Článek
Motto: Volá mi ‚slečna od mého operátora‘: „Dobrý den. Koukám, že máte předplacenou kartu. Mohu vám nabídnout výhodný tarif, na kterém ušetříte.“ „Chcete mi říci, že vás zaměstnavatel platí za to, abyste mu snižovala tržby?“ Rozpačité ticho: „No, když to berete takhle…“ „A jak to mám brát?“ Přeruším trapné ticho: „Tak nashledanou!“ Tiché: „Nashledanou…“
Peníze byly vymyšleny jako směnná hodnota. Švec ušil boty a potřeboval nakoupit živobytí a další kůže. Peníze mu to usnadnily. Švec nebohatl tím, že utržil peníze, ale vytvořením hodnoty!Jím vytvořenou hodnotu učinily peníze jen volně směnitelnou!
Jenže pak se to zvrtlo. Z platidla se stalo zboží! (‚Peníze dělají peníze!‘) Nedávná krize ukázala, k čemu vede, když se zboží stane i z nesplatitelných pohledávek. (Nešlo ovšem o krizi ekonomickou, ale o krizi důvěry!)
Už v mojžíšské části Bibli (v Tóře) je zakázáno půjčovat peníze na úrok; má to dobré důvody. Nedbaje na varování božské autority vznikly finanční trhy. Dnes finanční operace považuje mnoho lidí i institucí za nejlepší prostředek ke zbohatnutí.
Proti sobě jdou dva procesy (rub a líc téže mince):
1. Množství vložených peněz se zvyšuje díky úrokům.
2. Jelikož zde nevznikají nové hodnoty, hodnoty měny klesá díky inflaci.
[Pozn.1]: Inflaci způsobují peníze dané do oběhu, aniž by byly kryty nějakou hodnotou. Kdysi byly kryty zlatem centrální banky.
Další skutečnost hodná zřetele: na finančních trzích většinou (v matematickém pojetí) jde o ‚hru s nulovým součtem‘. Tedy můj zisk musí být vykoupen ztrátou někoho jiného. Co hůř: provozovatel těchto hrátek si bere poplatek… Představu, že já či instituce, které svěřím své peníze, budeme úspěšnější, je úsměvná. (V jedné anketě se 92% řidičů označilo za nadprůměrné…)
Viděl jsem výklad odbornice pohybující se dlouhodobě na trhu komodit. Uváděla, že za posledních 20 let cena zlata výrazně stoupla, ale za tutéž dobu hodnota zlata kleslao 15%.
Inu, je to, jako když do rozpitého čaje doléváte vodu: tekutiny přibývá, množství čaje nikoliv. Jenže koho zajímá hodnota věcí, služeb, událostí? Zvykli jsme si vše přepočítávat na peníze.
Hodnota
Co je to ‚hodnota‘ nějaké věci, události, služby? Závisí na okamžité či plánované využitelnosti.
Hrouda zlata má podobnou cenu v odlehlé štole na Aljašce jako ve Washingtonu. Ale pro zlatokopa umírajícího hladem a chladem v lese má hrouda nulovou hodnotu – vyměnil by ji za hrnek čaje, který by mu prodloužil život.
Ve skládačce o 1.000 dílcích mají všechny části stejnou hodnotu. Končím-li a jeden dílek chybí, má tento dílek mnohem větší hodnotu než ostatní.
Sběratelé potvrdí: jakýkoliv předmět má větší hodnotu v ucelené sadě. Ježíš tuto zkušenost aplikuje na své jediné téma: na nebeské království.
[Pozn.2]: Ježíš mluvil aramejsky, tento jazyk neměl abstraktní pojmy. Přesto se některé takové pojmy používaly – opisovaly se. (Např. ‚svědomí‘ Ježíš popisuje jako ‚moje slova ve vás‘.)
· (Lukáš 15,3-9): Vyprávěl jim tedy tato podobenství: „Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? Jakmile ji najde, s radostí ji vezme na ramena, přijde domů a svolá přátele i sousedy: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci!‘ Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují. Kdyby nějaká žena měla deset mincí a jednu minci ztratila, nerozsvítí lampu, nevymete dům a nebude pečlivě hledat, dokud ji nenajde? Jakmile ji najde, svolá přítelkyně a sousedky: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našla svou ztracenou minci!‘ Říkám vám, že právě tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“
Radost obyvatel nebeského království bude neúplná, bude-li tam chybět někdo z jejich blízkých. (Vztah k těmto chybějícím zůstane nenaplněn!) Proto ani hodnotu nebudou mít všichni stejnou. Přicházející ‚s odřenýma ušima‘(s pomocí jiných), budou zvlášť očekáváni. Nepřijdou-li, jejich místo nelze zaplnit! (Středověké: ‚v hříšném světě zachraň sám sebe‘ bylo úplně vedle…)
Hodnota vztahu nikdy není dána jeho ‚jedním koncem‘, ale oběma!! Vztah k někomu (k něčemu) není mým výlučným vlastnictvím, s nímž mohu nakládat libovolně. Vztah je lanem horolezce: vysmekne-li se mu úchyt z ruky, nespadne, je-li zavěšen na laně – lépe na více lanech (k Bohu, k sobě, k rodině, k obci, k vlasti…). V poslední době přibývá ‚nezajištěných‘ – tedy lidí s nemocnými, rozvrácenými vztahy (nemocí nebo jen zanedbáním). Nemocná církev nedokáže pomoci…
[Pozn.3]: V ‚Přemýšlenkách‘ jsem začal úvahami o nefungujících událostech a pátral jsem po příčinách. Pojmenoval jsem zásadní systémové chyby (chyby institucí!) znemožňující, aby řada věcí plnila očekávání. Ale vždy se dostanu ke vztahům: nejsou všemocné, ale jsou nejsnadněji ovlivnitelné!
Zdravé (tedy neustále opečovávané) vztahy jsou jediným luxusem, který si může dovolit každý! Dokonce se z tohoto luxusu ani neplatí daně…
Lepší než vydělávat peníze je tedy vytvářet hodnoty, za což samozřejmě přísluší přiměřená hodnota.
Svým dětem jsem radil: „Buďte lidem užiteční. Asi nebudete boháči. Ale lidé, kteří z vás mají užitek, nedovolí, abyste měli nouzi – přestali byste jim být užiteční!“
