Článek
Antonín Kinský se stal prvním brankářem Slavie trochu nečekaně. Po přestupu z Dukly se sice stal jejím hráčem, ale brzy zamířil na hostování do druholigového Vyškova a poté prvoligových Pardubic, kterým pomohl k udržení v nejvyšší soutěži. Ve Slavii se stal mezitím jedničkou Jindřich Staněk z Plzně. S Kinským to nevypadalo nejlépe. Hledal si angažmá mimo Slavii, ale Stankovo zranění v červnu minulého roku na EURU vše změnilo.
Kinský se stal ve Slavii jedničkou. Odchytal za ni na podzim všech devatenáct ligových utkání a k tomu dalších deset v Evropě. Aleše Mandouse pustil v soutěžním utkání do brány pouze jednou, v MOL Cupu v Benátkách nad Jizerou. Kinský následně korunoval výborný podzim ve Slavii přestupem do londýnského Tottenhamu. Talentovaný brankář podepsal se Spurs smlouvu až do června roku 2031. Podle BBC se částka pohybovala kolem 12,5 milionu liber (cca 379 milionů korun). S dalšími bonusy může dosáhnout ale ještě vyšší hodnoty.
„Je to splněný sen. Uvědomuji si, že taková šance přichází možná jen jednou za život. Pamatuji si, jak mi táta říkal, abych pořád makal, byl připravený a nenechal si utéct příležitost splnit si své sny,“ řekl Kinský pro web Slavie před podpisem smlouvy.
Antonín Kinský se poprvé postavil do branky londýnských „Kohoutů“ 8. ledna proti Liverpoolu v EFL Cupu. Domácí šťastně vyhráli 1:0. Český brankář premiéru zvládl výborně. Britská média a fanoušky udivil především mimořádně kvalitní rozehrávkou. V dalších utkáních už to ale tak dobře zdaleka nešlo. Soupeři se na českého brankáře také lépe připravili. Nastudovali a přečetli jeho rozehrávku. Věděli už lépe, jak se zachovat při jejím bránění. Názorně to předvedl Arsenal, který Kinského velmi rychle a důsledně atakoval a ten měl velké problémy, aby o míč nepřišel.
Kinský to neměl v zápasech Tottenhamu snadné. Zdecimovanému mužstvu chyběla řada kvalitních hráčů, za děravou obranou to byla pro mladého gólmana těžká zkouška. Leccos chytil, ale také se nevyhnul gólům, které měl chytit. A to se na této úrovni neodpouští. Od brankáře v Premiér League se očekává, že chytne něco navíc, což se Kinskému dařilo, ale také, že nebude dostávat laciné góly. A ty Kinský bohužel dostal. Vše vyvrcholilo proti Aston Ville, kdy český brankář pustil střelu, kterou chytit měl, již v první minutě utkání. Pak sice předvedl několik výborných zákroků, nicméně, všichni si pamatovali kiks z první minuty, který určil ráz celého utkání.
Poslední dny se mluvilo o tom, že dosavadní jednička londýnského klubu, Ital Guglielmo Vicario, nečekaně rychle doléčil zraněný kotník a už naplno trénuje. Když k tomu Kinskému poslední zápasy úplně nevyšly, nebylo proto překvapením, že půjde do branky. Italovi se návrat povedl, předvedl šest výborných zákroků, byl mužem utkání a oslavil svým podařeným výkonem vítězství Tottenhamu 1:0 nad Manchesterem United. Jedinou branku zápasu zařídil další navrátilec do sestavy „Kohoutů“, James Maddison. Fanoušci Spurs byli po utkání z návratu svého brankáře nadšení. Trenér „Kohoutů“ Ange Postecoglou řekl v médiích, že Vicario je pro něj brankářem číslo jedna.
Guglielmo Vicario je v nejlepším brankářském věku. V 28 letech je už dostatečně zkušený, ale také plný energie. Patří do kádru italské reprezentace. Bude-li zdravý a ve formě, může být jedničkou londýnského klubu ještě řadu let. Kroutí v Londýně druhou sezonu. V té probíhající má vinou zranění na kontě zatím 13 utkání v Premier League, jedno EFL Cupu dvě v Evropské lize. V minulé sezoně odchytal za Tottenham 38 ligových utkání, k tomu dvě v FA Cupu. Před příchodem do Londýna působil dvě sezony v Serii A v Empoli, kde do brány také nikoho jiného prakticky nepustil.
Před Kinského příchodem byl Vicario jasnou jedničkou. A zdá se, že tomu tak bude opět. Nepotvrdily se původní prognózy, které provázely Kinského přestup, že by italský brankář mohl chybět dokonce celou jarní část sezony. Kinského šance spočívala hlavně v tom, že se Vicario brzy neuzdraví a Kinský mezitím svými výkony na jaře natolik přesvědčí, že ho trenér nechá v základní sestavě i po Vicariově uzdravení. To se nestalo. Kinského výkony byly nevyrovnané. Nadchl sice mimořádně kvalitní rozehrávkou, blýskl se občas vydařeným zákrokem, ale také pustil, co pustit neměl.
Brzy tedy bylo jasné, že australský trenér řeckého původu ve službách „Kohoutů“ jen čeká na uzdravení italského brankáře, které se dle zpráv z médií nečekaně rychle blížilo. O Kinského osudu zřejmě nerozhodl zápas na Aston Ville, kde pustil laciný gól už v první minutě. Už pár dní před ním vešlo ve známost, že Tottenham nezapsal Kinského na soupisku další fáze Evropské ligy, kde mohl učinit tři změny. A to nevěštilo nic dobrého. Na soupisce pro osmifinále, kam londýnský klub přímo postoupil, figuruje Guglielmo Vicario a anglické duo Brandon Austin a Alfie Whiteman.
Co čeká Kinského? Na jaře si nejspíš už nezachytá
Londýnský Tottenham vypadl z obou anglických pohárů, EFL Cupu a FA Cupu. Zápasů bude méně. Hraje už pouze Premier League a Evropskou ligu. To je pro Kinského další špatná zpráva. Možnost nastoupit v Evropské lize pro něj zcela odpadá. Zbývá pouze Premier League. V té je Tottenham až na 12.místě tabulky s 30 body. Na klub jeho ambicí, který byl v minulém ročníku pátý, je to špatný výsledek, daný problémy, které v probíhající sezoně má. Výrazně směrem nahoru se posune asi těžko. Na příčky, které zajištují účast v Evropské lize, má aktuálně ztrátu propastných 13 bodů.
Tottenham v anglické lize zdánlivě o nic nehraje, ale hazardovat s přízní fanoušků také dál nemůže. Část hráčů se mu již uzdravila, tým potřebuje nyní co nejvíce stabilizovat sestavu a sbírat body. Jistota v brance v podobě italské jedničky je pro to nejspíš základním předpokladem. Nedá se tedy příliš čekat, že by se Kinský v Premier League ještě v sestavě v jarní části sezony objevil a s Italem se nějak častěji střídal. Tottenham si ještě může „spravit chuť“ v Evropské lize. Kdyby se mu ji podařilo vyhrát, byla by to velká náplast na nepovedenou sezonu a zajištění pohárové účasti v té příští. Zatím tomu ale nic nenasvědčuje. I když, kdo ví. Do května je ještě daleko.
Příští sezona? Vicario bude stále jedničkou
Pokud se italský brankář opět nezraní či nenastane nějaká jiná nepředvídatelná okolnost, dá se předpokládat, že bude jedničkou také v příští sezoně. Při tomto „rozložení sil“ by bylo naivní se domnívat, že se bude konat nějaký interní souboj o pozici prvního gólmana mezi Vicariem a Kinským. Australský trenér „Kohoutů“ se vyjádřil jasně, že 194 centimetrů vysoký Vicario je pro něj momentálně jedničkou mezi třemi tyčemi. Byl jí v minulé sezoně, když bude chytat dobře, nebude mít kouč důvod na tom nic měnit. Pokud koučem zůstane. Pro Itala jednoznačně hovoří zkušenosti. Přitom není starý. Naopak, má před sebou ještě dlouhou kariéru. Tottenham nemá tak zkušený a kvalitní tým jako míval v nedávné minulosti. O to víc potřebuje zkušeného brankáře.
A to je velmi nepříjemné pro Kinského. Ten naopak potřebuje ve svém věku (v březnu mu bude 22 let) především chytat. Nikoliv „zahřívat lavičku“. Přestupem do Premier League se nejspíš zajistil do konce života. I kdyby proseděl dalších pár let na střídačce, finančně by byl stejně „zahojený“. Ale sportovně půjde dolů. Tím spíš, když Tottenham bude v příští sezoně v Evropě zřejmě chybět. Bude hrát pouze Premier League a anglické poháry. Pak se šance, že by se Kinský častěji postavil mezi tři tyče opět sníží.
Jiný bývalý slávistický gólman Radek Černý, dnešní trenér brankářů Slavie a českého národního týmu, takto v Tottenhamu jako dvojka několik let působil. Většinou dělal náhradníka brankářské jedničce týmu, tehdejšímu anglickému reprezentačnímu gólmanovi Paulu Robinsonovi. Černý měl velkou příležitost dostat se do brány jako jednička v sezoně 2007/2008, kdy se Robinson zranil. Kvalitní výkony si pokazil paradoxně v Poháru UEFA s pražskou Slavií. Tedy klubem, který ho vychoval. Centrovaný míč mu vypadl a dostal laciný gól od Davida Střihavky, dnešního trenéra ligových Pardubic. Do brány se pak už jako jednička nedostal a následně odešel do Queens Park Rangers v Championship. I tak strávil Radek Černý v Londýně pěkné roky.
Radek Černý ale počítal s tím, že bude v Londýně plnit roli dvojky. Odcházel tam už jako třicátník. To Antonín Kinský přestupoval do Tottenhamu s velkými ambicemi. Hodně se toho napsalo o jeho cílevědomosti, přípravě fyzické i mentální. Jak je silný psychicky. Bohužel se ukázalo, že po půlroce v bráně pražské Slavie to byl asi moc velký skok. Velmi náročný na psychiku. Kinský to nezvládl. To je třeba si přiznat. Na druhou stranu, kdyby to ustál bez chyb a stal se ve svém věku okamžitě jedničkou v Premier League, vystrnadil by z brány zkušeného italského brankáře, byl by to asi trochu zázrak. Mohl se stát. Ale nestal. Druhého Petra Čecha tedy (zatím) nemáme.
Kinský je určitě stále talentovaný a perspektivní brankář. Na tom se nic nezměnilo. Nemá smysl ho po pár zápasech najedou zatracovat. Má pořád celou kariéru před sebou. Jen není jasné, jak bude dál pokračovat. Trochu se mu „zašmodrchala“. Je sice v nejlepší klubové lize světa, ale pravděpodobně ho v ní čekají dlouhé měsíce pouze na střídačce. Na hřiště se podívá v soutěžním utkání zřejmě minimálně. Dříve či později bude muset tento stav se svým otcem a agentem řešit.
Určitě má větší ambice, než prosedět další roky na střídačce. I když je to v Premier League a za „královské“ peníze. Smlouvu má v Londýně až do roku 2031. Možností tedy může být hostování v nějakém kvalitním klubu, kde by znovu pravidelně chytal. Třeba se objeví i nějaká možnost přestupu, na kterou by Tottenham kývl. Je to v těchto záležitostech někdy opravdu nevyzpytatelné. Člověk musí mít také štěstí. Neštěstí jednoho někdy znamená štěstí druhého. Kinský měl štěstí dvakrát. Poprvé, když se zranil Staněk a nečekaně se mu otevřela pozice jedničky v Edenu. Podruhé, když se zranil Vicario a přišla nabídka z Londýna. Ted´ však mladého české brankáře štěstí trochu opustilo. Nevyšly mu ideálně zápasy a do toho se ještě Vicario velmi brzy uzdravil.
Měl Kinský do Tottenhamu odcházet?
Zpětným pohledem se zdá, že Kinského šance vytlačit z brány Vicaria a stát se v Tottenhamu jedničkou, byla menší, než se v Česku všeobecně očekávalo. Kinský by měl šanci chytat dlouhodobě asi pouze v případě, že by se Vicariovo zranění ukázalo jako vážnější a jeho absence delší, jak bylo některými médii avizováno. To se ale nestalo.
Leckdo namítne, že Kinského přestup byl předčasný. Potvrdilo se, že to bylo moc brzy. Po pouhém půlroce v bráně Slavie unáhlené. Možná ano. Ale lze se divit tomu, že do Anglie šel? Slavia dostala skvělou nabídku a měla zájem na tom ho prodat, protože brankář avizoval, že v ní nechce setrvat dlouhodobě. Kinský sám si přál jít do zahraničí. Život profesionálního fotbalisty je nepředvídatelný. Může se stát cokoliv. Možnost to zkusit, by se už také nemusela nikdy opakovat.
Pro Kinského by bylo asi lepší, kdyby přestup do tak velkého klubu v Premier League přišel o nějaký ten rok později. Kdyby ze Slavie přestoupil na dva tři roky do kvalitní „mezistanice“ a do Anglie přišel už jako zkušenější brankář v 25 letech. Ale člověk si prostě někdy nemůže vybírat okolnosti. Nemá smysl řešit, co bylo a mohlo být. Pro Kinského je důležitější, co bude. Pobyt na střídačce pro něj znamená, že dříve či později vypadne z reprezentační nominace „A“ týmu Ivana Haška. Cesta zpět se tak paradoxně nejspíš otevře Jindřichu Staňkovi, kterému Kinský uvolnil místo ve slávistické brance. Inu neštěstí jednoho přináší štěstí druhému.
Další zdroje: statistiky Livesport, klubový web SK Slavia Praha
