Nejdřív se jmenoval jinak. Po Naganu ho milovali. Dnes mu spílají. Dominik Hašek brzy oslaví „60“

Dominik se narodil 29.ledna 1965 v Pardubicích Aloisi a Marii Kaštánkovým. Po dvou letech se ale jeho rodiče rozvedli. Maminka Marie se provdala podruhé za Jana Haška.

S tím měla po více než čtyřech letech dalšího syna Martina Haška. Ten se věnoval od mládí fotbalu, stal profesionálním fotbalistou a později trenérem. Hrával například za Liberec, Austrii Vídeň, Dynamo Moskva či pražskou Spartu. V letech 1996-2001 si připsal také čtrnáct startů v české reprezentaci. Jako trenér vedl v lize Spartu, Bohemians a Brno.

Dominikovi do jeho deseti let, kdy jeho biologický otec souhlasil s přejmenováním, zůstalo příjmení Kaštánek. Právě jeho nevlastní otec Jan Hašek jej poprvé v pěti letech vzal na zamrzlé jezero za řekou. Od té doby si doma hrál na brankáře, kde mu byly dveře brankou a děda útočníkem střílející na vnuka tenisákem. Klasický obrázek v mnoha sportovně založených českých rodinách té doby.

Malý Dominik brzy začal chodit v doprovodu dědy na zimní stadión pardubické Tesly. Jeho vzorem byl „Pardubák“ Jiří Crha, který tehdy kraloval v bráně ligové Tesly. Pamětnicí vědí, že to byla také několik let reprezentační dvojka Jiřího Holečka. Hokej byl v Pardubicích vždy velmi populárním sportem. Vzešla odtud řada reprezentantů. Tesla s Jiřím Crhou v brance získala v roce 1973 památný první mistrovský titul v československé lize. Tým se opíral především o slavný útok Martinec - Novák - Šťastný. Brankář Crha ale v roce 1979 emigroval. Působil pak v kanadsko-americké NHL a později v tehdejším západním Německu.

Dominik Hašek byl velkým talentem pardubického hokeje. Pravidelně nastupoval v juniorských reprezentacích ČSSR a už v šestnácti letech v sezoně 1981/82 debutoval v ligové brance Tesly. Ta po emigraci Crhy neměla v „áčku“ dominantní jedničku. V bráně se střídali jednička Radvanovský a dvojka Kečkeš. Mladičký Hašek si tak poměrně brzy s Jaroslavem Radvanovským pozice prohodil. Stal se jedničkou týmu. Radvanovskému to prý ani příliš nevadilo. Byl zvyklý. Dělal předtím roky dvojku Jiřímu Holečkovi v pražské Spartě.

V roce 1983 dostal Dominik Hašek také první pozvánku do seniorské reprezentace. Debut za národní tým si odbyl 15. února 1983 v přátelském utkání se Švédskem v Gőteborgu. Bylo mu pouhých osmnáct let. Stal se nejmladším brankářem v historii československé hokejové reprezentace. V témže roce byl také nominován poprvé na seniorský světový šampionát. Dělal dvojku o dvanáct let staršímu Jiřímu Králíkovi. Na MS v Německu odchytal dva zápasy. Český tým skončil druhý za „sbornou komandou“ a mladý brankář si přivezl první medaili ze seniorské světové soutěže.

Olympijský sen však musel odložit. V tehdejších dobách jezdili na velké turnaje pouze dva brankáři. Třetí byl jako necestující pouze doma. V nominaci do Sarajeva 1984, kde byli Čechoslováci opět druzí za Sověty, dali trenéři přednost zkušenějším brankářům – dvojici Jiří Králík a Jaromír Šindel. Hašek, tehdy ještě student pardubického gymnázia, si musel na olympijský start počkat další čtyři roky do Calgary. Ještě v témže roce byl však vybrán do výběru pro Kanadský pohár. Československý tým svá utkání se Sovětským Svazem, USA, Švédskem a Kanadou prohrál. Pouze s Německem remizoval, a tak jel po základní části domů.

Na pražském světovém šampionátu 1985 dal trenér Luděk Bukač opět přednost zkušené dvojici Králík – Šindel. Jiří Králík chytal skvěle. Bylo z toho slavné zlato. Dominik Hašek mohl utkání šampionátu sledovat jen na televizní obrazovce. Do pražského dějiště si nakonec udělal z Pardubic za reprezentačními kolegy alespoň stokilometrový výlet na kole.

Zlato z mistrovství světa pak už nikdy nezískal. Je to jediná významná týmová hokejová trofej, která mu v bohaté sbírce chybí. Je olympijský vítěz, dvakrát vítěz Stanley Cupu, dvakrát mistr československé ligy, jednou mistr české ligy. Z mistrovství světa má „jen“ jedno stříbro (1983) a třikrát bronz.

To jsem ale trochu předběhl dobu. Zatím jsme stále v osmdesátých letech. V sezoně 1985/86 byl Dominik Hašek poprvé vyhlášen nejlepším brankářem československé ligy. Na dalším světovém šampionátu v Moskvě 1986 už zase nechyběl. Československému týmu se ale vůbec nevedlo. Skončil až na pátém místě, a to byla po pražském titulu studená sprcha. Československá reprezentace prožívala „hubenější“ roky, ale Haškovi osobně se dařilo. Stal se stabilním brankářem národního týmu. Získal s ním na mistrovství světa alespoň bronz v letech 1987, 1989 a 1990. S pardubickým klubem se stal mistrem ligy v sezonách 1986/87 a 1988/89.

Po maturitě na pardubickém gymnáziu studoval vysokou školu v Hradci Králové. K tomu chytal ligu. Sám v knize, kterou s ním před lety napsal Robert Záruba, vzpomínal na tehdejší bezstarostná léta, kdy měl kvůli škole volné středy a nemusel tak na trénink ligového týmu. Občas toho využil a místo školy nebo tréninku si tajně v zimě zajel do Orlických hor zalyžovat.

V červenci 1989 složil státní závěrečné zkoušky na Pedagogické fakultě v Hradci Králové. Diplomovou práci psal na téma „Psychologická osobnost brankáře“. V diplomce využíval kontakty z hokejového světa a dotazníky, která nechal vyplnit kolegy-brankáře, kterými byli například Švéd Peter Lindmark, Němec Karl Friesen nebo české brankářské osobnosti Jiří Králík a Jiří Holeček. Týden po složení zkoušek jej čekala další velká životní změna – svatba s dlouholetou přítelkyní Alenou.

Poté narukoval na roční vojenskou základní službu do hokejové Dukly Jihlava. Tam ho také zastihla sametová revoluce. V revolučním období neváhal a jel se spoluhráči do Prahy autem na otočku podpořit demonstraci na Václavském náměstí.

Revoluční změny roku 1989 otevřely Dominiku Haškovi zcela nové možnosti. Už od roku 1983 byl draftován klubem NHL. Tehdy v 11. kole na celkově až 199. místě jej získal americký klub Chicago Blackhawks. V socialistickém Československu se ale podobné záležitosti oficiálně v médiích nezveřejňovaly. Dozvěděl se to se značným zpožděním a nepřikládal tomu velký význam, jak později vzpomínal. Dominik ani nepředpokládal, že by se jako mladý mohl do Ameriky dostat legálně a emigraci nezamýšlel.

V roce 1990 však už mohl odejít naprosto bez problémů. Bylo mu 25 let. Byl už dostatečně mezinárodně zkušený a ostřílený. V nejlepším hokejovém věku. Do Ameriky odjížděl s vizitkou jednoho z nejlepších brankářů Evropy. Už s rodinou, manželkou Alenou a malým synem Michalem. V Chicagu však dostal pouze dvoucestnou smlouvu. Tvrdý kouč Mike Keenan dával jednoznačně přednost o pět let staršímu a výbornému Edu Belfourovi, který byl jako rodilý Kanaďan od mládí zvyklý na tamní styl hokeje. Hašek musel na čas dokonce na farmu. Zvažoval velmi vážně také možný návrat do Evropy.

V Americe mu vyčítali špatnou hru holí a zvláštní, „rozevlátý“ brankářský styl. Byl oproti ostatním brankářům velmi často na zemi, a na to v NHL nebyli vůbec zvyklí. V mládí neměl speciálního trenéra brankářů, vytvořil si proto jako samouk svůj vlastní styl, který mu vyhovoval a odpovídal jeho mimořádnému kloubnímu rozsahu a nadprůměrným pohybovým možnostem. Inspiroval se také částečně u Jiřího Holečka, který chytal jinak než tehdejší kanadští a američtí brankáři. Těm se stylem chytání spíše podobal Vlado Dzurilla, který méně padal a více vyjížděl z branky a vykrýval úhly. Proto se také v sedmdesátkách říkalo, že na Kanaďany a Američany máme Dzurillu a na „Rusáky“ Holečka. Styl Dominik sice nezměnil, ale intenzivně na sobě pracoval. Hru holí zlepšil, jeho předností se ale už nestala. Na to s ní začal pozdě. V první sezoně v Chicagu si připsal pouhých pět startů v NHL. V druhé dvacet.

Kariéru v NHL plně rozvinul až v dresu Buffalo Sabres, kam se stěhoval v roce 1992.  Konkurenta dostal ve výborném Grantu Fuhrovi, ale nakonec ho předčil a stal se jedničkou Sabres. V dresu Buffala se stal nejen jedním z nejlepších brankářů soutěže, ale i jedním z nejlepších hráčů celé NHL. Svými vynikajícími výkony si vysloužil přezdívku „Dominátor“. V Buffalu působil až do roku 2001. Z průměrného až podprůměrného týmu se také díky značnému přispění Dominika Haška stala „štika“ ligy. V sezoně 1998/99 hrálo Buffalo dokonce ve finále Stanley Cupu. Dominik Hašek získal v těch letech řadu individuálních ocenění.

Vezina Trophy, cenu pro nejlepšího brankáře NHL, si odnesl dokonce šestkrát. Je tak druhým v historickém pořadí za montrealským Jacquesem Plantem, který vyhrál v 50. a 60.letech sedmkrát. Dvakrát vyhrál Hart Memorial Trophy, pro nejužitečnějšího hráče celé soutěže a třikrát Wiliam M. Jennings Trophy, což je cena pro brankáře, kteří odehrají za tým s nejmenším počtem inkasovaných branek alespoň pětadvacet zápasů.

Z tohoto období je také slavný mač, který vešel do dějin NHL. Šesté utkání série Stanley Cupu mezi Buffalo Sabres a New Jersey Devils v dubnu 1994, které skončilo až v čase 125 minut a 43 vteřin jediným gólem celého zápasu ve prospěch Buffala. Dominik Hašek byl mužem utkání. Připsal si sedmdesát úspěšných zásahů a gól nedostal! Pro ty, kteří mají hokej rádi a chtějí si připomenout mimořádné brankářské umění Dominika Haška, je možné shlédnout jeho zákroky v následujícím videu.

Do buffalského období spadá také absolutní vrchol kariéry Dominika Haška v českém národním týmu. V roce 1998 se konaly Zimní olympijské hry v japonském Naganu. Poprvé v historii se jich zúčastnili nejlepší hokejoví profesionálové. Poprvé se kvůli olympiádě přerušila slavná NHL. Český tým cestoval do Nagana jako outsider. Měl ve svém středu špičkové hráče NHL, tedy zejména Jágra a Haška, ale také méně známé hokejisty z Evropy. Trenér Ivan Hlinka vzal na turnaj dokonce veterána Vladimíra Růžičku, který po návratu z NHL hrál už pouze českou ligu za pražskou Slavii. Ale tento mix se ukázal být tím pravým.

Na „bednu“ se s Čechy nepočítalo. Český výběr ale udělal favoritům čáru přes rozpočet. V „turnaji století“ si došel překvapivě až pro zlato. Po základní skupině porazil ve čtvrtfinále USA, v semifinále silně favorizovanou Kanadu a ve finále výborný tým Ruska.

Dominik Hašek odchytal celý turnaj v naprosto životní formě. Byl jedním z hlavních strůjců historického úspěchu. Stejně jako jsou nezapomenutelné olympijské zápasy, je nezapomenutelná také triumfální cesta autobusu z ruzyňského letiště pražskými ulicemi, se zastávkou na zahradě vily prezidenta Havla, až na přeplněné Staroměstské náměstí, které na olympijské vítěze z Nagana dlouho čekalo. Lid tehdy oslavoval hrdiny a brankáře vyvolával skandováním „Hašek na Hrad!“. V legraci to s Haškem řešil i tehdejší český prezident Václav Havel.

Po dlouholetém působení v Buffalu přestoupil Hašek do Detroitu, kde strávil sezonu 2001/2002. Měl zpočátku zdravotní problémy, ale přesto v  základní části NHL odehrál 65 zápasů, z toho 41 vítězných. S Detroitem se také dočkal vítězství ve Stanley Cupu, které mu s Buffalem uteklo. Po oslavách oznámil v 37 letech „definitivní“ konec kariéry. V létě 2002 se přestěhoval s rodinou, do které už patřila také v Buffalu narozená dcera Dominika, zpět do Česka.

V sezoně 202/2003 si Hašek užíval život hokejového „penzisty“. Ve volném čase hrál in-line hokej za pardubický extraligový tým. Do tohoto období také spadá Haškův incident, kdy byl obviněn z napadení soupeře při utkání, který musel být následně hospitalizován. Incident byl nakonec vyhodnocen jako přestupek a Haškovi byla uložena pokuta ve výši 2 tisíc korun.

Nebylo to poprvé, co se Haškovi „splašila kladiva“. Jeden incident měl už v Buffalu, poté co místní, uznávaný hokejový novinář Jim Kelley napsal, že Hašek je simulant a zrádce, neboť byl po zápase, z kterého odstoupil pro zranění, viděn odcházet bez kulhání ve společnosti Františka Musila, kamaráda z Pardubic, ale v té době hráče Ottawy. Poté, co Hašek novináře potkal osobně, chtěl si s ním tuto pomluvu vyřídit a odtrhl mu několik knoflíků u košile. Hašek byl vedením NHL potrestán distancem na tři zápasy a pokutou 10 000 dolarů. Hašek se Kelleymu poté omluvil. „Vím, že takové chování si nemůžu dovolit,“ kál se gólman. Později se z obou stali přátelé, po letech se incidentu společně smáli. Oba jsou dnes členy hokejových Síní slávy NHL i Buffala Sabres. Jim Kelley v prosinci 2010 zemřel.

Ani to však nebyl jediný „hříšek“ Dominika Haška za dobu působení v Buffalu. Dle informací médií v dubnu 1995 překročil na předměstí Buffala skoro dvojnásobně povolenou rychlost. Navíc nadýchal 1,3 promile alkoholu, byl mu na čas odebrán řidičský průkaz a musel si odpykat 100 hodin prospěšných prací.

Na straně druhé se Dominik Hašek dlouhodobě věnuje charitě. Už v roce 2001 založil v Buffalu charitativní organizaci Hasek’s Heroes, která úspěšně funguje dodnes a Hašek ji stále aktivně podporuje. Pomáhá tím dětem ze sociálně slabšího prostředí. Tyto děti díky tomuto programu mohou pravidelně trénovat a věnovat se hokeji. Jeden z absolventů tohoto programu získal už hokejové stipendium na jedné z kvalitních amerických universit. V lednu 2019 se Dominik Hašek také společně s organizací Brontosauři v Himálajích vydal do Malého Tibetu, kde předával své zkušenosti mladým hokejistům. Hašek také navštěvuje válkou sužovanou Ukrajinu, kterou podporuje.

Zpět ale do roku 2003. Po roce „nicnedělání“ se Haškovi opět zastesklo po profesionálním hokeji. S rodinou se vrátil do Detroitu a opět oblékl dres místního klubu v NHL. Návrat to ale nebyl úspěšný. Vrátily se mu problémy s třísly, které ho vyřadily po 14 odehraných zápasech na celý zbytek sezóny 2003/2004. V dubnu 2004 podstoupil operaci třísel a vrátil se zpět do Pardubic. Poté přestoupil v rámci NHL do Ottawy. Sezona 2004/2005 byla ale v NHL nakonec celá „odpískána“. Kvůli nedohodě mezi hráčskými odbory a majiteli klubů se stávkovalo.

V následující sezóně 2005/2006 odehrál Hašek za Ottawu do olympijské přestávky 43 zápasů. Na ZOH v Turíně posílil český národní tým, vedený Aloisem Hadamczikem. Byl to pro něj ale smolný turnaj. Hned po patnácti minutách prvního utkání se zranil. Tím pro něj skončila v 41 letech nejen poslední účast na již čtvrté olympiádě, ale také celá hokejová sezona.

Po ní se opět vrátil do Detroitu. Tam v následujících dvou sezonách vytvořil dvojici s dalším výborným brankářem Chrisem Osgoodem, s kterým se střídal. Sezona 2007/2008 přinesla Haškovi druhé vítězství ve Stanley Cupu. Ve finálové sérii ale dostal v brance Detroitu přednost kanadský brankář. Poté Hašek oznámil další „definitivní“ ukončení profesionální hokejové kariéry. V létě 2008 se s rodinou opět přestěhoval z Ameriky do Čech.

Znovu to však nevydržel, časem ho začaly opět „svrbět ruce“. V dubnu 2009 oznámil, že se v příští sezoně vrátí jako brankář mateřského pardubického klubu do extraligy. Znovu se dokázal i v hokejově velmi pokročilém věku na sezonu skvěle připravit. Chytal celou sezonu výborně. Pardubickému klubu svými výkony výrazně pomohl k mistrovskému titulu. V dubnu 2010 se v 45 letech stal historicky nejstarším českým hokejistou - mistrem hokejové extraligy.

K mistrovským oslavám přijel na pardubický zimní stadion zazpívat i Haškův oblíbený zpěvák - český slavík Karel Gott. Hitem večera byla pochopitelně píseň „Být stále mlád“. Při setkání legend Karel Gott „Hašanovi“ popřál, aby byl stále mlád, tak jako mu to jde doposud a složil mu vtipný kompliment, když před vyprodaným stadionem řekl: „Já vás obdivuji, jak pořád odcházíte a zase se vracíte. To chce odvahu, to já raději pořád zůstávám.“

Po dvou sezonách v pardubickém dresu, v červnu téhož roku Dominik Hašek oznámil, že podepsal roční kontrakt v týmu ruské KHL, Spartaku Moskva. V sezoně 2010/2011 odchytal celkem 44 zápasů. Spartak ale v play-off brzy vypadl. Tým neměl potřebnou kvalitu na boj o nejvyšší příčky. „Všechny čtyři zápasy se mi moc nepovedly. Šance na postup byla, ale bohužel to nevyšlo,“ řekl tehdy sebekriticky Hašek. Po sezoně opět ukončil kariéru.

Ještě jednou se chtěl, po další roční přestávce, vrátit jako brankář. A to dokonce do NHL. V roce 2012 to dle informací z tisku velmi vážně zvažoval, přestože mu bylo už 47 let. Intenzivně a poctivě, jak bylo vždy jeho zvykem, se připravoval s pardubickým týmem na možný comeback. Jednání jeho agenta Wintera proběhla, ale k dohodě s klubem z NHL už nedošlo. Žádný už nechtěl riskovat a vsadit v bráně v tak náročné a rychlé soutěži na 47 letého veterána. Hašek by býval ještě asi mohl pokračovat v kariéře v Evropě, tam by o zajímavé nabídky nejspíš neměl nouzi, ale o to už zájem po zklamání z nedohody v NHL neměl. Když nevyšel sen vrátit se naposledy jako hráč do NHL, uzavřel profesionální kariéru. Tentokrát už skutečně definitivně.

Poslední soutěžní zápas jako brankář na ligové úrovni tak Dominik Hašek odehrál v dresu Spartaku Moskva únoru roku 2011 v 46 letech. Skončil „bez fanfár“. Trochu smutně a nenápadně na tak dlouhou a obdivuhodnou kariéru. Vlastně ani dlouho nebylo jasné, že to je opravdu poslední zápas.

Haškova kariéra byla obdivuhodná a dlouhá. K prvnímu ligovému utkání nastoupil v dresu pardubické Tesly v roce 1981. K poslednímu v dresu moskevského Spartaku v roce 2011. S přestávkami tedy strávil jako profesionální hokejista na nejvyšší klubové ligové úrovni plných třicet let!

Působení v ruské KHL mu zpětně někteří lidé vyčítají, neboť Hašek se dnes profiluje jako silný odpůrce Kremlu a kritik ruské invaze na Ukrajinu. Silně kritizuje také zahraniční sportovce, kteří v Rusku přes válku na Ukrajině nadále působí, včetně některých českých. A také vedení NHL, které se podle něj proti této agresi jasně nevymezilo. Stejně jako někteří ruští hokejisté, kteří v NHL nastupují. Hašek říká, že odmítá podporovat ligu, která je prý reklamou na ruskou válku. Proto ani osobně nenavštívil a nepodpořil v loňském roce utkání NHL, v kterém nastoupil „jeho“ tým Buffala Sabres v pražské O2 aréně. Setkal se pouze neformálně s některými dlouholetými přáteli z tohoto klubu, mimo rámec utkání. Hašek k tomu uvedl své vysvětlující prohlášení na síti X.

Haškovi odpůrci oponují, že ač se on sám v Rusku nestyděl vydělávat, nyní ostatní silně kritizuje. Kritizuje jak ruský režim, také zahraniční hráče, kteří v KHL nyní hrají. Faktem však je, že Hašek v Rusku působil v letech 2010 - 2011. Tedy za zcela jiné situace, než která nastala později, a to zejména po napadení Ukrajiny Ruskem v únoru 2022.

Hašek hrál v Rusku v době, kdy tam sice také nebylo zdaleka vše v pořádku, ale navenek to byla země, která spolupracovala se Západem. Bylo to dávno před okupací Krymu, která nastala až v roce 2014. V Haškových časech byla KHL na vzestupu, byla brána jako budoucí možná evropská obdoba NHL, působila v ní celá řada zahraničních hokejistů, včetně mnoha českých. Ve stejné době působil v Omsku například také Jaromír Jágr (2008-2011). Hašek bral působení v KHL jako novou sportovní výzvu, v které určitě nehrála roli pouze finanční stránka.

Poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, se situace výrazně změnila. Většina demokraticky smýšlejících zahraničních sportovců, mezi nimi i řada Čechů, na to reagovala odchodem z Ruska. Někteří však v Rusku přesto zůstali a někteří dokonce nově přišli.

Už v době hráčské kariéry začal Dominik Hašek podnikat. Propůjčil svoji přezdívku „Dominátor“ sportovní oděvní značce. Vedení firmy se ale v době hráčské kariéry neměl čas věnovat. Ta skončila po letech problémů ve značné finanční ztrátě, kterou musel Hašek pokrýt z vlastních prostředků. Později založil a provozoval firmu na energetické nápoje. Vytvořil vlastní značku, které se přímo aktivně věnoval. Marketingově ji osobně na sociálních sítích poněkud svérázně propagoval, což vzbuzovalo někdy až posměch. I toto podnikání ve vysoce konkurenčním oboru skončilo neúspěchem. Po letech ztrátového podnikání Hašek propůjčil značku produktu svému obchodnímu partnerovi a prodal mu veškeré zbylé zboží.

Aktivitou, která se Haškovi naopak povedla, bylo angažování se v nastavení nových jasných pravidel fungování české hokejové Síně slávy. Dosavadní výběr nových členů byl předtím terčem oprávněné kritiky. Haškovi, který patřil mezi nespokojené, se v dalším období jako šéfovi návrhové komise, kterým se stal, povedlo vnést do této činnosti řád a jasná pravidla. Následně se pak ucházel také o post šéfa českého hokeje. V roce 2022 neúspěšně kandidoval na předsedu hokejového svazu. Delegáti dali přednost Evženu Hadamczikovi.

Dominik Hašek se už jako student silně zajímal o historii. Zájem o historii, politiku a veřejné záležitosti ho provází dodnes. Často se k veřejnému dění rád vyjadřoval a vyjadřuje. Jak už jsem uvedl, je silným zastáncem Ukrajiny a odpůrcem ruské agrese. Válkou sužovanou Ukrajinu také v minulém roce osobně navštívil. Vloni také kandidoval ve volbách do Senátu v okrese Benešov. Umístil se na třetím místě a do druhého kola nepostoupil.

Hašek byl skoro dvacet tři let ženatý s manželkou Alenou, s kterou předtím několik let chodil. Spolu mají dvě dospělé děti, syna Michala a dceru Domiku, která je zpěvačkou elektropového tria We are Domi. Manželé Haškovi se v roce 2012 rozvedli. Jejich dcera k tomu o deset let později pro tn.cz řekla: „Prostě se to mělo stát. Když dva lidé nefungují tak, jak by měli, je to lepší, když jdou vlastní cestou. Pro mě to nebyl velký šok.“

Hašek měl pak tříletý vztah s mediální manažerkou Libuší Šmuclerovou, následně byl prý zhruba čtyři roky single. Nyní už několik let žije s novou partnerkou Lenkou. V roce 2020 ji na dotaz v médiích představil takto: „Známe se už delší dobu, jmenuje se Lenka, je z Brna, má ráda moravský víno a nemá ráda Babiše. Takže v tomto směru je mezi námi dokonalé souznění.“ O rok později, v říjnu 2021 se jim narodil syn Jan. Žijí spolu v ústraní, nedaleko Prahy.

Dominik Hašek patří bezesporu mezi nejlepší světové hokejové brankáře všech dob. Je členem české Síně slávy ledního hokeje, Síně slávy mezinárodní hokejové federace IIHF a také Síně slávy kanadsko-americké NHL. Patří mezi největší světové legendy této hry. V letech 1994 a 1998 se stal v prestižní anketě sportovních novinářů také dvakrát nejlepším sportovcem České republiky.

Avšak i v jeho případě platí „všechna sláva polní tráva“. Zatímco v roce 1989 skandovali Češi „Hašek na Hrad“, po dvaceti sedmi letech od slavného Nagana se mnozí z nich Dominiku Haškovi za jeho silně pro-ukrajinské a proti-ruské postoje posmívají a veřejně mu spílají za jeho názory. Není však žádnou novinkou, že Češi si svých legend příliš vážit neumějí. Takových příkladů bychom našli celou řadu. Taková je bohužel česká realita.

29.ledna oslaví šedesátiny. Evidentně ve velmi dobré kondici. Stále je štíhlý, jako když chytal. Osobně mu přeji s předstihem k tomuto životnímu jubileu do dalších let hodně zdraví, štěstí a spokojenosti. A také, aby našel kromě rodinného štěstí to pravé, co ho bude v dalším životě po hokeji nadále naplňovat. A od Čechů bych si - možná trochu „snílkovsky“ - přál, aby měli ke svým legendám, tedy lidem, kteří opravdu něco velkého v životě dokázali, patřičný respekt.

Dominik Hašek určitě není člověkem bez chyb. Ale kdo je? Pár jich v životě udělal. A těžko je někdy přiznával. Ale kdo ne? Je svůj. Není to rozhodně nějaký opatrný alibista, který by se chtěl zavděčit všem. Říká otevřeně své názory, i když ví, že si tím nadělá nepřátele. Každý z nás nemusí se všemi jeho činy a názory souhlasit. Je to však také člověk, který toho také mnoho dokázal. Svým obrovským hokejovým uměním dlouhé roky šířil dobré jméno této země po celém světě. Pro svoji vlast získal nejeden úspěch. Tím největším je zlato z Nagana. Dominik Hašek je spolustrůjcem jednoho z historicky největších úspěchů českého sportu na „turnaji století“.

Občas stojí za to si to připomenout. Proto všechny výše uvedené řádky. Dnes bohužel někteří lidé v diskuzích pod články a na sociálních sítích bezostyšně házejí vulgarity na adresu Dominika Haška. Jak se dnes říká Haška „hejtují“. Jen proto, že mají odlišné politické názory. A možná jsou to v některých případech ti samí, kteří před lety při slavných vítězstvích našich hokejistů křičeli „Hašan je bůh“ a „Hašek na Hrad“. Smutné vysvědčení. Nikoliv však Dominika Haška, nýbrž české společnosti.