Článek
Přes pracovní týden se držím a nepiji a dávám si tak motivaci, že po pracovním týdnu přijde pátek, sobota a neděle dopoledne. To si dát můžu. Když to přece takhle dodržuji, tak mám přece své pití pod kontrolou, ne?
Už to není jen jedna láhev. Když láhev otevřu, chci vidět její dno.
V pátek po úklidu již vypiji láhev celou, v sobotu taky a další, v pořadí třetí, otvírám v sobotu odpoledne. V neděli dopoledne láhev dopiji.
Čas plyne. Přes týden se držím, ale po šichtě mám chuť. Cestou z práce si koupím láhev vodky. Půl litru vodky mi vydrží na tři odpoledne.
Vánoce. Dlouhé volno, nemusím do práce. Čtrnáct dní. S nadšením jdu do obchodu a kupuji deset půllitrových láhví vodky. Za týden večer dopíjím poslední láhev, je pozdě večer. Další láhev si mohu koupit až následující den.
Opilý usnu u televize. Budím se. Není mi dobře. Střídá se pocit horka a zimy. Cítím, že alkohol z těla vyprchává. Není to dobré, další láhev nemám. Dívám se na své ruce. „Co to je?“ říkám si při pohledu na ně. Třesou se mi prsty. Nejen prsty. Zhoršuje se to. Ležím na posteli a postupem času se mi třesou i nohy. Je mi zle. Jakoby na blití. Je to poprvé v životě, nikdy předtím jsem nic takového nezažil. Pomalu svítá, začíná ráno.
Zatnu zuby a jdu okamžitě do obchodu a kupuji několik půllitrů láhví vodky a několik litrů pomerančového džusu. Pokud chci zahnat abstinenční příznaky, musím doplnit hladinu alkoholu, respektive nesmím jeden den vypít hodně a další ráno nic, to je špatně. Musím postupně, říkám si. Třesou se mi ruce, nemůžu naplnit štamprli. Kašlu na to, napiji se přímo z láhve. Při polykání mě natahuje. Láhve dávám na mrazák.
Po hodině si dávám čtyři štamprle a je mi mnohem lépe. Třes postupně ustává a mě dávka alkoholu hezky hřeje v žaludku. Mám hlad. Konečně. Najím se. Mám žízeň, dopíjím první koupenou láhev. Tak za půl hodiny je tělo v klidu. Nejhorší mám za sebou.
Během následujícího roku piji skoro každý den, nejvíce v pátek, v sobotu a v neděli. Když mám volno, i jindy…
Neuvědomuji si jednu důležitou věc. Okolí to vnímá, rodina více. Já si myslím, že to je v pohodě, není. Mám oteklý obličej, v posilovně se častěji zadýchávám a to jsme ještě neslyšeli o covidu vůbec nic.
Další Vánoce. Vše se opakuje. Zase mám silné abstinenční příznaky, zhoršuje se to.
Jaro uteklo ani nevím jak.
Léto, červen. Při namátkové kontrole jsem pozitivní na test alkoholu v práci…
Mám na výběr. Léčba, nebo vyhazov. Je to silná motivace, práce mě baví, s mými výsledky jsou spokojeni, děkuji kolegům za vstřícný přístup.
