Článek
Do konce celé ligové soutěže zbývá, včetně nadstavby, ještě 21 kol. Nejsme tedy ani v polovině. Pro každý tým je to možnost získat ještě 63 bodů. To je pořád ohromná porce. Na závěry je tedy ještě velmi brzy, nicméně současný stav o lecčem vypovídá.
Proč je takový, jaký je?
Ač se to mnohým v létě moc nezdálo, upozorňovali na skutečnost, že Slavia udělala na rozdíl od Sparty málo posil, ta tým vhodně doplnila. Soustředila se na kvalitu místo kvantity. Doplňovala tým na posty, kde ji „tlačila bota“. Navíc neodešel nikdo z klíčových hráčů týmů. Možná jí pomohly i šťastné náhody. Třeba fakt, že na poslední chvíli nevyšel návrat Petera Olayinky z Bělehradu, který už byl jednou nohou zpět, že se dal zdravotně do kupy Jan Bořil, u kterého se to už nečekalo, že zůstal Antonín Kinský, který už byl jednou nohou na odchodu.
Ale to k profi sportu patří. V něm prostě nejde všechno naplánovat a vyjednat jako v businessu. Proto jsou pak někteří úspěšní businessmani tak překvapeni, jak to ve sportu, a fotbalu obzvlášť, funguje. Třeba Daniel Křetínský či Ondřej Kania by jistě mohli vyprávět.
Faktor příchodu Tomáše Chorého
Tomáš Chorý, hlavní tvář Slavie v letním přestupním termínu, se ukázal být opravdovou posilou. Mnoho lidí se tomuto přestupu divilo, upozorňovalo na finanční nevýhodnost, že v jeho věku už ho Slavia nikdy za takové peníze zcela jistě neprodá. To je nejspíš pravda. Už tehdy jsem však psal o tom, že Chorý se může Slavii vyplatit jinak, když bude hrát dobře a s jeho přispěním Slavia získá mistrovský titul a přímou účast v Lize mistrů v sezoně 2025/26.
A tento scénář se pomalu naplňuje. Chorému se podařilo brzy svým přístupem zlomit nedůvěru až averzi části slávistické fotbalové veřejnosti. Příkladně bojuje, střílí góly, je disciplinovaný. Odpustil si zatím dřívější excesy, které jeho kariéru provázely. Slavii se díky Tomáši Chorému podařilo změnit tvář své hry. V nedávno minulosti často proti „zaparkovanému autobusu“ bezradně obehrávala pokutové území. Ted´ si umí pomoct centry a góly z nich. Její hra je přímočařejší. Jednodušší. Efektivnější. Někomu se to možná zdá jako poněkud primitivní taktika, ale Guardiolův Manchester City s Erlingem Hallandem to hraje ve vyšším provedení často také. Tak proč se za to stydět v případě Slavie?
Faktor návratu lídra Jana Bořila
Slavii výrazně pomohl návrat veterána Jana Bořila do základní sestavy. Tedy něco, co už nepředpokládal asi nikdo. Bořil je ale po těžké operaci a dlouhém léčení, kdy to vypadalo nejdříve na konec kariéry a posléze na občasnou účast v zápasu, v podzimní části hry zpět v životní formě. Válí „jako za mlada“, kdy na jedné straně „piloval lajnu“ on a na druhé Vladimír Coufal. Vrátil se dokonce do reprezentace. Nesleze skoro ze hřiště. Ještě větší, než herní je pak Bořilův přínos jako lídra týmu na hřišti i v kabině. Jeho potřeba je znát nejvíce, když takový element v týmu chybí. Jako Slavii v minulých sezonách nebo Spartě v současnosti, po odchodu Ladislava Krejčího.
Faktor prozření Jindřicha Trpišovského
Patřím mezi ty, kteří si cení úspěchů trenéra Trpišovského, toho, co se Slavií dokázal, kam ji dovedl. Zároveň jsem ale měl pocit, že to kouč v posledních sezonách už poněkud přeháněl s rotací hráčů a počtem cizinců v její sestavě. Opakovaně jsem to kritizoval. Trpišovský byl schopen vyměnit zápas od zápasu také sedm až osm hráčů základní sestavy. A to se projevovalo na nevyrovnaných výkonech týmu, kterému chyběly zažité automatismy, a ztrátách bodů s papírově slabšími soupeři. Slavia byla sice stále nejhůře druhá v lize a hrála Evropskou či Konferenční ligu. Jistě, co by za to v jiných letech dala. Zůstával však pocit, že by to mohlo být za daných možností lepší, a že některé chyby a ztráty jsou zbytečné.
Tato sezona je ale jiná. Trenér Tpišovský přestal ve velkém rotovat sestavu. Má jasně danou základní kostru týmu. Osm či dokonce devět hráčů, kteří, když jsou zdraví a nemají karetní tresty, tak většinou hrají. Trenér vyndává ze sestavy jen dva tři z nich. Místo opor nasazuje „náhradníky“. Zásah do týmu není tak velký jako v minulosti. Většiny změny v sestavě se dějí obvykle až druhou půli za často příznivého stavu pro Slavii. Ta většinu utkání lépe zvládá. Neztrácí v lize lacině body s papírově slabšími soupeři.
Faktor spolupráce Dorley - Zafeiris
Záložní řada Slavii v poslední sezoně nefungovala dobře. Oscar Dorley sice patřil mezi nejlepší hráče týmu, ale Petr Ševčík byl často zraněný. Christos Zafeiris zůstával za očekáváním a také se potýkal se zraněním. Ted´ je to jiné. Výkony Zafeirise šly výrazně nahoru. Dvojice Dorley - Zafeiris se sehrála, ve středu pole dobře funguje. Pomohl jí i zmíněný příchod Tomáše Chorého, který dokáže vepředu udržet a zužitkovat míče.
Faktor znovuobjevení Malicka Dioufa
Vedle těchto dvou se pak náramně daří levému wing beku Malicku Dioufovi. Ten byl velkým „koněm“ trenéra už po zimním příchodu. Hned se dostal do sestavy. Pak se ale nechal zbytečně vyloučit v jarním utkání Evropské ligy a Trpišovský ho dal na dlouho „k ledu“. Už to vypadalo, že Diouf (podobně jako třeba Wallem) skončí v zapomnění, a ze Slavie časem potichu odejde. Slavii ale hrubě nevyšlo první ligové kolo na Slovácku, kde jen remizovala 0:0. V utkání se navíc vážně zranil Tomáš Vlček. Zraněný byl také Ondřej Zmrzlý.
Trenér Trpišovský si vzpomněl, že má už dlouho jen na střídačce, či dokonce na tribuně, mladého Malicka Dioufa. V následném ligovém utkání s Českými Budějovicemi mu dal šanci. Diouf ji chytnul za pačesy a od té doby skoro nevynechá zápas a Trpišovský o něm opět (oprávněně) básní. Diouf se stal podzimní ligovým objevem. Fotbalistou, na kterého se jezdí dívat scouti a trenéři velkých evropských klubů. Pokud bude v těchto výkonech pokračovat, nejpozději v létě příštího roku se s Edenem (bohužel) rozloučí.
Faktor návratu formy Lukáše Provoda
Lukáš Provod byl před svým vážným zraněním v životní formě a vypadalo to, že ho přestup do nějakého většího západoevropského klubu nemůže minout. Pak se zranil, velmi dlouho léčil a po návratu to nebylo stále ono. Vypadalo to, že se do bývalé skvělé formy už asi nikdy nevrátí a zůstane už jen průměrným ligovým hráčem. Nebyl by prvním ani posledním. Stačí připomenout osud takového Václava Pilaře. Na jaře šla ale Provodova forma postupně nahoru. Vynesla mu nominaci na Euro, kde hrál jako jeden z mála českých fotbalistů velmi dobře. Ve výborných výkonech pokračuje i v podzimní sezoně. Patří mezi tahouny týmu. Restart kariéry se vydařil.
Faktor důvěry v Antonína Kinského
Slavia si s Alešem Mandousem v brance nevěřila. Proto v zimě obětovala velké peníze a dva mladé kvalitní fotbalisty Valentu a Červa, aby problém rázně vyřešila. Koupila reprezentačního brankáře Jindřicha Staňka z Plzně. Ten se stal jasnou jedničkou ve Slavii i reprezentaci. Na Euru si ale vážně zranil rameno a bylo jasné, že bude velmi dlouho chybět. Slavia musela ukázat na novou jedničku. Pod tlakem okolností a času brzkého startu sezony dala důvěru mladému Antonínu Kinskému, o jehož talentu se samozřejmě vědělo, ale trenér evidentně dříve nebyl přesvědčený, že by se právě on měl stát v 21 letech prvním gólmanem Slavie. Ted´ jím Kinský je a chytá velmi dobře. Psychicky to zvládá. Nechybuje. Občas vytáhne nadstandardní zákrok. Výborně hraje nohama.
Faktor nového zdravého českého jádra
S výše uvedeným souvisí celkový duch současného týmu. Zdravé české jádro, které Slavia nyní má, a které jí ještě nedávno citelně scházelo. Tedy návrat k něčemu, co fungovalo za Součka, Coufala, Škody a spol. Tedy éry, kterou už naplno pamatuje pouze Jan Bořil.
Dnes má Slavia opět české hráče, kteří mají prakticky jisté místo v základní sestavě, ale jsou stále hladoví po úspěchu. Jsou lídry týmu. Patří mezi ně opět Bořil, a s ním Kinský, Holeš, Zima, Douděra, Provod a Chorý. Na tyto hráče se „nabalují“ cizinci, z nichž někteří také už patří mezi tradiční opory. Tedy zejména Dorley a Zafeiris.
Potřeba pevného českého jádra se nejvíce ukazuje v situacích, kdy to týmu nejde, což byl ještě nedávno problém Slavie. Když měla v sestavě třeba také osm či devět cizinců, některá utkání, v kterých to nešlo dle představ, nedokázala otočit. Chyběli ji čeští lídři, kteří by „zaveleli“. Podobný problém vidíme dnes u Sparty, které čeští lídři po odchodu Krejčího a Kuchty chybějí. Dá se říct, že se role obou klubů v krátké době obrátily.
Faktor zdravého sebevědomí
S pohodou, kvalitními výkony a stabilizovanou sestavou pak přichází i vyšší sebevědomí hráčů, která se projevuje v situacích, kdy to v utkání nejde podle ideálního scénáře. Stačí připomenout poslední utkání s Karvinou. Slavia vedla 1:0, ale další branky nepřidala. Naopak inkasovala v 62.minutě na 1:1. Paniku do jejího týmu to ale nevneslo. Dříve by tomu tak možná bylo. Ted´ nikoliv, o pět minut později dal gól střídající Mojmír Chytil, který o dalších pět minut přidal svoji druhou branku. O dvě minuty později ho napodobil Oscar Dorley, který tečoval střelu Davida Douděry. Skóre pak uzavřel hattrickem opět Mojmír Chytil - 5:1. Nakonec zcela jasné vítězství. Přitom to bylo necelých třicet minut před koncem 1:1.
Faktor silné lavičky
Slavia má několik dlouhodobě zraněných - Staňka, Vorlického, Vlčka, Ogungbayie. I tak má - podobně jako Sparta - stále početně velmi silný kádr. Navíc béčko s dalšími hráči v druhé lize. Na rozdíl od Sparty má však na české poměry silný kádr nejen početně. Když Jindřich Trpišovský vhodně mění zápas od zápasu v základu dva až tři hráče, v závislosti na aktuální situaci, sehraná kostra zůstává stejná. Hráči o sobě vědí, fungují herní automatismy. Není pak problém, když se vymění pouze dva až tři články „seřízeného stroje“.
Trpišovský si tak může dovolit dát šanci v základu kupříkladu mladému stoperu Chaloupkovi, jako proti Karviné. V průběhu hry má také kam sáhnout. Jak je silná lavička důležitá, ukázal poslední zápas s karvinským klubem, do kterého Mojmír Chytil vstoupil až na posledních 28 minut. Přesto stihl hattrick a stal se mužem zápasu. Ukázal, že útok Slavie není jen Tomáš Chorý.
Faktor stadionu a divácké podpory
Slavia má na české poměry nevídanou diváckou podporu. V současnosti by vyprodala i výrazně větší stadion. Má plno i na běžném ligové zápasy s méně atraktivními soupeři. Vyprodaný stadion ji žene za vítězstvím. V Edenu je velmi silná. Dokáže se prosadit výraznou nátlakovou hrou i proti vyspělým evropským týmům. V takových zápasech umí mnohdy silným nasazením nahradit fakt, že její tým nemá velké ofenzivní individuality evropské úrovně.
Co může Slavii o pohodu připravit?
Na příkladu Sparty je zřejmé, jak je vše v profesionálním sportu křehké. Jak je v něm těžké cokoliv plánovat a predikovat. Jak se může všechno poměrně rychle změnit. Zbortit jako domeček z karet. Stačí odchod trenéra, dvou hráčů základní sestavy, pár zranění, uspokojení ostatních, nějaký ten nevydařený přestup nového hráče do týmu. A všechno je náhle jinak.
Vlastní chyby a uspokojení
Slavia nyní prožívá šťastné období. Zkazit si to může především sama. Vlastním uspokojením. Návratem ke starým chybám. Tedy kupříkladu zmíněnou velkou rotací sestavy, i když to nebude zcela nutné. Do pohody v týmu mohou promluvit samozřejmě také nabídky zahraničních klubů na některé hráče. Zejména na mladé, tedy Malicka Dioufa a Antonína Kinského. V obou případech se však dá spíše očekávat, že v Edenu zůstanou do léta. Zimní odchod by připadal v úvahu jen v případě naprosto finančně neodolatelné nabídce, což je možné spíše u Dioufa. Pro Kinského by byl zimní přestup také více rizikový. Těžko by se někde stal hned jedničkou.
Otazníky kolem Evropy
V lize se Slavii náramně daří. Po čtrnácti kolech má na svém kontě 38 bodů a skóre 33:5. Ztratila tedy pouhé čtyři body za remízy na Slovácku a v Hradci Králové.
Není ale samozřejmě jen vše „zalité sluncem“. Slavia má po čtyřech utkáních Evropské ligy pouze čtyři body. Čekalo se určitě více. Ač herně nezklamala, výsledkově pokulhává. V Evropě se hraje trochu jiný fotbal. Obvykle více otevřený, rychlejší, kombinační, méně soubojový. Fyzicky nadupané Slavii to v minulosti více vyhovovalo, než hrát českou ligu proti „zaparkovanému autobusu“. Každé takové utkání vyžaduje na některých pozicích jiný typ hráčů.
Kupříkladu Tomáš Chorý je výrazně platnější při nátlakové hře v domácí lize, ale i Evropské lize na domácím stadionu. Ideální hráč na brejky proti rychlostně a fotbalově vyspělým obráncům evropských velkoklubů to ale úplně není. Slavii čekají v základní části Evropské ligy ještě čtyři utkání. Z toho tři doma, v kterých musí naplno bodovat, chce-li jít dál. V těchto zápasech bude Chorý určitě tím, na kom to bude opět stát.
Jaro bude ještě hodně zajímavé
Slavii čeká do konce podzimní části ještě sedm utkání. Pět v české lize a dva v Evropské lize. Poslední utkání tohoto kalendářního roku sehraje 15.prosince v Teplicích. Už v druhé polovině ledna ji čeká pokračování v Evropě i české lize. Přestávka bude tedy krátká a jarní sezona náročná. Pokud se Slavia v Evropě probojuje do dalších kol, bude mít na rozdíl od Sparty (a možná i Plzně) jistou nevýhodu v tom, že bude bojovat na dvou kolbištích zároveň.
I když současný stav, zejména mezi Slavií a Spartou, vypadá v ligové tabulce poměrně jasně, rozhodnuto pořád zdaleka nic není. Z minulosti známe příklady, kdy jarní část přinesla velké změny na čele tabulky. Vždyť plzeňská Viktoria ztrácí na Slavii osm bodů. A to není zase taková propast, kterou by se nepokusil plzeňský šéf Adolf Šádek překonat. Hraje se přece o přímý postup do Ligy mistrů, a s tím spojený velký balík stovek milionů korun. Máme se na co těšit. Bude to ještě hodně zajímavé.
Zdroje: statistiky Livesport, oficiální stránky Slávie
