Článek
Slavia v Liberci nebyla lepší. Po vstřelené brance sešívaní zcela vypadli z role, nedokázali kontrolovat střed hřiště a kupili nepřesnosti. Domácí ji přehráli její tradiční zbraní: Agresivitou.
Někteří komentátoři a experti pěli na úroveň utkání ódy. Osobně nesouhlasím s tím, že to byl nadprůměrný zápas. Co jsme viděli? Vysoké tempo? V první půli ano. Ale za jakou cenu? Mnoho soubojů a málo fotbalu. Míč často ve vzduchu. Statistické údaje Livesportu evidují celkem 147 soubojů. Slavia má 67 vyhraných. Liberec 80.
Naproti tomu na velké šance skončil zápas jen 1:1. Slavia měla pouze tři střely na branku, domácí pět. V kolonce „Přesné průnikové přihrávky“ mají oba týmy nulu! To také o něčem svědčí.
Na jednu stranu jsou týmy v tomto utkání chváleni za vysoké tempo a agresivní styl hry. Na druhou stranu se pak stejní lidé diví po světovém šampionátu, že našim fotbalistům chybí to základní ve hře - kreativita. Tedy fotbal.
Fotbal vyspělých týmů ve světě totiž vypadá jinak. Vysoké tempo? Určitě. Agresivita? Ano, ale kontrolovaná, s co nejmenším počtem faulů. Co nejvíce situací ustát. Pokud možno bez skluzů, čistě odehrát. Míč mít co nejvíce na zemi, kombinační fotbal odzadu, bleskový přechod z obrany do útoku, průnikové přihrávky, narážečky do běhu, hra jeden na jednoho v rychlosti, častá a přesná střelba bez velké přípravy.
Ladislav Vízek k utkání Liberec - Slavia v médiích řekl: „Viděli jsme urputnost, nasazení, ale krucinál, kde byl fotbal?“ S názory bývalého skvělého fotbalisty někdy nesouhlasím. Tentokrát bych jeho slova jednoznačně podepsal!
Od Slavie to byl velmi špatný výkon. Slovan Liberec hrál nejspíš na hranici svých aktuálních možností. Ale znovu, co jsme viděli od obou týmů především? Souboje a souboje, míč stále ve vzduchu. Jednu dvě přihrávky a hned měl míč soupeř. A zase další a další ztráty míče na jedné i druhé straně.
Jinak klobouk dolů, jak rychle a úspěšně dokázal generální ředitel Jan Nezmar zacelit díry po hráčích, kteří v létě odešli. Nový slovenský trenér Branislav Fodrek našel některým hráčům, kteří v loňské sezoně trochu tápali, vhodnější posty, sestavu dobře poskládal a evidentně zvolil na Slavii správnou taktiku.
Ale abych nadšeně liberecké hráče chválil, na to si ještě počkám, jak budou zvládat zápasy se „sobě rovnými“ a papírově slabšími. Tedy týmy, kde bude Slovan v pozici toho, kdo bude muset tvořit hru a soupeř to na něj bude zkoušet s urputnou defenzivou. To je vždycky výrazně těžší výzva, než bořit hru favorita.
V prvních utkáních nové sezony se zdálo, že Slavia svoji filozofii „zjednodušené hry“ už částečně opustila. Nadále se soustředí na standardní situace, jako rohy či autová vhazování, v nichž je na domácí scéně silná, ale s novými mladými posilami začala hrát také více kombinační fotbal. Pravda, vesměs to bylo zatím proti slabším soupeřům.
V Liberci se Slavia v úvodu také snažila o fotbal, ale agresivně hrající soupeř jí to udělal těžké a sešívaní se s tím překvapivě vůbec nedokázali vyrovnat. Šli šťastně do vedení, ale druhý gól nepřidali, i když mohli. S postupem času se jejich hra změnila v „nakopávanou“ a hru na náhodu. Její výkon byl nedůstojný hře obhájce titulu.
Přispěly k tomu také špatné tahy trenéra Jindřicha Trpišovského. Střídání Slavie (Chorý, Chaloupek, Moses, Schranz, Šturm) hru viditelně neoživila. Naopak se její výkon ještě více propadl. Postavení stopera Štěpána Chaloupka do středu zálohy, který na hřiště přišel v 64. namísto Poláka Nowaka zřejmě s úkolem zpevnit defenzivní blok, bylo od trenéra Slavie jasnou rezignací na ofenzivní a tvořivý fotbal.
Trenér po utkání v televizním rozhovoru mluvil o tom, že si byl vědom toho, že v Liberci to tentokrát asi nepůjde uhrát na výsledek 0:1, svými personálními tahy v druhé půli však činil pravý opak. Zjevně doufal, že vyztužená obrana Slavie inkasovat nebude a jednogólové vedení jeho tým už uhájí.
Útočníkovi Tomáši Chorému po karetním trestu návrat nevyšel. Jako střídající hráč hru neoživil a v soubojích s libereckými stopery se vůbec neprosadil. Bylo zřetelné, že se velmi hlídal, aby znovu „neulítl“. Nenechal se vyprovokovat libereckými hráči, i když se takový malý pokus objevil.
Za chování můžeme dát tentokrát hroťákovi Slavie jedničku. Za výkon stěží čtyřku. Nelze mu upřít snahu, ale nebyl to prostě vůbec on. Byl jen stínem nebezpečného útočníka. Míč neudržel. Pravda, moc kloudných balonů od spoluhráčů nedostal.
Stojí za jeho špatným výkonem velmi dlouhá minulá sezona, účast na světovém šampionátu, složitý návrat po trestu do nové sezony a teprve první ostrý zápas po dlouhé pauze? Anebo je kámen úrazu v tom, že Chorý bez transu a hry na doraz prostě není Chorý?
Útočník, na kterém její hra v minulé sezoně stála, fotbalista, který měl v týmu z disciplinárních důvodů v létě skončit, ale majitel, trenér i hráči ho chtěli zpět, je bez své pověstné agresivity a hry „na hraně“ stěží poloviční. Takový útočník není pro tým úrovně Slavie přínosem.
Tím samozřejmě nenabádám Chorého k excesům, které prováděl ve své poslední sezoně, ale pokud má být pro tým platný, musí být znovu útočníkem, který v předminulé sezoně dokázal krotit své negativní emoce, ale dával do hry v maximální možné míře emoce pozitivní.
Zvládne to Tomáš Chorý? Bude pozitivním lídrem, anebo jen stínem bývalé opory? Odpoví nám příští týdny a měsíce. Aktuálnější se však v této souvislosti zdá být možnost, kterou jsem už dříve avizoval. Tedy, že Chorého pozice bude postupně slábnout. Možná to už nebude vždy hráč základní sestavy. Možná bude více využíván v domácích utkáních při nátlakové hře, ale venku, zejména v Lize mistrů dostanou přednost typově jiní hráči.
Trenér Trpišovský stojí tak trochu na rozcestí. První kola, v kombinované sestavě s náhradníky a novými mladými posilami, výsledkově i herně vyšla. Byť to bylo proti slabším soupeřům, což je nutné zohlednit. Jak se ale postupně zapojovali do sestavy bývalé opory, začíná to „drhnout“.
Kromě Tomáše Chorého má totiž do bývalé formy daleko také Lukáš Provod. V Liberci dřel a naběhal velké množství kilometrů, ale chyběla mu obvyklá lehkost a dynamika v přechodové fázi. Okolo 70. minuty ho na hřišti začaly trápit silné křeče. Trenér ho musel vystřídat. Už na MS jeho hře scházela lehkost, výbušnost, ale i kondice, na níž je jeho hra dlouhodobě založená. Ani teď v jeho hře tyto atributy zatím nejsou.
Na trávníku ho nahradil Ivan Schranz. Ani nasazení tohoto zkušeného hráče trenérovi nevyšlo. Při vší úctě k slovenskému fotbalistovi a tomu, co pro Slavii v minulosti odvedl, je čím dál víc zřejmé, že na úroveň, na které by Slavii chtěli vidět její fanoušci, už to nejspíš úplně není.
Slavia má v současnosti velmi široký kádr. V letním přestupním termínu se ho povedlo doplnit a zkvalitnit. Slavistické vedení to učinilo navíc včas, takže trenér měl všechny posily k dispozici už v polovině července.
Slavia má ale také velké množství reprezentantů. Ti se vrátili ze světového šampionátu pozdě. Měli jen krátkou dovolenou a takřka bez přípravy šli do nové sezony. Trenér jim účast v utkáních „dávkuje“. Někdo to snáší lépe, jiný hůře. Někdo je „ve srabu“ teď, jiného to možná dožene později, v průběhu podzimu. Je to svým způsobem daň za brzký start české ligy po minulé dlouhé sezoně a účasti reprezentantů na MS. Navíc ve vysokých nadmořských výškách.
Jak už bylo řečeno, slávistický kouč má (na české poměry) nadupaný kádr. Na rozdíl od svého sparťanského kolegy. Brian Priske má i po nedávných změnách k dispozici velmi slušnou jedenáctku, a k ní možná ještě dva až tři hráče. Pak jde úroveň kádru dolů. Lavička je (na to, co chce Sparta hrát) kvalitativně slabá. Jindřich Trpišovský naproti tomu může vybírat na každý post ze tří vyrovnaných hráčů.
Otázkou je, zda dokáže vždy vybírat správně. Zda bude ukazovat na vyvolené dle minulých zásluh či sympatií k nim, anebo dle aktuální formy. Momentálně má totiž lepší sportovní formu řada nováčků než obvyklých opor.
S tím souvisí, jakým stylem hry se bude chtít Slavia nadále prezentovat. Vsadí opět na “zjednodušenou hru”? Tedy fotbal, který ji vynesl dva mistrovské tituly a dvojnásobnou přímou účast v Lize mistrů se stovkami milionů korun v kase. Ale také jí ukázal, že s touto hrou je v Lize mistrů (ale i Evropské lize) naprosto nemoderní a nekonkurenceschopná.
Vyspělí evropští soupeři totiž vesměs zvládnou bez problémů uhlídat jednoduché avizované centry, rohy a auty, které se dají „přečíst“. Také úroveň české ligy se po vstupu movitých majitelů do některých klubů vyrovnává a jednoduchý fotbal sešívaných na ligové soupeře nebude stačit věčně.
V Edenu si to nejspíš uvědomují. Nasvědčuje tomu, že měli už na úvod letní přípravy připraveny nové posily. Vesměs mladé hráče, více rychlostní, dynamické typy, které to však umějí i s míčem.
To samo o sobě v úvodu sezony dávalo naději, že se hra Slavie do určité míry promění k fotbalové „moderně“. Byť se třeba někdy proti soupeřům, kteří v Edenu na vápně „zaparkují autobus“, zase uchýlí v určité fázi utkání k centrům a silové, nátlakové hře.
První kola tomuto trendu dávala za pravdu. S návratem Provoda, Chorého a spol. to už tak nevypadá. V Liberci trenér z pokusu o „modernu“ uhnul úplně. Slavia v druhé půli zcela rezignovala na kombinační fotbal, zároveň neměla se sotva „polovičním“ Chorým ani na ten silový a nátlakový. Výsledek byl tristní. Trenér Trpišovský se měl určitě v týdnu po utkání v Liberci nad čím zamýšlet.
Liberecký Slovan dal sice Klokanům pro malé sobotní derby Slavia - Bohemians návod, jak lze na sešívané hrát, otázkou je, v jaké kvalitě ho budou schopni v Edenu realizovat. Budou v mnohem těžší situaci než Slovan v domácím prostředí. Bude to jiný zápas než v Liberci. Slavia poprvé od jarního derby se Spartou opět doma před plným stadionem. Tedy povinná výhra. Cokoliv jiného by bylo obrovským překvapením.
Při vší úctě ke Klokanům, tento zápas nebude pro Slavii opravdovou zkouškou, byť to nemusí znamenat, že ho vyhraje úplně snadno. První „zápas pravdy“ přijde až v neděli 30.srpna ve velkém derby. V minulosti dal trenér Trpišovský v derby na Letné obvykle pragmaticky přednost agresivitě před fotbalem. Tedy „válečníkům“ typu Jana Bořila před některými kreativnějšími hráči.
Trenéři si své oblíbené postupy obvykle drží, a Trpišovský s Houšteckým a spol. nejsou výjimkou, spíše naopak, takže lze předpokládat, že bude-li se Tomáši Chorému dařit s Klokany, nejspíš ho uvidíme v základní sestavě i o týden později na Letné. A s ním zase i sázku na větší jednoduchost ve hře Slavie.
Možná v této sezoně uvidíme opravdu tak trochu „dvě Slavie“. V Chance lize v domácích a emočně vypjatých utkáních ještě tu „starou“, s nátlakovou silovou jednoduchou hrou, kterou bude chtít defenzívně hrající soupeře zlomit. V Evropě snad už její modernější verzi, s mladšími a rychlejšími hráči. S tím, že někteří fotbalisté budou využitelní v obou variantách.
Někdo určitě namítne, že „je to stejně jedno, protože Slávka v LM nemá žádnou šanci“. Liga mistrů je opravdu jiný svět. To víme všichni. Jakýkoliv český zástupce v ní bude proti evropským velkoklubům z TOP 5 lig outsiderem.
Zároveň jsou ale i v této soutěži kluby, s kterými se dají za určitých okolností hrát vyrovnané zápasy. Lze se v ní prezentovat různými způsoby a uhrát či neuhrát aspoň nějaké slušné výsledky, udělat či neudělat v rámci možností pozitivní dojem.
Slavia už ví, že s loňskou verzi její hry to v Evropě nepůjde. Ostatně, nakoupit v létě nové posily pro moderní fotbal v součtu za stovky milionů, a pak hrát s týmem dál ten jednoduchý „na náhodu“, to moc smysl nedává.
Další zdroje: přímé přenosy Chance ligy na Oneplay TV, statistiky Livesport
