Článek
Tomáš Holý měl dvě přezdívky, Holouš v dětství, na právnické fakultě mu říkali Božský, protože takový opravdu byl, nesmírně obětavý, empatický, skromný, pro kamarády by se rozkrájel. Ve dvanácti letech zachránil život další dětské hvězdě, Monice Kvasničkové. Když se topila, nevolal o pomoc, ale odvážně za ní skočil do vody a na poslední chvíli ji vytáhl. Jak pro něj bylo typické, nikdy o tom nemluvil.
I když s herectvím skončil ve třinácti letech, o tomto kroku měl jasno už dva roky předtím, ale chtěl dodržet závazky a dotočit filmy, na které měl smlouvu. Odmítal besedy, stejně tak i nabídky na účast v zábavných pořadech. To, že před domem stávaly děti s památníčky a dostával tisíce dopisů i hračky od fanoušků, tedy spíš fanynek, ho těšilo, ale i obtěžovalo. Popularita mu vadila, i když mu ze začátku byla příjemná, zvýšila jeho sebevědomí.
„Chápal jsem Michaela Jacksona, když řekl, že chtěl dát milion dolarů za to, aby si místo zkoušky na večerní koncert mohl hrát venku s dětmi. Měl jsem to podobné, i když ta sláva se nedá srovnávat. Připadáte si jako cvičená opice, pohybujete se mezi dospělými, kteří se k vám chovají nepřirozeně. Dítě je zvyklé poslouchat, ne být středem pozornosti, to, že ho auto vozí na natáčení jako celebritu, není přirozené a poznamená vás to.
Byl to jeden z důvodů, proč jsem nechtěl pokračovat v herecké kariéře. Navíc jen minimum dětských hvězd „přežije“ do dospělosti. Dítě v podstatě nehraje, chová se jen přirozeně, to stačí. Herec se musí vcítit do postav, i těch, které jsou mu nesympatické, včetně zločinců, nebo takových u kterých nechápe jejich uvažování, chování. To je extrémně náročné - i psychicky - a já si vůbec nebyl jistý, že bych to zvládnul. Proto ten konec.“ Řekl mi při náhodném rozhovoru.
Proto Tomáš nešel po základce na konzervatoř, nebo později, po maturitě, na DAMU, i když se to od něj všeobecně očekávalo. Když se ho asi ve čtrnácti ptali, čím by chtěl být, plácnul, že sexuologem, ale myslel to v žertu, uvažoval o veterinárním lékařství, měl k tomu tento důvod: „Lidi brzy zapomenou, když jim někdo pomůže, zvířata ne.“ Nakonec se ale rozhodl pro studium práv, ty vystudoval i jeho otec. Jaký měli vztah, věděli jenom oni dva, je ovšem fakt, že při natáčení se „zamiloval“ do toho filmového, Františka Němce, a brečel, když ho štáb nedal do auta s ním.
Jinak vyrůstal stejně jako jeho filmový hrdina Vašek jen s matkou. Byla podobně jako on velmi přátelská, nevadilo ji, že pozval domů spolužáky - třeba i přes noc - v jejich bytě na rozmezí Pankráce a Nuslí bývalo vždy hodně rušno. Všichni ji říkali Maruška. Scházeli se u ní i po nešťastné autonehodě a vzpomínali na něj. Ona se nikdy se smrtí jediného syna nevyrovnala, od té doby jen přežívala, právě návštěvy Tomášových přátel jí udržovaly při životě.
Když v lednu 2014 v 68 letech zemřela, postarali se o její - víceméně utajený - pohřeb, nepozvali na něj ani režisérku Marii Poledňákovou. Tomáš byl obrovsky dobrosrdečný. Po listopadu, kdy byla možnost cestovat, vybral úspory a dal je strýci Janovi - který ho kdysi přivedl k filmu - aby mohl konečně spatřit vytouženou Ameriku. Nebyla to nijak závratná částka, jako dítě měl podle tabulek honorář 120 korun za den.
Až za trilogii (Pod Jezevčí skálou, Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem) a komedii Prázdniny pro psa dostal dvojnásobek. I když už u nás přestal hrát, v roce 1982, kdy mu bylo čtrnáct, se objevil v západoněmeckých seriálech, například Připoutejte se, letíme nad Atlantidou, kde si přece jen finančně polepšil. Později ovšem odmítl nabídku režisérky Poledňákové, kdy měl hrát jako dospělý ve volném pokračování životní roli Vaška.
Krátce před listopadem se seznámil s Hanou Zaňákovou, budoucí Lucií Bílou. Byli jako noc a den, ona sršící neustále energií jako dynamo, toužící po pěvecké kariéře, on přemýšlivý, spíš tichý, co poznal, jak chutná sláva a nestál o ni. Lucie později přiznala, že by jim to až do konce života asi nevydrželo, ale tehdy to byla láska jako trám. Bydleli ve zchátralém bytě určenému k demolici, kde byla postel stůl a skříň, ale nevadilo jim to, většinu času stejně trávili ve společnosti.
Tomáš žil typicky studentský život, jak vyrostl, už ho tolik lidí nepoznávalo, odstáté uši, kdysi jeho poznávací znamení, se zmenšily, což uvítal. Když se ho někdo přece jen ptal, tak obvykle sám sebe zapřel. O tom, co se stalo osudného dne, se svědectví liší. Jisté je, že seděl v hospodě v Polevsku s kamarádem, asi tak dvě hodiny a čekal na ostatní. Najedl se a dal si k jídlu pivo. Podle jedné verze si jich dal ještě několik, podle druhé cucal Kofolu, protože hrál kulečník a chtěl mít pevnou ruku a dobré oko, nerad prohrával.
Byl odpovědný a jako budoucí právník by si do auta pod vlivem asi nesedl. „My nikdy odpoledne nepili, veškerá zábava začala večer a končila k ránu a chtěli jsme vydržet co nejdéle. Nevím, kde a proč se po docela dlouhém čase objevily zvěsti, že byl opilý,“ řekl kamarád Dan César. V každém případě Tomáš nasedl do auta a po krátké jízdě havaroval asi tak půl kilometru od hospody, když čelně, zřejmě po smyku, narazil do stromu. Vozovka dost klouzala, a navíc osudná zatáčka hodně vynášela.
Stojí za zmínku, že měl zapnutý bezpečnostní pás, na což opilí řidiči obvykle nemyslí. Jeho spolujezdec přežil bez újmy, stačil doběhnout pro pomoc, ale bohužel bylo pozdě, podlehl vnitřním zraněním pouhých devět dnů před dvaadvacátými narozeninami. Navždy odpočívá na hřbitově v Klecanech. Na místě nehody nechal jeho fanoušek, brněnský podnikatel Hynek Charous, v roce 2015 vztyčit pomník, který sám navrhl a financoval.
Pomník
Jeho odchod ze světa média paradoxně takřka nezaznamenala, místy se objevilo jenom pár kratičkých zpráv, začátkem března 1990 byla tématem číslo jedna politika. Herci, kteří měli velkou zásluhu, že sametová revoluce uspěla, byli najednou bez práce, do divadel nikdo nechodil a z pořadů každý sledoval jen televizní zpravodajství či besedy. I proto mohly vzniknout fámy, kterých se později chytil bulvár, i různí „očití svědkové“ v touze po senzaci. Vyšlo o něm i několik knih, některé se nedají brát vážně.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/nezapomenutelny-kluk-tomas-holy.A041223_130035_lidicky_lf
https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/pred-25-lety-zemrel-herec-tomas-holy.A150309_161614_liberec-zpravy_tm
https://www.fdb.cz/osobnost/10938-tomas-holy
