Článek
Všichni čeští senioři se nemají dobře. Jistě jsou tací, kteří opravdu obracejí každou korunu. Mají malý důchod, nulové úspory a špatný zdravotní stav. Naopak vysoké náklady na bydlení, léky a léčebné pomůcky. Někteří si za část z toho mohou sami, protože se v životě chovali tak, jak se chovali. Jiní měli prostě v životě smůlu. Někteří senioři také ještě z malého důchodu vyživují nepovedené potomky.
Ve výši důchodů jsou mezi seniory značné rozdíly, tak jako mezi platy u lidí v produktivním věku. Je také samozřejmě rozdíl, zda senior žije sám, či v páru. V jakém věku a zdravotním stavu se nachází. Hodně českých seniorů, zvláště těch mladších, kteří odešli do penze v posledních letech, se však rozhodně špatně nemá. Měli příležitost si vydělat již v nové době, mnozí mají slušný majetek, protože byli ve „správný čas na spravném místě“. Restituovali, privatizovali, odkupovali třeba aspoň výhodně byty od státu, tedy obcí.
Hodně na první pohled „chudých“ seniorů patří díky tomu vlastně mezi milionáře, protože jsou vlastníky bytů a domů, jejichž hodnota v posledních letech výrazně stoupla. To rozhodně není závist. Jen konstatování. Leckdo namítne, že takové možnosti neměli zdaleka všichni. Ano, to je pravda, která platí obecně. Nejspíš nikdy nikde bohužel nebudou mít všichni lidé stejné možnosti.
Stěžovat si, že „jsem na tom blbě“, je takový český seniorský národní zvyk. Nadávají tak často i ti, kterých se to ve skutečnosti moc netýká. Znám takové mezi svými příbuznými, přáteli či známými. Když se pak s těmito lidmi bavíte soukromě, často to také přiznají. Někteří řeknou, že se teď mají vlastně líp než dřív. V důchodu jim odpadl stres z náročného zaměstnání, kdy byly pod psychickým tlakem. Museli stále něco dokazovat. To je pryč. Teď jsou v klidu a pohodě. Někteří tráví teplejší část roku spokojeně na chalupě a užívají si to. Také si v určitých měsících ještě přivydělávají, ale už bez toho stresu. Jiní ale o práci a městě už nechtějí ani slyšet.
Doba seniorům přeje. Stát, instituce a firmy si uvědomují potenciál, který v seniorech je. Senioři tak mají mnohem více možností než jejich předchůdci. Zlepšila se zdravotní péče a léčebné možnosti. Ač mnozí senioři nejsou spokojeni, je české zdravotnictví přes všechny problémy nesrovnatelné s tím socialistickým. Je také lepší a dostupnější než v řadě zemí od nás na Západ. Také se za posledních třicet let průměrný věk dožití podstatně prodloužil. Nebýt covidu, byla by situace ještě lepší.
Senioři mají mnoho možností k aktivitám. I ti nízkopříjmoví mohou využívat různé sociální a výukové programy. Díky tomu jsou mnozí zdatní třeba v IT oblasti. Senioři mohou využívat řadu akcí a slev, které jim umožňují kulturní, společenské či sportovní vyžití.
Přesto řada seniorů „oficiálně“ pořád nadává. A to i těch, kteří se opravdu špatně rozhodně nemají. Když se zeptáte proč, dozvíte se, že vlastně tak nějak „musí“. Nikdo je samozřejmě nenutí. Ostatní senioři, které potkávají v obchodech, u lékaře či třeba při venčení psů, si ale často stěžují, tak jim přitakávají, aby raději moc nevybočovali. I když vlastně žádný velký důvod k stěžování si ve skutečnosti nemají. Mají nějaký ten majetek, něco našetřeno, dva slušné důchody, na spokojený seniorní život to bohatě stačí. Zbude docela dost i na nějaké ty životní radosti. Mnohdy jsou na tom finančně „na hlavu“ lépe než leckterá mladá rodina s dětmi. Zvláště, když ta má hypotéku.
Je faktem, že ještě v nedávné době byli v naší zemi senioři poměrně opomíjenou skupinou obyvatelstva. Zlom nastal s příchodem Andreje Babiše do politiky. Ten převzal řadu témat sociální demokracie a získal mnoho seniorů na svoji stranu. Tak trochu si začal seniory „kupovat“. Uvědomil si, nebo spíš jeho poradci, že senioři jsou velmi důležitými voliči, protože na rozdíl od mnoha mladých jsou výrazně disciplinovanější. Je tedy velká pravděpodobnost, že k volbám ve velké míře vždy přijdou.
Proto se také v posledních letech českým seniorům dost „podstrojovalo“. V posledních letech rostou důchody rekordně. Poměr průměrného důchodu a průměrné mzdy v ČR byl vždy kolem 40 %, nyní je téměř 50 %. Téma důchodů je v Česku velmi citlivé. Seniorům se například během covidu za vlády Andreje Babiše vyplácela jednorázová částka, ačkoliv důchody jsou kryté valorizací. Ta se důchodcům bude od příštího roku snižovat, protože v inflační době důchody rostly výrazně více než platy.
Tučné roky skončily. Státní rozpočet je ve velkém deficitu. Valorizace důchodů snížila zběsilé inflační tempo. Prezident minulý týden podepsal novelu, která zpomaluje valorizace a namísto stávající poloviny odráží pouze třetinu růstu reálných mezd.
Přesto mají senioři, na rozdíl od mnohých zaměstnanců, „své jisté“. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka z KDU-ČSL už oznámil, že se od ledna příštího roku zvýší důchody o 360 korun. O tuto částku se zvýší základní výměr a dotkne se všech příjemců.
Průměrná výše důchodu podle ministra dosáhne 20 693 korun. „Reálná hodnota důchodu meziročně vzroste o 0,9 %,“ řekl ministr. Po červnové valorizaci je 78 % důchodů nad 18 000 korun. Důchody se v lednu pravidelně valorizují od roku 2002, princip valorizací funguje od roku 1996. Důchody se skládají z pevné složky a složky zásluhové, která reflektuje počet odpracovaných let a výši příspěvků do systému skrze předchozí výdělek.
Současní čeští senioři na tom opravdu mnohdy nejsou tak špatně, jak o sobě často sami tvrdí, a jak to populisticky tvrdí někteří čeští politici. Dokládá to také průzkum pařížské investiční společnosti Natixis. Česká republika je na desáté příčce ze 150 hodnocených zemí. Čeští důchodci se mají lépe než senioři v USA, Německu, Rakousku nebo ve Francii.
V kvalitě života seniorů je na prvním místě Norsko, druhé Švýcarsko, tedy země, u kterých to asi nikoho nepřekvapí. Třetí je Island, dále Irsko, Austrálie, Nový Zéland. Na sedmém místě Lucembursko, za ním Nizozemsko a na devátém Dánsko. Za desátým Českem je až jedenácté Německo, dále Finsko, třinácté Švédsko, pak Rakousko, patnáctá Kanada, následuje Izrael, Jižní Korea, USA, Velká Británie a první dvacítku uzavírá Belgie.
Do první desítky se Česko dostalo poprvé. I z toho je zřejmé, že si češti senioři, v porovnání se seniory z mnoha jiných zemí, v době covidu a ekonomické krize polepšili. Studie investiční banky Natixis, která každý rok sestavuje žebříček postavení penzistů ve společnosti v zemích po celém světě, zařadila Česko nyní na 10. místo. Kupříkladu v roce 2016 bylo Česko ve stejném hodnocení na 16. místě na světě.
Jistě mnozí namítnou: „Jak může být za námi až Německo? Copak se má německý důchodce hůř než já? Vždyť má mnohem větší důchod!“
Jistě, to je pravda, ale výše důchodu není jediným měřítkem. Společnost Natixis hodnotila celý komplex ukazatelů, kromě výše důchodů například kvalitu a dostupnost zdravotní péče, sociální programy nebo kvalitu životního prostředí. V přímém srovnání příjmů by sice čeští senioři oproti těm žijícím na západ od našich hranic patrně tak dobře nedopadli, v relativním měřítku však dává dobrý obrázek smysl. Důchodci mají v tuzemsku hrazenou zdravotní péči, řada z nich vlastní nemovitosti, ve kterých žijí.
O tom, že se českým seniorům asi nedaří tak špatně, jak se někdy říká, svědčí také fakt, jak velké množství lidí chce nyní do předčasného důchodu, aby ještě stihli čerpat současné výhody.
Nutno říct, že současným důchodcům jejich spokojený život přeji. Není nad to být zdravým, spokojeným, vitálním seniorem, který si umí život co nejdéle užít. Vzhledem k nepříznivé demografické křivce tahle spokojenost však nejspíš nebude trvat věčně. K důchodovému věku se čím dál víc blíží velká skupina „Husákových děti“. Mladých málo, seniorů hodně. To je budoucnost České republiky. Je otázka, na jaký život budou důchody v budoucnu seniorům stačit. Kdo se sám včas nepostará, takové štěstí, jako současní senioři mít asi nebude.
Zdroj:
