Článek
Dle vyjádření v médiích Andrej Babiš zpochybňuje plány současné vlády dále navyšovat výdaje na obranu. Premiér Petr Fiala oznámil plán vynakládat na zbrojení tři procenta HDP místo současných dvou. S tím Andrej Babiš nesouhlasí. Babiš totiž nikdy nesouhlasí s tím, co je nepopulární. A zvyšovat výdaje na obranu nepopulární bezesporu je. Když se zeptáte lidí na ulici, jestli dát peníze ze státního rozpočtu na důchody, zdravotní péči či do školství, anebo na zbrojení, je předem jasné, co vám v takovém průzkumu vyjde. Andrej Babiš to moc dobře ví. Nepopulární kroky nikdy nedělá. Vždy říká jen to, co chtějí jeho voliči slyšet.
„Bylo by dobré, aby nám pan premiér řekl, když tedy chce tolik peněz, komu je zase vezme. Zase důchodcům, zaměstnancům, nepedagogům, kuchařkám, uklízečkám?“ ptal se ve Sněmovně Babiš. Když položíte otázku takto, je to přece jasné. Vítězem je Babiš, který „myslí na lidi“. Fiala je ten „hlupák a válečný štváč“, který chce cpát peníze do válečného zbrojení.
Ale je to tak opravdu?
Andrej Babiš také řekl: „Takže prosím vás, rozpočet Spojených států, Německa, Velké Británie, Francie, Itálie a Polska, to jsou jen ty největší státy NATO, je dohromady 1 263 miliard dolarů. Desetkrát více, než vydává agresor Putin. Ten si netroufne. Přestaňte tohle stále vykládat. Vždyť ho vymažeme z mapy. Takže o čem je tady řeč?“
Andrej Babiš nám jinými slovy říká, že to za nás někdo jiný zaplatí. My, tedy Česká republika, si „vyčůraně“ počkáme, jak to dopadne, pojedeme tak trochu „načerno“ a budeme věřit, že nás revizor nechytne. Tedy budeme doufat, že Putinovi a Rusku „zajde chuť“ a zastaví se na Ukrajině. Babiš má jako vždy silácké řeči, ale sám k zastavení Ruska a bezpečnosti v Evropě nijak přispět nechce. A to v době, kdy většina evropských zemí už mluví zcela jinak.
„Probudilo“ se Německo, které bude významně navyšovat finance do své bezpečnosti a zbrojení. Polsko tak činí už dávno, přemýšlí zcela jinak než Andrej Babiš. Stejně tak pobaltské státy, ale i státy jako Švédsko či Finsko. Situace se velmi změnila také ve Francii, která je podle svého prezidenta Emmanuela Macrona připravena jednat o jaderném odstrašení pro Evropu. Naznačil, že francouzské jaderné zbraně by mohly chránit Evropu před ruskou hrozbou, napsala v sobotu agentura AP.
Andrej Babiš je v přímém rozporu také s Trumpem, kterého jinak velmi obdivuje. V tom naprosto základním parametru se s ním ale neshodne. Zatímco Donald Trump, zjednodušeně řečeno, říká, že Spojené státy americké už nebudou „všechno“ platit samy, že nebudou chránit Evropu před Ruskem, že evropské země musí změnit své chování, být silné, chránit se a bránit především vlastními silami, že USA se nebudou na hranici mezi Ukrajinu a Rusko aktivně podílet na udržení míru, to si musí zajistit evropské země, tak Andrej Babiš jede dál postaru.
Zatímco Trump mluví o tom, že Evropa se musí postarat o svoji bezpečnost sama, a to po vyjednání příměří i za cenu vyslání svých vojsk na Ukrajinu jako mírových jednotek, Andrej Babiš v rozhovoru pro iDnes.cz na dotaz, jestli by součástí vojenského mírového kontingentu měli být i čeští vojáci říká: „Nevidím pro to důvod. Naše vojáky potřebujeme doma a potřebujeme jich víc, stejně jako policistů nebo hasičů.“
Andrej Babiš je vychytralý. Je tak zvyklý jednat celoživotně. Je to ryzí obchodník. Levně nakoupit, draze prodat. Využít momentální situace. Babiš vždy žije pouze přítomností. To je to, co umí. Je v tom úspěšný. Nekritizuji to. Ale politik by měl být jiný. Měl by mít také vize. Měl by myslet dál, než jen na letošní výsledek voleb. Mělo by mu také záležet na tom, co bude s touto zemí za deset, dvacet či třicet let. Jak na tom budou naše děti a vnuci, až tady nebudeme. To ale Andreje Babiše nikdy moc nezajímalo. Dle hlesla „bližší košile než kabát“ Babiš dlouhé měsíce raději řeší poměrně bezvýznamné televizní a rozhlasové poplatky, z nichž udělá obrovské téma, přitom jejich navýšení činí v součtu 25 korun na měsíc na jednu domácnost. Mezitím se nám „za okny“ změnil svět. To ale Andreje Babiše moc nezajímá. To vyřeší někdo jiný za nás.
Mezinárodní situace se zhoršila. Svět zažívá v posledních letech krize. Ekonomické, covidové, válečné, tedy bezpečnostní. Doby, kdy jsme si asi všichni mysleli, že mír bude věčný, Rusko s Evropou chce spolupracovat, a proto není důvod vynakládat větší finance na armádu, jsou pryč. Byly to hezké časy, ale dnešní realita je bohužel naprosto jiná. Podfinancování armád a naší bezpečnosti se musí změnit. Mnozí to už pochopili. Andrej Babiš ne. Nebo alespoň dělá, že ne.
Andrej Babiš je politikem a premiérem do klidných dob. Líbilo se mu v před-covidových časech jako ministru financí jezdit do Bruselu a hřát se v záři reflektorů na summitech. Být tam váženým premiérem, fotografovat se s lídry velkých zemí, uzavírat tam dohody, jako třeba Green Deal, které dnes kritizuje a nezná se k nim, jako by premiérem nikdy ani nebyl. Babiš také tradičně velmi rád objíždí Česko. Miluje obdiv davů. Rád říká seniorům, že pokud on bude opět premiérem, zvýší jim více penze. Všem pak říká, co všechno zruší po této vládě, kde co postaví, co pro ně všechno zařídí.
Dle informací z médií v posledních týdnech opět rozjel svoji předvolební kampaň. Zatímco předseda ODS Petr Fiala jako premiér musí řešit domácí i světové problémy a jeho koalice Spolu ještě s kampaní nezačala, Andrej Babiš vyráží za voliči. Pořádá mítinky, navštěvuje firmy, hasiče, nemocnice či domovy důchodců. Ochutnává čokolády nebo smaží bramboráky.
„Je to skvělý kraj, strašně milí, pohostinní lidé. Zase jsem přibral pár kilo, protože všude jsou bábovky a koláčky a velice štědré pohoštění,“ pochvaloval si předvolební šňůru dle aktualne.cz. Je to trochu paradox. Celý svět - nebo tedy minimálně celá Evropa - řeší, jak opravdu reálně ukončit válku na Ukrajině přijatelným způsobem pro tuto zemi, udržet mír, jak zastavit a odradit Putina a Rusko od jejich dalších válečných „choutek“. Andrej Babiš místo toho řeší koláčky a bábovky!
Andrej Babiš se na svých výjezdech o Trumpovi a zbrojení s lidmi bavit moc nechce. Neustále jen opakuje, že je pro mír a navyšování peněz tak není potřeba. Klasik by řekl, že „Andrej si asi myslí, že se to udělá samo“. Faktem je, že Babiš, na rozdíl třeba od prezidenta Pavla, problematice armády, zbrojení, bezpečnosti příliš nerozumí. Proto do značné míry dělá, že to takový problém není. Babiš nám také opět ukazuje, jakým je pragmatikem. O kamarádství a spojenectví s Trumpem mluví, jen když se mu to zrovna hodí k vylepšování jeho vlastní image. Tak jako kdysi, když byl premiérem, „básnil“ o Macrononi a ostatních „přátelích z Bruselu, na které má telefon“.
V krizích Andrej Babiš selhává. To jsme viděli už v covidu, kdy najednou nevěděl, „která bije“. Ráno řekl něco, v poledne na stejné téma své vyjádření posunul a večer uvedl pravý opak. Ted´ tu tedy máme krizi bezpečnostní a Andrej Babiš opět neví, co si s tím počít. Říká národu, že prý Putina vymažeme z mapy. Rusko si na NATO nikdy netroufne. Zní to velmi hezky. Také se pro to ale musí „něco“ udělat.
Každý člověk, který trochu zná historii dvacátého století, přece ví, co se stalo v Mnichově 1938, jak bylo poté Československo obsazeno fašistickým Německem. Co ses stalo v Maďarsku 1956. Co se přihodilo v roce 1968, kdy proběhla invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, na přímý rozkaz z Moskvy. Mnozí si uvědomují, že Putin má opět ambice vrátit hranice a vliv Ruska před rok 1990.
Andrej Babiš asi velkým znalcem (nejen) historie nejspíš nebude. Ostatně, když ho před pár lety zkoušely děti při návštěvě jedné školy z elementárních školních znalostí, propadl na celé čáře.
Aby se Evropa ubránila proti Putinovi, aby ho odkázala do patřičných mezí, hranice států zůstaly v současné podobě a mír vydržel, musí evropské země ukázat, že jsou silné a jednotné. Rusko totiž rozumí jen síle! A proto je třeba hodně udělat. A také do toho investovat. To už se ale Babišovi nechce. To je nepopulární téma.
Jeden rozdíl mezi Trumpem a Babišem je. Babiš by sice chtěl být tak trochu jako Trump, vezme si na to i podobnou kšiltovku, ale nemá na to. S Trumpem můžeme a nemusíme vždy souhlasit, zejména s prostředky a způsoby, kterými chce někdy dosáhnout cíle, ale vidíme, že něco chce udělat nově, jinak. Věci posunout. Z pozice prezidenta velké země k tomu má samozřejmě mnohem větší možnosti. Ale kdyby byl Babiš prezidentem USA, byl by Trumpem? Je to jen spekulace, ale těžko. Andrej Babiš je totiž velký „silák“ jen v malém českém rybníčku. Když může „natřít“ současnou vládu. Jakmile vyjede do světa, je krotký jak beránek. To jsme viděli mnohokrát při jeho návštěvách v Bruselu, když tam jezdil jako premiér.
Babiš stále dokola říká, že je v naší zemi všechno špatné. Když bude opět premiérem, všechno, co zavedla tato vláda, zase zruší. Málokdy se ale dozvíme, co by sám opravdu udělal pozitivního. Jak on by záležitosti řešil? Jaké má opravdové vize? Kam by měla směřovat tato země? To nám Andrej Babiš neříká. Raději se věnuje koláčkům a bábovkám na náměstích. Jenom rušit ale nestačí.
Česká republika by měla v příštím volebním období investovat výrazně vyšší finance do své bezpečnosti. Samozřejmě je třeba ohlídat, aby to byly smysluplné a účinné investice. Ví to jistě i Andrej Babiš, jen to teď nechce svým voličům přiznat. Přišel by nejspíš o hlasy některých z nich. Je samozřejmě otázkou, kde tyto finance vzít. Jak už jsem popsal, když dáte na misky vah výdaje na bezpečnost, což z podstatné části je jen příjemnější výraz pro ošklivé slovo zbrojení, a vedle toho důchody, sociální otázky, zdravotnictví, vědu, kulturu, sport či školství, je jasné, kam bychom všichni chtěli, aby finance raději směřovaly.
Kde tedy peníze na vyšší bezpečnost země vzít? Mojmír Hampl, guvernér České národní banky, k tomu v rozhovoru pro Seznam Zprávy řekl, že nelze ufinancovat dekarbonizaci, změnu energetiky a současně absolutně nové výdajové priority, jako je obrana. Pokud nechceme výrazně krátit výdaje do odvětví a oborů, které jsem už uvedl výše, stává se z celé záležitosti tak trochu volba mezi financováním Green Dealu a bezpečností Evropy. Něco bude muset „chvíli“ počkat a v čase se posunout.
Je to především politické rozhodnutí, jak se Česko k výdajům na bezpečnost postaví. Podle něj ale na naši zemi bude v budoucnu nahlíženo. Bud´ budeme „černým pasažérem“ Evropy a budeme bráni „lůzři“, tedy země jako Slovensko či Maďarsko, zůstaneme na okraji Evropské Unie a budeme jen tiše doufat, že nás Rusko díky ochraně ostatních „nepožere“. Anebo se připojíme k ostatním aktivním zemím, které berou současnost situaci ve světě vážně a vědí, že pro mír a bezpečnost je potřeba opravdu něco podstatného udělat. Nejen o tom mluvit a spoléhat se, že to za nás někdo vyřeší. I když příští státní rozpočet bude připravovat ještě Fialova vláda, o tom podstatném, bude rozhodovat zejména nová vláda této země, která vzejde z příštích voleb. Tedy možná Andrej Babiš jako premiér. Kam naši zemi nasměřuje? Když vidím, kam se posunulo Slovensko a Maďarsko pod jeho kamarády Ficem a Orbánem, v klidu nejsem.
