhlasem/

Na konci kariéry

Staré přísloví: Kdo stoupá vysoko, padá hluboko, v jeho případě platilo. Nacisté ho - pod hrozbou zavření divadla, což by ohrozilo nejen jeho, ale všechny zaměstnance - donutili, aby natočil skeč, v němž parodoval Jana Masaryka. Ten se mu stal po osvobození osudný, udělali z něj kolaboranta, i když odmítl hrát v protektorátní filmech s tím, že neumí dobře německy, přitom mluvil naprosto plynně. Předhodili mu, že k sobě zval nacisty, což byla úplná lež, přišli k němu jen jednou, a to na základě udání, ne jako hosté. S K.H. Frankem se pak nikdy nesetkal samostatně, jen na společenských akcích. Nakonec skončil ve vězení.

Vilu mu zabavili a dostal existenční pokutu půl milionu korun, tou ho prakticky ožebračili. On, zvyklý na úspěch a záři reflektorů, se náhle musel živit manuálně - pracoval v dolech, na horských chatách jako poslíček, sbíral špinavé nádobí, škrábal brambory v kuchyni. Ale nejvíc mu vadil pětiletý zákaz vystupování, bez publika strádal, věnoval se hraní alespoň v ústraní a ilegálně, pro hotelové hosty. Později mohl účinkovat aspoň v menších obecních sálech, spojených obvykle s hospodou. Nebylo to ono a začal se psychicky hroutit.

Už do té doby byl psychicky labilní, pak začal přicházet i o zdraví i sílu. Na krátký čas ožil díky Janu Werichovi. Ten ho obsadil jako rádce Atakdále do pohádky Byl jednou jeden král, ale šlo o jeho labutí píseň a zároveň první - a poslední - barevný film. Ke konci života měl problémy s chůzí, na jevišti seděl, ale rozesmát publikum uměl stále skvěle. Zemřel 31. 12. 1962 ve věku 70 let na plicní embolii, po nachlazení při vystoupení v nevytopeném sále. Jeho odchod Nina neunesla. Utrápila se o pouhých devět týdnů později, byla nalezena mrtvá na jeho hrobě. Ten navštěvovala každý den.

Foto: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Hrob_Vlasty_Buriana.jpg autor Zákupák /volné dílo/

Hrob Vlasty Buriana

Nesmělý lamač ženských srdcí Oldřich Nový

Oldřich Nový byl ale nejen herec, ale i zpěvák, scénárista, režisér, pedagog a divadelní ředitel. S herectvím se setkával od dětských let, otec, Antonín, jako hasič zajišťoval požární hlídku ve všech tehdejších kinech. Jeho strýc byl navíc Miloš Nový, který ho s sebou brával do Národního divadla, kde nějaký čas hrával. Přesto se na přání rodiny vyučil typografem, ale pak ho zlákal svět operety. Začal se objevovat v kabaretech jako zpěvák, ale studoval také soukromě herectví, jeho mentorem byl režisér a dramatik Karel Želenský.

První profesionální angažmá získal v ostravském divadle, v činohře i operetě, odkud odešel do Národního divadla Brno, kde strávil 16 let. Vypracoval se tam i na režiséra. Po návratu do Prahy mu finančně pomohl movitý tchán. Díky němu v roce 1935 založil Nové divadlo, v němž se stal pochopitelně hlavním protagonistou. V souboru působily také další hvězdy, Bohuš Záhorský, Hana Vítová, Blanka Waleská, Zita Kabátová, Ljuba Hermanová. Ta později řekla:

„Já se tam ocitla asi rok poté, co zahájilo činnost ve Stýblově paláci na Václaváku, kde později bylo divadlo Semafor, v němž jsem také hrála. Dal mi roli v hudební komedii Další, prosím. V něm jsem zpívala první šanson v životě! Perfektně dovedl spojovat činohru s pěveckými party, jedno plynulo od druhého samozřejmě a lehce, všechno mělo logiku, spád a vtip. Jako šéf byl perfekcionista, dlouho se zkoušelo, ale byl nad věcí, nikdy nezvýšil hlas - ani nemusel, měl přirozenou autoritu, ženy ho uctívaly a muži respektovali.“

Foto: Česká televize /se souhlasem/

V "nesmrtelné komedii Kristian s Adinou Mandlovou

Přesto, že ho nacisté pronásledovali, Nové divadlo fungovalo až do roku 1944, kdy byla z nařízení protektorátních úřadů všechna divadla zavřena. Po osvobození obnovilo činnost kdy se stal ředitelem opět on. Po únoru se rozhodl odejít do Komické zpěvohry v Karlíně, kde hrál i režíroval. Ještě předtím ovšem měla premiéru romantická komedie Martina Friče Kristian. Ne, nespletl jsem se, má opravdu tento název, jde totiž o filmovou adaptaci stejnojmenné francouzské divadelní hry, chybné dlouhé á se přidalo - neznámo proč - až později.

Z do té doby méně známého herce se stala okamžitě hvězda první velikosti, repliku:„Zavřete oči, odcházím…“ zná asi každý. Oldřichu Novému se dlouho dařilo i v osobním životě. Seznámil se s uměleckou fotografkou Alicí Wienerovou-Mahlerovou a od prvního okamžiku věděli, že si jsou souzeni. Pocházela z bohaté rodiny. Je notoricky známé jeho hrdinství za války, kdy se s ní, židovkou, odmítl přes nátlak protektorátních úřadů rozvést, za což zaplatil pobytem v lágru. O tom bylo napsáno tolik, že je zbytečné to dál rozvádět.

Alice byla jinak uznávanou umělkyní, vlastnila jeden z nejmodernějších ateliérů v zemi, její práce měly špičkovou úroveň. Po válce porodila chlapečka, ten bohužel nepřežil (ovšem už od roku 1937 vychovávali adoptivní dceru, Janu, kterou si vybrali v kojeneckém ústavu. Spekulovalo se, že šlo o jeho nemanželskou dceru, ale to bylo vyvráceno. Za války byla raději ukryta a vyrůstala u manželů Lelkových v Lázních Bělohrad.) Alice, pravděpodobně následkem prožitých traumat a toho, že většina rodiny zahynula v koncentráku - těžce onemocněla schizofrenií.

Foto: Česká televize /se souhlasem/

V pořadu České televize Věčný Kristián Oldřich Nový

Kvůli ní se postupně změnilo její chování. Začala na manžela žárlit, dokonce i na dvorný vztah k dceři. Vyústěním těchto sporů bylo, že ve dvaadvaceti letech odešla z domova. „S tátou jsme o tom nemluvili, vyhýbal se tomu. Mně stačilo, že jsem byla vždy jeho mazel, měl mě moc rád a jeho“, uvedla v pořadu České televize Věčný Kristián Oldřich Nový. Je fakt, že ho Alice hlídala i proto, že často hrál milovníky. Přitom nebyl nijak zvlášť krásný, vlasů moc neměl už od středního věku, nosil je pečlivě ulízané dozadu, obličej spíš tuctový. Měl ovšem neuvěřitelný šarm, eleganci, vzpřímené držení těla a kavalírské chování.

Ženy vždy pouštěl do dveří, pomáhal jim oblékat kabát, nikdy si nesedl dřív než ony, ve společnosti se choval vybraně, byl také výborný tanečník, díky tomu všemu se stal pro něžné pohlaví neodolatelný. I když svou ženu miloval, jejich zájem nemohl ignorovat, to by nebyl muž, ale svatý, aby se udržel, když o něj měly zájem ty nejkrásnější ženy. Své aféry ale tajil, jako správný džentlmen. Poměr s ním později přiznala Adina Mandlová, Lída Baarová, a opět Zita Kabátová. Ta o něm řekla:

Oldřich vždy krásně voněl, v náprsní kapsičce měl lahvičku parfému, na klopě nosil bílý kapesníček, prostě velký elegán. Ale nikdy se žádné ženě nedvořil, to ony ho naháněly - včetně mě. V posteli byl citlivý a empatický, měl rád milostnou předehru, to ocení každá žena. Ta pověst se o něm rozšířila, takže zájem o něj byl velký. Ale on přesto vždy vroucně miloval Alici, obětavě se o ni staral, trpělivě snášel její věčné scény, které mu dělala, nějak vycítila jeho nevěry, hlídala ho, ale zase ne na zájezdech."

Foto: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Old%C5%99ich_Nov%C3%BD_s_man%C5%BEelkou_1937.jpg /volné dílo/

S manželkou, jeden ze vzácných snímků

Oldřich nikdy neuvažoval, že by kvůli milenkám opustil manželku, i přes všechny těžkosti, které s ní zažíval. Schizofrenie je závažná a bohužel i chronická duševní porucha, typické jsou paranoidní bludy, poruchy chování. Láskyplně se o ni staral až do poslední chvíle, kdy ho v roce 1967 navždy opustila. Nesl její smrt velmi těžce, nikdy se s ní zcela nevyrovnal, jeho oporou se stala dcera. I umělecky se mu přestalo dařit.

Poslední fenomenální úspěch zažil v parodii Pytlákova schovanka, ta měla sice premiéru 1. 4. 1949, ale scénář pocházel z doby ještě před únorem. Po něm se typ milovníka nehodil do proletářských filmů. Neprorazil ani jako režisér operet, byly ocejchovány za buržoazní. Situaci nejlépe vystihla poznámka Martina Friče. Ten mu při natáčení řekl: „Jestli jednou řekneš na place Čest práci, tak nás oba zavřou“. Divadlo mu znárodnili a šel spolu s Janem Werichem dělat uměleckého šéfa karlínského Estrádního divadla.

Foto: Česká televize /se souhlasem/

S Danou Medřickou v seriálu Taková normální rodinka, jeho poslední roli

Tam se dostal i na pódium. Po smrti ženy odjel v roce 1968 do Vídně, kde se stal režisérem Vídeňského divadla. Tam ale nezůstal, i když nabídky měl, patřil k patriotům. Ve filmu se objevil - kromě různých štěků - až v roce 1966, v hudební komedii Fantom Morrisvillu jako sir Hanibal Morris - jeho protivníka Manuela Diaze hrál a zpíval Waldemar Matuška. Role uhlazeného britského džentlmena mu perfektně sedla. O tři roky později exceloval po boku Vlastimila Brodského, Jiřího Sováka a Jana Libíčka jako emeritní profesor a lektor dobrých mravů v legendárním snímku Světáci.

To byl ale jeho poslední film, i když se v roce 1972 objevil v úspěšném seriálu Taková normální rodinka, jeho dialogy s Jiřinou Šejbalovou jsou přehlídku hereckého umění. Poté se začal čím dál víc uzavírat do sebe.„Už neměl pocit, že je Kristián, cítil, že už není to eso,“ řekla v dokumentu ČT jeho dcera. Přesto dbal na zevnějšek, vždycky nosil v kapse saka svůj oblíbený bílý kapesníček. „Chtěl v lidech uchovávat představu, kterou o něm celý život měli,“ vzpomínala ve stejném dokumentu herečka Daniela Kolářová. Mementem pro něj bylo, když si z něj nějaké pubertální dívenky, které netušily, o koho jde, dělaly legraci.

Zavřel se ve svém bytě a přestal vycházet. Chtěl, aby si ho lidé pamatovali v plné síle, a ne jako sešlého starce. Spatřit ho mohla jen dcera, s kolegy a ostatními lidmi komunikoval jen přes španělskou stěnu, aby zůstal „neviditelný.“ Jeden z posledních, kdo s ním mluvil, byl režisér Miloš Forman. 15. března 1983, v třiaosmdesáti letech zemřel. Některé zdroje uvádí, že o sebe přestal pečovat, jiné, že si glanc zachoval do poslední chvíle. V každém případě měl kuchyň plnou ptačího trusu, krmil holuby přímo v bytě. Je pohřbený na Olšanech, bez manželky, ta spočívá v židovské části.

Foto: cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Old%C5%99ich_Nov%C3%BD-hrob,_H%C5%99bitov_Ol%C5%A1any_2.obecn%C3%AD-27.jpg Alena Pokorná

Hrob

Zdroj: https://www.csfd.cz/tvurce/1445-vlasta-burian/prehled/

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/222411058220003/

https://www.kinobox.cz/clanky/tema/20180-pred-130-lety-se-narodil-vlasta-burian

https://www.csfd.cz/tvurce/3246-oldrich-novy/prehled/

https://www.mujrozhlas.cz/legendy-zabavy/legendy-zabavy-oldrich-novy

https://www.lifee.cz/karieru-oldricha-noveho-nasmeroval-stryc-z-narodniho-divadla-slavny-herec-se-mel-puvodne-zivit-zcela-jinak-84dfc

Autorský rozhovor se Zitou Kabátovou

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz