Článek
Oni se nám totiž do „politického byznysu“ hrnou lidé, kteří pochopili, že napojit se na státní penězovod je výhodnější, než se plahočit v „dobýváním chleba vezdejšího“ v jiných oborech tím, čemu říkáme poctivá práce. To že jsou ochotni v politice působit ale neznamená, že k tomu mají předpoklady. A tím nemyslím jen vzdělání, nebo dosažení nějakého vysokoškolského titulu.
K výkonu každého povolání či funkce jsou totiž potřeba kromě profesních dovedností, také jisté charakterové vlastnosti. A vývoj v politice nejméně od vzniku samostatné ČR na to jasně ukazuje. Pokud ovšem bereme politiku jako službu veřejnosti a politiky jako osoby, které mají veřejnosti sloužit. Udělejme si na chvíli malou inventuru…
Několik volebních období se nám tady na nejvyšších státních funkcích střídali zajímavé figurky…V té prezidentské hned dvě. Měli jsme na Hradě muže, který se celý svůj život nedokázal vyrovnat se svou sexuální orientací. Tento handicap nahrazoval pilnou prací v oboru ekonomie, což ale vyústilo v jeho osobnosti k silnému narcismu. Tato vlastnost ovšem ve spojení s vírou v bolševickou ideologii, rozhodně nebyla tím pravým pro nový stát, který se hlásil k demokracii. Zákulisní intriky tohoto muže a jeho „institutu“ dnes, kdy již dávno „odpočívá v důchodu“, dávají tomuto tvrzení zapravdu.
Staré pořádky (čti socialistický bordel) se snažil obnovit také jeho nástupce č. 2 ve funkci. Výpěstek proslulého Prognostického ústavu – stejně jako muž č. 1. Muž na první pohled, i první poslech – rozvážný, dokonale ovládající svůj rodný jazyk a bonmoty v něm, ve kterých si liboval a byl jimi proslulý. Typický příklad toho, že i krásně zazpívaná lež zůstává lží, což ovšem hodně našich spoluobčanů netuší. Co ale osobnost…? I jeho bývalí spolupracovníci ho dnes označují za šovinistu. Navíc je dodnes znám jako – řečeno diplomaticky – osoba a kladným postojem k alkoholu. Málokdo si ale uvědomuje, že je zde ještě jedna vlastnost. Ten muž je typický příklad mizogynie. Projevovalo se to zejména v různých politických debatách na TV kanálech.
Není tedy divu, že výše uvedení politici dokázali různými čachry „dostat do politiky“ člověka, který sám o sobě tvrdí, že tam nechtěl. A tak jsem se dostali do situace, že vládu po letošních parlamentních volbách má sestavit pologramotný psychopatický idiot, který neovládá úřední jazyk republiky, kterou má kromě jiného i reprezentovat ve světě, neví, jak vypadá nejposvátnější symbol tohoto státu – vlajka ČR…což je jen malá a opravdu ta méně podstatná část charakteristiky jeho osoby.
A prokletí osob bez osobnosti, které mají řídit tento stát pokračuje dál.
Ve frontě na funkce a posty se hlasitě domáhají svého pochybného „práva“ narcistní fašounek s pubertálním chováním, nebo původně podvodníček a obchodník s lidským neštěstím, finanční neexpertka, která už jednou tuto republiku přivedla na buben, nebo usvědčený, dokonce soudně uznaný extremista, který znamená bezpečnostní hrozbu pro stát… Co se týče charakterových vlastností našich „politiků“ tedy vychází naše inventura katastrofálně. Co tedy dělat, abychom budoucnost této republiky nesvěřili do rukou osob charakterově závadových, morálních kriplů, expertů na všechno, jen když to sype, gangsterů, převlečených za podnikatele…?
Tak, jako v jiných povoláních, kde jde o lidské životy či zdraví, existuje i tu řešení. Prozkoumání zdravotní způsobilosti k výkonu povolání. Způsobilost člověka, který chce a může ovlivňovat životy občanů celé republiky, by tedy měl posoudit také lékař – odborník, psycholog a psychiatr. Lidé s vážnou poruchou osobnosti, nebo skrývající různé závislosti, lidé bez empatie, bezohlední chamtivci…tací lidé by neměli mít možnost ucházet se o funkce ve státní správě, přinejmenším o ty nejvyšší.
Tedy nejenom lustrace politická, ale také lidská!
