Hvězdný Patrik Schick slaví „30“. Vystřílí Česku postup na světový šampionát?

Pražský rodák (24. 1. 1996) vyrostl v mládežnických týmech Sparty, kde také jako teenager debutoval v české lize. Bylo to v zápase v Teplicích 3.května 2014, který Sparta tehdy prohrála 3:1. 

Tým vedl Vítězslav Lavička a mladík Schick střídal v závěru utkání záložníka Josefa Hušbauera. Mimochodem, v sestavě byl tehdy také pravý bek Pavel Kadeřábek, který je v týmu po návratu z Bundesligy i dnes. Chytal Tomáš Vaclík, v záloze vedle Hušbauera šéfoval Bořek Dočkal a v útoku byl jedničkou „snajpr“ David Lafata. Vedle Patrika Schicka v utkání střídal například také Roman Bednář.

Přesto Sparta prohrála, když ji „vyškolili“ tepličtí borci Grygar, Litsingi, Nivaldo, Ljevakovič, Hybš, Vachoušek či Jablonský. Za výhrou Teplic stál kouč Zdeněk Ščasný (dnes 68), který měl „svoji“ Spartu výborně „přečtenou“.

V mateřské Spartě stihl Patrik Schick ve dvou sezonách pouhé čtyři prvoligové starty. Prvoligový gól za ni nikdy nevstřelil. V „A“ týmu letenského klubu se neprosadil, ač měl pověst velmi talentovaného fotbalisty. Putoval na hostování. Na velikou kariéru to tehdy příliš nevypadalo.

Výrazné oživení v jeho kariéře přišlo v sezóně 2015–16, kterou strávil na hostování v Bohemians 1905. Mezi Klokany ožil, dařilo se mu nad očekávání. Na jeho působení v Ďolíčku se dodnes vzpomíná s velkou nostalgií. Získal tu potřebné sebevědomí. Dával důležité a často i pěkné góly. Občas dokázal přidat i nějaký ten technický kousek pro tribuny. V 27 ligových zápasech vstřelil 8 gólů a stal se miláčkem fanoušků na stařičkém, ale útulném vršovickém stadionu. Ďolíček mu však byl brzy logicky malý. O návratu na Letnou už nechtěl ani slyšet. Po sezoně zamířil do ciziny.

Ve 20 letech v létě 2016 přestoupil do italské Sampdorie Janov. Po debutové sezóně v Itálii, která mu vyšla též výborně, neboť v 32  startech v Serii A vstřelil 11 gólů a na další čtyři přihrál, o něj byl na evropské scéně značný zájem.

Vypadalo to na stěhování do Turína, kde v manažerské pozici působil Pavel Nedvěd. Hráč už byl v Turíně. Zdáło se, že je „ruka v rukávě“. Juventus Turín ale dle médií odstoupil od záměru koupit českého fotbalistu, za kterého měl zaplatit 30,5 miliónu eur. Kvůli údajným nesrovnalostem při zdravotní prohlídce chtěl dohodu změnit, na to však Sampdoria nepřistoupila. Nakonec se český útočník překvapivě stěhoval do jiného italského velkoklubu - AS Řím.

Nebyly to úplně špatné časy. S bosenským útočníkem Edinem Džekem, který díky působení v Teplicích, odkud se odrazil k velké kariéře, mluví slušně česky, si prý rozuměl a byli kamarádi. Na hřišti ale často mohl být v základu jen jeden z nich a zkušenější a v nejlepších letech hrající bosenský forvard, na kterého byl tým zvyklý hrát, měl v klubu vybudovanou skvělou pozici. Patrik Schick neměl v mužstvu Římanů prostor, který by si představoval, a taková čísla, jež by odpovídala jeho ambicím.

Potřeboval hrát pravidelně. Bylo jen otázkou času, kdy bude hledat větší uplatnění jinde a vyžádá si odchod z Říma. Po třech letech se proto v roce 2019 přestěhoval do Německa, kde úspěšně jednu sezónu hostoval v RB Lipsko. Ve 22 utkáních vstřelil 10 branek a na dvě přihrál.

Čekalo se, že v Lipsku zůstane natrvalo na přestup, ale nakonec po něm sáhl jiný bundesligový klub. V září 2020 přestoupil za 26,5 milionu eur do Bayeru Leverkusen, který zrovna skládal velmi kvalitní a ambiciózní sestavu. V první sezoně zvládl v novém klubu v Bundeslize 29 startů a v nich 9 gólů. V druhé už v 27 utkáních 24 gólů. S Leverkusenem vyhrál domácí double v Bundeslize a v roce 2024 německý pohár.

Česko reprezentoval v juniorských kategorií od U16 po U21. V červnu 2017 hrál na polském Euru kategorie U21, kde český výběr trenéra Lavičky skončil v základní skupině.

V seniorské reprezentaci debutoval v květnu 2016 ve věku 20 let pod trenérem Pavlem Vrbou v přípravném utkání na Euro 2016 v rakouském Kufsteinu proti Maltě (výhra 6:0). Nastoupil v 66. minutě a při svém debutu vstřelil gól.

V dalších letech se postupně více prosazoval v sestavě národního mužstva a za trenérů Jaroslava Šilhavého a později Ivana Haška se stal klíčovým mužem sestavy a střelcem, na kterého se hodně spoléhalo, když byl zdravotně fit.

Pomohl národnímu týmu do čtvrtfinále Eura, které se hrálo kvůli covidové situaci až v roce 2021. Patřil mezi nejlepší střelce turnaje. S českým výběrem se také účastnil dalšího Eura 2024, kde tým skončil v základní skupině. V současnosti má na kontě už 50 reprezentačních startů.

Mohlo jich být ještě více, ale jeho klubovou i reprezentační kariéru přerušují časté zdravotní patálie a výpadky z toho vyplývající. V sezoně 2022/23 kvůli zdravotním problémům odehrál v Bundeslize pouze 14 utkání a vstřelil jen 3 góly. O sezónu později už to bylo o něco lepší: 20 startů a 7 gólů. Co umí, když je zdravý, ukázal v minulé sezoně: 31 bundesligových utkání a 21 gólů.

V probíhající sezoně už opět kvůli zdravotním problémům některá utkání musel vynechat. Zatím má v Bundeslize odehráno 13 utkání a v nich 6 gólů. V Lize mistrů 5 utkání a 2 góly. Kromě zdraví ho trápí také pokles výkonnosti týmu, z něhož vloni v letě odešli někteří výborní hráči. Už nemá tak vysokou kvalitu a Patrik Schick tak skvělý servis přihrávek jako ještě v minulé sezoně.

Bayer je po 17 kolech Bundesligy s 29 body až na 6.místě průběžné tabulky a bude mít problém obhájit pozici pro postup do příštího ročníku Ligy mistrů.

Také v Lize mistrů to není velká sláva. Před posledním kolem základní fáze je na 20.místě s 9 body ze 7 utkání. Naposledy prohrál na Olympiakosu 2:0. V posledním kole ho čeká doma španělský Villareal, který je zatím překvapivě až na 35.místě s jedním bodem. Tedy až za pražskou Slavií. Přitom ve španělské LaLize je třetí.

Pohledem na celou kariéru je (přes zdravotní patálie) Patrik Schick mimořádným útočníkem, kterých v české fotbalové historii není mnoho. Stačí se podívat na jeho střelecký účet posledních sezon. V Leverkusenu už nastřílel 70 bundesligových gólů. Další přidal v evropských pohárech a národním poháru. V srpnu minulého roku svým 100.gólem na prvoligové scéně už také vstoupil do českého prestižního Klubu ligových kanonýrů.

Stal se 81. členem historického elitního klubu střelců. V utkání Bayeru Leverkusen v Bémách vstřelil dvě branky, které stačily k remíze 3:3 s Werderem. 100.branku si český kanonýr připsal z pokutového kopu. Momentálně je už na 73.místě, ale je jasné, že další góly budou přibývat a historickou tabulkou se bude dál posouvat výš.

Cenný na jeho vstupu do tohoto elitního klubu českých (a dříve i slovenských) kanonýrů je fakt, že své góly (s výjimkou osmi, které dal v v začátcích za Bohemians) nastřílel v prvoligových soutěžích v Itálii a Německu. Tedy ve velmi náročných podmínkách lig, které patří do evropské TOP 5.

Jeho tržní hodnota byla svého času až na 50 milionech eur. Po zdravotních problémech logicky klesla. Nyní ho známý portál oceňuje na 25 milionů eur. To je stále nesrovnatelné s momentální tržní hodnotou všech ostatních českých fotbalistů, z nichž snad pouze v posledních týdnech skvěle hrající Pavel Šulc z francouzského Lyonu může jít v brzké době výrazně nahoru. Momentálně má cenovku 12 milionů eur. Je tedy pod polovinou ceny Patrika Schicka. Je mu však o pět let méně a velký letní přestup je „na spadnutí“.

Stejnou hodnotu, tedy 12 milionů eur jako Šulc, má též ještě donedávna kapitán české reprezentace Tomáš Souček, kterému bude brzy 31 let. Jeho kariéra je však už v sestupné fázi. Hodnota výrazně klesá. Pokud to srovnáme s nejlepšími hráči z české ligy, tak kupříkladu tržní hodnota ofenzivního Lukáše Provoda (29) se nyní odhaduje na 8 milionů eur.

Když nebereme v úvahu současný vzestup Pavla Šulce, který potřebuje ještě dlouhodobější potvrzovací „razítko“, pak je Patrik Schick v posledních letech opravdu jedinou českou fotbalovou hvězdou evropského formátu. Při vší úctě třeba k úspěchům Tomáše Součka v Premier League, který je hlavně defenzivním hráčem. Patrik Schick je fotbalistou, který (když je zdravý) patří mezi nejlepší evropské útočníky a střelce. A střelci jsou ve fotbale prostě odjakživa nejvíc.

Mezi jeho přednosti patří vynikající orientace v pokutovém území a výběr místa. Pohotové zakončení bez velké přípravy. Není hroťákem „typu Kuchta“ (které miluje Trpišovský), který neúnavně otravuje obránce, presuje, naběhá velké množství kilometrů a pracuje pro tým. Dělá prostor pro ostatní. Občas k tomu také vstřelí nějaký ten gól.

Patrik Schick je „ryzí zabiják“, který si umí šanci “vyčekat”a znenadání udeřit. Odskočit si v pravou chvíli v pokutovém území od obránce a bez přípravy skórovat. Oběma nohama i hlavou, kterou má při 191 centimetrech velmi dobrou. Při své výšce je i dostatečně rychlý, obratný a technicky zdatný. To je jeho výhoda například oproti o rok staršímu Tomáši Chorému, jehož technické i pohybové limity jsou na evropské úrovni znát, jak ukázal (nejen) poslední zápas s Barcelonou.

K častému skórování Schick potřebuje psychickou i fyzickou pohodu, důvěru trenéra a spoluhráčů, kteří na něj pracují a umějí mu vytvořit potřebný servis. Útočník jeho stylu hry potřebuje kvalitní přihrávky do vhodných pozic před bránu, z kterých pak může být úspěšný.

To se mu v posledních letech dostávalo více v klubu, kde měl kvalitnější spoluhráče-nahrávače, než v českém národním týmu, kde kreativní složka hry bohužel v posledním období často pokulhává. Patrik Schick pak mnohdy působil v reprezentačních utkáních rozmrzele a bez zájmu, což se fanouškům nelíbí. Nelze se ale divit, když opakovaně nasprintujete, jak jste zvyklý z klubu, do prostoru, ale kvalitní balón od spoluhráčů do vhodné příležitosti prostě nepřijde.

Český útočník má proto lepší jméno v cizině, než mezi některými českými fanoušky, kteří často nesledují pravidelně Bundesligu či Ligu mistrů. Ti nevidí opravdové Schickovy schopnosti. Znají jen „otráveného“ útočníka v reprezentačním triku.

Ve třiceti je pořád ve výborném věku. Už zkušený, s čichem na góly, ale stále ještě při síle a s potřebnou rychlostí a uměním se v pokutovém území odpoutat od obránce a vystřelit. Na příkladech Edina Džeka (39), Roberta Lewandowského (37), Harryho Kanea (32) a dalších je zřejmé, že když jsou takoví střelci zdraví a ve formě, je o ně stále značný zájem i v pokročilejším fotbalovém věku.

Bude-li zdravý, což je v jeho případě hodně důležitý faktor, a záležitost, která je jistě podstatná i pro možné movité zájemce, může pořád ještě dokázat velké věci a udělat ještě jeden zajímavý přestup. Vloni v létě se o jeho možném přestupu do ještě většího klubu dost mluvilo. Nakonec v Leverkusenu zůstal. Nový kontrakt mu v německém klubu končí až v červnu 2030. V létě 2026 ale může být zase všechno jinak.

V Schickově případě nemusí být utopií ani Barcelona, kde právě sedmatřicetiletý Robert Lewandowski bude v létě končit a Barca tak opět může hledat do mladého týmu jednoho zkušeného útočníka, který třeba nebude hrát pořád, ale bude potřebný pro určité typy utkání a fáze zápasů.

Když bude Patrik Schick zdravý a ve formě, nic není nemožné. Ač to mnohým může znít bláznivě. A nemusí to být zrovna Barca, ale třeba nějaký jiný velký klub, kterému mu to bude dávat smysl. Samozřejmě to musí dávat smysl i českému útočníkovi. Pro třicátníka s horším zdravím určitě není vhodná Premier League s vysokou intenzitou utkání i horším počasím, ale spíš třeba teplotně i herně příjemnější Španělsko.

Patrik Schick by rozhodně neměl chybět v sestavě národního týmu v březnové baráži o světový šampionát. Kdyby byl trenérem Jindřich Trpišovský, jak si mnozí představovali, bylo by to určitě hodně zajímavé, jak by se oba s touto situací popasovali. Z trenérova působení ve Slavii víme, že žádný z útočníků „Schickova typu“ v Edenu pod ním dosud neuspěl.

Za všechny stačí jmenovat Petara Musu (dnes 27), který se poté prosadil v portugalské Benfice Lisabon a dnes střílí góly v MLS v americkém Dallasu. Jako člen chorvatské reprezentace dokonce míří s Modričem, Perišičem a spol. na světový šampionát.

Jak by to dopadlo, kdyby se stal koučem reprezentace Jindřich Trpišovský, se tedy už nikdy nedozvíme. Trenérem národního mužstva je nově zkušený matador Miroslav Koubek (74). Uvidíme, jak sestavu poskládá on. Lze očekávat, že Patrik Schick (bude-li zdravý) v ní bude a Koubek se mu bude snažit udělat podporu. Taktiku a sestavu mu přizpůsobit.

V březnu národní tým čekají až dvě barážová utkání, v kterých se může stát cokoliv. Světový šampionát v USA, Kanadě a Mexiku je daleko i blízko zároveň. Šance kvalifikovat se na něj, přes všechny problémy, které český reprezentační fotbal má, pořád reálně existuje.

Také pro Patrika Schicka je účast na světovém šampionátu určitě velkou motivací. Nikdo neví, co bude za další čtyři roky. Ve třiceti letech to také může být nyní poslední šance v kariéře. Uvidíme, jestli se Miroslavu Koubkovi podaří českou sestavu vyladit tak, aby tým dokázal poskytnout svému střelci na hrotu útoku potřebný servis.

Ten by mu to pak mohl oplatit a „vystřelit účast“ na světovém šampionátu a vsítit nějaký ten gól i tam. Pak se ještě může stát leccos i v Schickově klubové story. Velké přestupy se přece vždy dělávají po světových či evropských šampionátech. A o střelce je vždy zájem.

Další zdroje: statistiky FAČR, Bundesliga, Livesport, portál Transfermarkt