Mussolini - přítel E. Beneše, násilník, sexuální deviant, vrah, který nesnesl pohled na mrtvoly

Nakonec ale nějak vystudoval pedagogický ústav, velice krátce působil jako učitel. Aby se vyhnul vojně, uprchl do Švýcarska. Živil se všelijak, např. jako pomocník zedníka. Podle některých zdrojů se stýkal s bolševiky a dokonce s Leninem. Nakonec byl jako žebrák zatčen pro potulku a vykázán ze země. Pokud jde o sexuální kariéru zahájil ji už v 16 letech s prostitutkami v městečku Forlimpopoli, kam chodil do školy. Sám později přiznal, že návštěva bordelu byla pro něho téměř každodenním rituálem.

První stabilnější sexuální partnerkou se stala o čtrnáct let starší ruská agitátorka Angelika Balabanová, ale záhy ho opustila pro jeho sobeckou povahu a hrubé chování. Měl známost (skončila ze stejného důvodu) i s paničkou Luigiou, manželkou profesionálního vojáka. V  I. světové válce byl bez milosti odeslán na frontu, kde těžce onemocněl tyfem, ale přežil. Nakonec ho armáda propustila až po těžkém zranění šrapnelem. Zatoužil po jisté Augustě Guidiové, dceři otcovy milenky. Naštěstí dobře znala jeho povahu.

Odmítla ho a raději se narychlo provdala za hrobníka. Když u ní neuspěl, zaměřil se na její sestru, Ráchel. Ani ona ho nechtěla, tak ji pod pohrůžkou ostře nabitou pistolí znásilnil a následně přiměl, aby se za něj provdala. Odpustila mu, byla pokorná a věřící křesťanka. Trpělivě snášela jeho výstřelky, snažila se tolerovat milenky i vrtochy - nedbal na hygienu, jen zřídkakdy se myl a koupal, neměnil si spodní prádlo třeba i rok. Porodila mu pět dětí (Eddu, Vittoria, Bruna, Romana a Annu Marii.)  

Po jeho smrti a skončení války nebyla nijak perzekuována, o politických zločinech svého choťě nevěděla. O veřejné dění se totiž vůbec nezajímala, věnovala se jenom dětem a svůj domov opouštěla pouze výjimečně, například chodila každou neděli do kostela na kázání. Přežila ho o 34 let. Stojí za zmínku, že jedna z vnuček, Alexandra, je členkou italského parlamentu. Nebylo to ale první Mussoliniho manželství. V roce 1914 se seznámil s jistou Idou Dalser, v té době se zkoušel prosadit jako žurnalista.

Finančně mu pomáhala rozjet noviny Il Popolo d'Italia. "Odvděčil"se jí ve svém stylu, když se mu přestala hodit a nebyla dostatečně reprezentativní pro jeho kariéru, proti její vůli ji nechal internovat v léčebně duševně nemocných, kde záhadně zemřela. Zařídil navíc, aby ona, i jejich společný syn Benito Albino, byli jako jeho rodina vyškrtnuti z matrik. I toho nechal bezdůvodně odstranit, byl izolovaný na uzavřeném oddělení psychiatrie, opakovaně dostával injekce s opiáty vyvolávajícími kóma, což vedlo k jeho smrti v pouhých 26 letech.

Po propuštění z armády založil stranu, kterou nazval jako fašistickou. Nechal se inspirovat antikou, fasces bylo dvanáct i prutů obepínající sekeru, kterou otroci (liktoři) slavnostně nesli před vysoce postavenými osobnostmi (prétor, konzul, apod.) Počet jeho příznivců rostl a v roce 1922, po státním převratu, který vyvrcholil násilným pochodem na Řím, ho musel jmenovat král Viktor Emanuel III. ministerským předsedou. V 39 letech se stal nejmladším italským premiérem v dějinách. Nechal se oslovovat Duce - vůdce.

Pro nás je pikantní, že byl obdivovatel Jana Husa, v roce 1926 mu T.G. Masaryk udělil  Řád Bílého lva, nejvyšší možný, podnětem byl i kladný postoj k československým legiím za první světové války. Ještě předtím, v roce 1924, kdy (shodou okolností) nechal zabít vůdce opozice Giacoma Matteottiho, se setkal (a zdaleka ne poprvé) s ministrem zahraničí Edvardem Benešem, který ho označil za svého přítele a založil s ním československo-italský Pakt srdečné součinnosti. Jeho Mnichovskou zradu rozhodně nečekal.

Brutální nátura, spolu s touhou po absolutní moci, dovedla Duceho až k diktatuře. Zakázal šest opozičních stran, zavedl cenzuru, ustanovil tajnou policii (OVRA.) Odpůrce režimu, které nedal zabít či uvěznit, poslal do vyhnanství na odlehlé ostrovy. Napadl Etiopii, kde nasadil zakázané chemické zbraně a bombardoval obytné čtvrti i nemocnice. Zaútočil i na Albánii, Řecko, zkoušel to i na část Francie, neokupovanou Němci. Aktivně se podílel na deportacích italských Židů přímo do nacistických vyhlazovacích táborů.

Mussolini byl až chorobně pověrčivý. Měl smrtelný strach z hrbáčů, tělesně postižených lidí, či z otevřených deštníků! Sám si (pro štěstí) namaloval čtyřlístek na kapotu červeného Alfa-Romeo, nikdy nešel ani na krok bez sošky svatého Antoníčka v kapse. Neznámo proč téměř omdléval při vůni kadidla nebo pachu éteru. Přestože se v životě zúčastnil mnoha rvaček, nesnášel pohled na mrtvoly, bylo mu z toho vždy na zvracení. Na slavnostní recepci ke španělské královně se dostavil neoholený, s dvoudenním strništěm.

Dnes je to sice móda, ale v té době to však znamenalo neodpustitelný prohřešek proti společenské etiketě. Měl sadistickou sexuální úchylku, štípal - i neznámé - ženy do zadku, bolestivě, ne jemně, z legrace. Když se dostal k moci, trpěl nutkavou potřebu souložit s každou, která přišla do jeho kanceláře. Probíhalo to jednoduše. Poručil ji, aby se svlékla, dál přitom seděl za psacím solem a úřadoval. Když byla nahá, „šel rychle na věc.“ Většinou se nejen nenamáhal zajít na pohovku, ale ani úplně sundat kalhoty.

Souložil v rychlosti na zemi nebo na hraně stolu, celý akt trval většinou maximálně dvě minuty. Sám se sice nemyl, ale po milenkách vyžadoval, aby byly čisté a voněly, nejraději nějakou těžkou vůní. Také dával přednost ženám macatějších tvarů s velikými prsy. Měl ale i pár stálejších lásek, třeba šéfredaktorku fašistického listu Gerarchia Margaritu Sarfatti či francouzskou herečku Magdu Coraboeufovou. Nejslavnější oficiální milenkou však byla Clara Petacciová, s kterou strávil skoro sedm let, i když se s ní na dva roky nuceně rozešel.

Provdal ji za leteckého důstojníka, s nímž se pak rozvedla. Byl o 30 let starší. Měla zelené oči, dlouhé nohy a velká prsa, ale moc rozumu nepobrala. Zbožňovala ho už v době, kdy byla malé děvče, chodila na všechny jeho projevy, k Vánocům a Velikonocům mu vždycky posílala přání s básničkou. Koupil jí byt na prestižní adrese, kde jí denně navštěvoval. Jak se k ní choval, není známo, možná čas obrousil jeho hrubiánské rysy. Také žila v přepychu, plnil ji každé přání. Při začátku útoku spojenců Clara odmítla odejít s rodinou ze země.

Zůstala s Mussolinim, což se jí stalo osudné, nakonec byla při útěku spolu s ním zastřelena italskými partyzány. Jejich těla navíc pomočili a pověsili za nohy hlavou dolů na nosník rozbombardované čerpací stanice Esso na Piazzale Loreto v Miláně. Clařina sukně však přitom odkryla její nahé tělo. Partyzáni vylezli nahoru a upevnili ji, aby to nevzbuzovalo pohoršení - jako by samotná mrtvá těla nestačila. Svůj krutý osud si možná nezasloužila, i když se společně s matkou dopouštěly finančních machinací a podvodů.

Zdroj: https://www.idnes.cz/technet/pred-100-lety/benes-pred-100-lety-pakt-s-mussolinim.A240519_095536_pred-100-lety_vov

https://epochaplus.cz/mussoliniho-lazebnik-predstiral-spanek-aby-prezil/

https://www.nationalgeographic.com/history/article/benito-mussolini-rise-of-fascism-in-italy