Článek
Reaguji na článek Dovolená v Chorvatsku bude letos ještě dražší. Na vině je naše koruna i další připravované zákazy.
Autor mimo jiné píše" „… už v loňském roce to nebylo úplně ono. Dovolenou na Jadranu nám Chorvaté tak trochu opepřili. Rozdávaly se pokuty za ručníky rozložené na pláži, aby nám tak i při pozdním příchodu zajistily místo, ale pokutu jste mohli dostat i za pohyb po městě v plavkách, muži i za obnaženou vrchní polovinu těla. Vrcholem pak byl zákaz kolečkových kufrů v některých chorvatských městech včetně Dubrovníku. Důvodem byl hluk, který takové kufry na městském dláždění vydávají. Táhnout svůj těžký kufr v ruce přes půl města se ale chtělo jen málokomu.“
„Kufrové“ opatření bylo omíláno v minulé sezoně v českých médiích velmi často. Zpráva pocházela z Dubrovníku. „Toto tvrzení je zcela nepravdivé. Správa města Dubrovník ve skutečnosti nezavedla a ani nemá v úmyslu zavést žádné sankce týkající se používání kufrů v historickém centru,“ informovala správa města Dubrovník, podle níž je její přístup k udržitelnému cestovnímu ruchu zcela opačný. Úřad se snaží návštěvníky vzdělávat, nikoli trestat. Městští strážníci dle vyjádření správy města Dubrovník nerozdávali pokuty, ale upozorňovali návštěvníky na možné problematické chování. Projekt, který má mírnit dopady důsledků nadměrného turismu v Dubrovníku, nese název Respektujte město.
Chození po městě v plavkách. Informace o tomto zákazu jsou v centrech chorvatských měst už roky. Nikdy jsem ale neviděl, že by byl někdo pokutován, čímž netvrdím, že se tak někde neděje. A jsem pro! Plavky patří na pláž a do jejího okolí! Nikoliv do restaurace, obchodu či na hlavní městskou třídu. Také přece nechceme, aby turisti chodili po centrech našich měst v plavkách. Proč by to tak mělo být v Chorvatsku? Jen proto, že je to u moře? A sednout si po někom nevědomky v restauraci na židli, kde předtím seděl v mokrých plavkách, opravdu není nic příjemného.
Ručníky na pláži. Pokud si dá někdo v sedm ráno ručníky na pláž, zabírá tam s nimi místo, přitom přijde v deset, za hodinu jde zase pryč, ručníky na pláži nechá po celý den. Ať mu ručníky klidně vyhodí do koše! Doby, kdy se chodilo na pláž na celé dny a lidé se „pekli“ na sluníčku, jsou dávno pryč. Většina lidí chodí jen na malou část dne a „pendluje“. Blokovat v sezoně celý den někdy i velké plážové místo, které přitom využiji na tři čtyři hodiny, je zjevná bezohlednost vůči ostatním turistům, kteří by se mohli na pláži vystřídat. Ale zase: pokutování jsem v reálu nikdy nikde neviděl. Možná se tak někde děje v sezoně v místech, kde jsou pláže přelidněné. Taková místa osobně nevyhledávám.
Autor původního článku dále píše: „Chorvatsko výrazně zvedlo i ceny. Ubytování bylo mnohem dražší, než byli Češi dosud zvyklí, stejně tak ceny jídla a pití v restauracích na některých místech narostly až do neúměrných výšin.“
Zdražení ubytování: je to velmi podobné jako v Česku. Také u nás ubytovací kapacity v hotelech a penzionech oproti minulosti zdražily. Někde více, jinde méně. Tam, kde zdražily „rozumně“, poskytují nadále kvalitní služby a jsou na atraktivním místě, mají stále plno. V takových zařízeních jen těžko v letních měsících najdete volný pokoj či apartmán. A pak jsou ti druzí, kteří mají velké problémy. Zdražení „přepálili“, měli vloni poloprázdno, problém s kvalitou služeb a pak nabízeli slevy, aby někdo vůbec přijel. To se týká Česka i Chorvatska.
Chorvatské restaurace mají při vstupu obvykle ceníky. Každý se tedy s cenami může předem seznámit a nebýt nemile překvapen, než si něco objedná. V cenách i kvalitě jsou pochopitelně rozdíly. Jako v Česku. Ve vlastním zájmu je dobré se informovat na internetu nebo nejlépe u místních, kterou restauraci doporučí. Je lepší se vyhnout vyloženě „turistickým“ restauracím a navštívit ty, kam chodí rádi místní lidé. Moje osobní zkušenost je, že ceny v restauracích v Chorvatsku byly v minulém roce velmi podobné těm českým. Pokud samozřejmě srovnávám podobnou úroveň restaurace a atraktivitu lokality.
Osobně mám z Chorvatska pozitivní zkušenosti. Jedeme letos na stejné místo jako vloni, kde jsme byli velmi spokojeni. Proto jsme se při odjezdu s majitelem domluvili, že bychom přijeli za rok zase. Majitel apartmánu nám na můj pozdější dotaz, zda s námi počítá a jestli je v požadovaném termínu apartmán ještě volný, sám od sebe poskytl 10 % slevu z loňské ceny za to, že jsme mu věrní a přijedeme podruhé za sebou. Takže nám nezdražil, naopak zlevnil! Přitom nouzi o klienty rozhodně nemá. Většinu termínu má plných těmi stálými.
Apartmán je na výborném místě, velmi dobře vybavený (velká chladnička s mrazákem, pračka, myčka, klimatizace, prostorná terasa, elektrická markýza apod.). Přesto za něj zaplatíme méně, než kdybychom jeli do ubytování obdobné úrovně třeba na Lipno. Základním předpokladem je, že si člověk musí pobyt „zabukovat“ včas a nejlépe napřímo, bez zprostředkovatelů. Obvykle je s tím spojená nějaká záloha. Osobně nikdy nedávám více než 100 EUR, které jsem připraven oželet, kdybychom nemohli jet, což se stalo jen jednou v covidové době. Když ale jedete na stejné místo opakovaně, majitel už po vás ani zálohu mnohdy nechce. Letos jsem žádnou nedával.
Autor původního článku dále uvádí: „Pokuty a ceny tak způsobily Čechům nejednu nepříjemnou komplikaci. A letos tomu nebude jinak. Chorvaté se chystají na další přitvrzení. Zvažuje se zákaz pití alkoholu na plážích i zákaz opalování nahoře bez pod pokutou v přepočtu 15 až 32 tisíc korun. To by mohlo mnoho Čechů od dovolené v tomto středomořském státě odradit. A kdo ví, jaké další zákazy se ještě do léta objeví.“
Je to snaha o senzaci za každou cenu. Do Chorvatska jezdím s přestávkami více než dvacet let a žádné „katastrofické“ změny jsem tam v minulém roce nezaznamenal. Věřím, že nás nečekají ani letos. Formulace jako „zvažuje se“ či „mohlo by“ bývají často zavádějící a spekulativní.
Osobně razím jednu zásadu: měli bychom se chovat v zahraničí tak, jak bychom chtěli, aby se cizí turisté chovali v Česku. V zahraničí či obecně neznámém prostředí jsem přirozeně opatrnější. Záležitosti si prověřuji, ověřuji. Nechci být napálen. Na druhou stranu se snažím vidět v lidech to dobré. S Chorvaty mám za ty roky vesměs pozitivní zkušenosti. Ubytování vždy pečlivě vybíráme a nikdy jsme neměli výraznější problém. Pokud se něco stalo, domácí to vždy ihned vyřešili. A když jsem někde (třeba v restauraci) nespokojen, víckrát tam nejdu. Pokutu jsem v Chorvatsku zatím nikdy nedostal. Pravda, snažím se chovat tak, aby k tomu ani nebyl důvod.
Další část článku původního autora: „I kdyby Chorvati na letní sezónu nezvedli ceny oproti loňskému létu, zdražení pocítíme i tak. A to kvůli tomu, že mezitím došlo k silnému propadu koruny.“
Autor uvádí, že se tím dovolená v Chorvatsku prodraží a doporučuje jiné destinace. V jiných destinacích se snad oslabení české koruny na kurzu neprojeví? Ano, kurz koruny je o něco horší než před rokem, ale strašení je naprosto zbytečné. Když se podíváme na historii vývoje kurzu, je zřejmé, že se v tomto směru neděje nic mimořádného. Kurz byl před pár lety i výrazně horší.
V Chorvatsku je skutečně dráže, než bývalo, ale kde v Evropě nyní není? V minulé sezoně se tam dle zkušeností mnoha českých turistů, kteří zemi skutečně navštívili, nedělo nic dramatického. Dráž, než bývalo, je v Evropě prostě takřka všude. I v Česku. Způsobily to dopady covidu a následně války na Ukrajině, rostoucí ceny energií, vzrostla tím cena práce, výrobků, služeb. Ceny už se na původní hladinu nejspíš nikdy nevrátí. To je prostě realita.
Někteří Chorvaté měli vloni zřejmě „velké oči“. Nepřiměřeně zdražili a ubytování a další služby neprodali v takové míře jako dříve. Takové případy byli ale vloni i v Česku. Nebyl to však plošný, většinový chorvatský problém. Stejně jako u nás. Většina Chorvatů promítla do zvýšení cen jen nutný nárůst inflace, aby vyšli.
Některé informace bývají někdy „vytržené“ a zveličené. Z jednoho excesu se udělá paušální problém. Když si český redaktor televize stoupne s mikrofonem před kameru v Dubrovníku na hlavní turistickou třídu a reportuje, že zmrzlinárna za ním má kopeček zmrzliny za šíleně přemrštěnou cenu, není to sice výmysl, ale také to neznamená, že je to běžná cena jednoho kopečku zmrzliny v celém Chorvatsku. Tak jako něco podobného neplatí v Česku. Jiná cena je na Staroměstském náměstí v Praze či v centru Českého Krumlova a jiná na spoustě dalších míst v celé zemi. Navíc velikost kopečku zmrzliny v Chorvatsku a Česku se většinou dost liší v neprospěch české.
„Dovolená v Chorvatsku se tak pro Čechy stává čím dál více luxusní záležitostí“, píše autor původního článku.
Otázka je, co si kdo představuje pod pojmem „luxusní“. Dovolená v Chorvatsku může být skutečně velmi nákladnou záležitostí. Úroveň některých ubytovacích kapacit je už však také zcela jinde, než tomu bývalo před lety. Nové apartmánové domy v Chorvatsku jsou výborně vybavené. Také před nimi parkují luxusní vozy s českými či slovenskými registračními značkami. Tradiční poznámky o „českých paštikářích v Chorvatsku“ jsou tedy už dávno „mimo mísu“. Do Chorvatska jezdí každoročně mnoho Čechů od těch velmi movitých přes střední třídu po lidi chudší.
S dovolenou je to jako s jízdou na kole. Na kole může jet každý svým tempem, jaké si zvolí ke svým možnostem. Dovolenou v Chorvatsku lze zvolit dle toho, co dotyčnému jeho peněženka umožní. V Chorvatsku je široká škála ubytovacích kapacit a služeb. Od těch velmi luxusních až po velmi skromné. A platí obvyklé jako všude jinde: Kdo dřív přijde, ten dřív „mele“.
Určitě se s blížící letní sezonou dočkáme článků na téma Chorvatsko, které budou strašit vším možným a končit doporučením „Jeďte jinam“. Některé tyto články jsou zřejmě cílené a „na objednávku“. Do Chorvatska se jezdí převážně neorganizovaně, bez služeb cestovních kanceláří a agentur. Když se podaří pár desítek tisíc potenciálních návštěvníků Chorvatska trochu vystrašit a „odklonit“ do jiných destinací, kam se lze dopravit s využitím CK, je to už nejspíš už zajímavý business. A pak je tu řada „strašících“ článků autorů, kteří je píší jen, aby měli vyšší počet zhlédnutí.
Zase se tedy nejspíš dozvíme, že v Chorvatsku vás může letos opět potkat snad úplně všechno špatné, co si jen člověk dokáže na světě představit. Extrémní drahota na každém kroku naprosto úplně všeho. Místní lidé v nejrůznějších službách, kteří se vás při nich budou snažit okrást. Třeba taxikáři nebo číšníci. To se v Česku přece vůbec neděje! Jiní lidé se vás budou zase snažit okrást v Chorvatsku na pláži. Policie a úřady vám budou pořád něco zakazovat. Třeba abyste nechodili v plavkách po centru města a do restaurací. Ta drzost!
A pak tu jsou už tradiční přírodní hrozby. Žralok! V Chorvatsku je prý k vidění každý rok. Vždycky v červnu připluje vystrašit před sezonou turisty, kteří mají v plánu dovolenou v Chorvatsku. Teda aspoň v médiích se to každoročně píše. Komáři! Hrozně moc komárů. Radši tam nejezděte! Útočící želvy a medúzy! Tornádo! Požár! Vedro! Prostě v Chorvatsku je prý (zase) letos všechno úplně špatně.
Já mám s Chorvatskem úplně jinou zkušenost. Jak už jsem uvedl, s žádnou „šikanou“ jsem se v Chorvatsku osobně nikdy nesetkal. Snažím se tam chovat k místním i ostatním turistům slušně. V dobrém se mi to vrací. Netvrdím, že všichni Chorvaté jsou fajn lidi. To nejsou všichni lidé v žádném národě na světě. Dovolenou v Chorvatsku také nikomu nevnucuji. Na světě existuje spousta jiných krásných míst. Každý si může jet tam, kam chce. Avšak očerňovat nějakou zemi, v které jsem ve skutečnosti nikdy nebyl, nebo byl, ale naposledy před mnoha lety, je přinejmenším hloupost. Pokud to tedy není záměr. Kdyby se tak někdo vyjadřoval o naší zemi, také by se nám to nelíbilo.
Zdroje: Osobní zkušenosti autora článku
