Článek
Pojďme ale pěkně popořádku. Slovácko se krčilo u dna tabulky a Sparta moc potřebovala zápas, kde jí to sedne. Její upracovanou pomalou hru kritizuji dlouhodobě. V minulých zápasech měla sice nějaké náznaky zlepšení, ale asi všichni uznáte, že se na její utkání moc koukat nedalo.
V Řecku proti Olympiakosu probránila 80. minut a hnala se za bodíkem. Neubránila se. I když mohla v závěru vyrovnat Kadeřábkem, v součtu celého utkání by to bylo nespravedlivé. Její hra, až na úvod a na závěr, kdy se domácí zatáhli, byla špatná. V poločasové pauze sice hosté ve studiu Spartu chválili za obrannou činnost, ale směrem dopředu nepředvedla nic. Hraje se na góly a mě spíše mrzelo, že nebyla odvážnější. Absence Mercada a nulový útok byly znát.
Teď přišlo Slovácko a Priske nechal odpočívat třeba Sochůrka, Juráska, ale i Vojtu, kdy přednost v útoku dostal Brunes. Oba jsou kritizovaní za svou neproduktivitu, špatný výběr místa v šestnáctce a další věci, které jim znemožňují dávat góly, které se od nich čekají.
Mbe Soh v obraně, zpátky do sestavy Irving, nebo Vydra s Mannsverkem. Na pravém křídle Singhateh. To, na co poukazuji dlouhodobě je absence tvořivého záložníka. Nevidím ho v žádném výše napsaném jménu. Soupeř Sparty však umožnil neobjevenou kreativitu několika z nich.
První minuty byl na balonu soupeř. Slovácko dobře kombinovalo po zemi a tím otupilo očekávaný tlak Sparty. Nakonec vše vyvrcholilo střelou Vorlického, který mířil vysoko nad.
Heča byl v sedmé minutě atakován v pokutovém území a rozhodčí správně odpískal faul na brankáře hostí. Zmiňuji to v kontextu, že balon se dostal do sítě, ale až po faulu na něj.
Prvních 13. minut bylo vyrovnaných. Slovácko se dobře pohybovalo. Hostující hráči s balonem tak měli nabídku a nemuseli se ho rychle zbavovat. Oba týmy byly bez střel.
Jenomže pak přišla průniková přihrávka od Vydry na Brunese a stalo se to, na co nebyli sparťanští fanoušci zvyklí. Brunes dal gól. Vlastně z takové pološance. Brunes si dobře navedl balon prvním dotykem do běhu a vyhnal se tím trochu do úhlu. Milan Heča vyběhl, ale sparťanský útočník přesto vystřelil. Trefil snad jediné místo, kde měl Heča mezeru. Zahrál mu na „housle“ naprosto přesně. Konečně nic nevymýšlel, nezasekl si balon, aby nacházel někoho ze spoluhráčů. Prostě to napálil a ono to tam spadlo. Ten kámen, který mu spadl ze srdce, to musela být rána, že se otřásla celá Letná, která chvíli na to, začala veslovat BRU…NES…BRU..NES…BRUNES…Já mu to moc přál. Ten tlak musel na sobě cítit obrovský a najednou mu to tam spadlo.
Byla to však jen předzvěst jeho neuvěřitelného zmrtvýchvstání.
Jestli bych oddělil zápas na předtím a potom, tak to byl první gól. Po něm se hra Slovácku úplně rozpadla a Spartě najednou narostla křídla. Začala napadat rozehrávku hostí a ti se kolikrát nemohli dostat ani za půlicí čáru.
Tři minuty od vedoucí branky jsem už křičel gól podruhé, ale bylo to předčasné. Vydra se zmocnil balonu, z jedničky ho posunul na Brunese, který našel Alcócera. Ten si balon zasekl a mířil velmi dobře. Minul tak o dvacet čísel. Pokud by trefil, Heča by neměl šanci.
Hoeverova střela jen pozdravila Heču. To se psala 20. minuta. Na druhé straně to zkoušel Vorlický, ale jeho slabá střela z dálky jen probudila promrzlého Surovčíka. Ve 25. minutě se dobře hrající Vydra zmocnil balonu v nebezpečném prostoru a postupoval s Brunesem proti jednomu obránci. Zvolil samostatné zakončení i když bylo vidět, že se na Brunese podíval. Heča mu skvělým zákrokem znemožnil radost z gólu. Jestli měl přihrávat? Asi jo, ale byl v podstatě sám proti gólmanovi, takže bych mu asi ani nevyčítal, že to zkusil individuálně.
Přesně na konci třicáté minuty po takové klidnější pasáži vyslal další skvělou přihrávku na Brunese Hoever. V podstatě podobná situace jako před prvním gólem. Výsledek byl stejný. Jediný rozdíl byl v tom, že to Brunes napálil pod víko. Jakoby zjistil, že když nic nevymýšlí, nedělá kličky a jednoduše to napálí, může to tam spadnout. Druhá věc je sebevědomí. Dlouho se nemůžete trefit, teď dáte gól, máte další šanci a on je z toho další. Kdo hrál někdy fotbal, ví, že hlava je mocný nástroj úspěchu a na Brunesovi to bylo ohromně vidět. Na rovinu řeknu, že jsem myslel na hattrick.
Slovácko to zkoušelo, ale Blahút z úhlu jen vyždímal mokré rukavice Surovčíka. Střela to sice byla tvrdá, ale neměla šanci na úspěch.
Exekuce rohových kopů měl v gesci Irving. A byl to právě on, kdo vrátil odvrácený míč zpět do pokutového území. Hádejte na koho? Jonatan Brunes si ho zpracoval a mezi nohama Slončíka umístil balon ke vzdálenější tyči. Heča se mohl natahovat jak chtěl. Druhé housličky znamenaly hattrick a třetí veslování letenských fanoušků. Tohle přesně Brunes potřeboval. Někdy nedáte gól ani z vyložených šancí a jindy na co sáhnete, to vám tam spadne. Zápas proti Slovácku byl druhý případ a Brunes KONEČNĚ ukázal, proč si ho Sparta pořizovala.
On měl v minulých zápasech solidní náběhy, nabízel se, ale balon si ho ne a ne najít. Trochu jsem v tomhle ohledu kritizoval Alcócera s Mercadem, kteří viditelně hledali hlavně jeden druhého. Mercado sice své šance proměňoval, ale chcete mít v týmu gólového hroťáka. A teď si vezměte, kdyby ještě Vydra nahrál na Brunese, když šli dva na jednoho. To už by měl Brunes v kolonce trefy dokonce čtyři.
Poločas uzavřel bombou nad Irving a Sparta šla do kabin s veselými usměvy. Právem. Jestli úvodní necelá čtvrt hodina vypadala herně vyrovnaně, tak pak to odšpuntoval Brunes. Po první brance už bylo na hřišti jen jediné mužstvo a sparťanský útočník si mohl oddychnout, že jeho střelecké trápení skončilo velkolepým způsobem, který ještě nebyl u konce.
Jestli jsem psal o míře sebevědomí, tak to sparťanské narostlo po první brance do enormních rozměrů a naopak to ze Slovácka spadlo na nulu. Herní rozdíl byl najednou obrovský.
Jestli si Slovácko myslelo na nějaké vzedmutí ve druhé půli, tak Irving vše utnul po minutě a půl. Zcela osamocený si navedl balon před vápno, klička doprava, doleva a umístěná střela na zadní znamenala čtvrtý gól a nebylo o čem.
Vydra mohl o pět minut později vstřelit další branku, ale Heča tentokrát vyrazil míč na roh.
Ani Surovčík neudržel čisté konto a na snižující brance měli podíl dva střídající hráči Slovácka. Juroška našel z rychlého brejku Kostadinova, který v pádu poslal balon ke vzdálenější tyči. Z reakce domácího gólmana bylo vidět, jak moc ho štve ukončená neprůstřelnost.
Slovácko mohlo jít do deseti, ale faulu Krále na Vydru předcházel těsný ofsajd sparťanského kapitána.
Zbývala poslední třetina utkání a odpočinout si šli Hoever, Alcócer a Mannsverk. Nahradili je Jurásek, Kadeřábek a Sochůrek. Post za post.
V 65. minutě vystřelil Singhateh a Heča balon vyrazil před sebe. Vydra nepochopitelně z dorážky minul prázdnou bránu a to se bavíme o dorážce z pár metrů. I když hrál do té doby jeden ze svých nejlepších zápasů, tak za tohle bych mu vzal prémie.
Brunes se krátce na to z otočky pokoušel o svůj čtvrtý zásah, ale Heča se překvapit nenechal. Uběhlo však jen pár vteřin a už se to valilo na Slovácko znovu. Po ose Singhateh, Kadeřábek se balon dostal do vápna, kde se to odrazilo k Brunesovi. Ten si dal z otočky reparát a tentokrát už se nemýlil. Korunoval tak své mimořádné střelecké probuzení.
Když odcházel čtyřgólový hrdina utkání, Letná aplaudovala vestoje. Brunese vystřídal Vojta a já si říkal, že i on by mohl využít bezbranného soupeře ke svému střeleckému restartu. A ano, i on se mohl zapsat mezi střelce, to by však nesměl tváří v tvář mířit na rohový praporek místo na bránu. Nic na změně skóre nezměnila ani nepřesná malá domů, kdy si mohli hosté dát vlastní gól, nic nezměnila ani hlavička Vydry, která mířila k tyči, ani dva pokusy Juráska, zkrátka pátý gól do sítě Slovácka byl tím posledním, kdy si diváci na Letné zakřičeli.
Hodnotit celé utkání je jednoduché. Do prvního gólu a po něm. Slovácko se prezentovalo sympatickým fotbalem, kdy se snažilo kombinovat i za nepříznivého stavu, ale po první brance už to bylo naivní. Spartě se dařilo napadání a Slovácko začalo v kombinaci dělat chyby. Přestalo si věřit a domácí fotbalisté byli najednou u všeho dříve a pak Brunes. Sparťanský hroťák se probudil ve stylu, který asi nikdo nečekal.
Dlouhodobě kritizuji jak jeho, tak Vojtu. Výběr místa nemá ani jeden z nich nejlepší. Brunes často při centrech ze stran stojí za bránícím hráčem a balon se tak k němu nemůže dostat. Chybí mu pohyb a centry mířící na přední tyč nebo i na zadní ho tak míjejí v každém zápase. Vojta je ještě horší. Jeho přínos po příchodu na hřiště bývá nulový. Proti Slovácku potvrdil své trápení. Kdyby ve své šanci trefil vyběhnuvšího Heču, neřekl bych ani slovo, ale on minul bránu o deset metrů vedle.
Jonatan Brunes potřeboval dát góla z ničeho. Klidně nějakého šmudlu, který by ho nastartoval. A přesně to se proti Slovácku stalo. Před první brankou bych neřekl, že to byla nějaká vyloženka, ale on se trefil mezi nohy hostujícího brankáře a to mu moc pomohlo mentálně. Co následovalo, už víme. Na druhou stranu bych nepřeceňoval čtyři zásahy proti odevzdanému soupeři, kterému se v obraně nedařilo nic. Po jeho druhé brance křičel komentátor, že je zpět, ale já si říkal, že tohle řeknu, až se prosadí i v dalším a v dalším zápase proti silnějším soupeřům a bude oporou svému týmu. Dnes byl a doufám, že mu to tam začne padat. Přál bych to pochopitelně i Vojtovi. Trochu se však bojím, že dnešním výkonem mu Brunes hodně zavřel vrátka na hřiště.
Mohl by však dostat šanci v MOL Cupu, kde Sparta přivítá ve středu Baník Ostrava. Tam očekávám drobné změny v sestavě i když se říká, že vítězná se měnit nemá.
Jestli mě ještě někdo z domácích hráčů zaujal, tak řeknu dvě jména. Vydra a Irving. Oba byli velmi aktivní, chtěli balon a podmanili si střed hřiště. To bylo klíčové pro celou hru Sparty. Rád bych ale viděl v jejich podání takové výkony i v dalších zápasech.
Co se týče programu ligy, tak Sparta nepojede příští neděli moc daleko. Letenské přivítají na Bohemce, kde se začíná stavět a já to „klokanům“ moc přeji. Když jsem viděl návrhy, jak bude stadion po dostavbě vypadat, tak musím uznat, že „ďolíček“ bude dalším krásným stánkem pro jedni z nejvěrnějších fanoušků v lize. Ti si ho zaslouží, protože Bohemka má tradici a nový stánek je další důležitou kapitolou, která se zapíše na dlouhou dobu do historie tohoto klubu. Ale zpět k fotbalu.
Zápas proti „klokanům“ bývá bolavý. Bohemians jsou desátí, ale mají zápas k dobru a její poslední výsledky napovídají, že jejich forma roste. Spartě se sice proti Bohemce dlouhodobě daří, ale poslední vzájemné měření sil odešla poražena. V dubnu prohrála 2:0. Pokud však Sparta předvede výkon jako proti Slovácku a na hrotu se prosadí probuzený Brunes, budu se snad radovat podobně, jako dnes.
