Článek
Dárius Rusnák s hokejem začínal v Banské Bystrici, známé líhni slovenských hokejových talentů. Jako junior přešel do Bratislavy. V modrém dresu Slovanu vydržel třináct let. Pouze s jedinou přestávkou, když sezónu strávil na vojenské základní službě v Dukle Jihlava, kam odešel jako vysokoškolák pouze na rok. Ve federální československé lize odehrál celkem 436 zápasů a vstřelil 188 gólů.
Bylo mu teprve devatenáct let, když si jako střední útočník s křídly Jaškem a Bezákem užíval radost z historického ligového titulu Slovanu. O rok později přispěl k 3. místu Slovanu ve finálové skupině Evropského poháru mistrů. Zažil však také pád bratislavského klubu druhé nejvyšší soutěže (tehdejší I. Slovenské národní ligy), který nastal po emigraci slavného útočného tria bratrů Mariána, Petera a Antona Šťastných do Kanady.
Právě v zápase I. SNHL v Bratislavě proti Popradu v listopadu 1981 utrpěl vážné poranění oka, které na čas ohrozilo jeho kariéru. Naštěstí se ze zranění zotavil a dosáhl mimořádných úspěchů s národním týmem. Po úrazu už nastupoval s plexisklem na helmě, které chránilo jeho oči, což tehdy nebývalo běžné.
V československé reprezentaci se prosadil v roce 1981, kdy byl členem bronzového týmu na MS ve Švédsku. Stejně jako Pašek byl povolán do československého týmu z druhé ligy, kterou tehdy Slovan hrál. O rok později, na MS 1982, opět přispěl k získání bronzové medaile. V následujících třech letech dokončil svou medailovou sérii – získal stříbro na MS 1983 v Německu a stříbro na ZOH 1984 v Sarajevu.
Na pražském mistrovství světa 1985 dovedl československý tým k titulu mistrů světa jako kapitán. V té době byl „mozkem“ legendárního útoku Lukáč – Rusnák – Liba, který na scéně tehdy takzvaného amatérského hokeje dokonce tak trochu soutěžil s nedostižnou sovětskou trojicí Makarov – Larionov – Krutov.
Jako forvard elitního útoku vynikal mimořádným přehledem o hře, vynikající technikou a citem pro přihrávky. Své střelecké schopnosti okořenil mnoha góly za brankou. V kanadskoamerické NHL se oblast za brankami tehdy nazývala „Gretzkého zóna“, ale v československém a evropském, hokeji to byla také Rusnákova specialita. Vstřelil tak řadu gólů ze svých 68, které nastřílel ve 156 mezistátních zápasech v československém dresu.
Po emigraci bratrů Šťastných byl pod drobnohledem. Komunistický režim měl obavy, aby neutekli další hráči. V hokeji to bylo častějším jevem, neboť v kanadskoamerické NHL neplatila pravidla světové hokejové federace. Hokejista-emigrant mohl okamžitě nastoupit bez souhlasu úřadů i původního klubu. Na rozdíl třeba od fotbalistů, kteří museli na Západě čekat 18 měsíců v karanténě. Proto také případy emigrace mezi fotbalisty takřka neexistovaly. Ledy prolomily až Kubík s Knoflíčkem v druhé polovině osmdesátých let. I ti ale nesměli hned hrát zápasy a nakonec se s komunistickými pohlaváry raději domluvili.
Dárius Rusnák o emigraci prý ani neuvažoval. „Bál jsem se, že rodina bude mít problémy. Můj otec pracoval na vysoké pozici na ministerstvu. Než náš národní tým odjel na Canada Cup v roce 1984, byl jsem pozván vedením tělesné výchovy do Prahy, aby se ujistili, že nebudu emigrovat. Vyhrožovali mu,“ prozradil po letech v médiích Dárius Rusnák.
Rusnákova reprezentační kariéra skončila bohužel příliš brzy. Naposledy se zúčastnil světového šampionátu v roce 1986 v Moskvě, kde československý tým obsadil neuspokojivé páté místo.
Domácí ligu hrál ještě tři sezóny. Poté, už v nových poměrech, pobýval čtyři roky v klubu Kalpo Kuopio ve Finsku. Když se v roce 1993, stejně jako Igor Liba, nedostal do nově vznikající slovenské reprezentace, ukončil hráčskou kariéru. Následně se vrátil do Slovanu jako asistent trenéra. Poté pracoval jako manažer v Iskrě Baňské Bystrici.
Věnoval se též péči o svého mladšího syna, který utrpěl v osmi letech vážné zranění. Měl popáleniny na 22 procentech těla (na celém hrudníku, krku a části tváře) a v dospívání musel absolvovat opakované plastické operace a rehabilitace. Celkem jich bylo sedmnáct.
I přes těžký boj s následky popálenin se hokejově vypracoval. V roce 2009 dokonce reprezentoval Slovensko na MS do 20 let v Kanadě. Ve čtvrtfinále s USA ale utrpěl zranění kolene po střele soupeře. Následovaly operace. Skoro dva roky hokej nehrál Nakonec se mu vydařil návrat do slovenské Extraligy. Na velkou kariéru to ale už nebylo. Hrál v Trenčíně, Žilině a Popradu. Zkoušel to také v zahraničí - v Rumunsku a Francii. V 29 letech pochopil, že s hokejem musí skončit.
Jak uvedl před časem v médiích, dnes ho prý popáleniny vůbec neomezují. Má problém jen s krkem. Otočí hlavu doleva asi na 80 procent a je pro něj přirozené mít pootevřená ústa kvůli operované kůži na krku. Ondrej Rusnák je dnes na Slovensku uznávaným hokejovým analytikem a komentátorem.
Méně už je v Česku známé, že manželkou Dária Rusnáka a matkou synů Dária a Ondreje je bývalá vynikající volejbalistka klubů ČH Bratislava a Slávia UK Bratislava, československá reprezentantka Eva Rusnáková, za svobodna Starovecká. Poznali se jako teenageři už na sportovním gymnáziu.
Darius Rusnák jako vystudovaný právník pracoval svého času v kanceláři prezidenta Slovenské republiky Ivana Gašparoviče, který byl velkým hokejovým fanouškem. K hokeji se také vrátil na čas jako rozhodčí na nižší úrovni. Byl také členem výkonného výboru Slovenského hokejového svazu se zodpovědností za regionální rozvoj. Byl i místopředsedou Slovenského olympijského výboru.
Dárius Rusnák tráví poslední týdny v nemocnici. Dle slovenských médií kapitánu československých mistrů světa z roku 1985 amputovali nohu pod kolenem v bratislavské nemocnici Kramáre. Jak informoval Sporty Time, příčinou operace byla infekce, která napadla jeho pravou nohu. Až se jeho tělo zotaví, bude muset ještě podstoupit operaci poškozené srdeční chlopně.
„Daro je v nemocnici asi dva týdny ve velmi vážném stavu. Jedna noc byla velmi kritická, ale naštěstí už není na jednotce intenzivní péče a je ve stabilním stavu,“ řekl dle slovenských médií Rusnákův bývalý spoluhráč, který si přál zůstat v anonymitě.
Dle stejného zdroje byl jeho kolega z legendárního útoku, Vincent Lukáč, zprávou o Rusnákově současném stavu šokován. „Daro, prosím, bojuj, uzdrav se, abychom to brzy viděli. Jsi skvělý člověk a společně jsme toho hodně zažili,“ řekl dvojnásobný mistr světa.
Druhého prosince minulého roku Dárius Rusnák oslavil 66 . narozeniny. Hokejoví příznivci a pamětníci slavných hokejových časů z obou stran československých hranic mu jistě přejí brzké uzdravení.
Další zdroje: vzpomínky autora, web Slovenského olympijského výboru
