Ač je dlouho jasné, že Friis situaci nezvládá, Sparta si nechala „utéct“ výborného trenéra jinam

Martin Svědík nejdříve působil jako hrající asistent a trenér v nižších soutěžích. „Učednická“ léta prožil jako hlavní trenér v FK Pardubice, které dovedl v průběhu let z divize až do 2. ligy. Po sezóně 2012/13 se stal trenérem Baníku Ostrava. Týmu se výsledkově dařilo. V podzimní části sezony 2014/15 byl na 5. místě. Přesto ho vedení Baníku překvapivě odvolalo s argumentem špatného herního projevu. S klubem to šlo poté pod pochybným managementem „z kopce“ až spadl do 2. ligy.

Martin Svědík poté působil krátce jako asistent Dušana Uhrina mladšího v Dinamu Minsk. Od léta 2015 zakotvil jako trenér u české reprezentace „20“ a asistent u „21“. Od ledna 2017 byl trenérem v Mladé Boleslavi. Už v červnu téhož roku však do klubu přišel Dušan Uhrin mladší jako sportovní ředitel. Svědík v klubu zanedlouho za podivných okolností skončil a Uhrin ho na pozici trenéra nahradil. V lednu 2018 se stal Martin Svědík novým hlavním trenérem druholigové Vysočiny Jihlava.

Už v listopadu 2018 ho zlákalo zpět do ligy 1.FC Slovácko. Uherskohradišťský klub za něj dokonce Jihlavě zaplatil odstupné dva miliony korun. Na jaře 2022 se mužstvo pod Svědíkovým vedením stalo vítězem národního MOL Cupu. Ve finále porazilo na vlastním stadionu pražskou Spartu. V další sezoně hrálo v základní skupině Konferenční ligy. Skončilo ve skupině, ale nezklamalo.

Ve Slovácku si Martin Svědík udělal velké jméno. Stal se všeobecně respektovaným trenérem, o kterém se mluvilo také v souvislosti s českou reprezentací. Po zákulisních bojích však post získal Ivan Hašek. Na skromné finanční a personální možnosti malého klubu dokázal Svědík ve Slovácku velké věci. Slovácko pod jeho vedením hrálo ofenzivní, koukatelný fotbal, který mu progresivní kouč „ordinoval“. Trenér prokázal, že umí vyjít s mladými, ale i staršími hráči, mezi kterými byli bývalí reprezentanti Milan Petržela a Michal Kadlec, ale i další třicátníci. Dokázal je získat na svoji stranu a přesvědčit o svých záměrech hrát náročný fotbal.

V květnu minulého roku Martin Svědík ve Slovácku po šesti letech skončil. Bylo to jeho rozhodnutí. Chtěl si udělat „zdravotní“ pauzu. A to doslova, když mimo jiné absolvoval operaci kolene. Navštěvoval pilně ligové stadiony a občas také televizní studio jako expert. Odmítl podzimní nabídky „naskočit“ v průběhu sezony do „rozjetého vlaku“. Měl mimo jiné možnost trenérského angažmá v polské nejvyšší soutěži.

S napětím se čekalo, kam budou směřovat jeho další kroky. Mluvilo se o zájmu Mladé Boleslavi, spekulovalo se o tom, že by mohl převzít plzeňskou Viktorii, pokud by Miroslav Koubek už letos v létě skončil. Martin Svědík však všechny dokonale zaskočil a překvapil, když přijal před pár týdny nabídku druholigové Zbrojovky Brno.

Klub se slavnou tradicí, ale bídnou současností, který se v té době potácel v sestupovém pásmu v druhé lize. Přesto mu dal Svědík přednost před nabídkami z nejvyšší soutěže. Uvěřil vizím nového majitele a managementu, že dostane prostor a finance na koncepční práci, která by měla v dohledné době vrátit brněnský klub mezi českou elitu. V létě by mělo přijít výrazné posílení kádru.

Ač si Martin Svědík se svým realizačním týmem, který si s sebou do Brna přivedl, musí vystačit do konce jara se současným kádrem, první „ovoce“ jeho brněnského působení už je viditelné. Remíza v prvním utkání s Prostějovem, kdy ho na střídačce ještě zastoupil asistent Jiří Saňák. Ve venkovním derby s Líšní už Zbrojovka vyhrála, porazila poté béčko Sigmy, vyhrála ve Vlašimi a naposledy zdolala žižkovskou Viktorii.

Dříve někdy až trapně působící tým získal pod novým trenérem nečekaně rychle sebevědomí a herní tvář. Rázem je ve Zbrojovce vše jinak. V tabulce „forma“ z posledních pěti kol je na 1.místě druholigového pelotonu s 13 body z 15 možných! V celkové tabulce je po 27 kolech na místě devátém. Z pásma sestupu je už takřka venku. Zní to jako sci-fi, ale ve hře je dokonce postup do nejvyšší soutěže. Tři kola před koncem ji na barážovou pozici schází „jen“ šest bodů.

Martin Svědík je v českých poměrech trenérskou personou. Koučem, který už má v 50 letech dost zkušeností na ligové scéně z menších klubů. Chybí mu ale pořád krok do velkého prvoligového klubu. „Námluvy“ s Viktorií zatím padly, protože 73letý Miroslav Koubek si dá ještě rok. 49letý Jindřich Trpišovský má své místo v Edenu stále jisté a není vyloučeno, že ještě dlouho mít bude. Ostravský Baník se zvednul pod 55letým Pavlem Hapalem k výborné sezoně. Přestože mu už trochu „dochází dech“, trenérova pozice je pevná.

Jeden klub, kde se trenérské křeslo kýve už několik měsíců, se ale logicky nabízí - pražská Sparta. Asistent Lars Friis, převzal vedení týmu po svém krajanu Brianu Priskem. Zpočátku ještě vše běželo tak trochu „setrvačností“ úspěšně dál. Sparta zkraje podzimní části sezony slavně postoupila do základní fáze Ligy mistrů přes švédské Malmö FF. Další průběh sezony ale ukázal, že Friis není tím pravým mužem. Sparta „vybouchla“ v Lize mistrů a překvapivě ztrácela i v Chance lize.

Friisovo určování základní sestavy je chaotické. Hráče často nelogicky mění. Tým zcela ztratil dřívější pevnou základní kostru. Jisté členy, na kterých to „za všech okolností“ stojí. Obrana, dřívější Priskeho velká chlouba, celou sezonu nefunguje. A to z ní odešel pouze jeden hráč - Ladislav Krejčí. Pod Friisem inkasuje tým moc gólů. Trenér často pozdě a špatně reaguje na vývoj utkání. Střídá jen „kosmeticky“ post za post. Není schopen nějakých zásadních změn v systému a organizaci hry.

I kdyby se Sparta ještě v závěru ligy „zmátořila“ a dosáhla slušných výsledků. I kdyby porazila ve finále MOL Cupu na olomouckém Andrově stadionu Sigmu. Ani v takovém případě nevěřím, že jí to může pod Larsem Friisem v nové sezoně dlouhodoběji fungovat. Nevěřím, že je schopným hlavním koučem pro tak ambiciózní klub, jakým je v českých poměrech AC Sparta Praha. Měl už hodně času, aby předvedl své trenérské schopnosti a nepřesvědčil.

Z každého výborného asistenta se prostě ještě automaticky nestane také výborný hlavní trenér. Každá z těchto pozic vyžaduje trochu jiné vlastnosti a schopnosti. Věřím, že Lars Friis je fajn chlapík, přátelský člověk, který fotbalu i rozumí. Ale to ještě neznamená, že je vhodným adeptem na hlavního trenéra Sparty.

Být Lars Friis Čechem, nebyl by už dávno trenérem. To jsou slova, která jsem napsal v posledních měsících v mých článcích už několikrát. Nedělám si ale na ně právo. Říkají je v poslední době čím dál častěji i jiní. Prvním, kdo to takto veřejně nejspíš vyslovil, byl trenér pražské Dukly Petr Rada.

Nebylo to asi příliš kolegiální a diplomatické, hrála v tom asi roli i jistá Radova „zhrzenost“, neboť se sám musel z Letné v roce 2017 po velmi krátkém působení „pakovat“, ač zdaleka nebylo neúspěšné. Daniel Křetínský tehdy vsadil na pěkné prezentace výřečného „moderního“ Itala Stramaccioniho, jehož „internacionalizace“ se stala posléze katastrofou, z které se Sparta vzpamatovávala několik let. „Nemoderní“ Petr Rada má však dnes pravdu. Být Friis Čechem, dávno by na Letné už nebyl.

Sparťanskému managementu musí být už dlouho jasné, že Friisova pozice je neudržitelná. Ke změně trenéra ale Tomáš Rosický dosud nesáhl. Proč? Vždyť s Václavem Jílkem (2019-20), Václavem Kotalem (2020-21) a Pavlem Vrbou (2021-22) se v minulosti nijak „nemazlil“. Končili v lepší situaci, než v které se nyní nachází dánský trenér. Teď si ale Tomáš Rosický dává na čas. Odvolat Friise a dát tým dočasně někomu jinému z „vlastních zdrojů“ asi není až tak jednoduché. Sparta nemá plán „B“.

Na Letné už není „v záloze“ nikdo zkušený s věkovým odstupem, jako svého času Zdeněk Sčasný, Michal Horňák či Václav Kotal. Friisovými asistenty jsou Tim Sparv a Michal Vávra. 38letý Fin Tim Sparv má za sebou velmi slušnou kariéru profesionálního fotbalisty, ale jako hlavní trenér na vyšší úrovni dosud nepůsobil.

Druhý asistent, také 38letý Michal Vávra, vystřídal Friisova předchozího asistenta Jense Askoua, což lze hodnotit jako Friisovu prohru, neboť si Askoua na Letnou vloni v létě přivedl. Byl zodpovědný za obranu, sparťanská defenziva ale na podzim nefungovala dobře a odnesl to vyhazovem právě Askou. Michal Vávra byl do role asistenta s primární zodpovědností za defenzivní fázi jmenován v lednu. Povýšil z role Development coache, v které působil už za Priskeho. Provázely ho skvělé reference. Sparťanská defenziva se ale nezlepšila ani na jaře. Spíše naopak. Ani Michal Vávra jako hlavní trenér nikdy nic „velkého“ netrénoval. Nejvýše v druhé lize Jihlavu.

Trenérem „B“ mužstva je 42letý Luboš Loučka, bývalý ligový fotbalista a Priskeho asistent, který byl vloni převelen k béčku, aby sbíral jako hlavní kouč zkušenosti. Jediným mužem s odstupem a velkými zkušenostmi, ze sparťanských zdrojů, který by tým mohl dočasně převzít, je tak asi 62letý Vítězslav Lavička, současný šéf strahovské akademie.

Tomáš Rosický asi také proto vyčkává na konec sezony. Tuto pozici mu nezávidím. Kromě nového trenéra a jeho realizačního týmu bude muset v letní pauze také kádr patřičně obměnit. Po nevydařené sezoně je to bezpodmínečná nutnost. Někteří hráči šli oproti dřívějšku výkonnostně dolů a chtěli by asi už jinam (Kairinen, Vitík, Birmančevič), jiní příchozí se neprosadili (Andersen, Rrahmani, Ross, Tuci, Krasniqi), další sice nezklamali, ale možná by také už chtěli „změnit vzduch“ (Vindahl, Preciado). Rosický bude muset řešit také vykoupení Jana Kuchty z dánského hostování. Anebo co s náladovým Olatunjim. Otazníky vzbuzuje i další působení stoperů Panáka a Sorensena, kteří mají časté zdravotní trable a činí jim problémy častější sled utkání. Také Cobbaut je často zdravotně indisponovaný. To už je třetí stoper s nevalným zdravím.

Rosickému není co závidět. Čeká ho „práce jako na kostele“. Logicky by se nabízelo začít co nejdříve od nového trenéra, který by si měl říct své k novému složení. Koho v něm dál chce a koho do něj požaduje přivést. A to nejen do realizačního týmu, ale především hráčského kádru. Tak jako se to dělo v době, kdy byl trenérem Sparty Brian Priske. Ten měl svého času velký podíl na úspěšné obměně kádru a stál za příchody kvalitních zahraničních hráčů.

Rosický ale nového kouče zatím nemá. Neúspěšnou sezonu „dojíždí“ Lars Friis, který asi „nemá koule“ to sám zabalit a raději se dál trápí. Důvodem je možná tučné odstupné, o které by nejspíš přišel, kdyby podnět vzešel od něj.

Kdo přijde po Friisovi? Trenérů s profi licenci je mnoho, ale skutečných osobností v malém českém trenérském „rybníčku“, které by mohli Spartu převzít, je ve skutečnosti velmi málo. Z mého pohledu byl Martin Svědík adeptem, který by to mohl zvládnout. Je v ideálním věku, odpočatý po roční pauze, plný elánu, zkušený, přitom ambiciózní, nezatížený sparťanskou minulostí či vztahem ke konkurenční Slavii. Trenér, který zná dokonale českou ligu. Dokázal by se na Letné rychle adaptovat a pracovat na přebudování mužstva. Věřím, že kdyby dostal kompetence, jaké měli zahraniční trenéři Sparty, uměl by s tím „něco“ udělat.

Rosický si ale nechal Svědíka „utéct“ do druholigového Brna. Kdo tedy bude nakonec trenérem Sparty? Sparťanský sportovní šéf se bude asi opět poohlížet v zahraničí. Jediným takovým adeptem, který už Spartu a české prostředí dobře zná, je Brian Priske. Nové angažmá po konci ve Feyenoordu stále ještě nemá. Jeho návrat na Letnou asi není moc pravděpodobný, neboť jeho loňský „útěk“ sparťanské šéfy nejspíš ještě nepřebolel. Také „vstoupit dvakrát do stejné řeky“ by pro Priskeho jistě nebylo snadné. Ale nikdy neříkej nikdy. Někdy musí jít ega stranou. Když je to „v kopru“ a je nutné to rychle změnit.

Každý jiný zahraniční trenér bude pro Spartu velký risk. Bude to „bingo“, jako v případě Priskeho? Anebo malér, jako v případě Friise či Stramaccioniho. Když dva dělají totéž, není to totéž. Stramaccioni a Priske si „vydupali“ na Danielu Křetínském velké kompetence. Oba tým v krátké době přebudovali a výsledek byl vždy diametrálně odlišný.

Před Priskem se Spartě nákupy posil nedařily. Skauting jí příliš nefungoval. Byl to systém pokus-omyl. Brian Priske tento stav po svém příchodu změnil. Neznal českou ligu, české hráče, ale dokázal vytipovat a přivést kvalitní zahraniční posily, s kterými sestavu rychle přebudoval. Spartě to přineslo dva mistrovské tituly.

Priske skončil a Spartě se vše až nečekaně rychle rozpadlo. Její skauting, vedený Jiřím Rosickým, starším bratrem sportovního šéfa klubu Tomáše, opět nefunguje nejlépe, což je zřejmé na „posilách“ z poslední doby (Rrahmani, Tuci, Krasniqi, Cobbaut). Nikdo z nich se opravdovou posilou do základní sestavy ve skutečnosti nestal.

Friisovy tipy na jeho krajany také nedopadly dobře. Mathias Ross a Magnus Kofod Andersen se do základní sestavy též neprosadili. Ross je vyložený průšvih. Andersen je stěží průměrný. To za Priskeho to bylo jiné. Krajané Peter Vindahl a Asger Sorensen se stali hned oporami a pomohli k úspěchům. Také Fin Kaan Kairinen, kterého Priske znal z dánské ligy, okamžitě zapadl. Stejně tak Angelo Preciado, jehož měl Priske nakoukaného zase z belgického působení. Veljka Birmančeviče znal ze švédské ligy.

Sparta má kádr „v rozkladu“. Hráči, kteří přišli za Priskeho, rychle se stali oporami a podíleli se na dvou titulech, v poslední sezoně „paběrkují“. Jejich výkonnost šla výrazně dolů. Někteří byli možná přesyceni a uspokojeni předchozími úspěchy. Bylo chybou, že Sparta nesáhla k částečnému „okysličení“ kádru už vloni v létě. A co víc, kupodivu ani v zimě.

Sparta už musí učinit velké změny. Chce-li být opět úspěšná, musí vybudovat nové „zdravé“ jádro týmu. Když se nedaří, ukazuje se, že vysoký počet cizinců v její sestavě je velkým problémem. Po odchodu Ladislava Krejčího chybějí týmu skuteční čeští lídři. V kabině i na hřišti.

Sparta nemá systém, nemá kvalitní skauting. Nepotřebuje tedy jen trenéra, který jako dílek skládačky zapadne do fungujícího klubového schématu. Sparta potřebuje trenéra-vizionáře, který bude mít vliv na skladbu týmu, bude se přímo podílet na angažování nových hráčů, dá tým znovu dohromady, vtiskne mu opět herní tvář a fungující systém. Začít bude muset od špatné defenzivy, ale zlepšit se musí ve všech řadách. K tomu bude nový kouč potřebovat nové a hlavně motivované hráče. A také čas. Ani Priskeho začátky nebyly snadné a výsledkově dobré. A čas, to je to, co hraje proti Spartě, neboť letní pauza uteče nesmírně rychle.

Když Rosický angažuje nového trenéra ze zahraničí, bude to (pokud nepůjde o trenéra ze Slovenska, což nepředpokládám) nejspíš člověk bez znalosti české ligy a českých hráčů. Bude tedy do značné míry závislý na tom, koho mu bratři Rosičtí koupí. Sám se bude koukat na posily do zahraničí. Jako Stramaccioni a Priske. A to může dopadnout tak i tak. Větší pravděpodobnost je, že se to nepovede. Ale i kdyby ano, sázka na zahraniční borce, bez českého jádra, je jen dočasným řešením.

Spartu toto řešení už „doběhlo“. Po dvou sezonách úspěchů se ta třetí výrazně nepovedla. Tým bez českých lídrů nefunguje. Troufám si říct, že to není náhoda. Stačí se podívat na rivala do Edenu. Slavia byla tři roky bez titulu také proto, že jí chybělo pevné české jádro, tedy lidově řečeno „parta“. Na hřišti i v kabině. Ekonomická situace pod čínskými majiteli jí velela nakupovat, „ohrávat“ a prodávat především mladé cizince. Dnes je situace jiná. Slavia si s novým majitelem „v zádech“ může dovolit koupit a v týmu „podržet“ české fotbalisty, které už asi nikdy výhodně neprodá, ale mladí čeští i zahraniční talenti vedle nich rostou. Takový mix je v kádru potřebný.

Martin Svědík si už „plní sny“ v Brně. Dá se předpokládat, že ho dříve či později se Zbrojovkou uvidíme v nejvyšší soutěži. A to je rozhodně dobře. Český fotbal potřebuje co nejvíce kvalitních klubů. Kde jinde by se už první liga měla na patřičné úrovni hrát, když ne v druhém největším městě v zemi.

Pražská Sparta se nepokusila Martina Svědíka získat do svých služeb. Asi pro ni nebyl dost „světový“. Přitom Svědík vyhrál se Slováckem národní pohár (paradoxně ve finále proti Spartě), hrál se skromným klubem v popředí ligové tabulky i v Evropě. Co dokázal jako hlavní trenér Lars Friis, předtím než byl povýšen z asistenta na trenéra Sparty? Svědíkův příběh připomíná trochu vzdáleně situaci, která tu proběhla před lety a dnes už je možná zapomenuta. Tehdy byl jistý mladý trenér na pohovoru u sparťanského majitele Daniela Křetínského.

Jmenoval se Jindřich Trpišovský a trénoval Slovan Liberec. Konkrétní nabídku od Sparty nakonec nedostal. Prý při teoretické diskuzi ambiciózního šefa Sparty nepřesvědčil. To mnohomluvný „světák“ Andrea Stramaccioni udělal prý tehdy na manažera Křetínského velký dojem.

Jak to dopadlo, všichni víme. Trpišovský dostal brzy „laso“ od konkurence ze Slavie a je jejím trenérem dodnes. Více než sedm let. Získal s ní už čtyři mistrovské tituly a čtyři národní poháry. Nikdy s ní v lize neskončil hůře než druhý. Hrál s ní všechny evropské poháry, včetně Ligy mistrů, v které bude Slavia působit na podzim opět. Tentokrát půjde rovnou do základní fáze. Naproti tomu působení italského trenéra na Letné skončilo naprostou katastrofou. Ani v dalších angažmá poté neuspěl.

Kdo bude novým trenérem Sparty? Nechme se překvapit. Každopádně čas běží a pokud to bude kdokoliv „zvenku“, mimo Briana Priskeho, bude se muset se Spartou složitě seznamovat. A to nebude vůbec jednoduché. Spartu čekají (na rozdíl od Slavie) letní kvalifikační evropské boje. Času na nějaké velké budování moc nebude. Vše bude probíhat „za pochodu“.

Ale třeba nás Tomáš Rosický překvapí nějakým trenérským „esem v rukávu“. Jsem na to sám zvědavý.

Další zdroje: webové stránky AC Sparta Praha, statistiky Livesport