Jiřina Jirásková šla z trucu na potrat, pak už nemohla mít děti. Spáchala sebevraždu?

Když měla například v osmdesátých letech zákaz hraní, obsadil ji fintou režisér Troška -namísto Laďky Kozderkové, se kterou byl na tom předem domluven - do komedie Slunce seno jahody. Za tu roli se později, jako „velká umělkyně,“ styděla a dala to veřejně najevo - k velké nelibosti těch, kdo si právě tuto svéráznou postavičku v populární filmové trilogii oblíbili.

Před smrtí se ale za to stihla Zdeňkovi Troškovi omluvit, jak on sám později potvrdil. Jako mladá dívka podlehla komunistické propagandě a podepsala se pod petici, vyžadující pro Jiřinu Štěpničkovou trest smrti za pokus o emigraci. Později se za to veřejně omluvila. Z KSČ, do které vstoupila s nadšení už v šestnácti letech, pak byla v roce 1070 vyloučena za odpor proti srpnové okupaci a podporu tzv. pražského jara.

Vdávala se jinak už jako hodně mladá, za kolegu Jiřího Pleskota, ale už po dvou letech se s ním rozešla, zamilovala se bezhlavě do pověstného lamače ženských srdcí, herce Jiřího Valy. Tento milostný románek ale neměl dlouhé trvání, on jí byl nevěrný a ani se tím moc netajil. S  Jiřím Pleskotem ale zůstali dále přátelé, později uznala, že u ní šlo jen o chvilkové poblouznění…

Poté potkala životního, osudového muže, režiséra Zdenka Podskalského s kterým žila 27 let. Chtěla se za něj také mermomocí provdat, ale on odmítl. V té době s ním čekala dítě a chtěla si tak manželství, jak se říká, vytrucovat, vyhrožovala mu potratem - a na něj nakonec také opravdu šla. Pak už však nemohla mít děti, čehož do smrti litovala.

Myslela, že Zdeněk Podskalský jednal ze sobectví, ale nebyla to celá pravda, i když je fakt, že o další dítě nestál, už měl totiž jednoho syna. Jeho první a jediná manželka ale byla Ruska a on ji nechtěl případným rozvodem ohrozit, mohla by být vydána do SSSR, což by pro ni nemuselo být dobré. Šlo asi o jeden z nejstabilnějších, ale i nejpodivnějších vztahů v našem showbyznysu.

Jiřina ani Zdeněk spolu nejen, že nikdy nežili, dokonce ani nebydleli, i v Jižních Čechách, na chalupě, měli samostatný pokoj, jen se prostě vzájemně a často navštěvovali. Chovali k sobě také vzájemný respekt a úctu. Jak na tom byli intimně, to je jiná věc, oni se o tom nezmiňovali a do ložnic není vidět.

On byl o osm let starší a známý jako obdivovatel ženské krásy - herečky ho jako režiséra zbožňovaly - na druhou stranu ona asi také nebyla žádná světice. Věrnost až za hrob od sebe zřejmě nevyžadovali. Zvláštní vztah měla ke svému filmovému manželovi ze Slunce seno a pár facek. Josef Stárek byl totiž nejen neherec, ale i gay, pracoval předtím jako číšník.

To jí vůbec nevadilo, s mnoha homosexuálními kolegy z uměleckého prostředí se přátelila a vycházela s nimi bez jakýchkoli předsudků. K němu samotnému měla pozitivní přístup, učila ho základům herectví. Do slunné Itálie se Slunce seno erotika sice ještě jela, ale jinak se, jak bylo řečeno, od role paní řídící Hubičkové distancovala. I díky protikomunistickému postoji se po listopadu stala ředitelkou Divadla Na Vinohradech.

Ještě předtím ji ale Zdeněk Podskalský obsadil do jedné z jejich kultovních rolí, do komedie Světáci s Ivou Janžurovou a Jiřinou Bohdalovou, kdy jejich protějšky hráli taktéž legendy - Sovák, Libíček a Brodský, ve své poslední rolí se tam objevil i prvorepublikový idol, elegán Oldřich Nový, jako učitel vybraného chování. Komedie sice neskončila v trezoru, ale byla na černé listině, jak kvůli ní, tak Vratislavu Blažkovi, scenáristovi, který po srpnu emigroval.

S tím se pojí její zákaz hraní ve filmech, což ji psychicky deprimovalo - ostatně jako každou jinou herečku, v divadle naštěstí hrála dále, i když ani tam nebyla obsazována, tak jak by si zasloužila. Celkově hrála ve 140 filmech, včetně televizních, její herectví bylo pokaždé uvěřitelné, dokázala se perfektně vtělit do svých postav. Jako šéfová byla nekompromisní, říkalo se o ní, že je zlá a pomstychtivá.

Jenže herecké prostředí je plné drbů a pomluv, ne všemu se dá věřit. S Jiřinou Bohdalovou byly velké kamarádky i mimo jeviště a kamery. Herecká rivalita, tak běžná zejména u žen, je zcela míjela. Znaly navzájem svoje kvality a dokázaly je také společně ukázat, například v komediálnímu dramatu Fany, ve kterém obě excelovaly.

Dodnes na svou dlouholetou parťačku Jiřina Bohdalová ráda nostalgicky vzpomíná. Pod jejím vedením v letech 1990 až 2000 prožilo Divadlo Na Vinohradech jeden z vrcholů, bohužel musela omezit z časových důvodů účinkování ve filmech. Jednu ze svých úplně nejlepších rolí, v melodramatu Sestřičky v roce 1983, zvládla ovšem naprosto excelentně.

Stala se i jakousi mentorkou tehdy začínající mladičké herečky Aleny Mihulové a byla u zrodu jejího vztahu s režisérem Kachyňou. Tento nerovný svazek - on byl o 41 let starší - se na jejich citech nijak neprojevil. Zůstala s nim až do konce života, stejně jako Jiřina se Zdeňkem Podskalským. Když ten v roce 1993 po těžké nemoci ve věku pouhých sedmdesáti let zemřel, zhroutil se jí celý svět.

Nenašla si už žádného dalšího partnera. Nebyla zvyklá se vázat. Preferovala volnost, kterou zažila právě jenom s ním. Nakonec zůstala opuštěná, kolegové na ni zapomněli, docházela za ní pouze pečovatelka a zároveň ošetřovatelka, které odkázala veškerý majetek, včetně rodinné vily. Tu měl ovšem podle ústní domluvy napůl zdědit Podskalského syn. Ten si její část nakonec koupil zpět, šlo o místo, kde prožil dětství.

K němu ale necítila nikdy žádnou náklonnost. Měla ho - zcela nespravedlivě - za strůjce toho, že jeho otec pak nechtěl další dítě a tím ji „přiměl“ k osudovému rozhodnutí - jít na potrat. Jinak na ni stáří a nemoci krutě doléhaly, po sérii těžkých operací byla od listopadu 2012 upoutaná na lůžko. Odmítla se přestěhovat do domova pro seniory nebo LDN, žila raději osamoceně v Kouřimské ulici na Vinohradech, kam za ní docházela již zmíněná pečovatelka. Podle ní spáchala svým způsobem sebevraždu.

Začala totiž odmítat jídlo, nesnášela nehybnost, chtěla odejít po svém, jako velká dáma. Nechtěla být nikomu na obtíž. Její subtilní postava takový nápor dlouho nevydržela. Odešla navždy 7.ledna 2013. Zůstalo po ní na jevišti i před kamerou prázdné místo, byla naprosto nenapodobitelná. Za svůj život dostala řadu oceněni, včetně státního vyznamenáni Za zásluhy o výstavbu. Vyhrála také divadelní cenu Thálie a byla uvedena do Dvorany slávy populární ankety Tý Tý. Je pohřbena v jihočeských Malenicích, po boku svého životního partnera.

ZdroJ: https://www.csfd.cz/tvurce/1206-jirina-jiraskova/prehled/

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10212433228-neobycejne-zivoty/20954215592/

https://cnn.iprima.cz/show-time/milionove-dedictvi-po-jiraskove-rozprodala-osetrovatelka-nejcenejsi-obraz-prodala-za-4-tisice-201092