Článek
Pátek 14. listopadu se v Semčicích na Mladoboleslavsku nesl ve znamení zábavy. Místní hasičárna, přivítala hudebně-zábavní pořad s Uršulou Klukovou, Miluškou Voborníkovou, Janou Chládkovou a zpívajícím zvukařem Fandou Čermákem.
Návštěvníci si mohli užít nejen známé písničky, ale také řadu veselých historek, jež dokázaly rozesmát celé publikum. Během večera společně zavzpomínaly Uršula Kluková a Miluška Voborníková na své působení v Divadle Semafor. Připomněly rovněž nedávno zesnulou Věru Křesadlovou – herečku, zpěvačku a výtvarnici, která byla dlouhá léta neodmyslitelnou součástí semaforského souboru.
Uršula Kluková přidala několik osobních příhod – jak s Věrou Křesadlovou chodily na houby, sbíraly byliny nebo si jednou objednaly čínskou masérku. Publikum ocenilo vzpomínkový blok na Divadlo Semafor neutuchajícím smíchem i bouřlivým potleskem.
Vzpomínky na Semafor stylově uzavřela Miluška Voborníková písničkou Divadýlko moudrých klaunů, která je poctou tomuto legendárnímu divadlu. Autory skladby jsou Pavel Krejča a Eduard Krečmar. V souvislosti se Semaforem připomněla také písničkáře Josefa Fouska, jehož tvorbu představila hned dvěma písněmi – Úsměv je lék a Píseň pro všechny.
Jana Chládková večer nejen moderovala, ale rovněž zazpívala své největší hity, které v posledních letech patří k nejžádanějším na vlnách Českého rozhlasu i hudební televize Šlágr. Zazněly mimo jiné skladby Život je jízda, Neptej se či Boty proti lásce, kterou zpěvačce věnovala její dlouholetá přítelkyně Yvonne Přenosilová.
Zajímavostí bylo, že se na pódiu sešly dvě dámy, které kdysi studovaly zdravotní školu. Zatímco Uršula Kluková se profesi zdravotní sestry skutečně věnovala, Miluška Voborníková – jak s úsměvem prozradila – „utekla do Semaforu“ a zdravotnictví pověsila na hřebík.
Večer zpestřil také zpívající zvukař Fanda Čermák, který publiku nabídl písně Petra Nováka a Karla Gotta.
V samotném závěru programu rozesmála Uršula Kluková přítomné anekdotami a mezi nimi i svým nejoblíbenějším vtipem Jiřího Krampola:
Maminka koza říká svým kůzlátkům, že jde do města a aby nikomu neotvírala. Otevřít můžou jen na heslo, které zní: „Polib mi vemínko.“
Vlk vše poslouchá za rohem. Když maminka odejde, vlk běží ke kováři, kde si nechá sklepat hlásek. Pak zaklepe na dveře a tenkým hláskem řekne:
„Děťátka, kůzlátka, otevřete vrátka. Vaše máma přišla, mléčko vám přinesla.“
Jedno z kůzlátek říká: „Nejdřív nám řekni heslo!“
Vlk povídá: „Polib mi vemínko.“
A kůzlátka mu odpověděla:
„A ty nám, vlku, polib prdel. My máme kukátko!“
Půldruhé hodiny uteklo jako voda a přišel čas se rozloučit. Diváci odměnili účinkující dlouhým potleskem, drobnými dárky a po vystoupení ještě následovalo přátelské fotografování s fanoušky.
Nezbývá než dodat, že zábavný večer v Semčicích se skutečně vydařil.
