Článek
Narodil se 6. července 1922 v malé obci Tis u Blatna, v Plzeňském kraji. Odmalička na sebe upozorňoval tím, že naprosto skvěle kreslil, kromě toho ale miloval i muziku, konkrétně jazz. Absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Už za dob studia vystupoval jako trumpetista s několika amatérskými soubory. Tam si udělal jméno a když skončila druhá světová válka, dostal nabídku hned od dvou nejznámějších orchestrů - Karla Vlacha a Gustava Broma.
Současně i zpíval, jeho charakteristický hlas nemohl uniknout pozornosti." Někdo je sympatický od pohledu. Jelínek od chrapotu,“ napsal o něm legendární hudební kritik Jiří Černý. Dál ale působil i jako profesionální výtvarník a ilustroval celou řadu knížek. V první polovině šedesátých let vyvstal velký problém v divadle Semafor, když se dvě tehdejší největší hvězdy Eva Pilarová a Waldemar Matuška rozhodli změnit prostředí a odešli ke konkurenci, do Divadla Rokoko.
Jiří Suchý a Jiří Šlitr měli rázem velký problém. Nutně a rychle potřebovali adekvátní náhradu a vsadili právě na něj a zpěvačku a herečku Janou Malknechtovou. Startovní pozici měli velmi těžkou, protože Pilarová s Matuškou byli zbožňovaný pár, především díky šlágru Ach, ta láska nebeská. Naštěstí pro ně S+Š napsali novou písničku Motýl. https://www.youtube.com/watch?v=UQ0WSzbF7lo. Ta se stala ihned velkým hitem, obsadila v žebříčku prodejnosti desek druhé místo.
Kromě semaforských písní nazpíval spolu s Richardem Kubernátem šlágr E. F. Buriana Chlupatý Kaktus, s kterým slavili také velký úspěch. Objevil se i v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, mihnul se v parodii na westerny Limonádový Joe aneb Koňská opera a později v hudební komedii s Luďkem Sobotou Jen ho nechte, ať se bojí. Pamětníci na něj vzpomínali jako na velkého recesistu.
Kdyby tisíc klarinetů
Největší úspěch sklízel s parodiemi na legendárního amerického jazzmana Louise Armstronga. A dokonce se mu povedlo předvést svůj kumšt originálu, při jeho návštěvě Prahy v březnu 1965. Slavný jazzman strávil v naší metropoli deset dní, což byla jeho nejdelší zahraniční návštěva vůbec. Jeho koncerty v Lucerně moderoval Suchý se Šlitrem. Ti ho pozvali na oplátku do svého divadla, kde se odehrál improvizovaný koncert. https://www.youtube.com/watch?v=t6Gq3cCyBQU
„Satchmo“ jak zněla Armstrongova přezdívka, byl z vystoupení nadšen, líbila se mu i Šlitrova hudba, ten mu věnoval mu při této příležitosti několik svých skladeb a on je postupně zařadil do svého repertoáru. Jedním z osudových dnů v životě se stal pro Jiřího 21. srpen 1968, přestože o událostech doma neměl ani ponětí. 19. srpna totiž odletěl se studiovou skupinou Karla Duby, která patřila ke špičkám populární hudby, do mongolského Ulánbátaru.
Odpoledne 21. srpna měli jet autobusem na vyhlídkovou jízdu k pomníku padlých vojáků. On si ale vzpomněl, že musí doručit jedné paní droždí, které jí po něm poslala sousedka. Prohlásil, že za ně třeba dostane panáka a vystoupil. Autobus, který měl problémy s brzdami, pak cestou havaroval a pád do vyschlého říčního koryta nepřežilo šest českých muzikantů, včetně kapelníka Karla Duby.
„Když jsem se vpodvečer 21. srpna probral v nemocnici po utišujících lécích a s ovázanou hlavou, seděl na mé posteli Jiří Jelínek a se slzami v očích mi sdělil, že jsou u nás tanky. Ruský tanky. Řekl jsem mu, co to blábolí, ale on mi potvrdil, že je okupace,“ vzpomínal po letech pro deník Aha! Karel Vágner, kterému tenkrát bylo šestadvacet a s Dubovým orchestrem jel na turné jako kontrabasista. Ve stínu dramatických událostí v mongolská tragédie téměř zapadla.
Ještě předtím se oženil s herečkou, jeho syn Jiří tak vyrůstal v bohémském prostředí a užíval si to. S maminkou chodíval do Stavovského divadla, kde poznal v zákulisí řadu slavných herců, s otcem zase do Hudebního divadla Karlín, v němž hrál s orchestrem Karla Vlacha. „V každé volné chvilce kreslil, i když nikdy žádný ateliér neměl, stačil mu skicák, ale pomaloval celé orchestřiště, kterému se říkalo Ponorka,“ prozradil Jiří Jelínek mladší Janu Rosákovi v pořadu Českého rozhlasu Tandem.
Kariéru Jiřího Jelínka zastavila normalizace. Všichni umělci měli za povinnost dostavit se k tzv. rekvalifikačním zkouškám, což byla zástěrka pro politický pohovor, při němž měli vyjádřit své záporné stanovisko k srpnové okupaci. On to vehementně odmítl a agentura ho přestala nabízet. Nezbylo mu nic jiného, než přijmout ponižující místo výtvarníka a propagačního pracovníka ČSD na Hlavním nádraží v Praze. Byl mu ale přidělen ateliér, kde vytvořil celou řadu kreseb, ilustrací a olejových pláten.
Život bez hudby se však podepsal na jeho psychice, což bohužel řešil prostřednictvím alkoholu.
Občas vystavoval na vernisáží svá díla, nejčastěji společně s hercem a výtvarníkem Jiřím Šaškem, výtvarné umění nebylo tak politicky sledované, takže to prošlo. Měl syna Jiřího, ten hrál na trombón a zpíval v kapele Golem, vnuk Filip, rovněž trombonista, ale i pianista, hraje s Danem Bártou v kapele J.A.R. Vnučka Kristýna je herečka, hrála v seriálech Četnické humoresky, Modrý kód, Sestřičky Modrý kód, Ordinace v růžové zahradě či Dobré zprávy.
Špatná životospráva a pití se časem projevily na jeho zdravotním stavu. Po opakované operaci žaludku nakonec 16. října 1984 svým potížím podlehl. Bylo mu pouhých dvaašedesát let. Naštěstí po něm zůstalo hodně hitů, v kterých si ho mohou jeho fanoušci připomenout.
Zdroj:
https://www.krajskelisty.cz/praha/31382-nakraply-baryton-a-nalestena-trubka-to-byl-cesky-kral-jazzu-kteremu-nadsene-tleskal-i-americky-original-tajnosti-slavnych.htm
https://www.krajskelisty.cz/praha/24614-mel-naslapnuto-na-post-krale-ceskeho-jazzu-pak-se-ale-neco-zvrtlo-kam-se-ztratil-cesky-satchmo-tajnosti-slavnych.htm
https://zivotopis.osobnosti.cz/jiri-jelinek.php
