Článek
USA zavádí cla a vstupují do obchodní války snad se všemi zeměmi světa, což má podle odhadu Peterson institutu přinést Američanům inflaci ve výši 6,0 až 9,3 % do roku 2026.
Trump se tím na jednu stranu snaží vytvářet nátlak a získat výhody při vyjednávání různých věcí, na druhou stranu ale oslovuje i problém nerovnováhy mezinárodního obchodu, který trvá už přes 50 let a nikdo ho neřeší.
Cla mají zdražit dovážené zboží, snížit nákupy Američanů a nastolit rovnováhu mezi příjmy z vývozu a nákupy z ostatních zemí.
Amerika utrácí víc než vydělá už 50. let
Obchodní deficit, jak upozorňuje Trump, není v pořádku a u největších světových ekonomik vzniká problém s dlouhodobou udržitelností. Spojené státy podle Federální rezervní banky každý rok nakupují v zahraničí více než vydělají prodejem svého zboží a služeb na světových trzích.
V roce 1971 zrušilo USA možnost směny dolaru za zlato, čímž efektivně odstranilo omezení na tisknutí nových dolarů a limitace nákupů v zahraničí na dluh. Amerika si od té doby žije nad poměry, což předtím nebylo možné, protože by při nadměrných nákupech v zahraničí USA došlo zlato.
V dnešním systému ale zlato není limitující faktor. Stačí vytvořit nové dolary a těmi v zahraničí zaplatit na dluh.
Nákupní horečka jednou skončí
Ani tento systém však nemusí trvat do nekonečna, jak hlásá například Elon Musk a jeho úřad pro efektivitu vlády DOGE. Amerika se může rozhodnout šetřit, dát svůj rozpočet do pořádku a začít splácet dluhy. Tuto změnu pak pocítíme všichni, protože to povede přímo nebo nepřímo k omezení nákupů zboží z Evropy a bez zákazníka není výroba ani pracovní místa.
Velkou neznámou ovšem zůstává, jak moc vážně to současná administrativa myslí s omezením výdajů. Federální vláda utrácí na dluh už dlouhé dekády, což je jeden z důvodů nadměrných nákupů v zahraničí, a rozjetý vlak nemusí být vůbec lehké zastavit a otočit směr jízdy. Škrtání rozpočtů není populární a vždy hodně bolí.
Pomůžou Trumpova cla?
Narozdíl od škrtů Elona Muska, které můžou reálně nadměrné utrácení zastavit, destruktivní síla Trumpových cel pravděpodobně žádný problém nevyřeší. Američané sice kvůli clům sníží výdaje a nakoupí méně dováženého zboží, zároveň si ale vydělají méně vývozem do zahraničí kvůli odvetným opatřením.
Hlavní problém totiž není ve volném obchodu, který se dá pomocí obchodních válek zničit, ale především v rovnováze rozpočtů a nastavení měnového systému. Do roku 1971 fungoval v USA automatický vyrovnávací mechanizmus. Světové měny byly navázané na dolar podložený zlatem. USA tak nemohlo dlouhodobě dovážet více než si vydělalo vývozem, protože by mu došlo zlato, za které byl dolar směnitelný.
Jádrem problému je špatný kurz dolaru
Dnes se už 50 let používá jako náhražka světové měny americký dolar nekrytý zlatem a chybí vyrovnávací mechanizmy. Země si nechávají obrovské množství dolarů z prodeje zboží v rezervách a nenakupují dost amerického zboží.
Z toho vznikají nerovnováhy. Poptávka po dolarech je vyšší než by měla být, což vede k nadhodnocení kurzu a prodražuje americké zboží, které pak není lehké prodat.
Řešení problému Američané znají, jen se k němu staví zády. Dobré nápady přednesl už v roce 1998 americkému kongresu například Robert E. Scott, který upozorňoval na potřebu snížit hodnotu dolaru na rovnovážnou úroveň nebo navrhoval tlačit na zvyšování mezd v rozvojových zemích. Tím by se zlevnilo americké zboží a zároveň zvýšila poptávka zákazníků v zahraničí.
Od konce druhé světové války se navíc diskutuje i návrh slavného ekonoma Johna Maynarda Keynese, který propagoval vytvoření světové rezervní měny, čímž by se mohlo USA dlouhodobě zbavit přirozených problémů s nerovnováhou kurzu dolaru způsobených jeho využíváním jako náhrady světové obchodní a rezervní měny.
