Dvacetinásobné mistry světa v kolové připomene rozhlasová hra Davida Drábka s hvězdným obsazením

Kolová je sportem, který mladší lidé možná dnes asi ani moc neznají. Tak tedy malá instruktáž. Kolová je tak trochu vzdáleně podobná sálovému fotbalu. Jen hráči po hrací ploše o rozměrech 14×11 m jezdí na kolech. V kolové hrají proti sobě dvoučlenné týmy. Kolo na kolovou, které váží přibližně 11 kilogramů, nemá přehazovačku a brzdy. Převod je pevný 1:1. Nápadná jsou ohnutá řídítka a dozadu protáhlé sedlo, což zajišťuje specifické těžiště. Galuskové gumy se nafukují obvykle na 7-10 barů a jsou speciálně přizpůsobené jízdě v hale.

Míč na kolovou je svojí váhou 500 - 600 gramů a průměrem 17-18 cm poměrně malý. Je potažen látkou a vyplněn srnčími chlupy. Jeden zápas trvá 2× 7 minut. Hřiště je 11 metrů široké a 14 metrů dlouhé. Okolo herního pole jsou cca. 30 cm vysoké mantinely. Branky jsou ve tvaru čtverce 2× 2 metry, z toho také vyplývá, že brankoviště je tvaru půlkruhu s rádiusem 2 metry. Hráči se mohou míče při hře dotknout pouze hlavou. Brankář v brankovišti může ale zakročit jakkoli. Není přípustné šlápnout nohou na zem.

Poprvé byla kolová představena roku 1893 Nicholasem Edwardem Kaufmannem. První mistrovství světa se pak konalo v roce 1929. Kolová patří spolu s krasojízdou do sálové cyklistiky. Mají společná mistrovství světa. Anglická verze názvu je cycleball. Kolová se v současnosti hraje v různých zemích a částech světa, rozšířila se i do Asie. Mistrovství světa nejvyšší kategorie se hrálo kromě obvyklých destinací už také v Japonsku, Malajsii, Portugalsku či Maďarsku. Na medailové úrovni kolovou hráli a hrají především hráči z Rakouska, Německa, Belgie, Dánska, Francie, Švýcarska a České republiky (dříve Československa) .

Kolová byla a stále je malým sportem. Nestala se olympijským sportem. I proto nedošlo k jejímu většímu celosvětovému rozvoji. V televizi se dnes v Česku vyskytuje ojediněle. Spíše jako reportáž z již proběhlé události na kanálu ČT Sport. Byly však doby, kdy to byl v tehdejším Československu velmi populární sport. V televizi byly vysílány přímé přenosy nejen ze světových šampionátů, ale také dalších turnajů. Populární bývala například Velká cena Bíteše v kolové s mezinárodní účastí nejlepších evropských dvojic. Kolová si v Československu v 70. a 80. letech minulého století získala mezi sportovními fanoušky mimořádné postavení a velký zájem díky slavné bratrské dvojici, která sbírala světové tituly jako Karel Gott zlaté slavíky.

Mezi brněnskými bratry je věkový rozdíl tří let. Nejdřív proto hrál každý v jiné dvojici. Starší Jindřich vyhrál dokonce v dospělé kategorii stříbrnou a bronzovou na světovém šampionátu se svým původním partnerem Jaroslavem Svobodou. Když vyrostl jeho mladší bratr Jan z mládežnických let, a pár Jaroslav Svoboda-Jindřich Pospíšil začal stagnovat, dali se bratři dohromady. Jan se kvůli tomu musel přeučit z útočníka na brankáře. Stal se pak nadlouho nejlepším brankářem v kolové na světě. Jindřich zase nejlepším světovým střelcem.

V roce 1964 se spolu poprvé zúčastnili v dánské Kodani mistrovství světa. Jindrovi bylo 22 let, Honzovi o tři roky méně. Skončili druzí. O rok později se už v Praze stali poprvé světovými šampiony. Pak sice v letech 1966 a 1967 v německém Kolíně nad Rýnem a švýcarském Badenu o titul zase přišli, ale od roku 1968 do roku 1981 už nikoho dalšího na světový trůn nepustili. Zvítězili 14 krát za sebou! Dvakrát se radovali na domácí půdě. V roce 1970 v Ostravě a o sedm let později přímo v Brně.

V letech 1982 a 1983 je o prvenství připravili výborní bratři Steinmeierové z tehdejší Německé spolkové republiky. Pospíšilové byli v obou případech druzí. Jindřichovi bylo už přes čtyřicet, Janovi na čtyřicítku pomalu také táhlo. Mnozí si mysleli, že se blíží konec jejich kariéry. Měli patnáct titulů mistrů světa. Oni ale všechny překvapili. Nezabalili to. Dokázali se vrátit zpět na vrchol. V letech 1984 - 1988 přidali dalších pět titulů mistrů světa v řadě! Završili tak celkový počet světových triumfů na dvacet!

„My jsme tenkrát prohráli úplně vyhraný zápas. Tak jsme začali ještě víc trénovat,“ vyprávěl později Jan. „Oni byli fakt rychlí. Dělali nám tím potíže a my jsme zjistili, že mají vzadu na kolečku o jeden zub míň. Tak my jsme to taky zkusili, a tím jsme se jim vyrovnali. Povolené to bylo.“

V období mezi lety 1965 a 1988 tak bratři Pospíšilové svému sportu naprosto dominovali. Pouze čtyřikrát se nestali světovými šampiony. Nikdy z mistrovství světa neodjeli bez medaile. Vyhráli také 16× Evropský pohár v kolové a 25× Mistrovství Československa v kolové.

Celou kariéru je vedl jediný trenér - Rudolf Harth. Znal oba od jejich dětství, kdy přišli do tělocvičny. Byl spolutvůrcem všech úspěchů. Dovedl být přísný, ale měl také k oběma svěřencům až otcovský vztah. Jejich vlastní otec padl v posledních dnech druhé světové války, maminka je vychovávala sama, a tak jim Rudolf Harth do jisté míry nahrazoval i chybějícího otce.

Oba jsou mu za vše dodnes vděční. „Byl s námi celý trenérský život, od žáků přes dorostence až po všechny mistrovské úspěchy. Vštípil nám vůli, houževnatost, chuť bojovat,“ říkal později Jindřich. „My jsme fakt makali, měli jsme kondičku a všechny jsme vlastně přejezdili. Málokdo nás porazil,“ dodával Jan.

Rodilý Vídeňák Harth se proslavil tím, že při zápasech svých svěřenců monitoroval dění na hřišti za jednou z branek. „Všichni se nás báli, když byl Harth za brankou. Seděl v rohu u mantinelu, v ruce držel patnáctku klíč. Že byl naštvaný, jsme poznali podle toho, že bouchal tím klíčem do mantinelu. Za ty roky jsme už byli tak naučení, že nám radil jen posunky, kam máme střílet,“ vzpomínal Jan Pospíšil v médiích po letech.

Bratři Pospíšilovi do kolové přinesli mnoho nových dovedností. Jejich hra byla atraktivní. Učili se ji od nich i ostatní dvojice. Pověstné byly například jejich „kolotoče“. Také na řadě nových prvků v jejich hře měl velký podíl jejich trenér. Rudolf Harth zemřel v roce 2013 v požehnaném věku 95 let.

Roky přibývaly. S nimi i nějaká ta kila navíc. Kdo si televizní sportovní přenosy z 80. let pamatuje, ví, o čem mluvím, a nemyslím to rozhodně nějak zle. Byli už sice pomalejší, přesto stále výborní. Menší rychlost nahrazovali obrovskou zkušeností, výbornou technikou a stabilitou na kole. Dovedli soupeře šikovně odstavit od balonu. Vynikal v tom hlavně Jindřich, který jako přední hráč stále uměl na kole velmi rychlé otočky a dokázal dát gól při sebemenším zaváhání soupeře. Jan toho také pořád v bráně dokázal hodně chytil. Občas dal gól přes celé hřiště, když využil momentálně prázdné branky soupeře. To bývala jeho specialita.

O tom, jak byla tehdy kolová díky oběma bratrům v Československu populární, a jak byli výborní, svědčí také fakt, že se stali osmkrát Nejlepšími cyklisty země a v roce 1979 dokonce Nejlepšími sportovci Československa. Toho roku získali svůj třináctý titul mistrů světa. Druhým byl tehdy další cyklista Igor Sláma, mistr světa v bodovačce na dráze, třetí známí veslaři pražské Dukly, dvojskif Vochoska-Pecka. Slavný tenista Ivan Lendl skončil až osmý.

Dlouhou kariéru končili dvacátým světovým titulem v roce 1988 v německém Ludwigshafenu. Jindřichovi bylo v té době už 46 let, Janovi o tři roky méně. Pro pamětníky, ale i ty, kteří kolovou třeba nikdy ani hrát neviděli, je možné umění legendárních bratrů zhlédnou v krátké dobovém příspěvku z jejich posledního světového titulu:

Poté se oba dali na trénování. Jindřich jako trenér dovedl hned následující rok ke zlatu na mistrovství světa dvojici Berger - Kratochvíl. Ta však zvítězila pouze jednou. Světové mistrovské tituly se v dalších letech stali pro českou kolovou vzácností. Miroslav Berger vyhrál po letech ještě v roce 2003 s Jiřím Hrdličkou, rok na to zvítězila jiná česká dvojice Šmíd - Skoták a v roce 2008 Hasoň - Hrdlička. Od té doby česká kolová na mistry světa v kolové čeká. Mistrovské tituly sbírají nejčastěji dvojice z Rakouska a Německa.

Pospíšilové původně chodili do práce a trénovali jen po večerech. Později se stali poloprofesionály, i když v socialistickém Československu se tomu tak říkat pochopitelně nesmělo. Dál pracovali v Královopolské, ale mohli si nechat část hodin refundovat. Když jeli na turnaj či soustředění před světovým šampionátem, měli placené volno a mohli trénovat více i přes den. Do fabriky sice chodili, ale postupně byli z práce v 80.letech uvolňováni více.

Legendární bratři jsou také součástí scénky z kultovního filmu Samotáři, který zná snad každý. Jiří Macháček se ptá: „Co je to za skvělou muziku?“ … „No jo vlastně, státní hymna. Já jen, že ji dlouho nehráli takhle instrumentálně, tak jsem na ni zapomněl.“ Na televizní obrazovce zrovna vystupují na stupně vítězů bratři Pospíšilové.

Jindřich se po krátkém působení rozešel jako trenér se svazem a s dvojicí Berger - Kratochvíl, které pomohl k titulu mistrů světa. Když nebyl zájem doma, přijal po sametové revoluci nabídku na zahraniční působení. Předával pak dlouhé roky své znalosti a zkušenosti Rakušanům. Pracoval zároveň v Rakousku jako brusič, frézař a zámečník. Jan působil zase přes patnáct let ve Švýcarsku. Nejdřív ještě hrál a trénoval kolovou, vychoval tam z mladých hráčů světové šampiony, zároveň pracoval jako skladník a později byl mechanikem.

Dnes proto bratři žijí spokojeně také z důchodu z těchto zemí. Bydlí spolu i s rodinami v brněnském Králově Poli v jednom domě. Oba mají také chaty v Čenkovicích. Jindřichovi bude v březnu 83 let. Jan oslaví osmdesátiny v dubnu. Právě k životnímu jubileu mladšího z bratrské dvojice chystají rozhlasoví tvůrci novou hru z jejich života.

Rozhlasová hra o legendárních bratrech se jmenuje „Ptakopysk“. Napsal ji český dramatik a divadelní režisér David Drábek, který je znám některými vydařenými kontroverzními hrami. Má „na svědomí“ například také veleúspěšnou divadelní hru „Koule“ s populární herečkou Pavlou Tomicovou, která exceluje v hlavní roli. Tato hra také byla nejdříve „pouze“ rozhlasovou. Až později byla autorem zdramatizována pro Klicperovo divadlo, kde se hraje velmi úspěšně už třináct let.

Režie nové rozhlasové hry „Ptakopysk“ se ujal Aleš Vrzák, který před čtrnácti lety režíroval také rozhlasovou verzi „Koule“ s Pavlou Tomicovou, Janem Vondráčkem, Rostislavem Novákem starším, Kamilem Halbichem či Lucií Polišenskou. Uvedení tehdy vyvolalo nebývalý ohlas. I proto byla původní rozhlasová hra Davida Drábka brzy převedena do jevištní podoby.

V rolích bratrů se v nové rozhlasové hře představí Ondřej Vetchý a David Novotný. Ondřej v roli mladšího Jana a David jako starší Jindřich Pospíšil. Jejich trenéra Rudolfa Hartha ztvární Igor Bareš. Dle informací, které zazněly v pondělním vysílání ranního Radiožurnálu, bude mít hra premiéru v dubnu na stanici Vltava. Je směřována k datu 80. narozenin Jana Pospíšila.

Nechme se překvapit, zda se nová rozhlasová hra o legendárních hráčích kolové dočká časem také divadelní podoby, jako „Koule“ o bývalé nejmenované slavné atletce. Doufejme také, že se bratrům Pospíšilům bude hra o jejich životě líbit více než jedné bývalé české atletce-koulařce. Ale doping ke kolové nikdy nepatřil, tak žaloby snad tentokrát nehrozí. Možná tak pivko, ale pokud tento jejich oblíbený „doping“ autor ve hře zmíní, tak se legendární bratři jistě zlobit nebudou.

Kolová je v Česku amatérským sportem. Hráči musí trénovat po večerech, po práci. Shánět si sponzory. Skloubit kolovou se svým zaměstnáním je pochopitelně ještě mnohem složitější než za socialismu. Je to také důvod (jako u jiných amatérských sportů), proč sportovci někdy končí se sportem na vrcholové úrovni nebo dokonce zcela. I proto šla také úroveň a základna hráčů kolové dolů. Stal se z ní v Česku okrajový sport. Vytratila se postupně z médií.

Ale možná se přece jen blýská na lepší časy. Juniorskými mistry Evropy v roce 2024 se totiž stali bratři Jáchym a Richard Baxovi ze Zlína. Vydrží ve svém úsilí? Dočkáme se zase bratrské dvojice - mistrů světa v kolové? Dvacetkrát už to nejspíš nebude, ale aspoň jednou… To by snad vyjít mohlo.

Další zdroj: Český rozhlas Radiožurnál