Článek
Stavba molekuly
Každý školák ví, že jde o oxid vodný H2O. Jeden atom kyslíku se spojí se dvěma atomy vodíku. Nejspíš bychom čekali, že se ‚vodíky‘ usadí proti sobě (v obr. vlevo čárkovaně). Ale ony ne! Usadí se pod úhlem 105o! Proč? Inu, protože takto má molekula nejnižší energii. Pro její rozbití (třeba při elektrolýze) tedy potřebujeme víc energie. A opačně: sloučením 1 dílu kyslíku a 2 dílů vodíku se při vzniku vody uvolní značná energie (třeba v palivových článcích auta).

Voda
Důsledkem této nesymetrie se molekula vody chová jako elektrický dipól. Je samozřejmě nábojově neutrální, obsahuje stejné množství kladně nabitých protonů v jádrech jako záporně nabitých elektronů v obalu. Jenže hustota elektronového obalu není všude stejná. Proto se část molekuly nejvzdálenější atomům vodíku chová jako kladně nabitá, na opačném místě jako záporně nabitá tyčinka (viz obr. vpravo). Vzniká tak dipól, a ten se v elektrickém poli natáčí tak, aby měl co nejnižší energii: kladný pól molekuly se natočí k zápornému pólu vnějšího pole; tím pádem se záporný pól molekuly natočí ke kladnému pólu vnějšího pole. Když vnější elektrické pole otočíme, otočí se i molekula vody.
Voda má několik vlastností obvyklých u tekutin, ale v něčem je výjimečná. Zahříváním voda zvětšuje objem (tedy snižuje hustotu). Při ochlazování tedy voda snižuje svůj objem – ale jen do 4C (dřív se psalo 4oC). Při ochlazování pod tuto teplotu objem znovu roste, při teplotě pod 0C voda mrzne na led. Nejhlubším místem oceánů je Mariánský příkop (hluboký přes 11 km): Mohu tvrdit, že na jeho dně bude mít voda 4C. Proč? Protože má nejvyšší hustotu, je ‚nejtěžší‘ a tedy klesá ke dnu.
Mikrovlnná trouba
V mikrovlnné troubě dochází ke změně polarizace elektrického pole s frekvencí několika miliard změn za vteřinu (několik GHz) – donutí tak molekuly vody ke spartakiádě: molekuly se vrtí na místě. Jejich pohyb ovšem znamená, že se molekuly vody zahřívají. Upozorňuji: tímto mechanismem se zahřívají jen molekuly vody.[1] Některé jiné materiály (např. kovy) se v mikrovlnné troubě zahřívají vznikem elektrického proudu (např. porcelán se zlatými ozdobami – časem rozpraskají). Tomuhle nemusíme rozumět (stačí, že tomu rozumějí konstruktéři) a ono to funguje samo od sebe.
V mikrovlnné troubě budíme pole – a současně je odstíněna od vnějších polí. Pokud není vnější pole dost silné k tomu, aby se molekuly vody přetočily zcela do jeho směru, pak se aspoň pootočí. Teplo vzniká, ale má menší hodnotu. Podstatné je, že vrtění podléhají všechny molekuly vody – nejen na povrchu, ale i v celém objemu. Potraviny se tedy ohřívají nikoliv konvekcí (vedením tepla z povrchu dovnitř), ale v celém svém objemu současně. Pro změknutí tedy stačí doba působení tepla, ušetříme čas nutný pro pronikání tepla dovnitř. Samozřejmě, jak už bylo řečeno: příkon pole vůči množství molekul vody určuje ‚velikost rozkmitu‘ a tedy množství vytvořeného tepla za jednotku času.
Žijeme v mikrovlnné troubě
Jsme obklopeni mnoha mikrovlnnými poli. Žijeme tedy v ‚mikrovlnce‘ s mnoha sečtenými elektromagnetickými poli. Máme tři nezávislé sítě mobilních operátorů (ostatní operátoři užívají jejich sítě), celostátně šířené vysílání rozhlasů a televizí, mnoho mikrovlnných spojů (o řadě z nich nemáme tušení). Samostatnou kapitolou jsou satelitní spojení. Tyto sítě pracují na frekvenci GHz. Mimoto je nespočet různých globálních a místních elektromagnetických polí nižších frekvencí – ty nejsou tolik škodlivé, neboť molekulami vody ‚cvičí‘ pomaleji.
Zvláštní pozornost si zaslouží mobilní telefon. Aby se vám někdo dovolal, musí poslat požadavek na spojení s vaším mobilem. Jenže kam tento požadavek doručit? Aby to bylo možné, musí váš telefon zhruba v minutových intervalech ‚dávat o sobě vědět‘. Tedy: i když ‚nečinně‘ leží na stole, musí se pravidelně hlásit síti. Nejbližší přípojný bod sítě mu odpoví ‚vím o tobě‘. Pokud telefon nedostane potvrzení, zkusí se znovu přihlásit – se silnějším signálem. Zesiluje tak dlouho, až se mu to podaří.
Čím slabší je signál v místě, tím silnější identifikační volání musí uskutečňovat váš mobil. (Souvisí to i s vybíjením baterie.) Takže mezi zdroje mikrovlnného škodicího[2] záření je nutno započítat i váš mobil. Obzvlášť je vystaven působení všech mikrovlnných polí mozek v době spánku. Abyste situaci nezhoršovali, neměli byste mít při spánku mobil blíže než 3 m. (Ideální je vypnout mobil, když spíte.)
Var vody
V praxi má ovšem největší význam správné chápání varu vody. Většinu potravin vaříme ve vodě. Nechápání jeho mechanismu nás může stát mnoho peněz! Typicky naplním kovový hrnec vodou a začnu ohřívat jeho dno. Teplota celého hrnce roste příkonem tepla a současně je ochlazován vodou uvnitř. Voda se rovněž ohřívá, ale jen do dovršení teploty varu.[3] Veškerá energie dodávaná vodě při dosažení varu se využije výhradně pro odpařování – teplota nestoupá, dokud se neodpaří veškerá tekutina. Asi jsme všichni dělali ve fyzikálních praktikách na základní škole ověřovací pokus nad plynovým kahanem, jen nedomýšlíme praktický význam.
Opakuji: Cokoliv ponořené do vody nemůže dosáhnout teploty vyšší než je bod varu!! Pozor ovšem na běžnou situaci: vařím kousky potravin (masa, zeleniny, těstovin), voda vesele bublá. Jak je možné, že se přitom cosi připálí? Pokud se kousek potraviny přilepí ke dnu, mezi ní a dnem se nenachází voda, nedochází k jejímu odpařování – a teplota v tomto místě stoupá, potravina se přehřívá a připaluje. Proto během varu mícháme těmi potravinami, u kterých přilepení hrozí.
Uvařit potravinu do měkka znamená: zahřát její povrch na teplotu varu (víc to nejde) a trpělivě čekat, až se postupně prohřeje do hloubky (říká se tomu difuze tepla), čímž změkne. Sebevětší ‚ceres‘ hořáku nezkrátí dobu nutnou pro změknutí! Příkon hořáku ovlivní jen množství odpařené vody. Vyšší příkon ovšem zkrátí dobu nutnou pro redukci (např. šťávy z masa) – zde je na místě časté (trvalé míchání).
O tomhle jsem zatím nepřesvědčil žádnou hospodyňku; tvrdily mi, že jejich zkušeností je, že ‚přidáním plynu‘ bude dřív uvařeno. Je to zvláštní. Mají přece zkušenost s vařením ve vodní lázni - ta funguje jako termostat nedovolující zvýšení teploty nad bod varu. A nedokážou tuto zkušenost přenést do obdobné situace.
Co zkrátí nutnou dobu vaření?
- Nakrájení potravin na kousky. Je vcelku jedno, zda to budou plátky, hranoly nebo kostičky: důležité je, jak daleko od povrchu leží nejvzdálenější část, která má změknout.
- Zvýšení tlaku uzavřením v tlakovém hrnci. V kuchyňských hrncích se dosahuje takových tlaků, že voda vaří asi při 114-118C, což snižuje dobu nutnou ke změknutí až 7krát. Jen musíme počítat s tím, že během varu nemůžeme obsah mícháním oddělovat ode dna, proto musí mít potraviny vhodnou strukturu. Některé potraviny se proto do tlakového hrnce ukládají na síťku.
- Už bylo řečeno: v mikrovlnné troubě vzniká teplo v každé molekule vody, není třeba dopravovat teplo skrze povrch do hloubky potraviny – nezáleží na nakrájení potraviny, ale jen na obsahu vody a příkonu trouby. Má to ovšem své mouchy (neuděláte kůrčičku).
V poslední době ovšem přichází do módy pomalé vaření (sous vide): voda se zahřívá na nižší teplotu a potraviny měknou mnoho hodin (přes noc). Připravují se tak i vývary z masa a zeleniny.
Jen připomenu: ‚vitamin C‘ je důležitým anti-oxidantem; je tvořen kyselinou L-askorbovou (levotočivou verzí) a jejími solemi, při zahřátí nad 60C se nevratně změní na pravotočivou verzi, která už neúčinkuje.
Pro fajnšmekry: teplota uvnitř vařící tekutiny není naprosto stejná. Místy vznikají tzv. fluktuace teploty. V některém místě se nepatrně zvýší teplota, voda se zde začne odpařovat, mechanickým pohybem se promíchá s okolím, teplota se vyrovná – aby se objevila fluktuace někde jinde.
Vaříme-li čistou vodu v hrnci, vidíme nejprve vznik bublinek na stěnách a dnu nádoby (vliv místních fluktuací teploty). O varu mluvíme, až bublinky vznikají v celém objemu tekutiny.
A pak že s vodou není legrace.
- - -
[1] V mikrovlnné troubě je chladný vzduch. Pokud v ní ale zahřejeme molekuly vody nad 100C, odpařují se, a v uzavřeném prostoru vzniká tlak vodní páry. Uzavřená sklenice či vařené a oloupané vejce se tak může stát výbušninou! (Stačí vařené vejce rozpůlit.)
[2] Malý koutek češtiny: ‚škodicí‘ = schopný škodit; ‚škodící‘ = právě teď škodí.
[3] Teplota varu závisí na tlaku vzduchu. Varem se totiž uvolňují molekuly vody do plynné fáze a oddělují se z roztoku, musejí přitom překonávat tlak vzduchu nad hladinou. Víme, že tlak se mění podle počasí – to způsobuje nepatrné změny proti normálu (100C). Mnohem výraznější změny působí nadmořská výška. Např. na osmitisícové hoře je už tak nízký tlak vzduchu, že voda vaří třeba při 80C.