Článek
Benešovský rodák Jiří Štajner začínal s fotbalem v TJ Sokol Senohraby, kde byl asi do třinácti let. Má za sebou divoké dospívání. Popsal ho v knize „Šílený génius Jiří Štajner“, kterou s ním sepsali novináři Pavel Hartman a Milan Švec. Štajner v ní vzpomíná nejen na rvačky na tancovačkách, ale také další maléry, kterých prý nebylo málo.
S vesnickou partou vyváděli divoké věci. Občas si prý i „půjčili“ auto. „Tehdy to šlo snadno. Vymáčknout okýnko, spojit drátky, všichni kluci na vesnici tohle měli v malíku. Když jsme náhodou auto rozflákali, nechali jsme ho u cesty,“ vzpomíná v knize, která vyšla před dvanácti lety.
„Jednou jsme ve vlaku uráželi nějakou Čechoameričanku, rozkopli jsme jí kufr a ona pak tvrdila, že jsme jí i zlomili nohu. Byl z toho průšvih,“ popisuje jeden z mnoha příběhů v knize sám Štajner.
Zažil i policejní honičky. „Jednou jsem si půjčil auto, dohnali mě, pak se mnou mrskli na kapotu, ruce za záda, klepeta a výslech.“ Měl štěstí, že se to policajtům nechtělo řešit. „Zavolali tátu a bylo to ještě horší. Dal mi takovou ránu pěstí, že jsem viděl všechny svatý,“ líčí další událost.
Prý měl štěstí, že většinu deliktů spáchal do patnácti let. „Byl jsem právně nepostižitelný, ale pak už mi pár obálek s modrým pruhem přišlo. Naštěstí pomohla Havlova amnestie,“ objasnil též v knize.
Byl jedním z velkých mládežnických talentů pražské Slavie, kam se ze Senohrab přesunul. V dorosteneckých letech hrál v jednom týmu například s Lukášem Jarolímem, Tomášem Klinkou či Martinen Hyským, dnešním trenérem plzeňské Viktorie. Společně zvítězili v české lize staršího dorostu.
V áčku Slavie dostal šanci jako 18 letý. Debutoval v derby se Spartou. Bylo to v dubnu 1995 ve starém Edenu. Sparta zvítězila v samém závěru utkání gólem Pavla Nedvěda 0:1. Sešívané tehdy vedl trenér Miroslav Beránek a v její sestavě byli Jan Stejskal, Pavel Novotný, Jan Suchopárek, Martin Pěnička, Jiří Lerch, Radek Bejbl, Daniel Šmejkal, Ondrej Krištofík, Patrik Berger, Vladimír Šmicer a navrátivší se Ivo Knoflíček. Jiří Štajner střídal posledně jmenovaného.
Mladík nastoupil v premiérové sezoně pouze do tří ligových utkání. Stejný počet přidal v následující, kdy už tým vedla dvojice František Cipro - Josef Pešice. Slavia získala mistrovský titul, pod kterým je i jméno Jiřího Štajnera, i když se v hvězdami našlapaném týmu příliš neprosadil.
Měl bohémskou pověst a flegmatický přístup k povinnostem. V nabitém kádru ligové Slavie se neudržel. Ta ho poslala na hostování do druholigových Českých Budějovic. Bez kamarádů se mu tam ale prý moc nelíbilo. Jednou navíc zaspal odjezd na zápas „B“ týmu. Ani trenéru Pavlu Tobiášovi se jeho přístup nelíbil a po měsíci mu řekl, ať si sbalí věci a vrátí se do Prahy.
Po této epizodě skončil dokonce ve středočeské 1.B třídě v Louňovicích, vesnici poblíž Prahy. „Do Louňovic šli kluci z béčka Slavie, dali jim tam lepší peníze. Já se do Slavie vrátil z Budějovic, odkud mě trenér Tobiáš vyhodil, a tak jsem šel s nimi,“ vyprávěl v jednom rozhovoru před lety.
Stále byl kmenovým hráčem pražské Slavie, ale ta s ním už nepočítala. Bylo mu dvacet. Hrál sice za Slavii, ale Slavii Louňovice. „Pralesní ligu“. Vypadalo to, že s profesionálním fotbalem je konec. Bude hrát už jen vesnický fotbal „na žízeň“.
Kariéru mu pomohli nečekaně restartovat v Mostu. Dostal se tam trochu náhodou. Tehdy druholigový mostecký klub kupoval ze Slavie obránce Václava Spala. K němu mu slávistický management „přibalil“ za zhruba půl milionu korun i nepotřebného Štajnera.
Jiří Štajner se stal pro mostecký klub překvapivě skvělým kaufem. Věděl, že je to jeho poslední šance na záchranu kariéry profesionálního fotbalisty. Využil ji! Plnil povinnosti a hrál výborně. Na podzim 1999 nastřílel ve 2. lize sedm gólů a v zimě se stěhoval do Liberce. Mluvilo se o tom, že Slovan za něj dal údajně kolem 4 milionů korun. Most navíc obdržel později i procenta ze Štajnerova prodeje do Hannoveru. Údajně na něm tak dle médií celkově vydělal přes 20 milionů korun!
Na jaře 2000 se začal pravidelně objevovat v liberecké sestavě trenéra Ladislava Škorpila. V lize Slovan obsadil osmé místo. Zvítězil však v národním poháru. Přispěl k tomu i Štajnerův čtvrtfinálový gól pražské Slavii při výhře 2:0. Pro něj osobně to byla bezesporu satisfakce.
Finále bylo specifické. Slovan Liberec do něj totiž nastoupil proti nečekanému soupeři - druholigovému Baníku Ratíškovice. Ten vyřadil mimo jiné Drnovice a Blšany, ve čtvrtfinále i tehdy druholigovou Plzeň a v semifinále doma hladce přejel Vítkovice. To Liberec v semifinále porazil olomouckou Sigmu.
Ve finále byl logicky obrovským favoritem. Vyhrát musel. Zato Ratiškovice mohly pouze překvapit. V základní sestavě Slovanu nechyběl ani Jiří Štajner. Finále nakonec rozhodl dvěma góly jeho argentinský spoluhráč z útoku Lazzaro Liuni. Slovan vyhrál 2:1 a šel do Evropy.
V dalších dvou sezonách se Jiří Štajner stal jedním z klíčových fotbalistů Slovanu. Zahrál si také evropské poháry. V 1.kole Liberec vyřadil švédský klub IFK Norrköping. Ve 2. kole podlehl pozdějšímu vítězi, slavnému klubu Premier League FC Liverpool, za který nastoupili i Berger se Šmicerem.
V další sezoně se Slovanu skvěle dařilo v Evropě. Tým přešel postupně přes Slovan Bratislava, Celtu Vigo a Mallorcu. Proti oběma španělským celkům Jiří Štajner skóroval. Byl také výraznou postavou osmifinále s francouzským Olympique Lyon.
V úvodním utkání otevřel z penalty skóre. V odvetě přispěl ke gólu již v první minutě, když se jeho centr odrazil ke skórujícímu Nezmarovi. V závěru pak poslal Slovan do vedení 2:1 gólem hlavou. Slovan zvítězil 4:1!
Liberecká sestava ze slavného utkání s Lyonem:
Kinský - Johana, Lukáš (9. Valachovič), Holeňák ,Janů - Hodúr (71. Neumann), Koloušek, Langer, Zbončák - Nezmar (90. Gyan), Štajner
Spanilou libereckou jízdu zastavila až ve čtvrtfinále bundesligová Borussia Dortmund s Kollerem a Rosickým v sestavě. Na pražské Letné, kde museli liberečtí hrát domácí utkaní, ještě uhráli bezbrankovou remízu, ale v odvetě se projevila síla domácího mužstva, které zvítězilo 4:0. I tak to byla od Slovanu skvělá evropská sezona.
Také v české nejvyšší soutěži to Slovanu pod trenérským tandemem Ladislav Škorpil - Josef Csaplár, který se vhodně doplňoval, skvěle šlapalo. Tým se semknul. Parta fungovala na hřišti i mimo něj. Slovan směřoval za historickým titulem. V 30. kole si to sice zkomplikoval prohrou 1:2 s Bohemians, navzdory tomu už uhájil první místo před Viktorií Žižkov.
Jiří Štajner prožíval v Liberci skvělé období. V sezoně 2001/02 se stal s 15 góly králem ligových střelců. V anketě o Zlatý míč pro nejlepšího českého fotbalistu roku se umístil třetí! Za vítězným Tomášem Rosickým a obhajujícím Pavlem Nedvědem. Výborné výkony v libereckém dresu mu také přinesly pozvánku od reprezentačního kouče Karla Brücknera.
Jiří Štajner dresu Hannoveru
Do německého Hannoveru, který právě postoupil do Bundesligy, přestoupil v létě 2002. Vyhlédl si ho tehdejší trenér Ralf Rangnick jako náhradu za Jana Šimáka, který mířil do Bayeru Leverkusen. Hannover vyplatil za Štajnera libereckému klubu údajně zhruba 3,5 milionu eur. To tehdy z českého fotbalisty učinilo nejdražší posilu v klubové historii.
Z „domáckého“ Liberce do „chladného“ německého prostředí, kde se na velké kamarádství mezi spoluhráči nehrálo. To byl velký skok, i když Hannover patřil v německém měřítku k menším klubům. Štajnerovy podzimní výkony v novém působišti také zůstaly trochu za očekáváním. Kritiku sklízel hlavně za údajné problémy s nadváhou a nedisciplinovanost. Na jaře se ale zlepšil. Stal se klíčovým hráčem a pomohl mužstvu zachránit se v Bundeslize.
V nové sezoně se ale jeho problémy vrátily. Částečně to bylo dáno i stylem hry týmu, který se zaměřoval hlavně na defenzivu. Po dohodě s vedením klubu se v zimě rozhodl situaci řešit odchodem na hostování ve Spartě, která potřebovala zvýšit konkurenci v kádru. Důvodem změny působiště byla také snaha vybojovat si účast na EURU 2004.
Pobyt Letné ale nesplnil očekávání. Byl to podivný půlrok. Bylo znát, že je v klubu pouze na hostování. Odehrál za Spartu jen 14 zápasů a vstřelil 3 ligové góly. Sparta nevyužila vysokou opci na přestup. Vrátil se proto zpět do Hannoveru. Do hvězdami nabitého českého kádru na EURO se také neprobojoval.
Faktem je, že konkurence v reprezentačním týmu byla v těch časech obrovská. Trenér Karel Brückner měl na výběr z řady vynikajících ofenzivně laděných fotbalistů, kteří působili na velmi zvučných adresách.
Stačí připomenou jména jako Pavel Nedvěd (Juventus Turín), Vladimír Šmicer (FC Liverpool), Jaroslav Plašil (AS Monaco), Tomáš Rosický (tehdy Dortmund, později Arsenal), Karel Poborský (Sparta, předtím Manchester, Benfica, Lazio), Štěpán Vachoušek (Marseille), Jan Koller (Dortmund), Milan Baroš (FC Liverpool), Vratislav Lokvenc (Sparta, potom Kaiserslautern a další kluby) či Marek Heinz (Ostrava, Hamburg, Bielefeld, Mönchengladbach, Galatasaray a další kluby).
Co bychom za takovou kvalitu dnes dali! Český reprezentační trenér Miroslav Koubek mezi tvořivými ofenzivními fotbalisty opravdu velký výběr nemá.
Probojovat se do reprezentačního mužstva tehdy bylo nesmírně těžké. Jiří Štajner debutoval v únoru 2002 na turnaji na Kypru proti Maďarsku. To už tým po Josefu Chovancovi vedl trenér Brückner. V reprezentační nominaci se poměrně často objevoval i v dalších letech, ale stabilním hráčem se nikdy nestal. Brückner měl jiné oblíbence. Ve velké konkurenci starty přibývaly jen pomalu.
Na EURU 2004 se nedostal, ale podíval se na světový šampionát v Německu o dva roky později, kde nastoupil do všech tří utkání s USA, Ghanou a Itálii. Tým ale už neměl tak vysokou kvalitu jako o dva roky dříve a po základní skupině jel překvapivě domů.
Do národního týmu byl povoláván i v dalších letech, ale účast na EURU 2008 ho také minula a na MS 2010 se mužstvo neprobojovalo. S reprezentací se loučil v únoru 2012 pod trenérem Bílkem v přátelském utkání s Irskem. Tehdy ale ještě netušil, že je to jeho poslední reprezentační start.
Zatímco Brücknerova rozhodnutí respektoval, zejména v roce 2004, protože v té době ve Spartě nehrál dobře a trenér měl k dispozici velké osobnosti ve vynikající formě, s účastí na EURU 2012 počítal. Měl velmi dobrou formu. V libereckém dresu se mu po návratu z Německa dařilo. V sezoně 2011/12 vstřelil v 29 startech 15 ligových gólů.
O to větší to byl šok! Jak se svěřil před lety v médiích, manželka byla už domluvená s přítelkyní Thea Gebre Selassieho, že do Polska pojedou spolu. Měl už také lístky pro tchána a jeho kamarády. Pak mu ale zavolal reprezentační manažer Vladimír Šmicer, bývalý spoluhráč ze Slavie i národního mužstva. Skleslým hlasem mu oznámil: „Štajny, mám pro tebe špatnou zprávu. Nejsi v nominaci!“
I když se o něm vždy říkalo, že je flegmatik, tehdy svoji pověst nepotvrdil. Byl prý tak „vytočený“, že za chvíli zavolal trenéru Bílkovi a řekl mu: „Michale, jdi do pr…!“ Na odpověď ani nečekal. Stejně už to nemělo smysl. Svůj reprezentační účet tak po deseti odsloužených letech uzavřel na 37 startech a 3 gólech.
Vraťme se ale ještě v čase zpátky. V Německu v létě 2009 prodloužil smlouvu o další dvě sezony. Dařilo se mu. Hrál stabilně. Sezónu 2008/09 končil jako nejlepší střelec Hannoveru. Během závěrečného 34. kola odehrál své jubilejní 200. utkání za hannoverský klub.
Také v sezoně 2009/10 byl stále velmi platným hráčem. Odehrál za Hannover 30 bundesligových utkání a vstřelil 6 gólů. Neviděl už prý ale velkou perspektivu, že v té následující odehraje znovu třicet zápasů za sezonu, a že bude zase patřit mezi klíčové hráče týmu. Sedět na lavičce a čekat na příležitost, se mu nechtělo. V Hannoveru končil s bilancí 229 bundesligových utkání a 42 gólů. Další zápasy přidal v národním poháru.
V létě 2010 požádal vedení klubu o předčasné ukončení smlouvy. Bylo mu třicet čtyři let. Bundesliga není lehká soutěž, což si dobře uvědomoval. Hannover hrál na spodku tabulky, hodně defenzivní fotbal, což pro kreativního fotbalistu, jakým byl, nebylo dlouhodobě nic příjemného.
V klubu také nebyla nejlepší atmosféra, neboť v listopadu 2009 spáchal sebevraždu dlouholetý brankář a německý reprezentant, Štajnerův spoluhráč, 32 letý Robert Enke. Trpěl prý depresemi. Skočil pod vlak. Jen dva dny předtím ještě chytal v ligovém utkání.
Robert Enke při tréninku uprostřed. Vlevo Jiří Štajner
V Německu strávil osm let. Tedy bez půlroku ve Spartě. V Hannoveru zanechal velmi silnou stopu. V roce 2021, kdy klub slavil 125 let své existence, a při té příležitosti fanoušci vybírali nejlepší fotbalovou jedenáctku klubové historie, do ní byl (společně s Janem Šimákem) zařazen i Jiří Štajner.
S Hannoverem se rozloučil v exhibici, kterou domácí klub odehrál v létě 2010 s Libercem. Nejdříve nastoupil za Slovan a vstřelil dva góly. V závěru utkání naopak posílil Hannover, když v jeho dresu odehrál šest minut a zkorigoval stav na 5:6. Na letní přípravné utkání přišlo přes osm tisíc diváků, kteří mu připravili milou rozlučku.
Vrátil se do Slovanu Liberec. Stal se okamžitě klíčovým hráčem základní sestavy. Ve své druhé sezoně po návratu s 15 vstřelenými góly a 16 asistencemi za 29 utkání výrazně přispěl k titulu. Svému druhému s Libercem a třetímu celkem. V počtu asistencí stanovil ligový rekord, který překonal až v roce 2014 Bořek Dočkal.
Svůj osobní historický mezník v kariéře zaznamenal 16. března 2013. Tehdy vstřelil jediný gól Liberce proti Slavii Praha. Touto brankou se stal 62. členem prestižního Klubu ligových kanonýrů. Na kontě má celkem 106 gólů v prvoligových soutěžích (57 Liberec, 42 Hannover, 3 Sparta, 4 Mladá Boleslav).
Liberec se Slavií tehdy ligový duel prohrál. Jiřího Štajnera mohlo alespoň těšit, že do elitního klubu střelců vstoupil symbolicky na trávníku klubu, v kterém v nejvyšší soutěži kdysi začínal, byť za něj nikdy žádný ligový gól nevstřelil. Nebyl by to však on, kdyby to nějak moc řešil.
Jak uvedl v jednom rozhovoru, prý nad hranicí stovky gólů nepřemýšlel. Novináři a lidé kolem něj mu sice připomínali, že je už blízko této mety, hlavně spoluhráči v kabině, kteří se těšili, že za to něco zaplatí do společné kasy. On se nestresoval.
V Liberci prožil krásné druhé období, ale vše jednou končí. Slovan s nabídkou nové smlouvy vyčkával. On už čekat nechtěl…"S libereckým sportovním ředitelem Honzou Nezmarem jsme se o pokračování bavili. Ještě mi volal, když jsem jel do Boleslavi. Ale to už jsem mu řekl, že jsem to slíbil jim," líčil Štajner v médiích.
Chvíli o něm dokonce prý uvažovala pražská Sparta, nicméně s konkrétní a zajímavou nabídkou přispěchal klub z města automobilů. V létě 2013 se přestěhoval jako volný hráč do FK Mladá Boleslav, kde podepsal smlouvu na jeden rok s roční opcí.
Měl už své roky, ale pořád mohl být pro tým přínosem, což zpočátku také potvrzoval. Trenéra Ladislava Mináře ale v zimě vystřídal Karel Jarolím! Ten sice v rozhovorech po příchodu do klubu odmítal teorii, že Štajnerův osud je po jeho nástupu do funkce už dopředu zpečetěn. „Proč si to myslíte? Jako že není zvyklý, že je na něj někdo přísný?“ reagoval kouč.
Bylo všeobecně známým faktem, že Karel Jarolím si se staršími hráči jako trenér nikdy příliš nerozuměl. Neměl rád, když měl někdo z nich na kabinu větší vliv. Své by o tom mohli vyprávět i Vladimír Šmicer, Erich Brabec či Milan Baroš.
I v případě Štajnera se brzy ukázalo, že je hotovo. Pedant Jarolím a pohodář Štajner. To byl střet „dvou světů“. Štajner, známý fotbalový bohém a hračička. Fotbalista, který má rád pohodu, ve volnu si dá pivko a cigaretku. Jarolím zase pověstný drilem, extrémní náročností a striktní disciplínou. Trenér, který chce hráče neustále kontrolovat, vážit, měřit, určovat jim, co a kdy budou jíst. Trenér, který nemá rád opozici a diskuze.
To nešlo k sobě. Kouč také brzy po svém zimním příchodu zkušeného fotbalistu prakticky odstavil. Nebylo to nijak velkým překvapením. „Nedal mi čuchnout,“ hodnotil to s odstupem času v médiích hráč. „Co jsem se bavil s klukama, tak se tohle dalo čekat,“ dodal ještě. Trenér se rozhodl kádr radikálně omladit a přestavět podle svých představ. To vedlo k čistce, kterou Štajner popsal slovy, že trenér v létě starší hráče „vystřílel“.
Na druhou stranu je také třeba přiznat, že forma bývalého reprezentanta už nebyla taková jako předtím v Liberci. Ale to asi ani být nemohla, když neměl důvěru trenéra a zápasovou praxi. Každopádně, kouč Jarolím mu v jarní části sezony zápasového vytížení nedopřával, proto v létě 2014 v Mladé Boleslavi po vzájemné dohodě skončil.
Poslední ligové utkání odehrál na začátku května za mladoboleslavský klub proti pražským Bohemians. Nastoupil na posledních šest minut, když střídal Lukáše Mageru. Nadešel čas. Bylo mu bezmála 38 let.
Celkem v české lize nastoupil do 186 utkání a vstřelil 64 gólů (57 Liberec, 4 Mladá Boleslav, 3 Sparta). Čtrnáct jich bylo z pokutových kopů. Vyloučen byl pouze jednou. Nejvíce ligových utkání na české scéně v jednom dresu odehrál s Janem Nezmarem (111), Tomášem Janů (94), Petrem Johanou (84) a Jiřím Fleišmanem (69).
Po skončení profi kariery si zahrál jednu sezonu 5. ligu v Německu v klubu FC Oberlausitz Neugersdorf, kde s ním bylo dalších šest Čechů. Dojížděl tam hrát nějakou dobu i Jan Nezmar. Zažil tu za krátkou dobu i jeden úspěch. Ve čtvrtfinále Saského poháru pomohl malému klubu k postupu přes třetiligové Dynamo Drážďany. Pak hrál ještě tři sezony 1. A třídu na severu Čech v Chrastavě.
Poté působil jako (hrající) asistent u divizního celku v České Lípě, ale měl zdravotní trable s kotníky, tak hrát přestal. Poté ještě nastupoval za Novou Ves v okresním přeboru. I tam ale na jaře 2023 kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům skončil. V současnosti působí druhou sezonu jako hlavní trenér divizního Turnova. Jeho asistentem je další exligový fotbalista Miloš Brezinský.
Jiří Šajner rozhodně nikdy nebyl tuctovým fotbalistou. Dokázal vymyslet nečekaná řešení herních situací, kličky v plném sprintu nebo překvapivé přihrávky patou či „naslepo“, čímž mnohdy dokázal zaskočit obránce. Měl vynikající krytí míče a precizní technické vedení balonu.
Měl skvělé periferní vidění a dokázal spoluhráčům posílat finální pasy do šancí. Výhodou byla jeho univerzálnost. Mohl nastupovat jako klasický útočník, křídlo i stažený podhrotový hráč. Měl tah na bránu. Byl silný v situacích jeden na jednoho.
Kvůli svému specifickému kolébavému běhu, vizáži a věčně dobré náladě si vysloužil přezdívku „fotbalový Švejk“. Štajner ve formě uměl zápas vyhrát třeba sám, ale když neměl svůj den, tak jako by na trávníku ani nebyl. Na hřišti dokázal vymyslet geniální kličku nebo přihrávku, ale někdy také zkazit úplně jednoduchý balón. Ale nijak se tím nijak nestresoval. Fanoušci ho milovali právě proto, že byl nepředvídatelný, lidský a na nic si nehrál.
Kdysi řekl v jednom rozhovoru: „Bezstarostnost člověku pomůže ve vypjatých situacích, možná jsem neměl na hřišti velké nervy. Což souvisí s tím hračičkou.“
Někdo si bude možná myslet, že mohl dosáhnout více. Jiří Štajner je svou kariérou spokojený. Jak uvedl před pár lety v médiích. Titul s Hannoverem se dal těžko vyhrát. Úspěchem bylo, že klub nespadl. A za velký úspěch považuje, že tam vydržel osm let. V Česku z klubového hlediska vyhrál všechno. Tři tituly, národní pohár. V Německu bylo náplastí na absenci pohárů, jak ho fanoušci měli rádi. Manželka mu prý vždy líčila, jak lidé na tribunách mají rádi Štajnera. Bylo to poznat i ve městě, když ho lidé potkávali.
Jiří Štajner v těchto dnech, přesně 27.května, slaví padesátiny. Tak všechno nejlepší!
Další zdroje: Kniha „Šílený génius Jiří Štajner“ (autoři Pavel Hartman a Milan Švec), statistiky Bundesligy, ligové a reprezentační statistiky Fotbal.cz , Wikipedia, web Slovanu Liberec, web FK Turnov, web Hannover 96
