Článek
Níže uvedená slova vyslovil český prezident při státní návštěvě Ukrajiny v roce 2005. Když si člověk jeho proslov dnes přečte, nechce se věřit, že tím prezidentem byl tehdy Václav Klaus.
„Je to pro nás návštěva v zemi, která je nám mimořádně blízká a s níž nás pojí více než tisíciletá tradice vzájemných vztahů. Jsem obzvláště rád, že se tato moje první návštěva Ukrajiny koná poté, kdy Vaše oranžová revoluce, která si získala velké sympatie u nás i v celém světě, dala Vaší zemi novou naději a vytvořila prostor pro budování demokratické a prosperující společnosti…“
„Zhroutil se komunismus, rozpadl se Sovětský svaz a naše země získaly možnost vrátit se mezi vyspělé evropské národy a budovat prosperující, svobodnou a demokratickou společnost… Ukrajina je již téměř 14 let suverénním samostatným státem, který je aktivní a respektovanou součástí mezinárodního společenství.“
„Vaše země se dokázala vyrovnat s nesmírně obtížnou situací po rozpadu Sovětského svazu a otevřela si cestu k otevřené pluralitní společnosti, demokracii a hospodářské prosperitě. Vaše země má ohromný ekonomický potenciál a Česká republika má maximální zájem přispět k jeho využití a rozvoji…“
„Chci Vás ujistit, že Česká republika podporuje myšlenku perspektivního členství Ukrajiny v NATO i v Evropské unii. Pokládáme to za logické završení pozitivních změn, které ve Vaší zemi probíhají, za garanci pevného zakotvení Ukrajiny v dnešním světě…“
„Chci v této souvislosti ocenit i příspěvek desítek, či dokonce možná stovek tisíc Vašich spoluobčanů, kteří se rozhodli žít a pracovat u nás, k rozvoji České republiky.“
Výňatek z projevu prezidenta Václava Klause u příležitosti státní návštěvy Ukrajiny 17. 6. 2005 u prezidenta Juščenka, Dům Horoděckého - Kyjev.
Václav Klaus, tehdejší český prezident, hovořil o Ukrajině jako o „suverénním a samostatném státě“, jehož členství v NATO a EU Česká republika (tedy i Václav Klaus) podporuje.
Současný Václav Klaus hovoří zcela jinak. Popírá sám sebe. Tvrdí, že Ukrajina před válkou byla „failed state“, nejméně úspěšný postsovětský stát, a současný stav země je i následkem dlouhých let ekonomické i národní nestability a roztříštěnosti. Klaus také mluví o českém mindráku z událostí roku 1968, doslova říká, že „ten konflikt zatemňuje uvažování a Češi, zamindrákovaní, že se nevzpouzeli v roce 1968, jsou teď největšími podporovateli Ukrajiny, že to teď těm Rusům nandají za nás“.
Spíše to však vypadá, že mindrák má pan Klaus osobně. Všeobecně známý je Klausův mindrák z Václava Havla. Ten ho neopustil ani dávno po Havlově smrti. Nevynechá jedinou příležitost, jak si do něj „kopnout“. Klausovo vidění světa se změnilo. Těžko říct, z jakého důvodu. Faktem je, že z kdysi (alespoň navenek) prozápadního politika je dnes stoupenec Ruska, obdivovatel Putina či Orbána, tedy politiků, kteří mají s principy demokracie pramálo společného.
Zemana, Klause, Fica a Orbána spojuje jistá zahořklost či zatrpklost vůči Západu. Vesměs se jedná o kdysi prozápadní politiky, které však západní svět neuznával tak, jak by si oni sami představovali. Klaus nikdy ani zdaleka nedosáhl na Západě věhlasu a uznání svého předchůdce Václava Havla. Zeman nikdy nezískal pozvání do Bílého domu od prezidenta Trumpa, byť o něj svého času velmi stál, ani od dalších vlivných západních státníků. Fico, kdysi velmi prozápadní, prohrál prezidentské volby s tehdy poměrně neznámým Kiskou. Následně také učinil názorový kotrmelec. Orbán byl kdysi veřejností opěvován pro své demokratické myšlení, jeho projev o konci sovětské nadvlády v Maďarsku se dokonce stal symbolem demokracie v zemi. I on mluví zcela jinak. Za těmito názorovými veletoči jsou vesměs pády a nezdary těchto politiků, pocit zneuznání. Vrátili se zpět, ale už s jinou rétorikou a směřováním. Dnes jsou tito muži protizápadní, proruští a proputinovští.
Zeman, na rozdíl od Klause, po napadení Ukrajiny svoji podporu Ruska a obdiv k Putinovi jako prezident oficiálně odvolal. Dnes se však, už jako nezávislá osoba, opět zařadil do šiku proruských sil. Podporuje Okamurovu SPD. Nedávno také podpořil účastí na sjezdu novou stranu Česká suverenita sociální demokracie, která začala užívat tradiční značku sociálních demokratů ČSSD. Vede ji paradoxně Jiří Paroubek, kterého Zeman v minulosti často „nemusel“, a je v ní řada odpadlíků z bývalé „pravé“ ČSSD, která se přejmenovala na SocDem.
Václav Klaus je velmi nakloněn Orbánovi, kterého považuje, jak sám říká, za „jediného autentického politika dneška“. Nevadí mu ani Orbánovy výroky ohledně války na Ukrajině. V náklonnosti k Orbánovi si ostatně notuje s Milošem Zemanem. Oba čeští exprezidenti se s Orbánem nedávno setkali při jeho pražské návštěvě.
Klaus o současné situaci tvrdí, že nejde o napadení suverénního státu, ale o náhradní válku Západu s Ruskem. Rusko prý bylo k válce vyprovokováno, protože to, co se dělo na Ukrajině, považovalo za fatální ohrožení své bezpečnosti.
Za sympatií Čechů k Ukrajincům je podle něj nenávist k Rusům. Jak se Klaus v minulosti vyjádřil, zvěrstva páchaná ruskými vojsky jsou podle něj částečně ukrajinská propaganda. Klaus se pozastavuje dokonce nad tím, že Západ dodává Ukrajině zbraně, místo aby se snažil o mír za každou cenu.
Podle Klause se musí jednat, ale nejde to jen podle ukrajinských podmínek, to je podle bývalého prezidenta „dětinský názor“. Putin je, dle Klause, uvažující člověk a asi tuší, že válka nemůže skončit deset nula. Na jinou variantu konce konfliktu by podle něj ruský prezident možná přistoupil, ale není si jistý, zda by toho byla schopna druhá strana.
Zdá se, že Václav Klaus už zcela zapomněl na rok 2005 a svoji státní návštěvu Ukrajiny. Tehdy hovořil o tom, že je nám „Ukrajina mimořádně blízká“, mluvil o podpoře České republiky Ukrajině při vstupu do NATO a EU. Možná by si mohl osvěžit paměť a připomenout si, co kdysi říkal. Projev prezidenta Klause ze státní návštěvy Kyjeva je dostupný na jeho webových stránkách.
