Článek
Představitelka podivného uskupení, které si říká Stačilo!, kovaná komunistka je z nich nejhlasitější. A přitom by jí možná stačilo malé vysvětlení. Jako komunistka totiž myslí „komunisticky“, uznává jen komunistickou ideologií už celé století zavedené fráze. Jako pamětník neblahých časů „jejich“ vlády se rád ujmu role tlumočníka do komunistického jazyka. Tak tedy – soudruzi a soudružky…
Především je tady pojem zbrojení. Dnes se otevřeně přiznáváme, že musíme podporovat výrobu zbraní, abychom odvrátili možnost eventuálního napadení naším nepřítelem. (Pozor, to je ten státní celek, který jako první označil ČR za svého nepřítele – tedy udělal první diplomatický krok k tomu, aby nám mohl vyhlásit válku.) V podstatě se neděje nic zvláštního – v socialistickém hospodářství se dělo totéž, jen se tomu říkalo – „zvyšování produkce těžkého průmyslu.“ Fakt, že se např. traktorů vyrábělo vlastně stejné množství, a že to zvyšování produkce vlastně znamenalo výrobu více tanků a jiných těžkých zbraní, s tím už se nikdo nechlubil. Vlastně ani nesměl – šlo o tajné informace.
Dnes si dovolí bez obav, jakýkoli – i duchem chudý – občan nadávat současné vládě, že posílá zbraně obráncům našeho pohodlí. Ano, už jde o naše hodnoty a vše co máme. Ona se totiž ta horká válka odehrává na linii, která je vzdálená necelých 1000 km z našeho území. (Pro méně vzdělané jedince – vzdálenost, kterou uletí nadzvukový letoun za méně než 1 hodinu, balistická střela dokonce ještě za kratší dobu!)
Nic nového pod sluncem! Ve 20. století to byla – internacionální pomoc. Dnes už žádný ekonom nespočítá, jakou hodnotu měli zbraně, které soudruzi rozhodnutím UV KSČ „jménem lidu“ posílali všem těm africkým a středoasijským diktátorům. Jedna taková pomoc málem vyvolala 3. světovou válku – to když se sovětští soudruzi jaksi „spletli“ a na Kubu poslali soudruhu Castrovi místo potravin a ropy lodě s raketami a jadernými hlavicemi.
Mimochodem – hádejte, odkud pocházel uran, který to mohl všechno „uklidit“? Bingo! Internacionální pomoc ČSSR - Sovětskému svazu, příteli nejvěrnějšímu. (Viz „Karibská krize – 1962.“)
Jak taková pomoc pomáhala? Vzhledem k tomu, jak dopadli všichni ti diktátoři, kteří měli plnou hubu svého lidu, ale bohatství své země utráceli jen za zbraně – neslavně. Typickým příkladem je osud ještě nedávno neohroženého vládce Sýrie – Bašára Asada. Dnes je prakticky vězněm soudruha Putina – a nic na tom nezmění fakt, že asi v opravdu luxusní kleci.
Veliký rozdíl mezi časy socialismu a dneškem je i v tom, že kdyby byl jakýkoli občan ČSSR protestoval proti internacionální pomoci národům Afriky nebo jižní Ameriky, či dokonce Vietnamu, dostal by příležitost pomáhat internacionálně osobně, vlastníma rukama – při těžbě výše uvedeného uranu.
Soudružky a soudruzi, upřesnil jsem pro vás pouze dva pojmy, aby jste pochopili, že zbrojení bylo v celé historii lidstva vždycky jenom zbrojením, a rozdíl byl vždycky jenom v tom, jestli zbraní útočíte, nebo se bráníte. A že pomoc byla v celé historii vždy pomocí a jediný rozdíl je v tom - komu a za jakým účelem pomáhala.
