Článek
Podle české tradice přebírá žena příjmení svého manžela jako projev lásky a symbolické propojení s novou rodinou. Pokud by chtěl stejné gesto opětovat i muž a převzít dívčí příjmení manželky na důkaz rovnoprávnosti mezi manželi, pár narazí na zákonné limity.
Právní úprava nestíhá modernizaci společnosti a stále vychází z toho, že fyzická osoba užívá jedno příjmení. Dvě příjmení přitom připouští v zákonem předvídaných případech, které ale nemyslely na rovnost v manželství.
Žena si proto může podle tradice převzít jméno manžela a zároveň si nechat i svoje dívčí jméno. Zákon nicméně nepředvídal možnost, kdy by muž mohl chtít udělat to samé a symbolicky převzít příjmení ženy, jako to v minulosti udělal Masaryk.
Ten by dnes narazil! Zatímco jeho manželka by se mohla jmenovat Charlotte Garrigue Masaryk, pokud by chtěl náš otec vlasti převzít na důkaz rovnosti v manželství příjmení své manželky, tak už by to nešlo. Podle pravidel by musel zůstat Tomášem Masarykem.
Dvě příjmení může mít v České republice po svatbě jen jeden z novomanželů. Možnost ponechat si svoji identitu a spojit rodiny přidáním partnerova příjmení oběma novomanželům zatím zákon standardní cestou neumožňuje. To bychom ale nežili v Česku, aby ke každému pravidlu neexistovaly řádné výjimky.
Možnou cestou pro snoubence je si před svatbou požádat o zdvojené příjmení. Po sňatku pak může druhý y páru příjmení převzít a problém je vyřešen. Tomáši Masarykovi by stačilo zajít na místní matriku, požádat před svatbou o zdvojení příjmení na Garrigue Masaryk. Charlotte by pak mohla převzít po svatbě Tomášovo zdvojené příjmení Garrigue Masaryk a problém je vyřešen.
Zákonodárci se nicméně nedají tak lehce a zdvojenému příjmení postavili do cesty významnou překážku. Změna není automatická a v žádosti je nutné uvést velmi vážné důvody, které posuzuje matrikářka v místě bydliště. Žádosti by mělo být vyhověno jen výjimečně, ale snoubenci mohou požádat oba, každý ve svém místě bydliště, a zvýšit si šance na úspěch.
Při hledání vážných důvodů navíc už existuje inspirace v podobě rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci změny příjmení z Heide na Heide-Hermann, podle kterého je vážným důvodem snaha navázat na rodovou tradici (např. zabránit vymření rodu „po meči“).
Rozsudek sice zní jako z doby Přemyslovců, ale nabízí solidní argumenty, o které je možné se opřít. Rodová tradice a zachování rodinného příjmení může být vážným důvodem pro všechny a obzvláště důležitou roli hraje v případě sňatku, kde se jedná o spojení dvou rodin a dvou příjmení.
Snoubenci, kteří o to mají zájem, tak mohou krásně navázat na české tradice, které dříve symbolizovaly přesun ženy do rodiny muže. Rodová tradice by tak do budoucna mohla být zachována nejen „po meči“, ale i po „přeslici“.
Autoři článku: Jan Kohn Vesely a Markéta Kohn Vesely
ODKAZ NA ROZHODNUTÍ VE VĚCI HEIDE-HERMANN:
Sdělení Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy, ze dne 4. prosince 2011 Č. j. MV-105518-16/VS-2011 – Informace k rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 26/2011-55 ve věci změny příjmení z Heide na Heide-Hermann
