Článek
Dle informací z médií bývalý slavný žokej Josef Váňa při své faktické poznámce k projednávanému zákonu v Poslanecké sněmovně mimo jiné řekl: „Moje paní má 57 let a když jsem přišel domů a řekl jsem jí, že půjde za deset let do důchodu, tak mě málem vyhnala z baráku.“
Celé to má ale jeden háček. Paní Váňové se prodloužení věku odchodu do důchodu na 67 let v uvedeném rozsahu netýká! Josef Váňa jí tedy strašil zbytečně a nemusí se obávat, že by se snad mohl stát bezdomovcem.
Je paradoxem, že nejvíce se změn v důchodovém systému obávají obvykle současní důchodci a lidé, kteří mají jen pár let do důchodu. Představitelé opozičních stran, jako pan poslanec Josef Váňa, k tomu svými veřejnými dezinterpretacemi připravovaného zákona přispívají. Vědomě, či nevědomě. V případě pana poslance Váni se dá možná věřit tomu, že nevědomě. Celý život se věnoval práci u koní, které rozumí jistě mnohem více než důchodové problematice. 72letý pracující senior Josef Váňa je ve sněmovně nováčkem. Osminásobný vítěz Velké pardubické se stal poslancem za hnutí ANO až v září tohoto roku, kdy vystřídal Janu Vildumetzovou Mračkovou, která se stala po volbách senátorkou.
Josef Váňa by si měl ale nejdříve ověřovat fakta, než něco veřejně hlásá. Straší veřejnost, a dokonce vlastní manželku, jak sám přiznal, něčím, co se mnohých z nich ve skutečnosti vůbec netýká. Anebo týká, ale jen velmi okrajově a nijak významně to jejich životy nezmění.
Tak je to právě v případě posunu odchodu do důchodu. V současném důchodovém systému věk odchodu do důchodu postupně roste. To je záležitost, která funguje už řadu let. Byla tu i za Babišovy vlády. Andrej Babiš, dnešní Váňův stranický šéf, dokonce v minulosti tvrdil, že by neměl být věk odchodu do důchodu zastropován na 65 letech, ale měl by se postupně prodlužovat. Dnes říká, že změnil názor.
Co se tedy změní?
Penzijní věk dle nového zákona, bude-li v této podobě platný, poroste o jeden měsíc za rok. Lidé by měli v budoucnu odcházet do starobního důchodu nejpozději v 67 letech věku. Důležitý je termín „v budoucnu“. To zřejmě horlivý pan poslanec Josef Váňa přehlédl, a pak doma údajně mystifikoval i vlastní manželku.
Jak to bude vypadat v praxi?
Reforma hranici 65 let opravdu prolomí. Týká se však pouze lidí ročníku 1966 a mladších. Navíc bude probíhat velmi pozvolna. A to je podstatné. Počítá s tím, že od ročníku narození 1966 poroste důchodový věk vždy pouze o jeden měsíc za rok. Dříve narozených se reforma úpravy věku odchodu do penze vůbec netýká!
Jak to vypadá konkrétně? Ročník 1966 půjde do důchodu v 65 letech a jednom měsíci. Ročník 1967 v 65 letech a dvou měsících. Kupříkladu u lidí narozených v roce 1971 to už bude 65 let a 6 měsíců. U ročníků 1977 pak přesně v 66 letech. U lidí narozených v roce 1989 a později se odchod do penze zastropuje na 67 letech a dále se už zvyšovat nebude. Této hranice se však dosáhne až v roce 2056.
Odchod v 67 letech do penze se tedy týká lidí, kterým je dnes 35 let!
Je-li tedy paní Pavle Váňové letos 57 let (ročník narození 1967), měla by jít dle současného stavu do penze v 65 letech. Tedy za osm let, v roce 2032. Dle nové verze jí rozhodně nehrozí odchod do důchodu až v 67 letech, jak ji doma strašil její manžel. Dle přehledu zveřejněného v médiích, by do penze měla jít v 65 letech a dvou měsících. Její odchod se tedy prodlouží o pouhé dva měsíce. A to jistě není nic zásadního.
V některých médiích je uváděn ročník narození paní Pavly Váňové 1968. Je-li tomu tak, pak jí ale ještě není 57 let, jak ve sněmovně říkal její manžel. V takovém případě by šla tedy do penze o měsíc později, v 65 letech a 3 měsících. Paní Váňová proto svého manžela z domu jistě nevyhodí.
Někdo možná může odvětit, že se mi to píše a říká, když mám do penze daleko. Proto bych rád uvedl na pravou míru, že jako autor tohoto článku jsem v podobném věku jako paní Váňová, a ty dva měsíce navíc mě rozhodně nijak nepobuřují.
Prodloužení věku odchodu do důchodu není rozhodně nic populárního, co by předkladatelům přinášelo politické „body“. Naopak. Je to veskrze velmi nepopulární opatření. Také proto se v této oblasti dlouho nic nezměnilo, i když návrhy odborníků na změny existovaly a bylo jasné, že současný důchodový systém je dlouhodobě neudržitelný. Předchozí vlády toto nepopulární opatření stále odkládaly, aby si to s lidmi „nerozházely“. Nic v tomto směru neučinily. Ani vláda Andreje Babiše.
Andrej Babiš dnes mluví o tom, že odchod do důchodu vrátí na 65 let a změní valorizační vzorec na původní, díky němuž porostou penze víc. To znamená, že jej opět zvýší na polovinu reálné mzdy. Kde na to však stát vezme? Peníze se na to podle předsedy hnutí ANO najdou, protože za doby jeho vlády byl buď přebytkový nebo téměř vyrovnaný důchodový účet. Andrej Babiš už ale neříká, že v době jeho vlády byla zcela jiná situace než dnes. Změnila se výrazně k horšímu ekonomická a politická situace v celém světě, což má negativní vliv na život v naší zemi. Seniorů bylo méně, naopak lidí v produktivním věku, kteří na ně vydělávali, více. Tento poměr se zhoršil a bude nadále zhoršovat.
Mandatorní výdaje státu, na důchody s tím spojené, se proto zvyšují. V Česku „odjakživa“ funguje plně průběžný důchodový systém. V tomto systému lidé pracující financují penze spoluobčanů v důchodovém věku. Když je pracujících méně, peněz v systému ubývá. To jsou prostě fakta, s kterými by nic neudělal ani Andrej Babiš, kdyby byl dnes předsedou vlády.
Je snadné říct, že reformu a pozdější odchod do penze nechci. Někteří politici na tomto odmítavé postoji nyní získávají „body“. Především u těch, kteří jsou už v penzi, nebo těsně před ní, a žádné takové opatření se jich tedy paradoxně vůbec týkat nebude. Tito politici, jako Andrej Babiš, často mluví o tom, že když budou vládnout oni, tento zákon zase zruší. Měli by však také říct, co konkrétně udělají oni jinak, aby důchodový systém byl v budoucnu udržitelný, aby nezkolaboval. Aby také budoucí senioři měli zajištěné aspoň nějaké důchody. Jako ti současní. Říct, že „peníze se na to najdou“, je jen nekonkrétní se vyhýbání odpovědi. Co bude za deset, dvacet let, je ale Andreji Babišovi možná tak nějak jedno. Jemu jde přece jen o to, aby byl zvolen a vládl další čtyři roky.
Vzhledem k demografickému vývoji jsou postupné změny nevyhnutelné. Česko a Evropa stárnou. Jde jen o to, jaké ty změny budou mít parametry. To je názor drtivé většiny ekonomů. Průměrný věk dožití se zvýšil, lidé jsou nyní v důchodu v průměru déle než dříve, starších a starých lidí přibývá a mladých je méně, neboť porodnost je nižší. Mladí lidé také častěji začínají pracovat později, než dřívější generace, které vstupovaly do pracovního procesu v mladším věku. Prostě více lidí dnes déle studuje.
Ubývá také fyzicky náročných profesí. Tento trend bude díky automatizaci a robotizaci v budoucnu pokračovat. Jistě, vždy budou fyzicky náročné práce, které rozhodně nepůjde vykonávat do vysokého věku. Ty také má zohlednit nový zákon. A je také možné, že časem bude docházet, tak jak se bude situace vyvíjet, k přehodnocení seznamu těchto profesí. Asi nikdo dnes neví, co přinese další vývoj, jak budou vypadat některé profese za patnáct či dvacet let. Možná ani existovat nebudou, nebo v jiné podobě.
V řadě profesí naopak ani dnes není problémem pracovat i po pětašedesátce. Pokud má člověk chuť, cítí se na to a je o něj zájem. Někdo je (nejen) pracovně čilý i mnohem později. Třeba zrovna jako novopečený poslanec Josef Váňa, který se nadále pohybuje kolem dostihového sportu a k tomu se v 72 letech vrhnul do nové práce poslance.
Řada seniorů si v současnosti ještě pár let k důchodu přivydělává. A není to mnohdy jen kvůli financím, ale také proto, že nechtějí sedět doma, jsou rádi mezi lidmi. Omlazuje je to. Pak jsou jiní, kteří už pracovat nechtějí, nebo nemohou. Mají zdravotní problémy. Už toho celkově mají dost. To je pochopitelné.
Důchodová reforma by měla také změnit jeden parametr pro pracující důchodce. Seniorům, kteří pracují, by se už neměl nadále zvyšovat důchod za další odpracované roky. Klesne jim ale sazba sociálního pojištění o 6,5 procenta, takže budou mít vyšší mzdy. Projeví se to tedy okamžitě „na pásce“.
Důležitý bude zejména postoj zaměstnavatelů. V tom vidím ze svého pohledu pořád značné rezervy. Pokud se vnímání věku obecně posouvá, kupříkladu dnešní šedesátnicí žijí často velmi aktivní život, jako lidé dříve o deset či patnáct let mladší, musí se také změnit vnímání zaměstnavatelů a postoj k nim. Není možné považovat lidi po padesátce či pětapadesátce za pracovně nezajímavé a přestárlé, vyřazovat je jako žadatele o zaměstnání, když po nich stát chce, aby pracovali déle. Ale i to se pomaličku někde už mění. V čase posouvá. Silná generace „Husákových dětí“ stárne. A tak lidé z této generace, kterým se padesátníci zdáli před pár lety staří a pracovně nezajímaví, už mají dnes také jiný pohled na věc.
Mnohé manažery firem také donutí k přehodnocení postojů ke starším zaměstnancům poměry na trhu práce. Pomalu nebo rychle, v závislosti na odvětví, v kterém fungují, zjišťují, že mladých, kvalifikovaných a spolehlivých lidí, kteří by chtěli pracovat, je v některých profesích málo a mají často výrazně vyšší požadavky a jiný přístup k práci než jejich předchůdci, i když se ve skutečnosti tuto práci teprve učí.
Mladí si chtějí častěji mnohem více užívat života. Práce pro ně není takovou prioritou. Přesčasy, když je potřeba, pro ně nejsou samozřejmostí a nepřesvědčí je k nim mnohdy ani slíbené finance. Některé záležitosti už také nepovažují za benefity, ale spíše přítěž. Kupříkladu služební telefon nechávají „zaparkovaný“ v nabíječce práci. Po pracovní době ho tak už šéfovi nezvednou. To by si starší ročníky většinou nedovolily. Netvrdím, že vše, co dělají, je špatně. Jen prostě konstatuji, že doba se mění. Ale to je téma na jiný článek.
Další zdroje:
