Článek
28. října slavíme výročí 106 let od založení Československa, a to je důvodem k radosti a zamyšlení. Během jednoho století existence naší republiky jsme totiž o svém osudu rozhodovali zhruba polovinu této doby. Po druhé světové válce o nás rozhodoval dlouho Berlín nebo Moskva a náš hlas moc neznamenal.
„Tož samostatnost je cenná věc a ve velkém světě není vůbec samozřejmostí!“
To věděl i Masaryk, když před koncem první světové války nemířil rovnou domů, ale odcestoval do Ameriky, aby tam agitoval před prezidentem Woodrow Wilsonem.
Nad problémem samostatnosti malých národů a její udržitelnosti Masaryk dlouho přemýšlel. Možnost existence malých států byla totiž velkou otázkou a zůstává dodnes. Dlouhou dobu proto jako vhodnou možnost pro Česko viděl Masaryk spíš přeměnu Rakouska-Uherska. To se mělo vyvinout ve federaci rovnoprávných a svobodných středoevropských národů. Zachovat si svoji velikost a schopnost bránit se velkým státům.
Tato cesta ale nakonec po hrůzách první světové války nebyla možná. V Americe proto pokračoval v hledání alternativy. Podařilo se založit organizaci malých národů „Demokratickou unii střední Evropy“, která měla sjednotit malé státy do většího celku.
Snahy o Unii ovšem brzo ztroskotaly a vznikly malé národní státy, které se pokusily zajistit svoji bezpečnost samostatně. Neúspěšně. V roce 1938 a 1968 čelilo Československo jako malý stát vojskům poprvé ze západu, pak z východu a o svoji suverenitu přišlo. Lépe nedopadly v Evropě ani jiné malé státy .
Někdo by mohl vidět ve federaci odevzdání samostatnosti rovnou bez boje. Masaryk ale ve své knize Nová Evropa ukazuje, že rozpor mezi národními zájmy a zájmy mezinárodních společenství být nemusí. Malé národy svoji samostatnost v rámci federace společně brání, vnitřní záležitosti si řeší samostatně a ve věcech společných má každý svůj hlas.
Přesně to se nám podařilo, a proto můžeme slavit. Díky vstupu do Evropské unie jsme se stali velkým a silným světovým hráčem, který má nárok na to být rovnocenným partnerem. Například i velkému Rusku. Skupině 27 států (dohromady silných) nemůže nikdo samostatnost vzít.
