Andrej Babiš nemá lidi. Schopní mu utekli. Schillerovou a Havlíčka by potřeboval naklonovat

Adriana Krnáčová, Petr Vokřál, Tomáš Macura, Pavel Telička, Dan Ťok, Antonín Prachař, Kristýna Zelienková, Martin Komárek, Petr Stuchlík, Tibor Batthyány, Jiří Zlatuška, Peter Ježek, Oto Košta, Václav Víška, Hana Greplová, Jan Hammer, Jana Valinčičová, Jan Síla, Petr Harvánek, Ivan Pilný, Věra Jourová, Martin Stropnický, Milan Hnilička, Robert Pelikán, Marta Nováková, Radka Maxová, Karla Šlechtová, Dita Charanzová, Martina Dlabajová …

To je jen neúplný přehled některých osobností, které byly členy hnutí ANO, nebo s ním velmi úzce spolupracovaly. Dnes už se k hnutí vesměs nehlásí. Je zajímavé si připomenout osudy některých z nich.

Adriana Krnáčová byla kdysi ředitelkou Transparency International. Poté se nechala zlákat Andrejem Babišem, který marně hledal výraznou osobnost na post primátora Prahy. Krnáčová se stala členkou ANO a jedno volební období v letech 2014 - 2018 byla primátorkou hlavního města. Později hnutí opustila, když nezaplatila členské příspěvky. Prý už neviděla důvod, aby v něm nadále působila. Primátorování ji inspirovalo k napsání knihy „Zpupnost“. Fiktivní primátor v ní čelí nejen zločincům, ale také intrikám ve své politické straně.

Petr Vokřál byl členem hnutí ANO od roku 2014. Od října 2018 byl jejím místopředsedou. V letech 2014 až 2018 byl primátorem Brna. Začátkem června 2020 z hnutí ANO vystoupil „kvůli narůstajícímu politikaření a proto, že některé brněnské organizace jsou napojené na podsvětí“. Uvedl také, že: „ANO se vydalo spíše směrem politikaření v klasické partaji, kde jedinou starostí je vyhrát volby. Toto je pro mě málo.“

Tomáš Macura byl v letech 2014 - 2023 úspěšným primátorem Ostravy. Členem ANO byl od roku 2017. Skončit se rozhodl v únoru 2023, když na platformě X napsal: „Rozhodl jsem se k dnešnímu dni ukončit své členství v ANO. Nemohu se smířit se směřováním hnutí, které je zcela odlišné od situace v době mého vstupu, a současně jsem již ztratil víru v možnost na tom ještě něco změnit.“

Pavel Telička byl europoslancem za ANO. Členem hnutí byl v letech 2014 až 2017. Opustil ho kvůli názorovým neshodám s předsedou Babišem. Později také v jednom rozhovoru uvedl: „Faktem je, že mě šokovalo, co si někteří představitelé ANO od svého předsedy nechali líbit, ať už šlo o odseknutí při prezentaci nějakého názoru či o krajně nevhodné zacházení.“ Ve stejném rozhovoru Telička dále říká: „Lidé, kteří zůstali v ANO, jsou kariéristé, populisté, nebo tomu možná věří. Jde o prolhané hnutí.“

V hnutí ANO skončili v dalších letech i jiní europoslanci, kteří se neztotožňovali s politikou hnutí. Patří mezi ně kupříkladu Radka Maxová, která vystoupila v říjnu 2020. Jako důvod uvedla, že se hnutí odklonilo od původních idejí a převládají v něm marketingové zájmy. Další eurposlankyní, která hnutí opustila, je Dita Charanzová. V červnu 2023 uvedla, že ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2024 již za ANO kandidovat nebude. Jako důvod sdělila nesouhlas se směřováním hnutí. Stejně se zachovala také další europoslankyně hnutí Martina Dlabajová. I ona ze svého rozhodnutí skončila.

Je příznačné, že většina lidí, kteří z hnutí odešla, nechce přímo o Andreji Babišovi otevřeně hovořit. Většina bývalých členů a sympatizantů mluví pouze v obecné rovině, případně se nevyjadřuje vůbec.

Mezi takové osobnosti patří kupříkladu Robert Pelikán, ministr spravedlnosti od března 2015 do června 2018. V únoru 2018 komentoval svůj dobrovolný odchod z vlády slovy: „S většinou ANO se názorově rozcházím, už to pro mě není přijatelné.“ Vzdal se i postu poslance a z hnutí vystoupil. Od té doby se na téma Babiš a hnutí ANO nevyjadřuje.

Nelze se tomu příliš divit. Miliardáři Andreji Babišovi dnes v Česku patří mnoho firem z nejrůznějších oblastí od zemědělství, potravinářství, lesnictví, technologie, přes dopravu, zdravotnictví, chemický průmysl až po média. I když je nutno podotknout, že některá média už oficiálně prodal. Je však zřejmé, že každý člověk, který pracuje v Česku na jakékoliv významnější pracovní pozici, dříve či později přímo či nepřímo „zakopne“ o firmy napojené na Andreje Babiše. Tím spíš, když je významným advokátem, jako třeba pan Pelikán.

Ivan Pilný byl prvním ředitelem české pobočky firmy Microsoft. Později úspěšně podnikal. Napsal řadu knih a blogů, širší veřejnosti se stal známým také díky svého času velmi populárnímu televiznímu pořadu „Den D“. I on se nechal zlákat do hnutí ANO. Byl poslancem a ministrem financí. ANO opustil v únoru 2021. Jako důvodu uvedl dlouhodobou nespokojenost se stavem politiky hnutí.

Z hnutí ANO se postupně vytratily také další kdysi známé tváře, které působily na ministerských postech za ANO. Vedle již zmíněných Pelikána a Pilného do této kategorie patří kupříkladu Marta Nováková, česká podnikatelka a manažerka, která byla jako sympatizantka hnutí, ale nestranička, od června 2018 do dubna 2019 ministryní průmyslu a obchodu.

Další, dnes už polozapomenutým, ministrem je Dan Ťok, který byl v letech 2014 - 19 ministrem dopravy. V roce 2019 skončil nejen jako ministr, ale také zároveň jako poslanec za hnutí ANO a přestal se politicky angažovat.

Dnes už patrně zcela zapomenutým ministrem je Ťokův předchůdce Antonín Prachař, odborník na dopravu, bývalý viceprezident Sdružení automobilových dopravců ČESMAD Bohemia, který byl ministrem jen velmi krátce, přesněji od března 2014 do listopadu téhož roku. Členství v ANO ukončil už v roce 2016.

Připomeňme si, jak hnutí ANO 2011 vzniklo. Český miliardář Andrej Babiš v roce 2011 založil nejprve občanskou iniciativu nazvanou Akce nespokojených občanů, z níž později vzniklo, s přispěním Babišových osobních financí a financí jeho firem, politické hnutí ANO 2011. V srpnu 2012 se stal prvním předsedou hnutí.

Od té doby až dosud je hnutí ANO Babišovou „one man show“. Opakovaně se nechává zvolit předsedou hnutí. Hnutí je zjevně stále napojeno na Babišovy firmy, které jsou „zaparkovány“ ve svěřenských fondech. Centrála hnutí ANO úřaduje v budovách na pražském Chodově, které patří holdingu Agrofert.

Andrej Babiš si do politiky přivedl své loajální lidi, kteří pro něj předtím dlouhodobě pracovali na manažerských postech v jeho firmách. Mezi takové patřili a dodnes patří také Richard Brabec, bývalý manažer Babišovy Lovochemie, který byl ministrem ve vládě Andreje Babiše.

Druhým takovým mužem „po boku“ je dlouhé roky Jaroslav Faltýnek, který také působil jako manažer v Agrofertu. Ten byl roky šéfem klubu ANO a klíčovým mužem na zákulisní práci v Poslanecké sněmovně. Oba pánové jsou dodnes poslanci. Z první linie se ale už stáhli. Pozornost médií rádi přenechali jiným. Zvláště Jaroslav Faltýnek, jehož politické působení provázela nejedna problematická kauza. Ze všech se mu však zatím vždy podařilo zdárně „vybruslit“.

Dnes Babišovi „kryjí záda“ především superloajální šéfka poslaneckého klubu Alena Schillerová a místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček. Ti také za Babiše absolvují většinu sledovaných televizních debat, kam se jejich šéfovi nechce chodit. Sám raději hovoří z videí na sociálních sítích, kde může říkat bez přerušení cokoliv a nehrozí mu přitom od nikoho žádné otázky.

V druhé linii to jsou pak Jaroslava Jermanová Pokorná, Klára Dostálová a Jana Mračková Vildumetzová. Není náhodou, že se jedná vesměs o ženy středního věku. Andrej Babiš už dávno poznal, že jsou k němu velmi loajální. Loajálnější než bývají obvykle muži. Tyto ženy by za šéfa takříkajíc „dýchaly“. Váží si toho, že získaly díky Babišovi posty a moc, na které by nejspíš jinde nedosáhly.

Z mužů se jim vyrovná pouze jediný - Karel Havlíček. Dokáže mluvit dlouhé minuty bez nadechnutí a svoji nespornou inteligenci a výmluvnost je ochoten dát ve prospěch obhajoby čehokoliv, co majitel hnutí zrovna potřebuje. Až daleko za Havlíčkem jsou diskutéři z „béčkových“ televizních debat, snaživí poslanci „hujerovského“ ražení, Aleš Juchelka a Patrik Nacher.

Andrej Babiš potřeboval v začátcích hnutí nalákat voliče na známá jména. To se mu také úspěšně podařilo. Jedním z „kluků a holek z plakátu“ byl kupříkladu český herec Martin Stropnický, bývalý šéf známého pražského divadla, dříve také velvyslanec a ministr v úřednické vládě Josefa Tošovského. V hnutí ANO se stal dokonce místopředsedou. Byl ministrem a místopředsedou vlády. V roce 2018 ale všechny pozice v hnutí v tichosti vyklidil a vzal za vděk „teplým místem“ velvyslance v Izraeli, kde už skončil. Zpět do aktivit kolem hnutí se ale už nehrne.

Z dalších známých tváří, které dělaly kariéru v hnutí ANO, a už jsou také mimo dění, stojí za zmínku novinář a politický komentátor Martin Komárek, který skončil velmi brzy. Poslancem byl v letech 2013 - 2017. Poté hnutí opustil. Bývalý hokejový brankář Milan Hnilička byl poslancem, a od srpna 2019 do května 2021 také předsedou nově vzniklé Národní sportovní agentury. Hnilička, který byl svého času Babišovým velkým oblíbencem, po aféře kolem narozenin exposlance Petra Bendy v Teplicích v době covidu nejdříve skončil jako poslanec. Po údajných nesrovnalostech v agentuře v květnu 2021 rezignoval také na post šéfa NSA.

Do hnutí ANO se nevrátí ani končící eurokomisařka Věra Jourová, která byla jednou z výrazných tváří v začátcích Babišova hnutí. Byla dokonce místopředsedkyní hnutí ANO. Poté, co se stala v roce 2014 eurokomisařkou, měla členství v hnutí pozastavené. Letos se definitivně rozhodla ukončit své působení v ANO. Neslučuje se prý s jejími plány na budoucnost v nestranické akademické sféře. Jourová odchází navenek v poklidu. Poděkovala veřejně Andreji Babišovi za šanci pracovat v EU. Ten zase poděkoval jí. Rozchod překvapením není. Ve skutečnosti už nastal dávno. Pouze byl v posledních měsících oficiálně zpečetěn. Není tajemstvím, že Jourová má mimo jiné dlouhodobě zcela jiný pohled než Babiš na dezinformace, slovenskou vládu Roberta Fica i působení maďarského premiéra Viktora Orbána.

O tom, že Andrej Babiš nemá rád, když má někdo jiný názor, by mohl vyprávět také bývalý rektor Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška, který se angažoval v hnutí od roku 2013, kdy byl zvolen ze třetího místa pražské kandidátky do Poslanecké sněmovny. Postupně se s politikou hnutí začal výrazně rozcházet a spor vygradoval poté, co jej chtěli poslanci hnutí ANO odvolat z vedení školského výboru sněmovny. V dalších volbách již nekandidoval a hnutí opustil.

Profesor Zlatuška je také jedním z mála, kdo se nebál mluvit otevřeně. V roce 2021 dokonce uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy: „Babiš se změnil, dnes na mě působí dojmem nácka.“ Zlatuška ve stejné rozhovoru lituje své účasti na Babišově politickém projektu hlavně proto, že šlo o „promarněnou příležitost“. Hnutí se podle něj po deseti letech už neopírá o odborníky.

Pro mnohé méně známá Kristýna Zelienková byla poslankyní a členkou hnutí ANO v letech 2012 až 2016, kdy z hnutí odešla. Vadilo ji prý urážení členů, kteří projevili vlastní názor. A projevila i zklamání z aféry kolem Čapího hnízda, po níž uvedla, že už nemůže věřit Babišovu heslu, že nelže a nekrade.

Hnutí ANO časem ztratilo také přízeň řady osobností veřejného života, které Andreji Babišovi při jeho vstupu do politiky fandily. Jak uvádí server Forum.cz, ještě v říjnu 2016 se hnutí ANO v sekci „Podporují nás“ na svém webu chlubilo 22 osobnostmi. V roce 2019 jich bylo o devět méně. Dnes už seznam podporovatelů na webových stránkách opozičního hnutí chybí. Mezi podporovateli byli dříve uváděni kupříkladu bývalá atletka Věra Cechlová-Pospíšilová, nositelka bronzové medaile z olympijských her v roce 2004. Dnes už prý ale svoji podporu Babišovi odmítá komentovat s tím, že politiku tolik nesleduje. Dalšími podporovateli byli její atletičtí kolegové, olympijský vítěz z Barcelony 1992 v desetiboji Robert Změlík a mistryně světa v trojskoku z roku 1997 Šárka Kašpárková. I oni se dnes na téma Babiš a hnutí ANO nevyjadřují.

V roce 2013 veřejně podpořila hnutí ANO také populární zpěvačka Marie Rottrová. Později ale už veřejně nevystoupila. K tomu, zda hnutí stále podporuje, se několikrát odmítla na dotazy novinářů vyjádřit. Veronika Žilková, známá česká herečka a svého času také manželka Martina Stropnického, také kdysi hnutí veřejně podporovala. Navštěvovala i volební štáb hnutí. Později své názory změnila a v prezidentské volbě dokonce veřejně podpořila Danuši Nerudovou, která kandidovala proti Andreji Babišovi. Eva Jiřičná, česká architektka světového jména, byla také uvedena na webu ANO jako podporovatelka hnutí, protože v roce 2014 podpořila Elišku Kaplický Fuchsovou v komunálních volbách v roce 2014. Její jméno ze seznamu však brzy zmizelo.

Český herec, hudebník a moderátor Jakub Prachař byl na webu hnutí nejprve uveden jako podporovatel. Později bylo ale jeho jméno odstraněno. Prachař se začal vůči Babišovi veřejně vyjadřovat kriticky. Filmař, herec, cestovatel a spisovatel Steve Lichtag byl také na stránkách ANO uveden jako jeden z podporovatelů. Brzy se ale začal vymezovat proti hnutí a jeho předsedovi. „Sice jsem kdysi opravdu panu Babišovi věřil, že všechno bude bezvadné a zalité sluncem, ale slunce se bohužel vytratilo. Já jsem sice na stránkách ANO stále uveden jako jejich podporovatel, ale musím říct, že jsem zklamaný,“ řekl už v roce 2019.

S Agrofertem už delší dobu nespolupracuje také kapela Kryštof, jejíž frontman Richard Krajčo se dříve s Babišem rád vyfotil. Babiš patřil k pravidelným účastníkům kempů a koncertů kapely. Babišův holding ze svěřenských fondů kapelu finančně podporoval. K ukončení spolupráce došlo dle informací médií v červnu 2019. Krajčo se dnes už na téma Babiš a ANO nevyjadřuje.

Z působení hnutí ANO a Andreje Babiše osobně „vystřízlivěla“ také řada českých podnikatelů. Jedním z mála, kdo Andreje Babiše stále veřejně podporuje, je jeho osobní přítel František Piškanin. Podnikatel, který vlastní kupříkladu logistickou firmu HOPI a mlékárenskou firmu Hollandia. Hnutí ANO v minulosti několikrát finančně podpořil. Naproti tomu jiný významný český podnikatel, majitel úspěšné nápojářské společnosti Kofola Jannis Samaras, který hnutí ANO a Andreje Babiše v minulosti veřejně podporoval, vzal už v roce 2019 „zpátečku“. „Nebavilo mě to. V politice je příliš mnoho negativní energie,“ řekl tehdy dle Hospodářských novin Samaras.

Přátelské vztahy s Andrejem Babišem ukončil také profesor Pavel Kolář, významný český fyzioterapeut světového významu, který léčil řadu českých a světových osobností, včetně například tenisty Novaka Djokoviče. Fyzioterapeut měl své Centrum pohybové medicíny v budově Babišova holdingu na pražském Chodově. Platil za to prý obvyklý komerční nájem. S Andrejem Babišem se před jeho vstupem do politiky přátelil na rodinné bázi. Přátelství mezi oběma muži i Kolářova klinika v Babišově domě jsou však už minulostí. Kolář si ji zařídil na jiné pražské adrese a k Babišovi se vyjádřil velmi kriticky. „On je víc obchodník než manažer. Obrazem jeho vlastní manažerské práce byl covid, ve kterém se od začátku značně osobně angažoval. Výsledkem byl chaos, nejistota a hrozivé výsledky,“ uvedl profesor Kolář k osobě Andreje Babiše. Kolář se také v tomto rozhovoru pro Seznam Zprávy v listopadu 2022 silně vymezil proti politice hnutí ANO a tehdejší Babišově kandidatuře na prezidenta České republiky.

Andreji Babišovi dnes v hnutí chybějí výrazné osobnosti. Personální problémy nepřímo sám přiznává. V nedávném rozhovoru pro Novinky.cz uvedl: „Samozřejmě že ideální stav by byl, kdybychom měli tolik dobrých politiků, že by hejtmani nemuseli sedět ve Sněmovně a mohli by pracovat pro kraj od rána do večera. Určitě bych chtěl, aby se to oddělilo. Ale dnes ještě tolik lidí nemáme. Kdybych mohl naklonovat Karla Havlíčka a Alenu Schillerovou, tak by to bylo fajn.“

Výše uvedená slova byla Babišovou reakcí na poznámku redaktora, že senátorka Jana Mračková Vildumetzová chce být hejtmankou v Karlovarském kraji a poslanec Richard Brabec zase hejtmanem v Ústeckém kraji. Andrej Babiš dříve kumulací funkcí odsuzoval a ostatní strany za to kritizoval. Dnes mu to ve vlastním hnutí už nevadí, protože „nejsou lidi“.

To je poněkud smutné konstatovaní šéfa o personálním stavu jeho hnutí po třinácti letech působení v politice. Je s podivem, že říká „dnes ještě tolik lidí nemáme“. Spíše se zdá, že „už tolik lidí nemáme“.

Personální krize je výsledkem Babišova způsobu vládnutí v hnutí ANO. Hnutí je od samého počátku projektem jednoho muže. Miliardáře, který hnutí vybudoval, aby si v politice obhájil zájmy své a svých firem. Řada slušných a schopných lidí časem prozřela a hnutí postupně opustila. Dnes dlouhodobě zůstávají jen ti velmi loajální, kterým to přináší značné osobní výhody.

Loajální člověk si také obvykle musí nechat leccos líbit a sehnout se, aby se zase mohl narovnat. Tak jako kupříkladu mladý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch ve známé „scénce“ s Andrejem Babišem, která nese název „Jméno? Řekněte to!“ Na druhou stranu, když takovou potupu zkousnete a opakovaně vydržíte, stanete se pak třeba za odměnu velvyslancem ve Finsku.

Andrej Babiš tak funguje dodnes. Stranu, tedy hnutí, řídí sám, direktivně. Ostatní jsou od toho, aby poslouchali a moc do toho nemluvili. Šéf má vždycky pravdu. I když často mění názory. Je prostě třeba sledovat jejich někdy nevyzpytatelný vývoj. Platí vždy ten poslední názor. Ten pak ostatní podřízení musí loajálně obhajovat, i když ještě nedávno říkali něco zcela jiného.

Když byla v dubnu schůzka na pražském Hradě u prezidenta Pavla o penzijní reformě se zástupci vládnoucí koalice a opozice, shodli se její účastníci, tedy i přítomní zástupci hnutí ANO, Alena Schillerová a Karel Havlíček, na tom, že věk odchodu do důchodu se bude muset v budoucnu prodlužovat. Když se však vrátil Andrej Babiš po pár dnech z dovolené, bylo rázem vše jinak. „Je to lež. Hnutí ANO nikdy nesouhlasilo se zvýšením věku odchodu do důchodu, ani dnes nesouhlasí a ani nikdy nebude souhlasit,“ řekl Babiš. „Asi tam došlo k nějakému nedorozumění,“ dodal ještě. Schillerová a Havlíček museli rázem otočit a obhajovat loajálně Babišův názor.

Mimochodem, když chtěla vládnoucí ČSSD v roce 2026 zastropovat odchod do důchodu do budoucna na 65 let věku, byl tehdy Andrej Babiš jako ministr financí proti: „Je to populistický návrh z dílny paní Marksové, která navrhuje něco, co nastane až v roce 2030, a to tady bude ještě pět šest vlád. Takže je to návrh o ničem. Systém, který dnes máme, kdy se posouvá věk podle průměrného věku života, je v pořádku.“ shodil návrh ze stolu už před projednáváním na vládě ministr financí Andrej Babiš.

Jako další malý příklad „demokratického“ vládnutí lze uvést, co Andrej Babiš řekl před časem o šéfovi pražské organizace hnutí ANO: „Pan Prokop by se měl soustředit na pražskou komunální politiku a neměl by vůbec řešit nějaké celostátní věci, protože si nemyslím, že má nějaké předpoklady k tomu, aby se vyjadřoval k věcem, ke kterým se vyjadřuje,“ uvedl Babiš. To muselo ambiciózního pana Prokopa jistě potěšit, když slyšel, co si o něm majitel hnutí opravdu myslí.

Říká se, že Andrej Babiš vlastně ani nemá žádné koníčky a velké kamarády. Děti už jsou dospělé, druhé manželství skončilo, v jeho firmách ho také nepotřebují, navíc on je ani řídit neumí. Když se o to pokusí, vnáší do nich akorát chaos. Jeho „mikromanažerství“ je ostatně nechvalně známé i z jeho vlády z covidových dob. Babiš uměl vždy firmy kupovat, pohltit je jako žralok, dobrovolně či na sílu převzít. V tom byl vždycky silný. Na každodenní vedení firem má schopné manažery, které velmi dobře platí.

Na rozdíl od běžných zaměstnanců. Babišovy firmy byly opakovaně kritizovány, že zaměstnanci na některých pozicích pracují ve špatných podmínkách za velmi nízkou mzdu. Psal o tom vloni v lednu kupříkladu server forum24.cz, ale dříve také jiná média, jako v březnu 2017 ekonom.cz. V roce 2019 také o špatných pracovních podmínkách v Babišově drůbežárně referovala zahraniční média.

Adrej Babiš zůstal i přes nezdary v politice. Líbí se mu obdiv a přízeň, které mu poskytují někteří lidé, zejména ženy, na náměstích při mítincích, které se s předsedou ANO fotí a nosí mu buchty. Tito občané naivně věří, že českému miliardáři leží jejich osud na srdci a chce pro ně pracovat. Ve skutečnosti se chce Andrej Babiš hlavně ještě jednou stát premiérem. Chtěl by opět vládnout, nejraději sám, neomezeně. Vždy přece říkal, že chce stát řídit jako firmu. Nemá rád jednání a kompromisy.

Proto Andrej Babiš opět zejména slibuje. Říká, že vše napraví a vrátí lidem, co jim současná vláda vzala. Jinými slovy tak říká, že stát v brzké době ještě více zadluží. V rozhovoru pro Novinky.cz také uvedl: „Musí se investovat. My jsme vypracovali národní investiční plán do roku 2050. V podnikání postavíte fabriku za 1,5 miliardy a než začnete podnikat, tak jste ve ztrátě. Až když to dostanete do kondice, tak začnete vydělávat a peníze se vrátí.“

Dejte mi hlasy a já budu vládnout, jak já chci. Nejraději sám. Já za Vás budu investovat dle svého uvážení. Tedy utrácet naše společné peníze. Vy mi musíte věřit. Nebojte, na všechno bude, ale zadlužím tuto zemi mnohem víc než dosud. Jednou to bude (možná) vydělávat. Nebo také ne. Andrej Babiš žije jako vždy přítomností. Chce hlasy seniorů. Ale ví, že jen ty mu stačit opět nebudou. Proto slibuje „hory doly“ na všechny strany. Jak moc přitom zadluží budoucí generace, naše děti a vnuky, je mu nejspíš jedno. Andrej Babiš však lidem už neříká, že až se to bude muset všechno splácet, on už u toho jako premiér zase nebude. Nejspíš si v té době bude užívat pohodičku na nějakém svém zámečku na francouzské Riviéře.

Příští rok uvidíme, kam až bude v touze vládnout Andrej Babiš schopen zajít. Co všechno pro to bude ochoten učinit, říct, co nereálného voličům slíbit. S kým vším se bude schopen a ochoten spolčit kvůli tomu, aby ukojil své ego a opět se stal ještě jednou premiérem této země.