Článek
Probojovat se do milionářské Ligy mistrů je pro českého zástupce veliká událost. Přináší obrovské finanční prostředky do klubové kasy, společenskou i fotbalovou prestiž, která s sebou nese zájem obchodních partnerů a sponzorů, jedinečné zážitky pro fotbalisty, členy realizačního týmu i zaměstnance klubu a skvělou atmosféru na stadionech.
Po fotbalové stránce je to pro české kluby většinou trápení. A je takřka jedno, zda se do nejlepší evropské klubové soutěže probojovala v minulosti plzeňská Viktoria, pražská Sparta či nyní, opět po letech, pražská Slavia.
Výborně to kdysi vystihl plzeňský šéf Adolf Šádek, když říkal, že když jedete autem po dálnici kolem Mnichova a zdálky vidíte Allianz Arénu Bayernu, říkáte si, to by bylo něco si tady jednou zahrát Ligu mistrů. Ale, když se tam pak skutečně dostanete a běháte skoro celý zápas jen bez míče, tak vás to nadšení přejde.
Pražská Slavia začala s londýnským Arsenalem na své poměry v úterý velmi slušně. Dobrých dvacet minut se snažila být, hnána vyprodaným stadionem, velmi aktivní. Až poté hosté převzali iniciativu a domácí tým zatlačili do defenzivy. Zásadní moment přinesla 32.minuta utkání, kdy Lukáš Provod zahrál nešťastně ve vlastním pokutovém území míčem rukou, hlavní rozhodčí to sice neviděl, ale VAR ano. Intervenoval a správně nařízený pokutový kop hostující Saka s přehledem proměnil - 0:1.
Arsenalu spadlo vedení poměrně snadno do klína. Od té doby už nebylo o vítězi utkání pochyb. Hned po změně stran, kdy domácí stopeři byli duchem zřejmě ještě v šatně, využil Merino v 46.minutě situace a zvýšil na 0:2. Zkázu dokonal stejný střelec, když po chybě brankáře Markoviče pečetil v 68.minutě na 0:3. Hotovo, vymalováno.
Arsenal poskytl Slavii lekci z produktivity. Vytěžil z minima maximum. Nepředvedl jinak v Praze nic oslnivého, ale dosáhl toho, co chtěl a potřeboval. Přijel si pro tři body a ty získal. Navíc vydal jen tolik sil, co musel. Má v současnosti řadu zraněných hráčů, i proto nejspíš zvolil velmi úsporný styl hry.
Leckomu se asi nelíbilo, jakým způsobem se jeden z nejlepších klubů světa současnosti v Praze prezentoval. Arsenal se nikam nehnal. Nepředváděl úchvatné kombinační akce. Taktizoval. Dovolil si místy i zdržovat. Polehávat na hřišti. Prostě účel v jeho podání světil prostředky.
Je to svým způsobem logické. Zatímco pro fotbalisty Slavie je zápas s londýnským klubem obrovským a jedinečným zážitkem, svým způsobem pro mnohé z nich vrcholem kariéry, tak pro hráče anglického velkoklubu je takové utkání v Praze se Slavií jedním z mnoha. Podle toho k němu také přistupují. Přijedou do Prahy, na stadionu ani nemají předzápasový trénink, šetří síly na další boje. Zápas odehrají a už zase rychle míří jinam. Za těžšími duely.
České kluby mohou v Lize mistrů uspět. S kluby, které jsou na podobné nebo lehce vyšší úrovni. I takové v této soutěži jsou, i když ve velmi malém zastoupeni. To ukázal třeba zápas s norským Bodo/Glimt. Špičkové evropské kluby typu Arsenalu jsou ale jinde. Je to přirozené. Vybírají a nakupují nejlepší hráče z celého světa za zcela jiné finanční prostředky než pražská „S“ či plzeňská Viktoria. Tomu také odpovídá i jejich kvalita. A to se musí chtě nechtě projevit.
Český klub může proti favoritu v Lize mistrů uspět. Povede se to však zcela výjimečně při obrovské shodě okolností, když přežije velké šance soupeře, favorit nemá svůj den, zapas i trochu podcení, outsiderovi naopak skvěle zachytá brankář a třeba někdy vstřelí i šťastnou branku.
Slavia v dosavadním průběhu zakladni fáze Ligy mistrů remizovala s Bodo/Glimt. A mohla zvítězit, kdyby zápas v zavěru takticky lépe zvládla. To byl tým na podobné úrovni. V Miláně, s výrazně těžším soupeřem, naopak zcela jasně prohrála. Dolů ji poslal kiks gólmana Staňka. Pak už nestíhala. V Bergamu naopak Markovič zachytal výborně. Atalanta také v utkání neukázala takovou kvalitu jako Inter a Slavia si odnesla bod.
O Arsenalu už byla řeč. Kromě nesporně mnohem vyšší kvality anglického týmu se to Slavii ideálně „nesešlo“. Nejdříve Provod udělal podivnou ruku, pak si vybrali slabší chvilku stopeři a nakonec hrubě chyboval brankář Markovič. Trenér Trpišovský po zápase říkal, že obrana Slavie hrála velmi dobře. Co je to platné, když hrubky prostě udělala. A soupeři na této úrovni je obvykle umějí trestat.
Velkokluby v Lize mistrů, to je prostě jiný svět. Fotbal v této soutěži je výrazně rychlejší. Hrají ji ti nejlepší hráči, kteří umějí míč výborně ovládat ve sprintu. Nepřekáží jim. Dokáží na tři čtyři přihrávky přejít celé hřiště a přesně útok zakončit. Pomalost a nerozhodnost se často trestá góly.
Malá odbočka. Úterní utkání na Slavii přineslo také jednu zajímavost. Křídelník Arsenalu Max Dowman se stal nejmladším fotbalistou, který kdy nastoupil v Lize mistrů. Ve věku pouhých 15 let a 308 dní.
Zmiňuji to i proto, že je to v silném kontrastu toho, co často zažíváme v českém fotbalu. A to i ve Slavii a Spartě, kde se o talentovaných fotbalistech, kterým je často už 18 či 19 let, mluví jako o nadějích, s kterými je třeba opatrně pracovat, pobyt na hřišti v „A“ týmu jim pozvolna dávkovat či je rovnou poslat na hostování do jiného klubu. Takový český generační talent pak často „zakrní“ a nic velkého z něj není.
Naproti tomu ve slavném Arsenalu vidíme najednou „frajera“, který hraje Ligu mistrů už v necelých šestnácti. A není jediný. Jen o málo starší borci v nedávné minulosti nastoupili i v jiných špičkových evropských klubech. Třeba Realu Madrid či Barceloně.
Slavia se s Arsenalem velmi snažila. Těžko jejím fotbalistům něco vytknout. Dali do utkání všechen svůj um a síly. Na soupeře z evropské špičky přesto nestačili. Podobně jako vloni Sparťané či ještě předtím Plzeňané. Potkali se prostě s hráči nejvyšší evropské úrovně.
Arsenal hrál v Praze jen co potřeboval, na „půl plynu“, přesto předvedl lekci z fotbalové individuální vyspělosti, produktivity a taktiky. Byl lepším mužstvem ve všech směrech. Na velké šance zvítězil, stejně jako na góly, 0:3. Slávisté trefili jedinou svojí střelou bránu až v 95.minutě utkání.
Zahrát si Ligu mistrů je snem každého malého kluka, když začíná s fotbalem. Jen malému procentu z nich se to podaří. Tak jako Slavistům nyní. Je dobře, že se tak stalo. Hrát tuto soutěž znamená také obrovský finanční přínos pro klub a velkou prestiž.
Po fotbalové stránce je to ale pro české zástupce mnohdy v utkáních proti evropským gigantům trápení. Nelze se ubránit dojmu, že Evropská či Konferenční liga našim klubům sluší víc. Tam se dá přece jen častěji uspět. Získat více bodů, a také si občas zahrát fotbal. Nejen běhat bez míče.
Zdroje: přímý přenos Nova Sport TV, statistiky Livesport
