Článek
Ivan Klasnić svou kariéru začal v hamburském klubu FC St. Pauli. V roce 2001 přestoupil do tehdy předního klubu Bundesligy Werderu Brémy. V jeho dresu vstřelil 49 ligových gólů ve 151 zápasech. Po sezóně ve francouzském Nantes přestoupil v roce 2009 do anglického klubu Bolton Wanderers. Po sestupu z Premier League v roce 2012 strávil opět sezónu v Německu. V Mohuči, kde kariéru profesionálního fotbalisty ukončil.
Hamburský rodák svého času odmítl nabídku tehdejšího sportovního ředitele německého fotbalového svazu, bývalého skvělého útočníka Rudiho Völlera, nastoupit za národní tým Německa. Místo toho se rozhodl reprezentovat zemi svých předků - Chorvatsko.
Řízením osudu debutoval na mezistátní scéně v únoru 2004 v přátelském zápase právě proti Německu. Němci zvítězili nad Chorvaty 2:1. Chorvatsko reprezentoval na Euru UEFA 2004 v Portugalsku a na Mistrovství světa 2006 v Německu.
V roce 2007 podstoupil transplantaci ledviny a stal se prvním hráčem, který se po transplantaci zúčastnil velkého turnaje - Eura 2008 v Rakousku a Švýcarsku.
Bývalý útočník Werderu Brémy, s nímž vyhrál německý titul i národní pohár, se zapsal do historie jako první profesionální fotbalista na světě, který hrál s transplantovanou ledvinou. Za tímto historickým faktem se však skrývá dlouhý a bolestivý boj s vážnými zdravotními problémy, které jsou, jak sám říká, důsledkem lékařských chyb během jeho hráčské kariéry.
Na začátku roku 2007 mu selhala ledvina a byl mimo hru více než deset měsíců. Podstoupil transplantaci ledviny od své matky Šimy, ale jeho tělo nový orgán odmítlo. Podstoupil druhou transplantaci, při níž mu byla znovu nahrazena odmítnutá ledvina. Tentokrát ji dostal od svého otce. Druhá transplantace už byla úspěšná. Začal se opět připravovat na návrat na fotbalové trávníky. V srpnu 2007 mu ale ještě kluboví lékaři zakázali trénovat kvůli neschopnosti jeho těla vydržet velkou fyzickou zátěž.
Návrat do profesionálního fotbalu se mu po transplantaci podařil. Po necelém roce, 24. listopadu 2007, nastoupil v základní sestavě Werderu Brémy v bundesligovém utkání. V březnu 2008 se také po více než roční absenci vrátil zpět do chorvatského národního týmu.
V témže roce se rozhodl žalovat klub u soudu. V žalobě tvrdil, že kluboví lékaři mohli jeho nemoc zjistit již v roce 2002. Uvedl také, že neprodlouží svou končící smlouvu s Werderem, protože by to znamenalo, že by byl ošetřován stejným zdravotnickým personálem, který včas neodhalil jeho nemoc.
Třetí transplantaci podstoupil v říjnu 2017. Poté, co mu v září 2016 druhá transplantovaná ledvina selhala. Dnes žije se svou třetí darovanou ledvinou. „Samozřejmě, že jsem naštvaný,“ říká Ivan Klasnić v televizním dokumentu ARD. „To, čím jsem si prošel, bych nikomu nepřál.“
Po více než deseti letech právních bitev mu bylo nakonec v roce 2020 německým soudem přiznáno odškodné ve výši více než 4 miliony eur kvůli vážnému poškození ledvin, které utrpěl během svého působení ve Werderu Brémy. „Žádné množství peněz, které vyděláte, vám neobnoví zdraví,“ říká však dnes bývalý chorvatský reprezentant.
V aktuálním dokumentu německé televizní stanice ARD „Hirschhausen und der Schmerz“ se Dr. Eckart von Hirschhausen setkává s Ivanem Klasnićem, který vypráví o svém osudu. Dnes 45 letý bývalý fotbalista hovoří o svém chronickém onemocnění ledvin a rozšířeném užívání léků proti bolesti v profesionálním sportu. „Bez nich je těžké hrát na vysoké úrovni ,“ přiznává Klasnić a dodává: „Myslím, že žádný profesionální sport se neobejde bez léků proti bolesti. Kdybych věděl, že mám problémy, nikdy bych je nevzal.“
Nedávno o své nemoci promluvil také pro chorvatský Večernji list. „Byl to šok. Cítil jsem se dobře, hrál jsem fotbal a pak mi řekli, že mi selhávají ledviny. Nepřál bych nikomu, ani tomu nejhoršímu člověku, aby se stalo to, co se stalo mně. Bylo to těžké, ale měl jsem v sobě pozitivitu, touhu vrátit se a ukázat to lidem, kteří o mně smýšleli negativně.“
Během kariéry byla prý obrana proti bolesti jednoduchá: Voltaren a Diclofenac. Právě tyto léky mu ale zhoršovaly onemocnění ledvin, které mu již bylo v té době diagnostikováno, ale nebylo adekvátně léčeno. Jedná se o plošný celospolečenský problém. Podle zmíněného televizního dokumentu ARD se prý v Německu ročně prodá více než sto milionů balení různých léků proti bolesti. Toto číslo stále stoupá. Téměř každý třetí dospělý člověk užívá léky proti bolesti.
Kvůli velkým zdravotním problémům má organismus bývalého fotbalisty sníženou imunitu. V důsledku toho přišel také o vlasy a ochlupení na těle. Od roku 2013 je v invalidním důchodu, ale snaží se pomáhat mladým fotbalistům na startu jejich kariéry.
Na konci dokumentu Klasnić pronesl větu, která se dotkne každého: „Kdo ví, jak dlouho ještě budu žít. Měli byste být vděční, i když jste nemocní a musíte brát léky, že stále můžete žít tento život.“
Ve zmíněném dokumentu německý lékař uvádí, co se často podceňuje: časté užívání volně prodejných léků s vedlejšími účinky proti bolesti. „Zejména paracetamol může překvapivě rychle poškodit orgány, zejména játra,“ uvádí doktor Hirschhausen dnes už poměrně známý fakt, na který však mnozí často zapomínají.
Zdroje:
