Hlavní obsah
Lidé a společnost

Jiří Zahajský snídal vodku. V životě měl jen dvě ženy, byl horolezec, vylezl na budovu ministerstva

Foto: Foto: © Česká televize /se souhlasem/

Scéna z filmu Rozpuštěný a vypuštěný s Markem Brodským

Jiří Zahajský se narodil 19. 1. 1939 v Mšeně u Mělníka do rodiny přístavního dělníka. Vyučil se soustružníkem a hrál u ochotníků pod vedením režiséra Jana Hipiuse. Ten mu doporučil zkusit štěstí u E. F. Buriana, který zrovna otevíral hereckou školu.

Článek

Jako podmínka pro přijetí byla talentová zkouška, na jejím základě dostali adepti stipendium a měli studium zadarmo. Jiří se přihlásil a uspěl. Dokonce byl hodnocen jako nejlepší. Po dvou letech ho - výjimečně i bez maturity - přijali na DAMU, kde studoval s Josefem Abrhámem, Jiřím Krampolem, Václavem Sloupem nebo Petrem Čepkem. V mládí se věnoval i horolezectví, „Já všecko oblezl, na skalách mě nikdo nedohonil. Když jsem vylezl na budovu ministerstva zdravotnictví, Jirka Hrzán na mě tehdy koukal jako blázen,“ citoval slova herce web Krajské listy.

Na vojně působil v Armádním uměleckém souboru a po návratu do civilu získal angažmá v Divadle na Vinohradech. Byl to pro něj zlom nejen v profesním, ale i osobním životě. V souboru s ním byla i Jiřina Švorcová a hned se o něj postarala. „Nastoupil k nám takovej hodnej kluk. Nemá kde bydlet, spí v divadelní šatně. Nemohl by chvíli zůstat u tebe, máš velkej byt.“ zeptala se své známé, televizní moderátorky Kamily Moučkové.

Ta žila sama a pečovala o tři děti, které měla ze dvou nepovedených manželství. Jemu bylo třiadvacet, jí o jedenáct let víc. Dali se dohromady, věkový rozdíl jim nevadil.„Milovala jsem ho celý život. A on miloval mě. Měli jsme se rádi jako blázni. Dal mi jedenatřicet krásných, společných let. Náš vztah přežil i složité období, kdy mě vyhodili z televize a já se živila jako uklízečka, barmanka v klubu Komorního divadla a nakonec jsem doma lepila pytlíky.

Já ale celou dobu věděla, že mám vedle sebe chlapa, kterej mě podrží. Jeden příklad za všechny. Byla jsem předvolaná na výslech do Ruzyně a trčela tam čtrnáct hodin. Celou tu dobu stál Jirka v telefonní budce poblíž, koukal na ty příšerně těžký vrata a čekal, až se otevřou a já vylezu. To, že jsme se nevzali, pro něj představovalo výhodu, protože by byl jako můj manžel po podpisu Charty 77 perzekuován.

Také jsme spolu čekali dítě, to už mi bylo čtyřicet. Tehdy to nebylo běžné jako dnes, kdy jsou i starší matky, gynekolog byl v rozpacích. Navíc ani já se na to necítila, měla jsem hodně práce, do toho další tři děti. Nakonec jsem se rozhodla, že podstoupím potrat. Jirka se zachoval fantasticky, i když dítě moc chtěl, řekl, že tohle si musí žena rozhodnout sama. Pak jsem toho mnohokrát litovala. On byl totiž výjimečný, však mu také říkali šlechtic jeviště.“ Vzpomínala Kamila Moučková.

Jako útěcha ji v době, kdy nesměla na veřejnost, sloužila chalupa ve vesnici Konrádov v kokořínském údolí, kterou Jiří pořídil právě kvůli ní, aby přišla na jiné myšlenky. Práce v televizi totiž pro ni byla - kromě vztahu s ním - vším a vyhazov nesla krutě. Polorozpadlou roubenku dávali dohromady vlastníma rukama, přijali ji jako druhý domov. Na Silvestra 1992 pozvali Janu Brejchovou, aby nebyla v Praze sama a mohla s nimi oslavit příchod Nového roku. Pak ale mezi ní a Jiřím přeskočila jiskra.

„Trochu jsme popili a my s Jirkou si dali o půlnoci pusu, ne úplně nevinnou. Bylo mi jasné, že je to průšvih a byla jsem rozhodnutá z toho vycouvat. Nechtěla jsem Kamile ublížit. Jenže jsem se cítila s Jirkou hezky, poskytoval mi klid, který jsem potřebovala. Přiznávám, že zvítězilo moje sobectví. Ani pro něj to nebylo jednoduché, byl čestný, dlouho s Kamilou žil, navíc jí pomáhal vychovat její děti, popsala Jana vývoj událostí v knize Terezy Brodské Moje máma Jana Brejchová.

Kamila se z toho zhroutila. Pět let jí trvalo, než se z toho šoku vzpamatovala. Nemohla přemoci pocit křivdy, že jí manžela odvedla žena, kterou považovala za kamarádku a pomáhala jí překonávat její rozvody a rozchody. Nesmířila se nikdy ani s tím, že do chalupy, kterou dvacet let opravovala a zařizovala, jezdí ona a spí v její posteli. Nicméně se v roce 1997 Brejchová se Zahajským vzali.

Foto: Foto: Česká televize /se souhlasem/

3649442

Ten ještě předtím dostal svou životní roli, inspektora Trachty v komedii Rozpuštěný a vypuštěný, podle Cimrmanovy hry Vražda v salónním kupé. Kvůli tomu si ale vjeli do vlasů oba scénáristé. Zdeněk Svěrák hrál Trachtu v divadle a předpokládal, že si ho zopakuje i ve filmu, ale režisér Ladislav Smoljak chtěl obsadit profesionálního herce. To se nakonec ukázalo jako optimální řešení a Zdeněk to sám, rád, musel uznat.

I když hrál ve filmu i v televizi - na obrazovce se poprvé objevil už v roce 1966, kdy účinkoval v jedné epizodě komediálního seriálu Eliška a její rod, kde hrál nápadníka Ivy Janžurové - jeho domovskou scénou byl Činoherní klub, kde strávil víc než třicet let, zahrál si třeba pábitele Bohumila Hrabala v Něžném barbarovi. Kolegové měli Zahajdu, jak mu říkali, rádi a on upravil jednu šatnu nad jevištěm na miniaturní ložnici. Často říkával, že kdo v Činoheráku občas nepřespí, tak tam nepatří.

Hrál až do poslední chvíle. Než musel odejít do nemocnice, navzdory těžké nemoci milovanou scénu neopustil. „I když herecké úkoly, které přijímal, musely být kvůli zdravotnímu stavu stále menší, bral i ty role rád a hrál je osobitě a vždycky zajímavě. Často se ale musel soustředit už jenom na to, aby představení odehrál, a to bylo pořád těžší. Na jevišti to ale poznali jen ti, kteří věděli.“ Vzpomínal Vladimír Procházka, tehdejší šéf Činoherního klubu. Jiří jinak platil za vyhlášeného spáče a kuřáka.

Jeho blízký kamarád Petr Nárožný o něm v nadsázce říkal, že dvacet hodin denně spí a čtyři prokouří. Měl rád českou kuchyni, hlavně omáčky, koprovou, kuře na smetaně, segedínský guláš, namísto drahého řízku si oblíbil už v mládí levnější karbanátek. Vzpomíná na něj i personál restaurace V Ráji: „Chodil k nám nejraději, když jsme měli ještě zavřeno, zabouchal na dveře třeba už po ránu, byli jsme mu k službám. K snídani si dával malé pivo a vodku, vypil pár panáků, ale nikdy jsme ho neviděli opilého.“

Bohužel v roce 2001 onemocněl rakovinou prostaty, bojoval s ní, jak se jenom dalo a prodělal několik chemoterapií. Už už se zdálo, že nad těžkou chorobou zvítězí, ale pak se nelítostně vrátila. V červenci 2007 zemřel ve věku 68 let. Když se Kamila dozvěděla, že zemřel, rozsvítila u jeho fotografie svíčky a řekla mu: „Ahoj…“ Přišla i na jeho pohřeb, ale Janě Brejchové do smrti neodpustila.

Zdroje:

https://cnn.iprima.cz/show-time/osudova-chalupa-herce-jiriho-zahajskeho-zil-v-ni-s-mouckovou-sblizil-se-v-ni-s-brejchovou-480555

https://www.kafe.cz/celebrity/kamila-mouckova-jiri-zahajsky-herec-hlasatelka-vztah/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz