Článek
Jak už to tak někdy bývá, co si od školních let odepíráme, tak nás to může někdy nenápadně, krůček po krůčku, pomalu přitahovat.
Začalo to neškodně.
Jednou v létě bylo vedro, potil jsem se cestou z práce a šel jsem kolem klimatizované restaurace. „Skočím si na jedno,“ řekl jsem si a šel. Po prvním čepovaném a oroseném pivě jsem úplně zapomněl na pocit únavy z vedra, bylo mi dobře. Dal jsem si ještě dvě a šel domů. Jak jsem vyšel z klimatizované místnosti ven na odpolední slunce, stouplo mi to naráz do hlavy a měl jsem ji těžkou. Za chvíli ten pocit pominul a tělo si zvyklo.
O volném víkendu jsem si dal k obědu také pár čepovaných kousků, více než tři se do mě stejně nevešly.
V zimě to je jiná. V restauracích se kouří, smrdí to tam. Nejdu. Maximálně o víkendu na oběd.
Jaro. Po šichtě někdy zajdu na zahrádku, k obědu ve volnu zase pivo. Vše se opakuje. Začínám se poohlížet v obchodech po lahvích s tvrdým alkoholem.
Pátek ráno v létě. Pracovní týden je skoro pryč. Přemýšlím v práci, co budu dělat o víkendu. Jasně, hned ráno zajdu do posilovny, dám si do těla, pak koktejl. Jestli bude jasno, zajdu si na koupaliště, rád se opaluji. Pokud se to nepřežene, je to dobrý pocit. Pokožka je hnědá, slunce hřeje a se zavřenýma očima poslouchám, co se děje v okolí. O plánu na víkend mám jasno.
Pátek odpoledne. Co mám ochutnat? Vodku, nebo whisky? Fajn, vyhrává whisky. Po úklidu domácnosti a vyprání prádla láhev v ledničce bude na „optimální“ teplotě, řádně vychlazená.
Zvláštní pocit. Těším se na svou první láhev. Vytahuji ji z lednice, příjemně chladí, je řádně orosená. „Hm,“ říkám si a hledám, kde jsem dal štamprli, pár jich bylo v balení.
Nalévám. Nakláním hlavu a v ruce pozvedávám po okraj naplněnou štamprli. Kopnu ji do sebe. Mírně zakašlu, je to poprvé. Po cestě do žaludku postupně cítím plamen, který mě hřeje. Příjemně hřeje. Ten pocit. Líbí se mi. Hned dávám další.
Sednu do křesla, pustím si film a cítím, jak mi to pomalu, ale jistě stoupá do hlavy. Příjemná nálada, všudypřítomné teplo po celém těle. Směji se. „To je fajné,“ napadá mě. Po hodině si dám další dvě. Vše se opakuje. Zapíjím to sodovkou a dám si něco k jídlu. Mezitím film skončil, tak si pustím další. Než jdu spát, dám si zase.
Sobota ráno. Moc se mi vstávat nechce, mám těžkou hlavu. „Dám si do každé nohy po štamprli,“ napadne mě a hned tak učiním. Je mi lépe. Jak jsem si naplánoval, tak po fitku jdu na koupaliště, pak koktejl. Odpoledne znovu vytahuji láhev a dám si pár štamprlí. Večer láhev dopíjím a je mi dobře.
V neděli si dám jen pár piv k obědu cestou z koupaliště. V pondělí vstávám do práce a musím být v naprostém pořádku.
Tak se to postupně opakuje pár let.
