Článek
Michal Florian našel vrstevníka, který ho znal odmalička. "Nikdo z příbuzných o něj nestál, tak vyrůstal s bratrem a jeden čas i sám, když byl na vojně, jak to prošlo u OSPODu netuším, ale byli chudí, dávky od státu nestačily, což se projevilo na oblečení, nasbíral ho částečně ve smeťáku, částečně koupil za pár korun na trhu V Kotcích. Kvůli němu, i zápachu - moc se nemyl, hlavně v zimě, v bytě měl jen umyvadlo se studenou vodou a WC na chodbě.
Vím, že se stal terčem posměchu na zvláštní škole, kam ho umístili. Patřil mezi lepší žáky i když se neučil, ale zejména dívky ho ponižovaly, šikanovaly ho, smály se mu, pro ně byl socka. To v něm už od útlého věku vzbudilo silný odpor vůči nim, jednou mi řekl, když jsem s ním stál před barákem, a kolem šla spolužačka, že být vyšší a silnější tak ji na místě uškrtí. Vypadal přitom divně, jakoby o tom snil. Podle mě se stal vrahem už tehdy."
Hojer ve třídě, ani v životě, neměl jediného kamaráda, je ale otázka, jestli o něj vůbec stál. Ani vztah s bratrem nebyl nijak zvlášť srdceryvný, ten si nakonec našel na vojně holku a do Prahy se už nevrátil, takže žil v malém bytě sám. To úřadům nenahlásil, příspěvky od státu dál dostával pro oba. Protože na něj nikdy nebyly žádné stížnosti, sociální pracovníci ho víceméně ignorovali, i když v jeho věku měli zasáhnout, nesměl bydlet sám až do 18 let.
Hojer se díky jejich nečinnosti nedostal do dětského domova, kam správně patřil, šel se učit sklenářem, tam se jeho sociální vyloučenost ještě zvyšovala. Toto řemeslo zvolil proto, že ve třídě nebyly žádné dívky. I když nebyl žádný krasavec, určitě by měl šanci navázat s nimi známost, o to on ale neusiloval. Byl sexuálně nevyrovnaný, při masturbaci se u něj někdy projevila ztráta erekce, jindy došlo k předčasné ejakulaci.
Protože se neměl s kým poradit a lékařům nevěřil, zvýšilo to jeho frustraci. Ženy ho tak nějak přitahovaly, ale zároveň je nenáviděl. První znásilnil v 17 letech. Počínal si přitom dost brutálně, vybíjel si nahromaděné emoce, ponížení. Celkově se dopustil patnácti znásilnění, neměl rád prosby oběti, ať přestane, poté zvýšil nahromaděnou agresi. Těžko říct, kdy mu to přestalo stačit a potřeboval silnější impuls pro své zvrácené touhy.
Začal vraždit, ale zprvu ne znásilňovat! V prvních dvou případech totiž nad tělem žen jen masturboval. Sexuálně ho totiž vzrušovalo už pouhé vraždění, když škrtil svou třetí oběť měl předčasnou ejakulaci. Poté o ni ztratil zájem a protože se nacházeli u nádrže, svázal ji náhodně nalezeným drátem, ke kterému přivázal kámen. Když tělo spadlo ke dnu, šel si na to místo zaplavat. Jeho hyenismus neznal mezí.
Výjimkou z jeho rutiny se stala čtvrtá vražda. Při níž totiž dívku nejprve oslovil, když se ale dala na útěk dostihl ji. Tentokrát nepřišlo na řadu jen škrcení. Z pomsty za odmítnutí vzal nůž, který používal v práci a ubodal ji 39 ranami, ale stejně nakonec zase uškrtil, i když už byla zřejmě mrtvá, mělo to pro něj symbolický význam. Odřízl jí prsa a vagínu a odvezl je domů,v opodál nalezené igelitové tašce.
Znalci, docentu Hynkovi, řekl: “Nejsem žádný kanibal, to byl rituální akt msty za to, jak se ke mně ženy chovaly a také jsem chtěl zjistit, jestli jsou alespoň k něčemu dobré. Nešlo to bez komplikací, vagína se těžko holila, uvažoval jsem, jestli bude vhodné ji společně s prsy upéct v troubě nebo uvařit. Nakonec jsem je dal do hrnce. To byla chyba, pečené by možná chutnaly lépe.Vařily se navíc dlouho, do prsou jsem šťouchal vidličkou, jestli jsou měkká.
Když byly konečně hotové, rozkrájel jsem je a uvažoval o příloze, nakonec vyhrál prostý chleba s hořčicí, ono také nic jiného nebylo jaksi po ruce. I když jsem dal na maso celkem dost hořčice a ještě krémžskou, nezakryla jeho pachuť, cítil jsem z toho jen uspokojení, ale to bylo všechno. Zbytky jsem spláchl do záchodu a hrnec vyhodil. To mě jen utvrdilo v tom, že na ženách není vůbec nic a měly by se kompletně vyhladit."
Docent MUDr. Hynek si dodnes dobře vzpomíná i na další detaily: „Nevypadal odpudivě, aby si nemohl najít ženu, byl vyšší, hubený, chodil trochu shrbený. IQ měl 88, velmi lehký podprůměr, ve zvláštní škole správně být neměl. Jeho zločinná činnost měla vývoj. Zcela typický byl cynismus, s kterým popisoval své činy. Nezapíral je, byl na ně pyšný, líčil je až do posledního detailu, hrdě mi sdělil, že se ke čtyřem vraždám přiznal dobrovolně.
Do té doby ho totiž policie nepovažovala za pachatele všech, u druhé vraždy, kterou spáchal jako voják, mu pomohlo k alibi, že si na posádce vůbec nevšimli, že opustil kasárna, byl prostě nevýrazný, o to víc na sebe chtěl upozornit činy. U té samé vraždy si nevzrušeně stěžoval, že dívku na vlakovém WC nemohl pořádně znásilnit. Měl prý potíže trefit se do vagíny, protože tam bylo málo místa a vagón za jízdy drncal.
Prý to soud měl vzít jako polehčující okolnost! Bylo vidět, že ho ty reminiscence vzrušují. Na rozdíl od mnoha vrahů z vilnosti u něj nebyly zjištěny žádné sklony k alkoholismu, ani požívání drog či jiných návykových látek. Jednal vždy zcela chladnokrevně. Nikdy nelitoval svých činů, ani utrpení, které způsobil, jen sebe sama, jak je u zločinců běžné. Ve svých plánech byl velmi vynalézavý.
Ale uměl bleskurychle reagovat na pro něj příznivou situaci a pak okamžitě jednat. Nikdy ho nikdo při vraždě nezahlédl, a to vraždil na místech veřejně přístupných, v blízkosti domů, kde se mohli vyskytnout svědci. Je zajímavé, že se svými zločiny chlubil v hospodě, kam chodil. Dával si ale jen jedno či dvě malá piva, ale nikdo ho nebral vážně, což ho dost štvalo. Na druhou stranu jestli si něco nepřál, tak být dopaden přímo při činu.
To se vážně nikdy nestalo.Těžko říci, jak dlouho mohl ještě zabíjet, kdyby nebyl dopaden díky několika náhodně zamotaným svědectvím, zcela určitě by sám nepřestal. Byla mu prokázána jen jedna vražda, ostatní přiznal sám. Nikdy ovšem nepočítal s absolutním trestem, pouze s delším odnětím svobody. Kriminalisté ho podezírali i z dalších dvou vražd, ke kterým se nepřiznal, ale měly podobný modus operandi.
Když jsem ho na to zeptal, mrknul okem a řekl, že každý chlap musí mít nějaké tajemství, takže je pravděpodobné, že je spáchal. Sházely mu i ty nejzákladnější morální normy, agresivita společně se sadismem se u něj neprojevovala jenom v sexuální oblasti, takže by mu nepomohla zřejmě ani kastrace. Byl extrémní psychopatická osobnost s absolutní citovou tupostí, ale zločiny spáchal ve zcela příčetném stavu.
Povahově patřil k anetickým, asociálním a nezdrženlivým jedincům, nespolečenským, ve vztahu k lidem se choval vyloženě nekomunikativně.“ Končí své vzpomínky docent Karel Hynek. Přestože vraždil nemilosrdně, z vlastní smrti měl až panickou hrůzu, poprava musela být kvůli jeho nemoci - kterou zřejmě simuloval - dvakrát odložena. Cestou na popravu se popral s katovým pomocníkem , zlomil mu prst a také se pokálel.
Zdroj: Vzpomínky MUDR. Karla Hynka
Zjištění Michala Floriana
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Hojer
