Článek
Tomáš Souček, fotbalista, který se, za mě, z nepochopitelných důvodů propracoval až do anglické ligy.
„Je to dříč,“ říkají mnozí, ale dřít má snad každý hráč, který se dostane na hřiště ne?! Je přece v práci, akorát mi to u ostatních fotbalistů připadá tak nějak lehčí, koukavější. Mám raději forbalisty, co ze středu hřiště tvoří hru, dávají přihřávky dopředu, umí přejít jeden na jednoho, ale u Součka nic z toho nevidím. On raději přihraje dozadu, jen aby nic nezkazil.
Vidím umístění na dalších místech. Chytil, Černý, Jurásek daleko za Součkem. V mých očích jsou ovšem kreativnější, rychlejší s balonem a chtějí hrát dopředu. Nechápu česká média, která se bojí kritizovat našeho kapitána repre. Proč? Vysoké známky, kdy ani nevíte, že Souček na hřišti je v základu a zaregistrujete ho až po dvaceti minutách, jak přihrává dozadu.
Proto se domnívám, že pokud budou vyhrávat anketu takoví fotbalisté, bojím se, že se náš fotbal neposune ani o píď dopředu.
Sleduju teď na Euru Yamala. Španělský zázrak, který v šestnácti letech útočí do dvou, tří hráčů a ví, že může vytvořit šanci, ale taky, že se mu to třeba nepovede. On to přesto zkouší znovu. Od mala je mu vštěpováno, že je nejlepší, že je rychlý a jednou svůj talent prodá. Yamal tomu jen věří a dovolí si na třicetileté hráče kličky, sprinty, prostě všechno, co ho napadne. Souček by raději nahrál dozadu.
Proto si myslím, že pokud budou vyhrávat hráči, kteří se bojí hrát, náš fotbal se nikam neposune, nemluvě o tom, že tato anketa je natolik zastaralá a stačí, když sedíte na lavičce někde v zahraničí k tomu, abyste se umístili. Měřítko úspěchu je ne počet úspěšných přihrávek v zápase, kdy většina míří na stopery, ale počet úspěšných klíčových přihrávek, počet založených útočných akcí, úspěšných driblingů, zakončení.
Na závěr si budu přát, aby za rok bylo hlasování odvážnější a byli ohodnoceni i hráči, kteří nesedí někde na lavičce v Německu, nebo v Anglii, ale válí třeba v Hradci, v Boleslavi, nebo jinde u nás a prokazatelně svou hrou posunuli své mužstvo dopředu.
