Článek
Ptáte se – koho? Přeci naše ratolesti, budoucnost národa. Máme je rádi, obětujeme pro ně hodně, případně všechno… Snažíme se je vychovávat nejlépe, jak to jde. Jenomže ono to někdy nejde, a zdá se, že ony samotné nám to schválně všechno komplikují. Ale proč? Posaďte se přátelé pohodlně k televizi a vnímejte… Stačí jen malý nadhled a častěji přepínat TV kanály. S hrůznou zjistíte, že (ještě pořád) žijeme ve světě, kde je výhodná přežívající bolševická průměrnost, závist je standardem, úspěch se neodpouští. Důkazy vidíme denně v záběrech na politiky, kteří nesmyslně žvaní u pultíku a utrácejí peníze daňových poplatníků, aniž by vyplodili něco státotvorného. Agresitiva je tady pracovním nástrojem, a protože se vyplácí - a přináší hlasy voličů - stále se stupňuje. Padají urážky a osobní invektivy. A ovšem - čím dál tím víc i zábrany.
I s násilím máme v tomto prostředí už zkušenosti. Není to tak dávno, co se zástupci lidu porvali u vypínače mikrofonu přímo v PS a to dokonce online…To vše nám sdělovací prostředky s nadšením (v očekávání přízně boha-sledovanosti) servírují každý několikrát denně. Nejhorší ovšem je, že mají dojem, že se divák baví. Konec tzv. zpravodajství. Střih - je čas černé kroniky. Tentokrát se divák má bavit vraždami, lidským neštěstím, v krajním případě autonehodami, pokud možno co nejvíce krvavými. Když se - jaká smůla - žádný takový případ nevyskytne, vypomůžeme si vraždou třeba pět let starou. A třeba několikrát denně stejná reportáž, ze všech úhlů. Máš námitky, diváku? Univerzální rada zní – nelíbí se ti to, máš dálkové ovládání a možnost volby jiných kanálů . Ovšem s rizikem, že tam zrovna narazíš na nabídku všech těch „hlasů zločinu“ nebo „minut zločinu“ v úhledné tištěné verzi (bratru za Kč 200,--) . Nestačí – li, máš možnost koupit si dokumentární rekonstrukci skutečných, samozřejmě těch nejdrastičtějších zločinů v dějinách kriminalistiky. Při otázce – proč vlastně? - máme další univerzální odpověď – musíme přeci pochválit zodpovědnou práci našich kriminalistů a policie! Máš snad, milý diváku, něco proti tomu?
Ale pozor, divák se může dokonce I pobavit. Co na tom, že to bývá kouzlo nechtěného. Například když vedou ze soudní síně odsouzeného vraha. Tu k němu přistupuje nějaký ten redaktůrek s mikrofonem a pokládá tu nejstupidnější otázku: “ co říkáte na rozsudek ?” Nebo ještě lépe „Proč jste to udělal?“ Bavím se představou, jak by asi zareagoval pan redaktor, kdyby mu některý pachatel odpověděl : “Děkuji za optání, je to pohodička. Právě jsem vyfasoval 8 let natvrdo, úpřimně, očekával jsem tak 10 a víc…. “
A naši drazí potomci sedí vedle nás a mají se bavit s námi. Ale pozor - změna na obrazovce. Máme možnost rozčilovat se stále se zvyšující agresivitou našich ratolestí vůči sobě navzájem. Nebo dokonce i vůči starším a bezbranným. A tak tu chudák rodič co se snaží o výchovu zuří - kde se to v těch dětech bere? Navíc se mladá, či mladej přestávají bavit a ostentativně odcházejí - hrát si počítačovou hru. V ní můžou nenáviděnou postavu alespoň zastřelit. Samopalem nebo tankem – to je jedno. A protože máme rádi sport, i v této rubrice se dovídáme, co je nového v životě „sportovce“ který se živí tím, že mlátí jiné „sportovce“ do hlavy. A snad proto, že je při svých výkonech sám do hlavy mlácen, stal se celebritou. Ukázal nám totiž, jak všelijak je možné lidskou hlavu používat.
Jako by nestačili výtržnosti tzv. fanoušků na fotbalových stadionech. To si jednoduše zaplatíte - docela slušnou pálku, pokud vím - vstupné na místo, kde můžete vyprovokovat, nebo se pouze účastnit hromadné rvačky s lidmi, kteří jsou jiní než vy. Fandí totiž jinému klubu. Prostě - ukaž mi mého nepřítele… A pak se pokrytecky rozčilujeme, jak může diváka napadnout vtrhnout přímo na trávník, aby si to s hráči soupeře ručně „vyříkal.“
Po vydatné večeři odfuníme do křesla nechat se bavit ještě další dvě hodiny nějakou detektivkou - čím důmyslnější vražda, nebo vyšší jejich počet, tím lépe. Den končíme krátkou statistikou, jak moc, nebo méně jsme si ho užili. Zpravidla ale zapomínáme zeptat se, jak, nebo jestli vůbec, si ten den užili ti, pro které chceme jen to nejlepší…Zeptat se jich, co všechno jim ten den dal. Třeba zkušenost, že násilí a agresivita jsou normální a vyplatí se…?
A uvědomit si, co všechno jim ten den vzal!
