Článek
V celkové tabulce je po 15 kolech, tedy polovině základní části Chance ligy, na druhém místě s 31 body. Na vedoucí Slavii ztrácí pouze dva body. To samo o sobě nevypadá na první pohled rozhodně špatně a jako nějaký důvod k panice. Bližší pohled však ukazuje něco jiného. Sparta je v krizi. Nehraje dobře. Ztrácí body.
V tabulce „forma“, tedy z pěti posledních ligových kol, je až na 11.místě s pouhými šesti získanými body z 15 možných! A to je opravdu zoufalá bilance. Reprezentační přestávku tak na Letné nejspíš přivítali. Mají o čem přemýšlet.
Sparta naposledy neporazila na Letné ani Teplice, tým ze spodní poloviny tabulky. Soupeře, na kterém by si ještě nedávno s chutí smlsla. A to už je co říct. Její hra ztratila na rychlosti a kreativitě. Znovu se ukazuje, stejně jako v minulé sezoně, jak moc je její ofenziva závislá na Lukáši Haraslínovi. Ten ale pro zranění delší dobu chyběl a na výkonech a výsledcích se to projevilo. Slovenský útočník se sice už uzdravil. Vrátil se však do týmu, kterému to nejde. Jemu samotnému do bývalé formy a pohody zatím také dost chybí.
Navíc mu neprospívají ani zvláštní tahy trenéra Priskeho, který Haraslína poslal do utkání Konferenční ligy s polským Rakowem už v 24.minutě místo Rrahmaniho. Načež ho v 76.minutě nečekaně ze hry za nerozhodnutého stavu zase stáhl.
Po utkání to Dán podivně zdůvodnil v médiích: „Už takhle jsem šel proti doporučení lékařů. Měl dostat jen třicet minut,“ říkal rozladěný kouč Sparty po utkání. Nevěděl to snad trenér, když ho už v 24.minutě do zápasu poslal? Proč ho tedy nevyslal do hry až v druhé půli místo jiného fotbalisty? To by dávalo větší logiku.
Takhle byl v první reakci na hřišti evidentně naštvaný i sám Haraslín, který nechápavě rozhazoval rukama, proč musí předčasně ze hřiště. Později, po utkaní raději pro klid v týmu už říkal, že to chápe. Byl to však špatný signál i pro veřejnost. Od jindy prozíravého Priskeho takticky chybné rozhodnutí, které svědčí o tom, že ani on není v současnosti v obvyklé psychické pohodě.
Vedení Sparty si zhluboka oddechlo, když se mu v létě, po několika nepodařených námluvách s jinými zahraničními trenéry, nakonec povedlo přivést zpět na Letnou dánského kouče Briana Priskeho, strůjce dřívějších úspěchů, který také neměl po neúspěchu ve Feyenoordu vyhlídky na jiné rychlé angažmá.
Sparťanští šéfové se upnuli k tomu, že to pod Priskem bude opět fungovat. Kouč tým, klub a celou ligu dobře znal, což vše usnadnilo. Změny v létě nebyly velké. Priske dle očekávání vsadil na restart „svých osvědčených koní“. Na moc víc ani nebyl čas. Spartu čekal nášlapaný program Chance ligy a předkol Konferenční ligy.
Sparta do sezony vstoupila velmi slušně. Určitě výsledkově. Herně to nebylo vždy ideální, ale dokázala bodovat. Lídra kalibru Ladislava Krejčího, který jí tak scházel v minulé sezoně, sice ani Priske neobjevil.
Domů se alespoň vrátil, po dlouhých letech v Bundeslize, velezkušený Pavel Kadeřábek. Fotbalista, který sice není typem extroverta jako hlučný Krejčí, ale dovede jít ostatním beze slov silným osobním příkladem. Vysokým nasazením. Zaujetím pro hru. Nic nevypustí. Když to mladší hráči vidí, nedovolí si to pak ani oni.
Pavel Kadeřábek je velký Sparťan, přesto váhal, zda podepsat. Čekal, kdo pozici kouče obsadí. Chtěl vědět, jestli s ním nový trenér bude počítat do základu. Jaké s ním bude mít záměry. Když se jím stal Priske, sešli a mluvili spolu. Zdálo, se, že našli shodu. I když se proslýchalo, že Kadeřábek pro Priskeho není tou úplně vysněnou posilou.
Zpočátku to fungovalo. Kadeřábek hrál v základu. Pak se zranil. Priske začal dávat přednost svému oblíbenci Preciadovi. Českého ex-reprezentanta už do základu nevrátil. Přitom tak zkušený borec by to jistě zvládl, jako jiní (například Jan Bořil), i „přes nohu“ vlevo, kde Sparta velký výběr hráčů nemá.
Zprvu se zdálo, že to celé Spartě pod Priskem opět bude fungovat. Tým znovu nalezl ztracené sebevědomí. Dokázal otáčet nepříznivě se vyvíjející utkání. Vyhrát zápasy, v kterých těžko dobýval v zataženém obranném bloku hrajícího soupeře. Sparta opět Letnou proměnila v nedobytnou pevnost. Dařilo se jí v české lize. Splnila také evropskou povinnost. Postoupila do základní fáze Konferenční ligy.
Priskemu se sázka na „své osvědčené koně“, z nichž značnou část na Letnou přivedl při svém prvním angažmá, v úvodu sezony vyplatila. Pod jeho vedením opět ožil především klíčový muž záložní řady Fin Kaan Kairinen, který se předtím ani netajil tím, že by z Prahy rád odešel. Priske také vrátil do sestavy Srba Veljka Birmančeviče. I on už byl přitom nejméně jednou nohou ze Sparty v průběhu minulé sezony pryč. Dle očekávání pak Priske vsadil opět na své krajany, brankaře Petera Vindahla a stopera Asgera Sorensena.
Vypadalo to, že Sparta je pod Priskem znovu na cestě vzhůru. To už ale zase neplatí. Přestala svá utkání zvládat. Začalo to nenápadně remízou 1:1 v derby se Slavií. To sice nebyl špatný výsledek, Sparta byla herně lepším týmem, ale v utkání nevyužila po vyloučení slavistického stopera Vlčka půlhodinovou přesilovku. Slavia přitom byla „zralá“ na to, aby z Letné odjela s vícególovou porážkou.
Výrazně horší to bylo na Slovácku, kde Sparta po naprosto bezkrevném výkonu pouze remizovala 0:0 s momentálně nejslabším týmem Chance ligy. Následně prohrála v Konferenční lize v Rijece 1:0 s mezinárodně podprůměrným chorvatským klubem. Pak na Letné porazila 2:1 v malém derby Bohemians. Kdo zápas viděl, potvrdí, že ani to nebyla žádná hitparáda. Klokani se porazili víceméně sami, když se v druhé půli zbytečně zatáhli a přestali být aktivní směrem dopředu.
Z Karviné si odvezla zaslouženou porážku 2:1. Prohrála tam poprvé v historii. Už vloni měla namále. Tehdy však zavelel k obratu Lukáš Haraslín a zařídil změnu z 2:0 na 2:3. Tentokrát se nic takového nekonalo. Sparta prohrála naprosto zaslouženě po mizerném výkonu. Karviná ji předčila ve všech směrech.
Následovala remíza 0:0 v Konferenční lize s průměrným polským Rakowem, s již zmíněnou velmi podivnou střídající šarádou trenéra Priskeho s kapitánem Harasłínem.
Spartu čekaly před reprezentační pauzou v Chance lize na Letné ještě Teplice. Před utkáním byla pořád ve výhodné situaci. Slavia, která na tom byla po 14 kolech bodově stejně, totiž jela k mnohem těžšími utkání do Plzně. „Povinné“ vítězství s Teplicemi tedy mohlo Sparťany posunout (při možné ztrátě Slavie) opět do čela ligové tabulky. A dodat potřebný klid před reprezentační přestávkou.
Stal se pravý opak. Sparta s Teplicemi zklamala na celé čáře. Týmu chyběl, stejně jako v Karviné, opět větší zápal pro hru. Pohyb, nasazení, nadšení, agresivita, emoce. Mluví o tom dokonce už veřejně i sám trenér. „Neviděl jsem touhu po vítězství, musíme zase zažehnout oheň,“ řekl Priske po utkání. Kritizuje už své hráče. „Jednoduše jsme si třetí gól nezasloužili,“ řekl také.
A to nebývalo zvykem. Priske své ovečky dříve vždy hájil a chránil. I on už ale zřejmě ztrácí klid. Na Letné jsme byli přece zvyklí na to, že pod Priskem tým před zaplněnými ochozy dokázal vždy zabrat. Vyhrát, míč do sítě dotlačit, i když to herně moc nešlo. Najednou nic. Žádný velký tlak, z kterého by mohl přijít aspoň pokutový kop, se nekonal.
Trend posledních týdnů je špatný. Sparta se propadá do krize. Takřka ve stejném období jako tomu bylo vloni. Tehdy se to připisovalo náročnému programu v Lize mistrů a na konto trenéra Friise, který situaci přestal postupně zvládat. Včetně nasazování a rotace hráčů. Friis je pryč. Dříve úspěšný a opěvovaný Priske naopak zpět. Měla to být garance úspěchu. Kouzlo charismatického kouče však, zdá se, postupně vyprchává. Některá jeho rozhodnutí z poslední doby jsou možná hůře pochopitelná i pro některé z jeho příznivců a zastánců.
Například už zmíněné opomíjení Pavla Kadeřábka na úkor zahraničních fotbalistů, zejména Angela Preciada. To je třeba vnímat nejen po fotbalové stránce, ale také z pohledu toho, že odchovanec a ex-reprezentant Kadeřábek je pro Sparťany synonymem sparťanství a srdcařství.
Navíc v úvodu sezony ukázal, že fotbalově na to stále má. Je to plejer, který jde svým nasazením ostatním příkladem. Kdyby projevil zájem, mohl by se nejspíš i nyní okamžitě vrátit do českého národního týmu. Byl by to paradox, nehrát v základu ve Spartě a odskočit si k zápasům v národním týmu. Nebyl by ale prvním a ani posledním. Kadeřábek ale tuto etapu kariéry ukončil. Návrat už dříve vyloučil.
Když k tomu přidáme Jana Kuchtu, který se dostal na „vedlejší kolej“ na hrotu útoku za Albiona Rrahmaniho, což mu zjevně nesvědčí, máme tu dalšího nespokojeného „domorodce“, na jehož úkor hraje cizinec.
Každý z těchto případů je jiný. Zatímco u Kadeřábka se těžko chápe, že mu kouč neumí, anebo spíše nechce, najít místo v sestavě, Kuchta má momentálně daleko do bývalé formy. Rrahmaniho kvalit aktuálně nedosahuje. A to je problém. Kuchta potřebuje mít pocit, že to na něm stojí. Pak by se pro tým rozdal.
Nehrající v základu, a tudíž nespokojený není pozitivním prvkem do kabiny. O tom by mohli vyprávět v jiných klubech, kde dříve působil. Ostatně své o tom vědí i ve Spartě. Když Lars Friis začal vloni dávat přednost Victoru Olatunjimu, rozladěný Kuchta odešel raději hostovat do dánského Midtjyllandu, což z jeho strany určitě nebyla vysněná štace. Také tam dlouho nevydržel.
Charismatický Brian Priske je známý jako velmi dobrý psycholog, který to s hráči, ale také médii a fotbalovou veřejností, umí „koulet“. V poslední době je však, pod vývojem okolností, už poněkud popudlivý a nervózní. To je zřejmé z toho, jak reaguje například na zranění Lukáše Haraslína a jeho povinnosti ve slovenské reprezentaci.
„Bohužel nemám žádnou kontrolu nad tím, co se stane na zápasech národního týmu. To, co se děje na srazech reprezentace, to nemohu ovlivnit. Tam si musíme držet palce. Snažím se chránit hráče, aby zvládali zátěž, ale jak přijde reprezentační pauza, tak se musíme modlit a zavřít obě oči,“ říkal Priske dle médií na pozápasové tiskovce.
Jako by to bylo něco nového a mimořádného, že fotbalista odjede na reprezentační sraz a po něm se může vrátit zraněný. Dřív o ničem takové dánský kouč nikdy nemluvil. I to svědčí o tom, že sám nyní není ve formě.
Nikdo si nepřeje zranění hráče. Takový je však fotbal. Takové věci se prostě bohužel stávaly a stávají. I jiným klubům. Třeba nedávno pražské Slavii v případě Ivana Schranze, slovenského reprezentačního kolegy Haraslína. Také on se zranil při utkání národního mužstva. Pak pražskému klubu delší dobu chyběl. Možná by se Priske také mohl poptat svého šéfa, Tomáše Rosického, kolikrát se svého času vrátil Arsenu Wengerovi do Arsenalu ze srazu české reprezentace se zraněním.
Priskeho nedotknutelnost pomalu přestává platit. Jestli byl Lars Friis v průběhu minulé sezony silně kritizován, že neumí reagovat na nepříznivý vývoj situace, nedokáže nic zásadního změnit, střídá stále stejným způsobem, dnes lze říct, že Brian Priske se v posledních týdnech pomalu dostává do podobného stavu.
Také jeho rozhodování a koučování nepůsobí dojmem, že dokáže tým pozitivně „nakopnout“. Dříve energický a sebevědomý Priske je při samotných zápasech náhle skleslý a na tiskovkách podrážděný. Priske vyčítá (oprávněně) svým hráčům málo energie. Sám ale také hodně ubral.
Jedno je jisté. Sparta se bude muset v zimní pauze zamyslet nad svým kádrem. Některé problémy se totiž táhnou delší dobu. Nejsou řešeny, odkládaly se.
Brankář Peter Vindahl je v očích svého trenéra a krajana v jedné osobě stále jasnou jedničkou. Priske si ho přivedl na Letnou. Od té doby se Vindahl těší jeho bezmezné důvěře. Stejně tak tomu bylo za Friise. Pravda, Vindahl dokáže občas chytit nemožné, ale poměrně často také pustit střely, které by, dle mnohých, měl chytit.
Není oporou týmu. Sparta za něj navíc nemá ani adekvátní náhradu. Gólmana, který by mu „šlapal na paty“, který by ho mohl mezi tyčemi okamžitě vystřídat a být v bráně osobností. Slovenský náhradník Jakub Surovčík takovým brankařem není. Nadějného 19letého Joeriho Heerkense Sparta před časem prodala do Ajaxu Amsterdam, kde dělá pouze náhradníka.
Obrana trpí opakovanými zdravotními výpadky některých hráčů. Mezi ně patří zejména Elias Cobbaut a Asger Sorensen. Prvně jmenovaný toho zatím na Letné víc odmarodil než odehrál. Na hřišti se naposledy objevil 8.srpna. Druhý sice hrává pořád slušně, když je zdravý, byť patří mezi pomalejší stopery, ale jeho zdravotní trable se stále častěji opakují.
Filip Panák vynechává zápasy. Je veřejným tajemstvím, že má problémy zdravotně zvládat zápasový rytmus neděle - čtvrtek - neděle. V jeho věku (30) už to nejspíš lepší nebude. Panák je sice konstruktivní stoper do ofenzivy, který umí dát parádní přihrávku i naběhnout až do koncovky, ale defenzivní stránka a důraz jeho obranné fáze hry není na potřebné úrovni. A to je u stopera zásadní problém.
Velký důraz naproti tomu často nechybí Emmanuelu Uchennovi, 21letému stoperovi s velkým potenciálem, který už má ale také ve 14 odehraných utkáních Chance ligy 7 žlutých karet. Někdy se pohybuje na tenké hraně vyloučení. V tom bude muset ubrat. Mnozí asi čekali, že dál v kariéře už bude mladý Adam Ševínský. Brian Priske ho však, stejně jako jeho předchůdce, zatím příliš nevyužívá a jeho talent nerozvíjí.
Sparta nakonec koupila z Jablonce také zkušeného ligového stopera, 27letého Jakuba Martince. Ač se o jeho možném příchodu mluvilo dlouho, Sparta ho dotáhla až v době, kdy ho už nemohla zapsat na soupisku Konferenční ligy. To bylo od sportovního vedení klubu poněkud zvláštní rozhodnutí. Martinec tak muže zasáhnout pouze do zápasů Chance ligy a MOL Cupu, což je určitý hendikep. Zahrál si zatím pětkrát. Naposledy v nepovedeném utkání v Karviné, kde se svezl se špatným výkonem celého týmu.
Hodně toho na podzim naopak zase odehrál Jaroslav Zelený. Nejčastěji na pozici levého stopera. Je to zkušený fotbalista, který má výhodu, že zvládne i post levého wing beka. Tedy pozici, kde mají české kluby i reprezentace malý výběr. Své si pořád odehraje. Jiný a lepší už v 33 letech ale nebude.
Záloha stojí a padá s výkony 26letého Kaana Kairinena. Je to bezesporu výborný fotbalista. Rychlý fotbal a důraz soupeře mu ale „nevoní“. Když Fin nestíhá, Spartě chybí fotbalista, který by to vzal za něj. Místo vedle Kairinena zaujal v poslední době 23letý Nor Silvert Mannsverk. V devíti zápasech ligy a poháru zatím vyšel střelecky naprázdno. Připsal si pouze jedinou asistenci.
Angelo Preciado, který dostává přednost vpravo před Kadeřábkem, slevil z výkonů, kterými okouzlil Letnou v prvním období po svém příchodu. V 11 ligových startech nové sezony ještě nevstřelil branku a má pouze jednu asistenci. V Evropě sedm startů bez branky a tři asistence. Novým mužem, který se na podzim také usadil v sestavě, je druhý Ekvádorec, 23letý John Mercado. V 11 ligových utkáních zatím třikrát skóroval a jednou asistoval. V Evropě vyšel ve čtyřech zápasech naprázdno.
Po několika zraněních šel výkonnostně dolů Matěj Ryneš. Přesto byl nyní nominován do národního týmu. Z pohledu Rynešovy současné výkonnosti je to s podivem. Na druhou stranu, faktem je, že post levého obránce či wing beka je bolavým místem českého fotbalu. A to už delší dobu. Prostě není kde brát.
Pro zranění vypadl na delší čas záložník Lukáš Sadílek. Ani předtím toho však příliš nenahrál. Více naopak na podzim hraje 22letý Patrik Vydra. Fotbalista, v něm někteří vidí budoucnost Sparty, jiní ho naopak zcela odmítají. Osobně nepatřím ani do jednoho tábora. Má ve hře světlé momenty, ale i ty horší. Rozdílový hráč to, dle mého názoru, není a nejspíš nikdy nebude.
Santiago Eneme přišel na Letnou z Liberce ještě před návratem dánského kouče. Nevím, jestli to má na trenérův vztah k 25letému záložníkovi zásadní vliv či je problém v něčem jiném, avšak asi nejsem sám, kdo má pocit, že dánský kouč mohl dát Enememu více šancí. Zvlášť v této situaci, kdy to Spartě neladí.
Chloubou Sparty v první Priskeho éře byl skvělý útočný trojzubec Birmančevič - Kuchta - Haraslín. Byl postrachem obran. Rozhodoval zápasy. Táhl Spartu za úspěchy. Brian Priske, dle očekávání, toto útočné trio obnovil. Nefunguje však jako dříve.
Haraslín má zdravotní trable. Kuchta šel s formou dolů. Těžko se vyrovnává s konkurencí Rrahmaniho. Birmančevič se sice oproti minulé sezoně zvedl, ale fantastickou formu ze své první sparťanské sezony, která byla v jeho dosavadní kariéře naprosto výjimečná, zatím také nenalezl.
Šanci tak v útoku (místo Kuchty) dostává více střelecky disponovaný Albion Rrahmani, který má na kontě 6 ligových branek (Birmančevič 5, Kuchta 4). Dalším mužem do útoku je 21letý Kevin Prince Milla z pražské Dukly. Náhrada za Olatunjiho. V pěti startech zatím neskóroval. Nepřesvědčil ani, když dostal větší minutáž. Na Spartu je to zatím málo. Na Letné se také rozkoukává 21letý Australan Garang Kuol. Zatím zasáhl vždy jen na pár minut do čtyř soutěžních utkání. Na hodnocení je brzy.
Brian Priske rád „hraje své hráče“. Nechce velké změny. Problémem současné Sparty je, že momentálně nefunguje to, co dříve. Týmu chybí nejen větší kreativita, pokud soupeř přikryje ve středu pole tvořivého Karinena, ale především větší zápal do hry. Priske-motivátor působí v poslední době na střídačce trochu bezradně.
Svůj podíl na tom má možná i fakt, že Priske sází tradičně hodně na cizince. Pokud se daří, není co řešit. Když ne, nemá však kdo zavelet. Českého lídra typu Krejčího tým stále nemá. Kadeřábka, jenž je jiný, ale umí mužstvo strhnout osobním příkladem, Priske nechává na střídačce. Z posledních sedmi zápasů se objevil na hřišti jen dvakrát. Kuchta není v pohodě. Haraslín je živelnější, ale po zranění. Je otázkou, jak na tom bude po návratu z reprezentace.
Sparta má sezonu pořád velmi slušně rozehranou. V Chance lize je druhá a hraje o titul. V Konferenční lize si situaci zkomplikovala, ale pořad je ve hře o postup. Také v MoL Cupu pokračuje. Priorita je jasná - Chance liga.
Po pauze čeká papírově slabší soupeř. Sparta jede do Mladé Boleslavi. Tam to ale nebude tak snadný zápas, jak by se mohlo na první dojem zdát. „Bolka“ podržela i přes velké nezdary trenéra Aleše Majera, před pauzou konečně zabodovala s Duklou. Na Spartu doma tradičně umí. Sparta bude po repre pauze počítat návraty reprezentantů a její výkon může být opět s velkým otazníkem.
Poté jede do Varšavy, kde se utká v Konferenční lize s Legií a v Chance lize hostí Pardubice. V její situaci jsou zápasy s Mladou Boleslaví a Pardubicemi dvě „povinné“ výhry. Zvládne je?
Pak ji čeká v MOL Cupu „výlet“ do Brna proti ambicióznímu Artisu. Ani tam to nebude „procházka“. Následně zavítá 6.prosince do Olomouce, kde to bude, proti momentálně čtvrtému týmu ligové tabulky, určitě velmi náročný zápas. V KL jede do rumunské Craiovy a podzimní část Chance ligy ukončí domácím duelem s lepšícím se Libercem 14.prosince. O čtyři dny později celou první část sezony uzavře na Letné zápasem KL se skotským Aberdeenem.
Osm soutěžních zápasů, v kterých lze hodně ztratit a stejně tak hodně získat. Osm soutěžních zápasů, které napoví, v jaké (ne)pohodě půjde Sparta do zimní přestávky.
Brian Priske si potrpí na zahraniční fotbalisty. Rozvoj sparťanských talentů od něj nelze očekávat. Ze Sparty tak odešli, aniž by v ní udělali „díru do světa“, zkušení Adam Karabec (Lyon), Václav Sejk (Herenveen), Kryštof Daněk (Linz) či Michal Ševčík (Mladá Boleslav). Všichni sice na hostování, ale je více než zřejmé, že Priske o ně nestál. Karabec, Sejk i Daněk dnes patří do širšího kádru českého národního týmu.
Další velmi talentovaní mladíci z poslední doby, 19letý Daniel Rus a 21letý Lukáš Penxa, byli zase posláni na hostování. To je určitě správné rozhodnutí. Hráč, který už přerostl druhou ligu, se může na ročním hostování „vykopat“ a vrátit na Letnou jako lepší fotbalista, který může být platným členem „A“ týmu. Rus a Penxa ale v Liberci a Jablonci nehrají. A to pro Spartu není dobrá vizitka. Špatný výběr. V jiných klubech typu Dukly, Teplic či Mladé Boleslavi by spíše hráli.
Sparta má dlouhodobě pověst klubu s výbornou mládežnickou akademií. Jednou z nejlepších v zemi. Neumím posoudit, zda to stále platí. Avšak její béčko v druhé lize, vedené Lubošem Loučkou, hraje v této sezoně o sestup. Nedisponuje fotbalisty, kteří by mohli posílit „A“ tým. Velká kooperace mezi áčkem a béčkem Sparty asi ani nefunguje. Hráči širšího kádru áčka za „B“ tým hrát moc nechodí, aby ho posílili a získali zápasovou praxi, jak je jinde zvykem.
Sparťanský „B“ tým navíc ani v současnosti nemá zkušeného staršího hráče (jako třeba „B“ tým Slavie v Marku Suchém a Tomáši Necidovi, dříve také Milanu Škodovi - tedy bývalých reprezentantech), od kterého by se mladíci učili přístupu a „řemeslu“. Poté, co David Pavelka ukončil kariéru, tuto úlohu ve sparťanské rezervě nikdo nepřevzal. Nejspíš si toho nikdo ze sportovního vedení klubu nevšiml.
Trošku to pohledem zvenku vypadá, jakoby na Letné stále hodně věcí běželo jen setrvačností. O strategii sportovního vedení klubu toho z poslední doby veřejně moc známého není. Tomáš Rosický ani Tomáš Sivok rozhovory neposkytují. Sparťanští fanoušci musejí doufat, že snad o to více pracují pro Spartu.
Zatím to ale spíše vypadá, že se, stejně jako v minulosti, spoléhá na to, s čím přijde Brian Priske. Jaké posily pro Spartu vytipuje. Pokud tomu tak opravdu je, jedno je jisté, budou opět ze zahraničí. Co však není jisté, jestli má Brian Priske stále na to, aby novou situaci sám zvládl.
Chce-li Sparta ligové mužstvo v zimní pauze pozitivně „nakopnout“, bude muset učinit změny, které už delší dobu odkládá.
Měla by se rozhodně zamyslet nad postem brankáře. Minimálně přivést Vindahlovi skutečnou konkurenci. Potřebuje také jednoho opravdu kvalitního (a zdravého) stopera a jednoho tvořivého záložníka do středu pole ke Kairinenovi. Bude muset řešit, jak naložit s fotbalisty, kteří v poslední době více marodí, než hrají. Jak vyřešit otázku Kadeřábka a zda si v kádru ponechat nespokojeného Kuchtu, i když třeba nebude členem základní sestavy. To je jen stručný výčet. Otazníků je však jistě mnohem více.
Další zdroje: přímé přenosy Oneplay a Nova Sport, statistiky Livesport
