Česká reprezentace: Snaha o fotbal, ale také mnoho nedostatků a chyb. Kdo zaujal a kdo zklamal?

Po postupu do elitní A skupiny Ligy národů dostali Češi velmi těžké soupeře, reprezentační týmy Španělska, Anglie a Chorvatska. Zápasy potvrdily, co se očekávalo. Tedy, že naši soupeři budou mít navrch v individuální kvalitě, rychlosti kombinací a držení míče. A také, že český výběr může skončit na konci této soutěže po šesti utkáních s nulou na bodovém kontě.

Angličané patří k nejužší světové špičce. Španělé stojí dokonce na jejím absolutním vrcholu. Chorvaté už z ní sice vypadli, v evropském měřítku ale stále patří k nadprůměru. Na tom nic nemění ani jejich „výbuch“ v domácím utkání s Anglií (0:7). Následně hráli vyrovnaně se Španěly.

Nový španělský kouč české reprezentace Santi Denia (52) splňuje, po čem mnozí z nás dříve volali. Je to sice trenér bez velkých klubových úspěchů a zkušeností, ale jako produkt španělské trenérské školy bezesporu odborně zdatný, vyznávající ofenzivní a kombinační styl.

Je v nejlepším trenérském věku. Už ostřílený, přitom plný elánu. Česká reprezentace a pobyt v Praze pro něj nejsou jen příjemnou „trafikou“, jako by možná byly pro šedesátníka či sedmdesátníka, který už má velké věci za sebou.

Jestli se to povede, pochopitelně nebude záležet jen na něm. Reprezentační trenér většinu času v roce adepty na nominaci pouze pozoruje a vybírá. Má fotbalisty k dispozici pouze pár týdnů. Čas, který spolu tráví, musí využit k tomu, aby se mu povedlo je získat pro vizi svého fotbalu.

Vštípit týmu fungující styl hry a systém, který přijmou za svůj. Musí umět tým vyladit nejen po fotbalové stránce, ale také v dalších aspektech. Aby hráči, kteří jsou v klubech lídry, přijali svoji (někdy odlišnou) roli v reprezentaci.

Jisté už po prvním srazu je, že Santi Denia přinesl jiný pohled na fotbal. Není zatížený českými předsudky, co všechno nejde. Má o hře týmu své jasné představy. Snaží se je do hráčů „napumpovat“.

Nevymlouvá se na to, že kombinační fotbal nelze s českými fotbalisty hrát, protože nejsou dostatečně kreativní. Není zatížen českými stereotypy a „žabomyšími válkami“. Není pod vlivem a tlakem agentů a klubů, jako tomu bylo v minulosti u některých českých trenérů.

Prohry však nelze omlouvat donekonečna. Doba hájení má své poměrně jasné časové ohraničení, které lze spatřovat v utkáních Ligy národů. V těch je možné hledat a zkoušet.

Prohry lze tolerovat, pokud nejsou ostudné a v herním stylu týmu jsou patrné prvky zlepšení. V kvalifikaci na EURO 2028, která začne na jaře příštího roku, ale už půjde také o výsledky.

Přijdou utkání s jinými soupeři. V evropské kvalifikaci se český výběr už potká také s mužstvy, s kterými by měl bodovat, které by měl porážet, chce-li být úspěšný. S týmy, které budou „papírově“ více podobné tomu našemu. V kvalifikaci potká i outsidery, s kterými vyhrát, bude prostě povinnost.

Český nároďák už nebude moci hrát pouze z hlubokého bloku na brejky, jako proti jasným favoritům v A skupině Ligy národů. Bude nucen tvořit hru. Někdy hrát „do plných“. Proti týmům, které budou urputně bránit.

Teprve pak se ukáže, jestli je český mančaft pod španělským koučem skutečně schopen úspěšně aplikovat kreativnější způsob hry. A zda to povede k potřebným výsledkům.

Je na čem pracovat. A to po všech stránkách. Je totiž třeba vidět negativa, která první reprezentační cyklus přinesl. Prvním byla už samotná nominace, kterou provázely zmatky.

Španělský kouč byl trenérem české reprezentace jmenován 31.července. V prvních týdnech se rychle seznamoval s českým prostředím a poznával jako divák u televize či v hledišti stadionů adepty na reprezentační dres.

Radek Bejbl (54), jeho „spojka“ do českého prostředí, byl asistentem jmenován až 8.září. S vybranými hráči tak nebylo příliš komunikováno. Pokud vůbec. Někteří z nich po příjezdu na sraz otevřeně v rozhovorech přiznávali, že byli nominací do reprezentace překvapeni. Nikdo z realizačního týmu, ani z asociace, s nimi o ní předem nepromluvil.

Pro první sraz byli nominováni též někteří hráči, kteří byli zranění. Následně se pak nominace několikrát měnila. Změny samozřejmě mohou nastat, ale aby to bylo v sedmi či osmi případech, to je nevídaně vysoké číslo. Při lepší komunikaci s hráči i kluby se tomu jistě dalo, alespoň u některých z nich, předejít. Na tom musí nový realizační tým s asociací do budoucna zapracovat.

Reprezentace prochází s nástupem nového kouče výraznou obrodou. Někteří hráči po světovém šampionátu ukončili reprezentační kariéru. Přišla také řada omluvenek ze zdravotních důvodů.

V zápasech tak dostali prostor nováčci jako Lukáš Horníček, Antonín Kinský, Roman Macek, Matěj Radosta, Jiří Sláma, Lukáš Ambros, Ryan Naderi či Ondřej Kričfaluši.

Nebýt tolika omluv, někteří z nich by v nominaci nebyli. Zpětně je však třeba konstatovat, dobře, že se tak stalo. Nováčci přinesli do týmu svěží vítr. Čistou hlavu, odvahu, nebojácnost, elán, hlad po úspěchu.

Někdo jistě namítne: Všechno prohráli, tak co se vlastně zlepšilo?

Jeden rozdíl je, dle mého názoru, viditelný. Španělský trenér chce po svých hráčích pravý opak toho, co mnozí z nich slýchali od dětství od řady českých trenérů. Tradičním českým trenérským pokynem směrem k hráči totiž na všech úrovních bývá:

„Nekomplikuj si to, nic nevymýšlej, hraj to jednoduše.“

To Santi Denia určitě svým svěřencům neříká. Je to klasický zástupce španělské fotbalové školy. Nechápe alibistický český přístup a nudnou hru na jistotu. Chce po hráčích, aby se nebáli tvořit, hrát fotbal, nezbavovali se míče jen jednoduchými odkopy, necentrovali do vápna pouze na náhodu.

Naopak od nich požaduje, aby se snažili co nejvíce kombinovat, něco vymyslet, prosadit se proti soupeři vlastní ofenzivní kreativní hrou. Ve hře české reprezentace klesl počet vysokých, neadresných centrů do pokutového území, na připravenou obranu soupeře.

Konstruktivní hra vyžaduje od hráčů více přemýšlení, kreativity a přesnosti ve hře. Pokud hráči v kombinaci při výstavbě hry chybují, přináší to ztráty míče a góly ve vlastní síti.

Je to o kvalitě provedení a schopnostech hráčů. Všichni víme, že český reprezentační výběr neoplývá super-techniky španělského střihu. Na druhou stranu, v národním týmu by měli být technicky tak vyspělí hráči, aby to na určité úrovni zvládli.

Z prvního reprezentačního cyklu je zřejmé, že pokus španělského kouče o takový styl hry české hráče baví a snaží se o něj, i když zatím všechny zápasy prohráli.

Poslední utkání ve Wembley poněkud kazí pozitivní dojem z předešlých utkání. Zatímco první tři duely lze i přes prohry hodnotit poměrně kladně, zápas s Anglií se českému týmu hrubě nepovedl. Začátek byl ještě přijatelný, ale po Coufalově minele šlo sebevědomí a herní projev prudce dolů. Češi už po všech stránkách nestačili. Poslepovaná sestava bez řady zraněných hráčů neměla potřebnou kvalitu, která by mohla Angličanům odolávat.

Není však důvod propadat skepsi. Nevíme, jestli snaha nového trenéra o FOTBAL přinese českému reprezentačnímu týmu také výhry. Víme však dobře, jak to vypadalo dosud. Poslední roky jsme sledovali jak neatraktivní, upracovaný fotbal český nároďák hraje. Jak byla jeho hra často nudná a nekoukatelná. Jak týmu chyběla větší kreativita, zejména v ofenzivě. A bylo víceméně jedno, jestli se trenér jmenoval Šilhavý, Hašek či Koubek.

Proto se v poslední době na reprezentační pauzu mnoho fanoušků už ani netěšilo a brali ji jako nutné zlo a čekání na ligové soutěže. I v tom byl první sraz pod Santi Deniou trochu jiný. Ač přišla řada omluvenek, všechny zápasy se prohrály, blbá nálada kolem týmu postupně odezněla. Fanoušci začali opět věřit.

Škoda posledního utkání, které to zase trochu „hodilo o krok zpět“. Zápas ve Wembley dřívější trápení bohužel znovu připomněl. Po čtyřech prohrách tak není důvod k velkému optimismu.

Pojďme se ale podívat na jednotlivé hráče a posty české sestavy.

Každý z nás má nejspíš mezi současnými gólmany českého nároďáku svého favorita, kterého momentálně preferuje. Faktem je, že na brankářském postu jsme teď bez starostí. Kdokoliv z tria Lukáš Horníček (24), Antonín Kinský (23) a Matěj Kovář (26) může být v současnosti reprezentačním brankářem číslo 1.

Dva chytají Premier League, třetí nizozemskou ligu a k tomu Ligu mistrů. Další kvalitní gólmani jsou ještě v české lize: Markovič, Zadražil či Koutný. To je opravdu přepychový stav. Kéž bychom takový výběr měli i na dalších postech.

Teď to jen musí reprezentační trenér ukočírovat, aby se nám chlapci „nesežrali“, protože všichni tři jsou velmi ambiciózní a každý chce být v nároďáku jedničkou.

Těžko říct, zda se jí někdo z této trojice stane na delší dobu. Možná se trenér bude zatím rozhodovat před každým reprezentačním srazem dle momentální situace. Tedy vytížení brankářů v klubech, aktuální výkonnosti a zdravotního stavu. Komu dát přednost a koho posadit na střídačku? Starosti, ale příjemné.

Výrazně hůře to vypadá na postu pravého obránce. Jasný adept na základní sestavu se zatím nevyprofiloval. Veterán Vladimír Coufal (34) měl hru vždy založenou více na kondici, než fotbalovém umu. Stále moc chce, maká, ale nejlepší roky má za sebou a občas už prostě fotbalově ani rychlostně nestíhá.

Zápas proti Anglii ve Wembley si moc chtěl zahrát a užít, toužil se ještě jednou představit londýnským divákům, ač měl zdravotní problémy a předchozí dva zápasy vynechal. Nakonec se mu to povedlo. Nastoupil jako kapitán.

Jako sváteční střelec vstřelil i první gól utkání. Bohužel do vlastní sítě, když osamocen v pádu poněkud nepochopitelně dezorientovaný nasměroval centr Harryho Kanea do sítě překvapeného Horníčka.

S Anglií vypomohl na pravém beku dokonce Štěpán Chaloupek, jinak klasický stoper. Trenér dal v personální nouzi také příležitost už poněkud „zapomenutému“ ex-sparťanovi Michalu Sáčkovi (30), který hraje pravého beka v polské lize za Górnik Zabrze.

Výrazní adepti na základní sestavu nejsou ani mezi těmi, co se omluvili. Pravého beka občas hraje slávistický Tomáš Vlček (25). I on je ale spíše stoper. Navíc bývá často zraněný.

Český tým má dlouhodobý problém také na druhém kraji obrany, postu levého beka. Levonohých hráčů, kteří mají i další potřebné vlastnosti, je nedostatek a „přes nohu“ to každý hráč vlevo dost dobře nezvládá. Slávista David Jurásek (26) i sparťan Matěj Ryneš (25) bývají často zranění. Na to, že by se jeden z nich stal „trvalkou“ základní sestavy tak nelze příliš sázet.

Trenér Santi Denia vytáhl do dodatečné nominace překvapivě jabloneckého fotbalistu Jiřího Slámu (27), který tak prožil nejhektičtějších pár dní v životě. Neměl to snadné, ale nezalekl se toho, i když musel bránit i hvězdného Lamina Yamala. Dokonce Španělsku vstřelil svůj životní gól.

Čtyři zápasy v krátké době na této úrovni na něj ale byli moc. V posledním s Anglií už vůbec nezvládal bránit soupeřovi útočníky a podílel se na obdržených gólech. Navíc trochu nepochopitelně (místo vysokých stoperů) zrovna on strážil (a neustrážil) při standardní situaci skvělého hlavičkáře Harryho Kanea, který nám všem znovu názorně ukázal, jakým je stále skvělým borcem.

Šanci tak místo unaveného Slámy dostal v průběhu druhé půle Ondřej Zmrzlý (27), který už nastoupil v závěru zápasu s Chorvaty. Bývalý hráč Olomouce a Slavie, v které se neprosadil a nyní působí v Górniku Zabrze. Při vší úctě k němu, jeho povolání do reprezentace je dalším důkazem personální nouze na tomto postu.

To na postech stoperů máme o dost větší konkurenci, i když to tak možná momentálně po utkání s Anglií nevypadá.

Vykartoval se totiž kapitán týmu Ladislav Krejčí (27), zranil se dobře hrající Štěpán Chaloupek (23), který bude zřejmě Slavii chybět přes měsíc a nestihne možná ani listopadová utkání reprezentace. Už dříve se omluvili zranění Tomáš Vlček (25) a David Zima (25) ze Slavie.

Šanci tak v duelech Ligy národů dostali v klubech málo hrající Robin Hranáč z Hoffenheimu (26) a Martin Vitík (23) z italské Boloně. Zápas v Anglii tato náhradní dvojice bohužel nezvládla. Škoda, že se z tohoto zápasu sám vyřadil nedisciplinovaný Krejčí.

Kdo další? Z kategorie U21 byl po omluvenkách přeřazen Ondřej Kričfaluši (22), další stoper, který hraje dobře belgickou ligu v Royale Union Saint-Gilloise. Škoda, že dostal šanci pouze na závěrečné minuty utkání ve Wembley.

Uvidíme, co přinesou další měsíce. Záležet bude především na zdraví, vytížení v klubech a formě všech adeptů na tento post.

Alex Král (28) je na pozici šestky mezinárodně ostřílený a zkušený fotbalista. Světoběžník, který prošel mimo jiné Slavií, Spartakem Moskva, WHU, Unionem Berlín, Schalke 04 či Espanyolem Barcelona. Nyní úspěšně působí v FC Kodaň

Pravda, Král je hráč, jehož sebevědomí je možná ještě větší, než fotbalový um, a to se v Česku moc nenosí. Každý ho proto nemusí. Trenér Koubek ho na MS ani do kádru nevzal. Ve spojení s Tomášem Součkem je pro mnohé synonymem „starých časů“. Pomalé a opatrné hry zálohy. Santi Denia mu ale dal znovu šanci. A udělal dobře. Král nezklamal.

Vypadal výrazně lépe, než často chybující a zbytečně faulující Lukáš Červ (25). Dokázal podržet i vyvézt míč a ve spojení s Michalem Sadílkem (27), který se zatím zdá být jistým členem zálohy, může ve středu hřiště fungovat.

Svůj reprezentační debut si odbyl také Roman Macek (29) ze Sparty. Fotbalista to bezesporu je, ale v 29 letech už asi prostor na nějaký zásadní progres není. Ve hře může být pro příště i Patrik Vydra (23) ze stejného klubu, který by naopak měl jít ještě výkonnostně nahoru. Samozřejmě za předpokladu, že bude dlouhodobě zdravý a ve Spartě pravidelně hrát.

Z mého pohledu by měl v brzké době dostat šanci Patrik Hellebrand (27), hrající už delší dobu dobře za polský Górnik Zabrze. Je tu také Michal Beran (26) z olomoucké Sigmy. I on na příležitost pod Santi Deniou čeká.

Králův návrat vypadá poměrně nadějně. Své si uhrál. Obstál. Je však zřejmé, že se Součkem v sestavě společně fungovat nemůže. Zdá se, že Tomáš Souček (31) zájem reprezentovat stále má. Národní tým v Londýně před utkáním s Anglií navštívil a podpořil.

I tak je otázkou, jestli se do něj v listopadu vrátí. Základní sestavu už nejspíš jistou mít nebude. Jsou tu perspektivnější hráči, z nichž někteří mají výhodu, že pod Santi Deniou už absolvovali první mezistátní utkání. Jsou také typologicky možná více vhodní pro rychlejší a méně opatrný fotbal.

Jeden z reprezentačních nováčků, Lukáš Ambros (22) v Česku nikdy ligu nehrál. Prošel mládeží v pražské Slavii. Přes Německo a Polsko se dostal do Anderlechtu Brusel. Ve své hře má zajímavá řešení a slibné momenty, ve kterých je vidět, že do budoucna má co nabídnout. Je to rychlostní typ, má dobrý první dotek, krytí míče, který mu nepřekáží. Určitě zajímavý týpek, který má ale také co zlepšovat.

Další nováček týmu Ryan Naderi (23), jehož jméno ještě nedávno moc lidí v Česku neznalo, působí velmi sympatickým dojmem. Německý rodák z Drážďan, syn české matky a bulharského otce, vyrostl v Německu. Česky mluví slušně a jeho pražská babička bydlí nedaleko stadionu Slavie.

Přesto, že první o jeho služby projevili zájem Bulhaři a jisté šance mohl mít při kvalitních výkonech v budoucnu asi i v německé reprezentaci, rozhodl se reprezentovat Česko. A to je další velmi dobrá zpráva.

První dvě utkání ještě mladý útočník chyběl. Vyřizovaly se ještě nezbytné formality. Ve Španělsku si už jako střídající odbyl reprezentační debut, založil akci před brankou Slámy a vstřelil dokonce gól, který mu bohužel nebyl uznán kvůli faulu Lukáše Červa. S Anglií se už tolik neprosadil.

Je mladý. Jeho kariéra nabrala v poslední době prudký růst z třetí německé ligy do nejvyšší skotské, a k tomu do české reprezentace. Má samozřejmě pořád co zlepšovat, ale je pozitivní, plný odhodlání a energie. I v reprezentaci potvrdil předpoklady z Glasgow Rangers a ukázal potenciál.

Do mužstva zapadl. Je s výškou 194 centimetrů klasickou „věží“ do pokutového území. Silný v osobních i vzdušných soubojích. Pro budoucnost národního týmu to může být velmi důležitý hráč, neboť nad návratem Patrika Schicka (30) je velký otazník a reprezentační dny Tomáše Tomáše Chorého (31) jsou při tomto stylu hry a jeho limitech už možná také sečteny. Kdo, ví…

Výbornou zprávou je, že se Adam Hložek (23) po období stagnace a delších zdravotních problémů konečně naplno vrátil do národního týmu ve velmi dobré formě. Fotbalista bundesligového Hoffenheimu se ukázal ve fazóně, v které ho už dlouho nepamatuji. Asi dosud jeho nejlepší vystoupení v reprezentaci.

Působil zdravě sebevědomým dojmem. Dokázal si odstavit obránce, pokrýt míč. Dral se do zakončení. Adresně centroval i střílel. Doufejme, že mu zdraví, výkonnost i chuť do hry nadále vydrží. Stále může mít v pouhých 23 letech před sebou ještě velkou kariéru.

Čtyři utkání také přinesla dvě vyloučení. V domácím zápase proti Anglii i ve Španělsku dohrával český výběr shodně v deseti po červených kartách. V obou případech se navíc nejednalo o nováčky, kteří by byli vyloučeni z mladické nerozvážnosti.

Vykartovali se zkušení Pavel Šulc a Ladislav Krejčí, kteří působí v zahraničních klubech a měli být pozitivními lídry českého týmu. V tomto směru oba zklamali.

Pavel Šulc (25) zjevně moc chce, maká, ale do bývalé formy a lehkosti projevu má zatím daleko. Národní tým ho přitom potřebuje. Kreativních a rychlostně vybavených ofenzivních fotbalistů na vyšší úrovni máme stále nedostatek. Nováčci Matěj Radosta (25) či Lukáš Ambros (22) se v týmu teprve rozkoukávají.

Sparťanský kapitán Adam Karabec (23) se bohužel zranil. A to zřejmě na delší dobu, takže nebude k dispozici ani na listopadová utkání. Navíc post u lajny mu nesedí, což se opět potvrdilo. Ondřej Lingr (27) a Pavel Bucha (28) zásadním přínosem nebyli.

Z těch, co tentokrát nebyli nominováni, je třeba stále počítat s Lukášem Provodem (29) ze Slavie, který chyběl pro zranění. Samozřejmě je otazníkem, jak zapadne do systému španělského kouče. Pod Trpišovským je zvyklý na jiný styl hry, jiné pokyny a úkoly.

Nadějí do budoucna je jistě mladý Hugo Sochůrek (18) ze Sparty, který se před repre pauzou v lize znovu vrátil do sparťanské sestavy i formy.

Vyloučení stopera Ladislava Krejčího (27) ve Španělsku bylo hloupé. Překvapivé u tak zkušeného hráče, že se nedokáže ovládnout a nechá si dát dvě zcela zbytečné žluté karty. Už nepůsobí v české lize, kde mu u rozhodčích leccos procházelo.

Svým vyloučením Krejčí ublížil mužstvu i sám sobě. Hloupé oslabení utnulo české naděje. Vyřadil se tím i ze sestavy pro zápas s Anglií, kde by se jistě býval rád předvedl v co nejlepším světle.

Reprezentace přitom, při zranění Chaloupka z utkání se Španělskem, i dalších stoperů, kteří se omluvili už dříve, neměla na tomto postu před zápasem ve Wembley velký výběr, což se bohužel v samotném utkání také negativně projevilo.

Protože nenastoupil ze zdravotních důvodů ani k prvnímu zápasu s Chorvaty, odehrál Krejčí pouze dvě necelá utkání ze čtyř. Výkonem nepropadl, ale jako lídr a kapitán mužstva situaci nezvládl.

Předpokládám, že pro takové excesy španělský kouč nemá velké pochopení, i když veřejně zachoval dekorum a kapitána nekritizoval. Stejně jako předtím podržel vyloučeného Šulce. To ale nic nemění na tom, že od kapitána mužstva jistě očekává, že dokáže udržet koncentraci a nervy na uzdě.

V reprezentaci to bylo Krejčího první vyloučení. Snad se tedy jedná jen o jednorázovou nekázeň a důležitější duely, které tým v jarní části čekají, i po psychické stránce zvládne lépe.

Někteří z hráčů, kteří nyní na prvním srazu pod novým koučem nebyli přítomni, se v dalších reprezentačních cyklech do týmu asi vrátí. Do této skupiny patří slávisté Lukáš Provod, Tomáš Vlček, David Jurásek, Tomáš Chorý, David Zima, sparťané Matěj Ryneš a Hugo Sochůrek či Tomáš Souček z WHU.

Kolik jich bude, a jak se Santi Deniovi podaří tyto fotbalisty stmelit s nováčky do jednoho fungujícího celku a získat je pro své vize, svůj styl fotbalu? Toť otázka. Vždyť někteří z nich hrají v klubech výrazně jiný fotbal, než ten, co po nich bude požadovat Španěl. Mají „pod kůží“ z klubů jiné návyky. Chtějí-li zabojovat o místo v reprezentaci, budou je muset potlačit a přizpůsobit se. Každý to ale nejspíš nedokáže, anebo mu to jeho schopnosti ani neumožní.

Za všechny stačí zmínit pražskou Slavii, která pod Jindřichem Trpišovským (50) i po letní přestavbě kádru stále sází spíše na zjednodušenou silovou hru. Tedy s menším podílem přízemní kombinace zezadu a častým překonáváním zálohy dlouhými nákopy z obrany na hroťáky.

Patrik Schick (30) se v létě s reprezentací rozloučil. Byl dlouhodobě nespokojený s fotbalem, který tým předvádí i celým děním kolem reprezentace. Postoj nezměnil ani poté, co přišel k týmu nový španělský kouč.

Poslední dny přinesly možnou změnu. Schick už kategoricky nevylučuje návrat. Čas ukáže, jestli se skutečně vrátí. Osobně chápu jeho rozhodnutí skončit. Měl na něj právo. Každý není Messi nebo Modrič. I jiní velcí hráči skončili s reprezentací mnohem dříve.

Proto bych ho za každou cenu nepřemlouval. Za deset let si v reprezentaci odehrál své. Mívá zdravotní trable. Lze proto pochopit, že už chce třeba ubrat a soustředit se pouze na zápasy v klubu.

Pokud ale bude chtít Patrik Schick zpět, a trenér bude mít opravdový zájem, což je nezbytná podmínka, hráč bude mít opět potřebnou motivaci a touhu ještě něco s nároďákem dokázat, pak bych jeho návrat přivítal. Stále je to hrotový útočník evropské úrovně a při vhodném stylu hry má pořád co nabídnout.

V případě Schicka je to „Buď, anebo“. V 30 letech, po tom, co má za sebou, na jaké úrovni je zvyklý hrát, to není hráč pro reprezentační lavičku. To by nadělalo akorát zlou krev. Pokud se má vrátit, musí to být hrotový útočník číslo 1, na kterém bude trenér v ofenzivě stavět a přizpůsobí mu hru. Střelec, který bude mít od ostatních spoluhráčů potřebný servis.

Čtyři mezistátní zápasy Ligy národů pod novým trenérem daly příležitost novým i staronovým hráčům a přinesly pozitivní i negativní dojmy. Poslední zápas se nepovedl, takže nyní převažují spíše ty negativní.

Na druhou stranu, v A-skupině Ligy národů byl český tým jen na návštěvě. Nula bodů na kontě není v této konkurenci žádná ostuda. Vždyť i Chorvaté mají po čtyřech utkáních jen tři body.

Pozitivem je bezesporu změna nálady uvnitř a kolem týmu. Jeho omlazení, vyzkoušení nováčků a staronových hráčů. A také snaha o fotbalovější projev. Po uzdravení řady zraněných by v týmu měla být větší konkurence.

Reprezentanty čeká v podzimní části ještě listopadový dvojzápas. 12.11. hostí v Praze na Letné favorizované Španělsko a Ligu národů uzavřou o tři dny později v Opus Aréně v Osijeku s domácím Chorvatskem.

Jsou to zápasy o čest a prestiž. Úspěch v některém z nich by přinesl určitě nemalé povzbuzení do jarních bojů. V březnové kvalifikaci na EURO 2028 už půjde o všechno. Také proti týmům, u nichž se už bude očekávat, že je český tým dokáže porazit. Doba hájení a zkoušení bude minulostí.

Další zdroje: přímé přenosy ČT Sport z utkání Ligy národů, web FAČR, statistiky Livesport, web Sport.cz, reprezentační statistiky