Článek
Parlamentní demokracie je forma vlády, kde je výkonná moc (vláda) závislá na důvěře zákonodárného sboru (parlamentu), z něhož vzejde. Parlament volí lid, a ten následně kontroluje vládu, která může být odvolána. Hlava státu má převážně reprezentativní roli, zatímco klíčovou politickou figurou je předseda vlády (premiér).
Rozmohl se nám tady takový nešvar, poražení a v prohraných demokratických volbách pokoření vytvářejí šiky, něco jako úderné bandy, které šikanují všechny, kdo si dovolil být odpovědný za výsledky demokratických voleb. Ti, kteří nemají odvahu postavit se konkrétním „viníkům“, tedy představitelům vítězných stran a hnutí, jali se per a vytváří rádoby potupné obrazy miliónů lidí, kteří se vyjádřili, že nechtějí už ve vládě lidi, kteří si neváží vlastních občanů a neváží si naší země a její suverenity.
Smutné je na tom to, že tady máme ve vrcholných pozicích našeho Ústavního soudu a prezidentské kanceláře lidi, kteří porušují základní normu svého poslání a to je rovný přístup bez upřednostňování, kterékoli ze zúčastněných stran.
Současná krize, která zaměstnává vládu, parlament a občany je vlastně zkouškou, jak jsme schopni tyhle excesy zvládnout. Zatím to vypadá, že na tom nejsme moc dobře. A v situaci, kdy by měl vystoupit pan prezident, jako nejvyšší autorita a uklidnit všechny strany konfliktu, tak je vlastně stranou onoho konfliktu a snaží se za každou cenu vyhrát. Jenže tady nejsme na šachovnici, ani na dvorku se zavěšeným košem na košíkovou. Tady se jedná o Českou republiku, o funkčnost vlády, která s velkým přesahem volby vyhrála, předložila programové prohlášení vlády a je odhodlaná pracovat ve prospěch občanů ČR.
Jenže od začátku jsou na stole, kam minulý předseda vlády Fiala kladl peníze a zbraně, nějaké jednostranné problémy pana prezidenta, nejdříve to byl pan Babiš s jeho minulostí, potom to byl zase pan Babiš s neexistujícím konfliktem zájmů, když se tahle část vyřešila a pan prezident pochopil, že už to odmítání, pro Babišovu vstřícnost nepůsobí dobře, byl pan Babiš jmenován předsedou vlády a byl pověřen sestavením vlády.
Vláda byla dohodnuta, ale narazila na pana prezidenta, kterému se nelíbil Nejdříve pan Macinka, jako ministr životního prostředí, následně pan Turek jako ministr zahraničí, poté vyšli Motoristé sobě prezidentovi vstříc a poslali ke schválení pana Macinku coby ministra zahraničí, následně pan Turka jako ministra životního prostředí a tady opět vláda narazila.
Co o jmenování hovoří Ústava ČR?
Jmenování členů vlády ČR upravuje Ústava České republiky v článku 68 (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.). Podle něj prezident republiky jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy vlády, které pověřuje řízením ministerstev či jiných úřadů. Vláda následně do 30 dnů žádá Poslaneckou sněmovnu o důvěru. Je to jediné možné znění, každá snaha o jiné interpretace jsou pouhými spekulacemi na ono téma.
Nebudu se snižovat na úroveň pisatele těch bludů, které byly součástí článku na který reaguji. Jsou to obludné spekulace, jedovatá přání a vlhké sny těchto pisálků.
Rovněž nemá smysl reagovat na výpady současné opozice, tady jde opravdu o zmatené reakce lidí, kteří těžce nesou prohru ve volbách a následné ztráty z titulu ukončení pozice ve vládě a různých trafikách.
Pane prezidente zkuste se stát prezidentem jakého jste nám sliboval v rámci své předvolební agitace. Pro příští volby prezidenta doufám, že se najdou jiní uchazeči, lidé, kteří dokážou dohlédnout na finále svých rozhodnutí.
Současná vláda je tím správným týmem pro Českou republiku, která je ve stavu nutnosti změn a to nejen v personálním obsazení, ale hlavně v přístupu k současným možnostem a potřebám naší republiky.
