Článek
Někteří čeští senioři berou jakoukoliv zmínku či článek na téma „senioři a důchody“ jako útok na tuto skupinu obyvatelstva. Ale tak to většinou není. Možné změny v důchodovém systému, o kterých se diskutuje, a které jsou vyvolané špatným demografickým vývojem, tedy stárnutím české populace, se netýkají současných důchodců, ale těch budoucích.
Mnozí současní senioři argumentují tím, že celý život poctivě pracovali a na důstojný důchod mají právo. To je jistě pravda. A také je třeba zdůraznit, že současní senioři se mají v průměru lépe než jejich předchůdci. Někteří mají také mylný pocit, že když celý život odváděli daně, že „tam ty odvedené peníze na ně někde čekají“. Ale tak to není. Ty už spotřebovali jejich předchůdci. Současní důchodci jsou placeni z toho, co do systému dodají současní aktivní lidé. Tak tomu je, a vždy bude, v průběžném důchodovém systému. A tím jak ubývá aktivních lidí a přibývá seniorů logicky přichází problém, který se postupně zvětšuje.
Jiní senioři dokonce říkají, že „za komunistů se měli důchodci líp“. To pravda rozhodně není. Do důchodu se sice tehdy odcházelo dříve (muži v rovných 60 letech, ženy ještě dříve, dle počtu dětí), ale důchody byly nízké, úroveň zdravotnictví výrazně horší, průměrný věk dožití mnohem kratší, takže lidé trávili v důchodu v průměru také méně let.
Dnes se Češi v průměru dožívají vyššího věku, takže doba, kterou tráví ve starobním důchodu, se prodlužuje. V roce 2022 to bylo v průměru téměř 24 let a sedm měsíců. Zatímco muži pobírali penzi průměrně 19 let a čtyři měsíce, ženy strávily v důchodu 28 let a sedm měsíců.
Průměrná penze se jen od roku 2003 protáhla o tři roky a pět měsíců. Na přelomu tisíciletí se starobní penze vyplácela v průměru asi 20 let. Mužům asi 16 let a deset měsíců a ženám 22 let a devět měsíců. Pro srovnání: v roce 1989 průměrný důchod trval v průměru 16 let a v roce 1970 dokonce pouhých jedenáct let.
Porovnejme si to tedy:
V roce 1970 byli lidé v důchodu v průměru 11 let. V roce 2022 už více než 24 let!
To je jasný důkaz o tom, že se dnešní senioři mají v průměru lépe, než jejich předchůdci. Mají zejména lepší zdravotní péči, než tu, která byla dostupná za socialismu. A to je pochopitelně dobře.
S rostoucím počtem seniorů a prodlužující se dobou, kdy jsou senioři v penzi, však rostou také výdaje státu. V letošním roce by měly tvořit téměř třetinu všech státních výdajů. Na penzích se má vyplatit přes 700 miliard korun. Lidí v produktivním věku však ubývá. Příjmy z důchodových odvodů lidí v aktivním věku výplaty důchodů nepokryjí, činit mají asi 660 miliard. Systém už je tedy v současné době deficitní. A bude hůř!
V přepočtu na jednoho seniora bez ohledu na pohlaví zaplatily v roce 2021 zdravotní pojišťovny v průměru 77,6 tis. Kč. Pro srovnání, průměrné výdaje na 1 obyvatelku Česka (bez ohledu na věk) činily 38,5 tis. Kč a na 1 obyvatele muže 37,1 tis. Kč. Průměrné výdaje na 1 seniora ve věku nad 65 let byly tedy více než dvojnásobné.
V Česku dlouhodobě roste podíl seniorů v celé populaci, který je jedním ze základních ukazatelů stárnutí populace. Stejně jako absolutní počet seniorů se i váha seniorů v obyvatelstvu v podstatě nepřetržitě zvyšuje od poloviny 80. let 20. století. Tedy již téměř 40 let. Během prvního desetiletí tohoto století vzrostlo zastoupení seniorů v populaci ze 14 % na necelých 16 %, během druhého desetiletí pak až na úroveň 20 %.
Prozatím nejvyšší podíl osob ve věku 65 či více let byl na konci roku 2021, kdy dosáhl 20,6 %. Mírný pokles v roce 2022 na 20,4 % byl odrazem silné migrační vlny uprchlíků z Ukrajiny.
Vývoj ukazatele udávajícího počet osob ekonomicky aktivního věku na jednoho seniora je dlouhodobě nepříznivý. V letech 2004–2021 počet seniorů stále rostl. Doprovázel ho úbytek osob ekonomicky aktivního věku. V roce 2022 se naopak mírně zvýšil v důsledku příchozích z Ukrajiny. V roce 2002 připadalo na jednoho seniora 4,6 osob v aktivním věku, v roce 2019 už to bylo méně než 3 osoby. Na konci roku 2022 to bylo 2,9 osob.
Ač se to mnohým současným seniorům nelíbí, za příchod ukrajinských uprchlíků bychom měli být rádi. Českou společnost omlazují. Ti, kteří v Česku legálně pracují, přispívají do systému i na důchody současným českým seniorům. Vzhledem k špatnému demografickému vývoji (ubývá lidí aktivního věku, přibývá seniorů, porodnost je nedostatečná) je potřeba řešit budoucnost financování důchodového systému.
Při prvním jednání u prezidenta došlo k dohodě, že jednou z cest, jak to řešit, je pravděpodobně zvyšování věku pro starobní důchody s ohledem na to, že se dožíváme stále vyššího věku a jsme déle v důchodu. Navíc dnes mladí lidé také v průměru déle studují a mnozí začínají pracovat později. Samozřejmě by tato záležitost měla řadu výjimek. V každé profesi nelze určitě pracovat i v pokročilém věku. Zástupci hnutí ANO (Alena Schillerová, Karel Havlíček) se závěry schůzky, dle ostatních aktérů, souhlasili.
Pak se však vrátil Andrej Babiš z dovolené a „hodil do toho vidle“. Zástupci hnutí ANO popřeli vše, co na schůzce u prezidenta odsouhlasili. Následně hnutí ANO odmítlo dál jednat s vládní koalicí o reformě penzí a odřeklo účast na dalším kole debaty, kterou svolal prezident Petr Pavel.
V této souvislosti je potřeba znovu zdůraznit: Projednávají se záležitosti, které se vůbec netýkají současných seniorů! Jde o seniory budoucí a to, jakým způsobem financovat jejich důchody v budoucnu.
Možností, jak to v budoucnu řešit není zase není tolik. Selským rozumem je jasné, že nemají-li jít lidé později do penze, musí ti aktivní dodat do systému více peněz. Je to tedy nějaká forma vyššího zdanění fyzických osob i firem. Nebo je to zvýšení důchodového věku. Anebo kombinace obojího. Dále jsou to úpravy penzijního spoření (v některých zemích je i povinné). Nic z toho není samozřejmě populární. Proto také Andrej Babiš nic z toho nepodporuje. Určitě situaci zásadně nezlepší vyšší porodnost, protože by se to projevilo za hodně dlouho a musela by se zvýšit v nejbližší době opravdu dramaticky. A to tedy nehrozí.
Hnutí ANO se odmítlo dalších jednání účastnit. Místo toho poslalo dopis.
V této souvislosti je třeba připomenout rok 2016, kdy tehdejší sociálně demokratická ministryně chtěla zastropovat věk odchodu do důchodu na 65 let. Andrej Babiš ji kritizoval a tento krok odmítal: „Je to populistický návrh z dílny paní Marksové, která navrhuje něco, co nastane až v roce 2030, a to tady bude ještě pět šest vlád. Takže je to návrh o ničem. Systém, který dnes máme, kdy se posouvá věk podle průměrného věku života, je v pořádku.“
Tehdy Andrej Babiš žil přítomností a tvrdil, že se záležitost nemusí řešit. Odmítal zastropovat věk odchodu do důchodu na 65 let. Jinými slovy, souhlasil s tím, že to může být i později. Nakonec však k zastropování na hranici 65 let došlo na návrh ČSSD, kterou podpořilo KDU-ČSL. Hnutí ANO nakonec pod tlakem koaličních partnerů také souhlasilo.
Dnes, po osmi letech, žije Andrej Babiš zase jen přítomností. Nezajímá ho, co bude s obyvateli této země v budoucnosti. Jak se budou za deset či dvacet důchody a další záležitosti financovat. Jen pro změnu říká pravý opak než tvrdil původně v roce 2016. Nyní je proti jakémukoliv zvyšování věku odchodu do důchodu. Jednání u prezidenta zrušil, protože prý odmítá předat své know-how. Těžko však říct, co si pod tím jeho know-how máme vlastně představit, když říká (nejen v této záležitosti) pokaždé něco jiného.
Andrej Babiš se se svým hnutím jednání neúčastní, protože nechce jakoukoliv dohodu o budoucí úpravě důchodového systému. Ta totiž, ať už bude mít jakékoliv parametry, je nepopulární záležitostí. Babiš s ní nechce být spojován, protože nepřináší politické body, naopak je ubírá. Babiš bude tedy raději tím, kdo bude celou záležitost kritizovat. Přitom byl osm let ve vládě, z toho čtyři roky jako premiér, a neučinil v této otázce vůbec nic.
Upravit důchodový systém do budoucna je však potřebné. Na tom se shodne drtivá většina ekonomů. Měla by na tom být nejlépe shoda většiny parlamentních stran, aby každá další nová vláda, ať už bude jakákoliv, „všechno“ zase z gruntu neměnila. O potřebě změn se ale už mluví roky … A nic.
Co se stane, když se nic nestane?
Zhoršující se demografická křivka vytváří tlak na dlouhodobou udržitelnost důchodového systému. Žádná vláda si to ale nejspíš nikdy nebude chtít úplně „rozházet“ se seniory-voliči. Zvláště, když jich bude čím dál víc. I když se změny neuskuteční, nejspíš tak nehrozí, že by na důchody v budoucnu vůbec nebylo. „Pouze“ hrozí, že když se dají „velké“ finance na důchody, aniž by to bylo nějak kompenzováno na příjmové straně, budou pak výrazně chybět jinde. Ve školství, vědě, zdravotnictví, dopravě, kultuře, sportu a dalších oblastech, na které toho zbude o dost méně. Pocítí to pak nejspíš úplně všichni.
To je ale dnes Andreji Babišovi a jemu podobným zřejmě úplně jedno. To bude přece až za deset, patnáct, dvacet let…
Zdroje:
