Článek
Je klidně možné, že než Seznam Medium publikuje tento článek, bude Ivan Hašek z funkce reprezentačního trenéra už odvolaný. Anebo také ne. Třeba vydrží ve funkci ještě na listopadový dvojzápas. Anebo dokonce na baráž. Najít místo něj rychle náhradu, totiž není až tak snadné, jak by se mohlo zdát. Trenérů, kteří vlastní profesionální licenci, jsou v Česku stovky, ale skutečných osobností, které by mohly (a měly zájem) převzít okamžitě český národní tým, je poskrovnu.
Osobně se domnívám, že Ivan Hašek má ve funkci skončit. Mělo se tak stát už dávno. Nebo ještě lépe, neměl do ní být vůbec jmenován. Jeho působení u národního týmu totiž naplnilo všechny obavy, které jeho nástup do této funkce provázely. Tedy, že je po letech v arabském světě, mimo evropský fotbal, už trochu „nemoderný chalan“, který týmu nemá co dát.
Ivan Hašek neobstál. Jako trenér - stratég, který má přinést do týmu svoji vizi, jak má tým hrát. A získat pro ni vhodné hráče ve formě. Hašek však dal někdy do základu hráče, kteří v klubech pravidelně nehrají. Stačí připomenout neslavný duel v Gruzii 1:4. V posledním utkání s outsiderem na Faerských ostrovech, kde se dalo očekávat, že můžeme těžit z centrů do pokutového území, zase vsadil na menší hráče Kušeje a Vydru. Vysokého Chorého přitom nechal na střídačce.
Hašek neobstál ani jako kouč, který musí umět reagovat na vývoj utkání. Stačí připomenout jak celý poločas nečinně koukal v Chorvatsku, jak naše pravá strana „hoří“. Neobstál ani jako osobnost, která má mít u hráčů autoritu a respekt. Neobstál ani před veřejností.
Tým pod Ivanem Haškem zažil velké prohry. Nejdříve 1:4 v Gruzii v Lize národů, pak v červnu debakl 1:5 v Chorvatsku a k dovršení všeho ostudnou prohru 1:2 s outsiderem na Faerských ostrovech. Trenér přesto „nemá koule“ na to, aby sám odstoupil. Po utkání na Faerských ostrovech dokonce řekl, že „přece nikomu nesliboval přímý postup z prvního místa a cíle prý plní. Budeme hrát baráž o postup na MS“.
Jeho zdůvodnění některých záležitostí jsou dlouhodobě prazvláštní. Když brankář Kovář v Leverkusenu dlouhé měsíce prakticky nechytal, byl přesto překvapivou jedničkou v národním týmu, i když Staněk i Jedlička ve svých klubech chytali. Pak Kovář změnil klub, začal chytat pravidelně a Hašek ho náhle ze sestavy národního týmu letos v červnu překvapivě vyndal. Z ničeho nic dostal přednost Staněk. Divné.
Před utkáním s Chorvaty jsme se zase od trenéra dozvěděli v televizním rozhovoru ČT Sport k sestavě, že „máme dva těžké zápasy a musíme rozložit síly“. Zvláštní. Hrajete „zápas roku“ s Chorvatskem a dopředu řešíte rozložení sil na utkání na Faerských ostrovech. Upravujete prý kvůli zápasu s outsiderem domácí sestavu na Chorvaty. Proč?
Ivan Hašek týmu nedokázal vtisknout svoji vizi, strategii, taktiku. Tedy to, co každý tým, který postrádá výrazné herní osobnosti, potřebuje „jako sůl“. Musí umět nahradit velké individuální schopnosti týmovým výkonem. A také něčím připraveným, čím dokáže favority zaskočit. Tedy organizací hry a například nacvičenými standardními situacemi.
Ivan Hašek potvrdil, že velkým trenérským „mágem“ není. Se svoji přátelskou a hravou povahou by se spíše hodil k týmu, který je plný fotbalových osobností, jimž může (s nadsázkou řečeno) hodit míč a říct „hrajte“. Tak jako to může činit trenér Chorvatů Zlatko Dalič.
Takový tým dnes ale nemáme. Velké individuality dlouhodobě chybějí. Přiznejme si, že jedinou skutečnou je v posledních letech pouze Patrik Schick. Útočník evropské úrovně. Pokud ho tedy tým dokáže využít. Schick totiž není žádný velký běžec „box to box“. Pod Trpišovským by ve Slavii proto asi nehrál. Je to však bezesporu skvělý střelec s vynikající orientací v pokutovém území. Potřebuje, aby na něj někdo makal a doručil mu gólovou přihrávku. Pak to mužstvu svými góly vrátí. Na tom není nic špatného. Hrají tak i jiné velcí střelci světového fotbalu. Například Robert Lewandowski.
Současná reprezentace nedokáže Patrika Schicka využít. Anebo jen výjimečně. Ten pak působí naštvaně, když několikrát, jak je zvyklý z Leverkusenu, naběhne do ideálního prostoru, ale kvalitní přihrávku tam nedostane. V posledním dvojzápase se celá záležitost vyřešila Schickovým zraněním. V týmu kvůli němu chyběl.
Český národní tým nemá velké osobnosti, jako v dobách Nedvěda, Poborského, Rosického, Kollera, Čecha a dalších. V tom to mají trenéři v posledních letech bezesporu těžší, než svého času Karel Brückner. Ani ten se ale nespoléhal na to, že to výše jmenovaní uhrají na hřišti sami. Hodně času věnoval přípravě, organizaci hry a především standardním situacím. Ty totiž rozhodovaly a stále rozhodují řadu utkání a týmy, které nemají tolik kreativních fotbalistů si jimi mohou pomoci.
To se však v českém národním týmu pod vedením Ivana Haška neděje. Chorvaté nám ukázali, jak se takové standardky, třeba situace, po rohovém kopu, kvalitně zahrávají. Bylo vidět, že se jedná o nacvičené situace. Jen shodou okolností jsme z nich neinkasovali. Český tým se nedokázal z podobných situací prosadit ani proti outsiderovi na Faerských ostrovech. Tedy proti 136.týmu světa.
Disciplína. Pohledem zvenku v českém národním týmu vládne přátelská atmosféra. Bylo tomu tak už za trenéra Šilhavého, který vystřídal Karla Jarolíma. Tomu se hráči ve velké míře omlouvali a na srazy už ani nechtěli jezdit. Přátelský Šilhavý atmosféru v mužstvu zlepšil. Časem to ale zřejmě „ujelo“ příliš a vše vyvrcholilo známou kauzou „Belmondo“.
Ivan Hašek je, podobně jako Šilhavý, typem člověka, který dá na přátelské vztahy. V době hráčské kariéry byl kapitánem národního týmu, který uměl v jednom mužstvu sladit Čechy i Slováky. Byl pro svoji hravou povahu oblíbený. Jako trenér také nevyznává metodu „biče“. U národního týmu to tak ostatně ani nejde, jak poznal Karel Jarolím.
Trenér potřebuje mít s fotbalisty dobré vztahy, když chce, aby ze svých klubů na reprezentační sraz přijeli, i když mají zrovna nějaké zdravotní bolístky či rodinné trable. Na druhou stranu se nesmí „uzda“ popustit příliš. Na hřišti i mimo něj. Ivan Hašek ani v tomto příliš nepřesvědčil.
Po zápasu s Chorvaty jsme byli svědky nekriticky pochvalných komentářů. Chválili někteří televizní experti. Chválili se i sami hráči. Co jsme však viděli? Chorvaty, kteří hráli jen to, co potřebovali. Nikam se nehnali. Na rozdíl od prvního utkání. Tentokrát jim bohatě stačila remíza. Tomu přizpůsobili způsob své hry. Přitom i tak mohli jednoznačně vyhrát, kdyby proměnili velké šance. Zejména Kramarič. Nestalo se tak. Po utkání jsme se dočkali vychloubačných reakcí českých reprezentantů, jak utkání proti skvělému soupeři zvládli. Někteří komentátoři jim v tom nadšeně přizvukovali. O pár dní později přišlo opět vystřízlivění.
Zápas s Chorvaty jasně ukázal, že český tým hrál „druhé housle“. Fotbalově jednoznačně zaostával. Soupeře předčil pouze v bojovnosti. Chorvati se totiž nijak rvát nepotřebovali. A tak zatímco zkušený Luka Modrič, který ve 40 letech v poklusu nikomu nepůjčil míč a nezkazil snad jedinou přihrávku, dohrál zápas pomalu v „suchém triku“, čeští borci popadali po závěrečném hvizdu vysílením na trávník.
Češi s Chorvaty opravdu bojovali. To jim nelze upřít. Ale to je v dresu se lvíčkem přece povinnost. Základní předpoklad úspěchu, ke kterému je třeba přidat také fotbalovou nadstavbu. Ta českému národnímu týmu bohužel mnohdy chybí. Chyběla jim i v utkání s Chorvatskem. Ač nás někteří lidé přesvědčovali o opaku.
Češi bohužel nedokáží herně přehrát ani outsidery. Není to až taková náhoda. Kopíruje to hru pražské Slavie, která tak hraje v poslední době. Chce každého také hlavně uběhat. A to má ve svém týmu navíc kreativnější cizince.
Dnešní národní tým má i tak stále kvalitní fotbalisty, kteří již mají leccos za sebou. Někteří z nich hrají řadu let v cizině. Udělali velmi slušné kariéry. Jsou zajištěni na celý život. Často jsou však ve svých klubech především „nosiči vody“. Nejsou těmi, na kterých opravdu stojí kreativní stránka hry. Často míč zejména vybojují a předají dál. Tomu, kdo to s ním více umí. A netýká se to jen hráčů ze zahraničí. Vidíme to i ve Slavii a Spartě. Hru obou pražských „S“ tvoří především technicky a kreativně vybavení cizinci - Zafeiris, Dorley, Cham, Kairinen, Preciado,…
Když čeští hráči přijedou na reprezentační sraz, z „přidavačů se mají stát zedníky“. Hrát si na něco, čím nejsou. Rázem vidíme, že Tomáš Souček se raději s míčem pro jistotu otočí dozadu, než aby dal „drzou“ průnikovou přihrávku na útočníka, že Vladimír Coufal také nepřesprintuje a neobejde jako wing bek svého protihráče, ale raději přihraje do strany či dozadu, že Lukáš Červ bojuje, ale také toho hodně zkazí. Navíc si neodpustí své zlozvyky a předstírané pády, že Lukáš Provod toho sice moc naběhá a stále chce míč, ale jeho snahy často končí ztrátou míče či střelou, kterou zblokuje první stojící hráč proti němu. A takto by se dalo pokračovat dál… Všichni pak pláčeme nad tím, že českému národnímu týmu chybí větší kreativita. Přitom je už dopředu poměrně jasné, že se jí v tomto složení ani ve větší míře dočkat nemůžeme.
Lepší fotbalisty opravdu nemáme. A v brzké době ani mít nebudeme. To je fakt. At´ bude reprezentačním trenérem kdokoliv, širší nominace se nebude asi příliš lišit. Nemohu se ale přesto dlouhodobě ubránit dojmu, že z nominovaných lze rozhodně vyladit lepší sestavu, které lze vtisknout funkčnější systém. Vytěžit více z předností současných fotbalistů.
Tým potřebuje nový impuls. Nový pohled na věc. Změny. Někteří hráči, kteří to měli za Haška „pod palcem“, by měli o tuto jistotu přijít. Bud´ ze sebe vydají více, anebo budou nahrazeni. Když se podíváme na českou sestavu z utkání s Chorvaty, není to žádná velká budoucnost. Coufal má 33 let, stejně tak Zelený, kapitán Souček 30, stejně tak útočník Chorý. Tým je třeba začít omlazovat. Dát šanci mladším fotbalistům, kteří budou „hladovější“. S tím by měla přijít také změna na postu kapitána. Tomáš Souček odvedl své. Lepší ale už nebude. Tým by měl mít nového lídra. Bojovnějšího, odvážnějšího. Jiný adept než Ladislav Krejčí, asi v současnosti není.
Trenér sice nehraje, ale za tým a jeho výsledky je plně zodpovědný. Ivan Hašek neuspěl. Prohra na Faerských ostrovech je velkou ostudou. Porazil nás tým ze země, která má 55 tisíc obyvatel. Výměnu trenéra preferuji dlouho. Ted´ už se k ní, možná, odhodlají i asociační šéfové.
Jaké jsou možnosti? Trenér ze zahraničí. Z časových důvodů asi hůře realizovatelné. Navíc by to byla velká neznámá. A také finančně náročnější záležitost. Ale vzhledem k osobnosti Pavla Nedvěd to není až tak vyloučené. Takový trenér by asi nepřišel hned na listopadové zápasy, ale až na jarní baráž.
Řešit angažmá Jindřicha Trpišovského ze Slavie je bezpředmětné. Nemá zájem ze Slavie odejít. Ani ta by ho nyní nepustila. U reprezentace by si výrazně finančně pohoršil. Vést Slavii i národní tým současně není reálné. Osobně si ani nemyslím, že je v současnosti vhodným kandidátem na post reprezentačního trenéra. Ten je více manažerem a koučem, tedy tím, kdo tým sestavuje a vymýšlí pro něj strategii a následně ho v utkání koučuje, než trenérem, který ho trénuje na hřišti.
Z domácích zdrojů je tak nejsnazší variantou Miroslav Koubek. Chápu, že se toto jméno leckomu nelíbí. Je přece ještě starší než Ivan Hašek. V Plzni byl nedávno odvolán. Sice už má svůj věk. Ale svým přístupem a pohledem na fotbal, alespoň dle mého názoru, je modernějším trenérem. Rád vymýšlí strategii na soupeře. Dokázal v minulosti svými taktickými tahy přelstít Trpišovského i Priskeho. Má vždy soupeře nastudované. Jako záskok na určitou dobu, tedy zejména na jarní baráž, si ho dovedu představit. Navíc - je volný.
Kreativitu tým ze dne na den nezíská. Před baráží může však alespoň zapracovat na tom, na čem lze. Na vhodném složení sestavy s přihlédnutím k soupeři. Na organizaci hry. Na taktice proti konkrétnímu soupeři. Koubek se v těchto záležitostech vyžívá. Vyžaduje disciplínu a důkladnou přípravu. Od sebe i svých svěřenců. Má také od hráčů věkový i lidský odstup. V národním mužstvu by mu také neměla hrozit „ponorka“, která ho potkala v klubech (Hradci Králové i Plzni), kdy si po dvou letech přestal rozumět v každodenní práci s některými hráči.
Reprezentace je především o výsledcích. Koubek je vždy uměl dodat. Jako „převozník“ by byl pro národní tým vhodný.
Zdroje: přímé přenosy ČT Sport
