Stokilový Mo Ihattaren ve Slavii neuspěl. Teď jeho hvězda opět stoupá. V sobotu byl mužem utkání

Mohamed Ihattaren byl před pár lety skutečně obrovským talentem evropského rozměru. Reprezentoval Nizozemsko v juniorských výběrech. Nejvyšší soutěž za PSV Eindhoven hrál už jako teenager. Svůj první gól za ligový tým vstřelil v sedmnácti letech. Předpovídala se mu velká budoucnost. Mluvilo se o něm jako o vycházející hvězdě světového fotbalu. Čekalo se, že z nizozemské ligy časem zamíří do nějaké z evropských TOP lig.

Vše bylo jinak. Zemřel mu otec, s kterým měl silný vztah. Dostal do velkých problémů. Chytil se pochybné party v marocké komunitě. Byl dvakrát zatčen. Vynechával tréninky, výkonnostně šel výrazně dolů. V Einhovenu s ním časem ztratili trpělivost. Po opakovaných malérech po čase v klubu definitivně skončil.

Díky svému jménu, které bylo kdysi velkým příslibem, a agentům, dostal nové šance na návrat do velkého fotbalu na adresách evropských velkoklubů. V Juventusu Turín, Sampdorii Janov a Ajaxu Amsterdam. Nikde to dobře nedopadlo. V Juventusu dokonce podepsal lukrativní čtyřletou smlouvu. Brzy však skončil.

V prosinci 2023 s ním překvapivě podepsala smlouvu pražská Slavia. Za jeho příchodem do Prahy stál hráčský agent Jiří Müller, spolupracovník klubu, osobní přítel Jaroslava Tvrdíka a dlouholetý agent trenéra Jindřicha Trpišovského. A také dřívější spolupracovník již zesnulého legendárního Itala Raioly, bývalého agenta Pavla Nedvěda či Zlatana Ibrahimoviče. Mino Raiola byl také kdysi agentem nadějného teenagera Mohameda Ihattarena.

Do Prahy přicestoval s velkou nadváhou či spíše přímo obezitou. Na první pohled rozhodně nevypadal jako profesionální fotbalista. Při 183 centimetrech výšky měl výrazně přes sto kilogramů. Pokus nevyšel. Ve Slavii skončil po necelých čtyřech měsících, aniž by za ni odehrál jediný soutěžní zápas.

Neoficiálně se mluvilo o tom, že hráč nepřistupoval k přípravě, jak si trenér Trpišovský představoval. Fotbalové dovednosti měl, ale jeho zlepšování a nabíraní kondice nemělo očekávaný vývoj. V Praze si také příliš nezvykl. Chtěl zpět za rodinou do Nizozemska.

Šance, že se Mo Ihattaren ještě někdy objeví na hřišti v soutěžním utkání nějaké profesionální ligové soutěže se zdály být po jeho pražské anabázi naprosto mizivé.

V létě 2024 proto překvapilo, když podepsal smlouvu s nizozemským prvoligovým klubem RKC Waalwijk. Bralo se to jako jeho další neúspěšný pokus v řadě a zoufalý čin potápějícího se klubu, kterému se těžce nepovedl vstup do sezony a bojoval o záchranu. Ihattaren však kupodivu ukazoval, že to myslí vážně. V průběhu podzimu začal postupně sbírat ligové minuty.

Jeho kondiční výpadek byl po třech letech mimo vrcholový fotbal obrovský. Nastupoval zpočátku jako střídající hráč na krátké časové úseky, aby pomohl zejména při zahrávání standardních situací. I v nich ukázal, že „to v noze stále má“. Něco shodil. Postupně minut přibývalo a v druhé polovině sezony už byl v ligových duelech členem základní sestavy.

Nakonec v sezoně 2024/25 nasbíral 24 ligových startů a v nich 4 góly + 4 asistence. Sestupu Waalwijku nezabránil, ale v nizozemské nejvyšší soutěži zůstal. Zaujal Dannyho Buijse, 43 letého kouče Sittardu, o kterém se říká, že to s problémovými hráči umí.

Fortuna Sittard je klub, který se obvykle pohybuje v klidných vodách průměru nizozemské ligy, bez ambicích na evropské poháry, ale také bez záchranářských starostí. Tedy ideální místo na opravdový restart kariéry bez velkého tlaku.

Mo Ihattaren se také stal brzy po přestupu hráčem základní sestavy. Prý se už definitivně vyrovnal se smrtí otce. Žije klidněji. Změnil také občanství z nizozemského na marocké. Rád by vlast svých předků jednou též reprezentoval.

Na hřišti se mu daří. Když má den, dokáže svými technickými kousky motat hlavy soupeřům. Je technicky skvěle vybavený. Umí se kličkou uvolnit přes hráče. Má mimořádnou levačku, kterou umí nebezpečně vystřelit ze střední i větší vzdálenosti. Někdy také v sestavě působí uprostřed, jako podhrotový hráč. Častěji však nastupuje napravo v útoku, byť je typickým levákem. Vyhovují mu situace, kdy zprava udělá kličku do hřiště a levou nohou rychle vypálí „skrytou“ střelu.

Podobným způsobem střílel své góly jeho slavný nizozemský předchůdce Arjen Robben, jenž též prošel klubem PSV Eindhoven a pak působil například v londýnské Chelsea, Realu Madrid či Bayernu Mnichov. Mo Ihattaren také výborně zahrává přímé a rohové kopy.

V listopadovém utkání s Heerenveenem, které Sittard vyhrál 2:0, ukázal i sebevědomí a fotbalovou drzost. Za vedení 1:0 se blýskl nevšedním gólem z pokutového kopu. Vstřelil ho způsobem, kterému se ve světě říká „Panenka“, i když mnozí dnešní mladí už asi úplně netuší proč.

V Česku mu říkáme spíše „Vršovický dloubák“ a víme, že to byla specialita záložníka Klokanů a československé reprezentace Antonína Panenky (dnes 77), který toto provedení penalty jako první předvedl na vrcholné mezinárodní akci, a to rovnou ve finále mistrovství Evropy 1976, kde proměněnou penaltou ve finálovém rozstřelu v páté sérii zajistil Čechoslovákům evropský titul. 

Ihattarenovo provedení penalty alá Panenka bylo špičkové. Pokud ji Antonín Panenka viděl, musel být spokojený.

Po 25 odehraných kolech nizozemské Eredivisie je Sittard na 9.místě tabulky. Mohamed Ihattaren nastupuje pravidelně v základní sestavě Fortuny. Má zatím odehráno 22 utkání. V nich 6 gólů a 8 asistencí. Sobotní duel na stadionu Nijmegenu, který hosté vyhráli 3:2, byl bezesporu večerem Mohameda Ihattarena.

Domácí šli sice do vedení v 19.minutě gólem Cheryho, ale v 28.minutě po centru Ihattarena do pokutového území z přímého volného kopu skóroval španělský obránce Marquez (1:1), který ještě vloni za Nijmegen hrál.

V 59.minutě předvedl Mo Ihattaren něco ze svého umění, když se kličkami uvolnil přes svého strážce, typicky si navedl si míč zprava do středu a přízemní střelou ze střední vzdálenosti k levé tyči poslal hosty do vedení - 1:2. 

Do třetice se pak v 65.minutě prosadil indoneský obránce Hubner hlavou po rohovém kopu, který samozřejmě nezahrával nikdo jiný než Mo Ihattaren. Ten byl v utkání při chuti. Hrozil i z dalších standardních situací. Jednou dal gól málem přímo z rohového kopu, ale obránce Nijmegenu míč odvrátil v poslední chvíli na brankové čáře.

Gólovou trefu Mo Ihattarena po jeho samostatné akci je možné zhlédnout zde:

Střídal třináct minut před koncem. Dle všeobecného mínění nizozemských médií byl mužem utkání! Podílel se na všech třech brankách vítězů. Jeden gól vstřelil a na dva nahrál. Dle hodnocení Livesportu má velmi vysokou známku 9,5.

V pražské Slavii neuspěl. V nizozemské lize se mu to nakonec podařilo. Na jeho hru je radost koukat. S míčem si rozumí opravdu náramně. Nikdy to už nejspíš nebude velký běžec a fotbalista, který přepíná z ofenzívy do defenzívy a soupeře neúnavně po celé utkání presuje.

Proto si dovolím tvrdit, že i kdyby býval ve Slavii nabral fyzickou kondici a byl připraven do utkání, nejspíš by svým pojetím fotbalu nezapadl do představ a požadavků realizačního týmu Jindřicha Trpišovského, v kterých je vždy tým a disciplína více než sebelepší jedinec a jeho kreativita. Měl by u slávistického trenéra nejspíš podobné problémy jako například v současnosti Muhammed Cham a jiní tvořiví hráči v nedávné minulosti, kteří mají rádi míč více než běhání bez něj.

Ostatně v tomto směru s Ihattarenem občas trochu bojuje i jeho současný kouč Danny Buijs, který má rád jeho kreativitu, jíž je schopen dát týmu něco navíc a být rozdílovým hráčem, zároveň ho ale vyzývá k odpovědnosti. V únorovém utkání s Ajaxem Amsterdam hráče, který nepracoval dle jeho představ, už o půli vystřídal. To byl ale v sezoně výjimečný okamžik. Jinak má Ihatten své místo v sestavě Sittardu jisté a týmu dodává v ofenzivě své kreativní nápady.

Dle známého portálu se jeho tržní hodnota v osmnácti letech pohybovala výrazně nad 20 miliony eur. Pak klesla až k hranici 100 tisíc eur. A i to bylo moc za obtloustlého mladíka bez kondice. Po půlroce ve Waalwijku ho stejný portál ocenil už na 300 tisíc eur. Dnes je na něm „cenovka“ 1,8 milionu eur. A nemusí to být pořád konečná.

Přiznávám, že rád jeho fotbalový restart sleduji a jsem sám zvědavý, jestli další roky už zůstane nadprůměrným hráčem průměrného nizozemského klubu či se ještě přece jen časem posune na zvučnější adresu.

Všechno je možné. Je mu stále teprve 24 let. Vyzáblý fotbalista s vyrýsovaným tělem to stále není a možná už ani nikdy nebude. Kondičně ale už vypadá mnohem lépe. V zimě ho prý velmi chtěl koupit klub Wydad Casablanca, mnohonásobný marocký mistr, v současnosti třetí tým marocké ligy, hrající mimo národní soutěže také africký Konfederační pohár. V minulosti zvítězil i v africké Lize mistrů.

Mo Ihattaren na tuto nabídku neslyšel. Chtěl by zřejmě na prestižnější adresu v Evropě. Sám fotbalista k tomu v nizozemských médiích řekl: „Podíváme se na to v létě. Momentálně se soustředím na Fortunu, ne na to, co se stane v létě. Uvidíme.“

Další zdroje: Transfermarkt, Livesport