Hlavní obsah

Nebyli krásní, ale ženy jim ležely u nohou. Postelový agent StB Vejražka a erotoman F. R. Čech.

Foto: Jan Janula - pózování před obrazem Objevení Ameriky

Profilová výstava F.R. Čecha v Písku

Mnozí herci, kteří platili na stříbrném plátně mezi vyhlášené milovníky, jimi ve skutečnosti vůbec nebyli, naopak někteří, do nichž by to zase nikdo neřekl, měli desítky, někdy i stovky milenek. Jejich „přehled“ přinášíme v několika článcích…

Článek

Podlý svůdce Vítězslav Vejražka

Za Vítězslavem Vejražkou by se dnes žádná žena neohlédla, ale za první republiky - i později - byly typy jako on žádaní. Neemancipované ženy totiž hodnotily muže i podle toho, jak bude schopný postarat se o rodinu a on vypadal jako bohatý sedlák, měl široká ramena, vysokou, robustní postavu, v obličeji vynikalo silné a husté obočí, to mu přidávalo přísnost a nepřístupnost. Měl výrazné, ostře řezané rysy tváře, zaujal hlubokým hlasem. V mládí ho režiséři obsazovali do rolí milovníků, kterým byl i v soukromém životě.

Už jeho otec byl činovník dělnických odborů a komunista. Po něm zdědil levicové myšlení, zdramatizoval třeba román prezidenta Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci. Jeho udavačství bylo mezi kolegy notoricky známé, tak se raději vyhýbali řečem o straně a vládě, ale to ani zdaleka netušili, že před sebou mají agenta StB, s krycím jménem AK 70. Tím se stal již v roce 1949 - a na rozdíl od jiných - zcela dobrovolně, přišel nabídnout své služby. Pro estébáky byl darem z nebes, herci se jim totiž obvykle vyhýbali obloukem.

Zaujal je i tím, jak dovedně uměl svádět ženy, které mu - až na vzácné výjimky - podlehly, těžko říci proč, asi měl charisma nebo nějak dovedl udeřit na strunu, na níž slyšely, možná také svou neústupností, obtěžoval je, dokud nedosáhl svého. V každém případě STB toho využila k tomu, aby od nich získával informace, na jejichž základě je - nebo jejich blízké - mohla přitlačit ke zdi. Jako první úkol dostal svést o šest let starší tetu (!) Miladu De Gigiovani, pracovala na vízovém oddělení italské ambasády, tím byla zajímavá.

To se mu povedlo, dvořil se jí ale měsíc, než se stali milenci. Nosil jí květiny, které si nechal - stejně jako v ostatních případech - proplácet nadřízenými. Intimní styk s ní udržoval až do roku 1950, ukončil ho poté, co ji, podle jejich názoru, dostatečně zpravodajsky „vytěžil.“ To, že se do něj zamilovala a kvůli rozchodu se trápila, ho nevzrušovalo. O jeho charakteru svědčí estébácké hodnocení: „Pokud se týká mravních zásad, dovede je odložit, když se to jeví potřebné,“ ale především následující historka: Když neplánovaně přivedl do jiného stavu nevinnou dívku, přemluvil ji k potratu.

Foto: Česká televize /se souhlasem/

S Jiřím Sovákem v komedii Hříšníci z roku 1972

Nakonec souhlasila, i kvůli tomu, že svobodné matky měly za bolševika stigma, byly nežádoucí, neodpovídaly ideálu šťastné socialistické rodiny. Aby ale nemusel před potratovou komisi, která tyto záležitosti řešila - za tuto „komplikaci“ se operačnímu orgánu omlouval - našel lékaře, který zákrok „načerno“ provedl. Slíbil mu mlčenlivost, ale ihned ho udal! Aby si tuto podlost ospravedlnil, napsal: „Vyjma této události čestné slovo za všech okolností dodržím, ale z jeho strany (?!) šlo o těžký mravní prohřešek.“

Pochopitelně mu v sexuálních aktivitách nevadilo, že byl ženatý, jeho (třetí) chotí byla kolegyně Jarmila Krulišová. Měli tři děti – syna Davida, dvojčata Víta a Vendulu, dalšího syna Jana, měl z prvního manželství s baletkou Jarmilou Šeborovou, dcerou brněnského malíře. Pod maskou starostlivého otce rodiny pokračoval podle rozkazů v kompromitování a svádění nic netušících obětí. StB mu dokonce zařídila jednopokojovou konspirační garsoniéru, vybavenou kamerou, která natáčela milostné hrátky.

To, že kvůli nim byly jeho milenky vydírané a donucené ke spolupráci mu bylo lhostejné. O jeho činnosti je následující hlášení: „Agent AK 70 splnil úkol, v němž měl předstírat reakční zaměření, pozvat sledovanou osobu do bytu a s ní následně provésti soulož způsobem, aby ji to kompromitovalo a zejména učinilo směšnou - styk nepřirozeným způsobem. Za tímto účelem mu bylo předáno 3 500 Kčs na výlohy. Operativní orgánové však musí informovat spolupracovníka, že nesmí přestavovat kusy nábytku, aby nebyl zakrytý výhled na gauč.“

Estébáci ho využili také k praktikám obvyklých spíš u špiónů, měl omámit vytipovanou ženu tím, že když ve vinárně odešla na toaletu, jí do pití nasypal jimi dodanou chemikálii. Jenže se stalo něco nečekaného, nechtěla už dál pít a spontánně vylila svou skleničku do jeho. Ten ji musel vypít, aby to nevypadalo divně, po příchodu do bytu ovšem nedůstojně zkolaboval, za což mohlo i to, že nesnesl větší množství alkoholu. Když se časem probral,  pokračoval v plnění úkolu. Tentokrát výjimečně neuspěl, byl tvrdě odmítnut.

Za to se velícímu důstojníkovi omlouval a bral to jako potupu. Jeho ložnicovou kariéru ukončil věk. Jak stárnul, přibýval na váze, což se podepsalo na jeho zdraví i sex - appealu, kolem padesátky už přestal být jako milenec použitelný, tak dělal politickou kariéru. Nejprve ho na třináctém sjezdu KSČ v roce 1964 zvolili kandidátem ústředního výboru, po sovětské okupaci byl dosazen jako poslanec do čistkami prořídlé Sněmovny lidu. Byl vyznamenán Řádem práce i Řádem Vítězného února, pochopitelně se stal Zasloužilým a Národním umělcem.

Čert si ho odnesl na lopatě 8.6 1973 v pouhých 58 letech. Komunisté poté prosadili, aby byl pochován na Slavíně, leží vedle Emy Destinnové, Alfonse Muchy a Karla Högera, kteří se musejí obracet v hrobě. Je po něm také stále pojmenována ulice v pražských Košířích. Jeho život se stal přehlídkou zmařených osudů žen, které ho milovaly. Byl i prostitut, neudával jen z přesvědčení, ale i pro peníze, přitom v letech 1964–1969 zastával funkci šéfa činohry Národního divadla, k čemuž patřila pohádková gáže.

F.R. Čech- sexuchtivý i v 83 letech!

Pokud existuje někdo, o jehož milostném životě se ví asi všechno, tak je to F.R. Čech. Ten o něm a svých sexuálních zážitcích dokonce napsal knihy, známé se staly především dvě: Češi a jejich samičky a Češky a jejich samci, v nichž barvitě líčí detaily - nejen - vlastních záletů a dobrodružství. I ve stáří (je mu 83!) se chlubí o 37 let mladší milenkou, pilotkou Monikou Kopeckou. Seznam jeho milenek by vydal na román, je však stále ženatý, i když s manželkou Magdou, která mu dlouho tolerovala nevěry, nežije už desítky let. Mají k sobě nadále přátelský vztah, podíleli se na výchově dětí. Podle něj se rozvádí jenom amatéři.

Je muž mnoha povolání - bubeník, zpěvák, textař, herec, publicista, scenárista, dramatik, naivní malíř, spisovatel, ale i ředitel „svého“ divadla. Šuškalo se, že každá uchazečka o roli musela složit takzvanou ústní zkoušku v podobě orálního sexu, ale to vždy vehementně popíral:„Zdaleka ne s každou herečkou jsem něco měl. Ale samozřejmě jsem se o to vždy snažil! Tak se chovali všichni ředitelé divadel, nejen nás, všude možně na světě. Pak všem přišlo spiknutí šeredných feministek, který mají malýho pindíka a žádný chlap by je neznásilnil ani po osmi promile, ze kterého se stalo takzvané Mee too.

Tenkrát to bylo ale naštěstí jiné. Chlap se dvořil krásné ženské s cílem se s ní vyspat, ne si ji vzít, a ona řekla buď ano, nebo ne. Fakt je, že u těch druhých u mě vždy nebyla velká touha je držet v souboru - pokud nebyly herecky na výši,“ přiznával pravdivě. Nemá ani vzhled milovníka, ničím nezaujme, má kulatý, nevýrazný obličej, dlouho nosil knír, teď vousy. V jeho skupinách působili blonďatí krasavci, obletovaní ženami, které je zbožňovaly - Jiří Korn, Viktor Sodoma a Jiří Schelinger. Na rozdíl od nich tak musel ženy ukecávat. To mu vždycky šlo, přesto, že si „šlape na jazyk,“ mírně šišlá, zejména má problém se sykavkami.

Foto: Česká televize /se souhlasem/

Foto z pořadu Zpívá a hovoří František Čech

Tuto drobnou vadu řeči nijak neřešil, ani při vystupování v mnoha televizních pořadech, kde se obvykle požadovala bezchybná výslovnost. Ženy pro něj byly (a jsou) takřka vším, kdysi kvůli milence - a pozdější manželce - Magdě, beze slova omluvy nepřišel hrát na bicí při vystoupení skupiny Olympic a místo toho odjel na několikaměsíční zájezd s Černým divadlem po světě. Nelitoval toho. Vedl i několik hudebních skupin, poté založil Čechovo prozatímně osvobozené divadlo. Jako první tam uvedl karikovanou hru na motivy pověsti Aloise Jiráska - Dívčí válka. Je na repertoáru už dlouhých 40 let a může se chlubit více než třemi tisíci reprízami. V roce 1991 byl natočen její televizní záznam.

Pak mě napadali, že jsem zneuctil klasika, ale i on si to vymyslel! Dívčí válka není žádná historicky doložená událost, navíc podle nejnovějších výzkumů je Libuša mužský jméno, byl to tedy pravděpodobně chlap, ale to lidi neradi slyší. Oni jdou radši na moji Libušku, blondýnku s velkejma kozama. Časem se také z pěvce Lumíra vyvinula postava zženštilého gaye, v geniálním podání Mojmíra Maděriče. Proti nim ale jinak nic nemám, naopak je ve společnosti vítám, protože tím víc volných žen zbude pro mě, navíc se skvěle dají využít různé informace, které mají, svěřují se jim.

Já ve svých hrách vyznával filozofii Voskovce a Wericha.Ty jsem vždy obdivoval, tvrdili, že smích je v podstatě škleb, tak ho musí vyvažovat ženská krása. Proto se na pódiu mého divadla objevila Jana Švandová, Iva Kubelková, Kateřina Kornová, Alena Šeredová, Sabina Laurinová, Sandra Pogodová, Miluše Bittnerová, Anna Kadeřávková, Miluška Voborníková, Bára Štěpánová a další vyhlášené krasotinky. Moje milostná taktika byla vždy jednoduchá hučet a hučet do hlavy. Ani když jsem stál za mikrofonem jako zpěvák, nikdy po mně holky neházely kalhotky, ani hystericky neječely, spíš se se mi smály.

Moje písničky k tomu v jednom období sváděly. Většinou jsem nakonec ženy udolal, možná chtěly mít od mých blbých keců už konečně klid, tak šly radši se mnou do postele. Ve finále jsem na tom byl stejně jako všichni ti donchuánové, možná líp. Víc jsem si toho vážil, oni se nemuseli - na rozdíl ode mě - snažit, holky jim vlezly do pelechu samy. Já měl milenky i v době, kdy jsem byl tlustej jako prase, protože mě, jak se píše v bibli, přepadl hřích zvaný obžerství. Mohla za to ale hlavně moje lednice, ta na mě tak nějak mrkala a sdělovala mi, že by chtěla odčerpat.

Lákala mě, abych ji otevřel a bylo hotovo, narostla mi nejmíň dvojitá brada a kejty jako slon. Sám bych nezhubnul, vyznával jsem dietní opatření, které doporučoval Grossmann se Šimkem - hodně jíst, aby tělo mělo sílu se obezitě bránit! Pak ale dostal na letišti mrtvici můj kamarád Petr Novotný a částečně ochrnul - a to měl ještě štěstí, že k tomu nedošlo za letu, to by už nebyl. Já si pak uvědomil, že musím sám se sebou něco dělat. Zhubnul jsem brzy 16 kilo, a to jednoduše tak, že jsem přestal žrát - hlavně večer - a začal jíst, nepatřím k těm jedincům, co atakují fitcentra, cvičení považuju za posttraumatickou poruchu!

I když jsem o životě kolegů a svém vydal knihy, nepovažuju se ani náhodou za spisovatele, nemají souvislý děj, jediný co z nic vyčnívá, je sex. A  já taky o ničem jiným psát neumím! Je to jen doplněné o zážitky, vyprávění nebo historky o kamarádech, kterým to nevadilo. Ty, kterým jo, jsem nejmenoval, abych zachoval diskrétnost. Mě vždycky kvůli milostným vztahům odsuzovali takzvaní kazatelé dobrých mravů. To jsou buď nešťastníci, kterým nestojí, pak ti, co mají tendenci dirigovat ostatní, případně nábožní věřící. To mě míjí.

Spousta lidí si myslí, že jsem kur…ník, ale kdyby byli na mým místě, dělali by ty samé, ne li větší čuňačinky. Pak mě obklopuje závist, pomluvy, to vyvrcholilo, když jsem kdysi dostal od Miloše Zemana metál, prý z kamarádství. Já přitom jen v Českém rozhlase natočil tisíc dvě stě skladeb! Ano, mé texty mají jednoduchou slovní zásobu, ale já se nikdy netajil s tím, že jsou pro lidi, kteří mě poslouchají, který přitahuje, že jsem v podstatě stejný blbec jako oni. Pokud jde o to, že se stýkám s o 37 let mladší milenkou, je to pro mě štěstí ji jen obdivovat.

A čím jsem ji zaujal? Zase jen kecama, umím ji rozesmát. Já byl léta bez stálé partnerky, je to vítaná změna, ve kterou jsem už ani nedoufal. Naštěstí jsem - i přes svůj věk - v pohodě, udržím paměť i stolici, nemám umělé klouby, ani končetiny, jak funguje ta pro chlapa nejdůležitější se nebudu šířit, do toho nikomu nic není. Vím, že tady nebudu věčně, zubatá si na mě už někde brousí kosu, ale až to přijde, tak to holt přijde. Snažil jsem se žít tak, jak doporučoval Mark Twain - aby mé smrti litoval i majitel pohřebního ústavu. Snad se mi to povedlo." Ukončuje svou „zpověď“ František Ringo Čech.

Zdroj: https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/56917/vitezslav-vejrazka-narodni-umelec-a-stetka-komunisticke-tajne-policie.html

https://www.kvety.cz/historie/vitezslav-vejrazka-herec-stb-muzny-zjev/

https://www.lifee.cz/trendy/herec-vitezslav-vejrazka-narodni-umelec-a-prostitut-ve-sluzbach-stb-svedl-i-vlastni-tetu_84180.html

autorský rozhovor s F. R. Čechem

https://www.super.cz/clanek/celebrity-o-37-let-mladsi-pritelkyne-frantiska-ringo-cecha-prozradila-co-se-ji-na-partnerovi-libi-je-tady-dalsi-sexy-mozek-1526546

https://www.cbdb.cz/autor-1176-frantisek-ringo-cech

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz